132. V Praze 24. září 1607.
Král nařizuje Kryštofu Hasištejnskému z Lobkovic, jakožto vrchnosti panství toužimského, aby vrátil sestrám kněžnám Lehnickým peníze, které nebožka Dorota Kateřina, purkrabinka míšeňská a paní na Toužimi, na berních za poddané své, ač k tomu dle zákonů zemských povinna nebyla, zaplatila.
Kopie v ,Massiven v. J. 1607' sv. 116 fol. 173 p. v. č. 83 register České kanceláře, nyní v archivu ministerstva vnitra v Praze. In margine: In simili Kokořovskému.
Kryštofovi z Lobkovic a z Hasyštejna
[Kryštof z Lobkovic a z Hasištejna pocházel z hasištejnské větve rodu, otcem jeho byl Jindřich Mikuláš. V držení panství Toužíme v kraji loketském dostal se zprvu (1591) ve spolku s bratřími a to z pozůstalosti někdy pánů z Plavná. R. 1606 spojil ve svých rukou všechny podíly a držel celé panství, k němuž náležela též Útvina a Libětice. (A. Sedláček: Hrady a zámky sv. 13, str. 219 n.)] o dopomožení k složení berní za Toužimský kněžnám Lehnickým.
Rudolf etc. Urozený věrný náš milý.
Vznášejí na nás skrze plnomocníka svého osvícené Kateřina Žofie, falckrabinka při Rej- nu, Anna Marie a Emilie, vše kněžny Lehnické [Lehnické kněžny Kateřina, Žofie, Anna Marie a Emilie byly dcery lehnickobřežského knížete Jindřicha XI. a jeho choti, braniborsko-ansbašské markraběnky Žofie. Nejstarší z nich Kateřina Žofie naroz. r. 1561 byla provdána za Friedricha, falckraběte zweibrückenskoveldenského, ale byla od r. 1597 vdovou, ostatní dvě byly svobodné; srv. J. Jungnitz v Konrad Wutke: "Stamm- und Übersichtstafeln der Schlesischen Piasten" Taf. 2. Bresslau 1910], že by někdy osvícená Dorota Kateřina, purkrabinka v Míšni, rozená markrabinka z Brandeburku na Toužimi vdova [Dorota Kateřina, roz. markraběnka braniborská, byla chotí Jindřicha Reussa st. z Plavná, syna nejv. českého kancléře Jindřicha z Plavná. Svého manžela i katastrofu plavenského jmění přežila o mnoho let a zemřela teprve r. 1604. Byla tedy tetou lehnických kněžen, sestrou jejich matky Žofie], nějaké zadržalé kontribucí a berně, nejsouce tím podle jistých smluv svadebních, deskami zemskými stvrzených, povinna, za poddané panství toužimského z vlastního měšce zaplatiti a potom dřívěji než jest takové kontribucí od nich zase dostala a zvyupomínala, z tohoto světa prostředkem smrti vykročiti měla, nás za milostivé opatření naše císařské, aby jim dotčené berně od týchž pod daných navrácené byly, poníženě prosíc. I poněvadž sme nadpsané kněžny na onen čas při nápadu po již jmenované kněžně Dorotě Kateřině z milosti naší císařské a královské zůstaviti a od našeho práva, kteréž sme tu měli, upustiti ráčili, protož Tobě poroučeti ráčíme, aby jim ke všem takovým berněm a kontrybucím, kteréž jest tak za poddané tvé panství toužimské vejš jmenovaná kněžna z svého vlastního měšce zaplatila, skutečně a neprodleně na nich dopomohl. Pakli by co slušného a správního tomu na překážce bylo, o tom nám správu do kanceláře naši České dvorské k dalšímu té věci uvážení a spravedlivému opatření učinil. Vědouce, že na tom jistou a milostivou vůli císařskou ... Dán ut supra.