131. V Táboře 24. září 1607.
Berníci kraje Bechyňského pro r. 16O4 stěžují si u královské komory České na pány Leskovce, kteří již tři léta berní sněmem svolenou dlužní zůstali a v statky své, od berníků podle práva těmto náležitého částečně zabavené, zase se uvázali.
Orig. pap. v archivu ministerstva vnitra v Praze ,Stará manipulace S 15/13' pod textem jinou rukou: Urozenému pánu, panu presidentu, urozeným pánům, pánům urozeným a statečným pánům rytířům, J. Mti cís. radám zřízené komory v království Českém, pánům, pánům k nám laskavě příznivým, Jich Mtem.
Službu svú vašnostem vzkazujem, urozený pane, pane president, urození páni páni, urozeni a stateční páni rytíři, V. Mti páni, páni k nám laskavě a dobrotivě přízniví. Pán Bůh rač V. Mtem dáti dobré zdraví za mnohá a prodloužená léta, šťastné panování a při tom jiné všecko nejlepší dobré, toho V. Mtem na milým Pánu Bohu poníženě žádáme.
V. Mti milostiví páni. V. Mtem v dobré vědomosti zůstává, jakož jsme od Jeho Milosti císařský, pána, pána nás všech nejmilostivějšího, za berníky v kraji Bechyňském k vybírání všelijakých berní a zbírek zemských podlé sněmovního svolení za rok 1604 nařízení [kdežto v předcházejících létech sněm válíval sám krajské berníky (S Č. X. s. 273), r. 1604 ponechal tuto pravomoc králi (S Č. X. s. 558)], v tom sme podle též povinnosti a své nejvyšší možnosti až dosavad pracovali a takových berní a zbírek zemských za týž rok náležitých, co jsme k sobě přijali, tu, kdež náleží, na hrad Pražský přes šedesáte tisíc kop míš. jsme odvedli, z čehož také i počet pořádný sme učinili. Že pak ještě některý restanty za některými pány nám k vyupomínání zůstávají a nemohouce jich po mnohém, častém napomínání zvyupomínati, listy obranými, tak jakž sněmovní snesení vyměřuje, sme se v statek a v poddaný pánům Leskovcům uvedli, jakožto urozenému pánu, panu Arnoštovi Leskovcovi z Leskovce a na Nové Bukové [Arnošt Leskovec z Leskovce pocházel z rozvětveného rytířského rodu v jihovýchodních Čechách. O značné otcovské jmění podělilo se několik bratří - Bohuslav, Kryštof, Albrecht, Mikuláš a Arnošt. Ten byl nejmladší a dědictvím po starších bratřích Albrechtu a Mikuláši svůj podíl rozmnožil. Chotí jeho byla Magdalena Španovská z Lisova, čímž zešvagřen byl s významným nejvyšším písařem zemským Michalem Španovským, s nímž sdílel také stejné náboženské přesvědčení. Berni nezůstával dlužen jen za r. 1604; z 9. září 1607 zachoval se také jeho prosebný dopis Kryštofu Načeradskému, táborskému měšťanu a krajskému berníku za r. 1602 (srv. S Č. X. s. 273), s nímž smlouval o dlužné daně za r. 1602, tvrdě že příslušné peníze dál nebožtík bratr jeho Kryštof k uschování "panu Břekovci k věrné ruce" a že jich nyní od něho dostati nemůže. (Stará manipulace S. 15/10 orig.) Břekovec byl patrně Jan Břekovec z Ostroměře a byl r. 1607 již také mrtev] v pět poddaných ve vsi Černově a uroze
němu pánu panu Albrechtovi Šebestianovi Leskovcovi z Leskovce a na Cerekvici horní Leskovcově ve vsi Rohovce v devět poddaných osedlejch, kteříž sou nám od nich náležitě rukou dáním v sobotu před nedělí provodní léta tohoto 1607 postoupeni
[Albrecht Šebestián Leskovec byl synovcem Arnoštovým]. Ale v tom čase až posavad tíž páni Leskovcové nám takových berní a zbírek zemských za týž rok 1604 náležitejch ani jedny kopy míšeňský neodvedše, týchž poddaných pod tím uvázáním a dodání jilm listův obraných zase se uvedli, je držejí, robotami a jinými věcmi jako i předešle stěžují a jich užívají a nad to vejše ani k nám do Tábora jim se dostaviti nedají, jakž teď z příležející cedulky, kterou nám sousedé ze vsi Rohovky odeslali, milostivě porozuměti ráčíte [otištěna v č. 123].
I nevědouce, co s tou věcí dáleji činiti, nemohli sme pominouti, nežli takovou věc na Vaše Mti vznésti, a protož Vašich Mtí za to poníženě žádáme, že tu věc při již jmemovaných paních Leskovcích poručením V. Mtí naříditi a nás v té věci laskavě ochrániti ráčíte, aby oni páni Leskovcové bez dalších odkladův a průtahův, čímž jsou tak spravedlivě podlí sněmovního snesení J. Mti cís. pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu, z statků a poddaných svých povinni, nám takové berně a zbírky zemské odvésti poručili, anebo týchž poddaných se neujímali, jim se k nám dostavovati nezhajovali, a jestli že by jich do sv. Havla příštího nevyplatili, abychom mohli, komuž by se nám vidělo, je v takové summě - což by se jim jednomu každému z statkův jich takových berní i s škodami na tom vzešlými dáti dostalo - prodati. Poněvadž sněmovní snesení takové moci v jednom (každém kraji berníkům krajským toho propůjčuje, tak albychom mohli v těchto nebezpečných časích taikový berně a zbírky zemské za již oznámený rok 1604 dozvyupomínati a potomně náležitě kvitováni býti [sněm r. 1607 zplnomocnil nejvyšší berníky a soudce zemské, aby vykonávali jeho pravomoc v berních záležitostech,.poněvadž stavové obzvláštní potřebu býti toho poznávají, aby všecky svolené pomoci a zbírky dobrým řádem vybírány býti mohly... a toto nařízení jich tak stálé a pevné býti má. jakoby tímto sněmem nařízeno a sněženo bylo." (Veleslavínský tisk sír. XVII.)]. A čeho jsou se tak často páni Leskovcové proti jistému snesení sněmovnímu dopustili a zlehčivše list obraný a pečeť zemskou, to vše za nic sobě položili, več jim to od J. Mti cís. pána, pána nás všech nejmilostivějšího, obráceno bude, tu věc my k milostivému uvážení J. Mti cís. a Vašim Mtem poroučíme a za milostivé a laskavé opatření Vašich Mtí poníženě prosíme. S tím Pán Bůh všemohúcí rač V. Mti svou božskou ochranou každého času přítomen býti. Datum v městě Hradišti hory Tábor v pondělí po svatém Matouši, apoštolu a evangelistu Páně léta 1607.
Jan Senožatoký, Pavel Čáp, berníci kraje Bechyňského
za rok 1604 nařízení