130. V Praze 13. září 1607.
Král vyhlašuje, že z domku Anny Vavřincové, městky Starého města Pražského od data tohoto listu až do smrti její nebo do zcizení tohoto domku všechny daně a dávky Staroměstskou radou rozvrhované platiti má rentmistrovský úřad České komory.
Kopie v ,Majestalien 1595-1609' sv. 105 register České královské kanceláře v archivu ministerstva vnitra v Praze.
My Rudolf druhý etc. oznamujem tímto listem všem, jakož sme v poníženosti prošeni od Anny Vavřincové vdovy, městky Starého města našeho Pražského [Anna Vavřincová byla vdova po Vavřinci Goliášovi, sanytrníku, který si roku 1554 koupil na břehu pod kostelem sv. Valentina kus místa pro kladení dříví o pro svá čerpadla, která sliboval držeti v čistotě. (Teige: Základy starého místopisu pražského 1437-1620, Staré město 11. s. 288.) R. 1577 koupil se svou manželkou Annou domek v Platnéřské ulici (č. p. 90 a), r. 1586 byl již mrtev. Dům dostal se v držení dětí zemřelého, které jej r. 1594 přátelskou smlouvou postoupily svému nejmladšímu bratru Danielovi o své matce Anně. R. 1607 byla Anna Vavřincova nepochybně již stařenou vysokého věku. Manžel její býval dodavatelem ledku pro cís. zbrojnici na Pohořelci], abychom jí tu milost učiniti a domček její v témž Starém městě našem Pražském v osadě kostela svatého Valentina ležící od berní a jinéch, sněmy obecními svolovanejch, pomocí a daní milostivě osvoboditi ráčili. I ačkoliv jí z jistých příčin nakloněni býti ráčíme, však nemohouc pro některé slušné té věci překážky k takové její ponížené prosbě s téhož domečku jejího od berní osvobození povoliti [panovník neměl práva osvoboditi kohokoliv od zemské berně; srv. o tom na př. s. 12., pozn. 12] a chtíce však nicméně, aby vždy jakouž takouž milostí od nás obdržána byla, tuto milost jsme jí učiniti ráčili a činíme, že jí Anně Vavřincové do jejího živobytí, počnouc od datum tohoto listu našeho, vždycky každého roku obzvláštně tolik a tak mnoho peněz hotovejch, což takkoliv z téhož domečku svého takové berně aneb jiných daní podle na ni od poctivejch purkmistra a konšelův Starého města našeho Pražského, věrných našich milých, v mírnosti a slušnosti ukládání, dávati jmíti bude, z ouřadu našeho rentmistrovského v království našem českém dáváno a odvozováno býti jmá
[rentmistrem České komory byl v této době Eliáš Schmidtgrabner z Lustenecku. Srv. č. 5. pozn. 1], poroučejíc při tom radám našim zřízené komory České, věrným našim milým nynějším i budoucím, abyste dotčenou Annu Vavřincovou při této naší, jí učiněné milosti, netoliko jměli a zachovali, ale i také jí tolik a tak mnoho peněz, což by tak kdy budoucně na ni a týž domček její berní a jiných daní zemských a sněmy povolených uloženo bylo od Pražan Staroměstských, a jakž rejistřiky na to dávány, ukazovati budou, každého roku obzvláštně z ouřadu našeho rentmistrovského vydávati a odvozovati poručili a to dotud a tak dlouho, dokudžby, jakž dotčeno, prostředkem smrti časné z tohoto světa nevykročila aneb téhož svého domečku buď trhem aneb jinak neodbyla. Tomu na svědomí pečeť naši menší k tomuto listu ráčili sme poručiti přitisknouti. Dán na hradě našem, Pražském, ve čtvrtek po památce narození blahoslavené Panny Marie, léta šestnácti stého sedmého a království našich...