Orig. pap. s pečetí v archivu Národního musea v Praze oddělení F Nový Bydžov. In tergo: Múdrým a opatrným pánům purkmistru a konšelům města Nového Bydžova, přátelům našim milým. Alia manu: Dodáno psaní v pondělí po s. Lidmile anno 1606. [18. IX.]

Službu svú vzkazujeme, múdří a opatrní páni, přátelé naši milí.

Tolikráte jsme již vás přátelsky a snažně napomenuli o častém spravení a odvedení berní, defensí a zbírky sněmem roku tohoto svolených, o svých velikých obtížnostech, kterýchž v té příčině pociťovati musíme, vám oznamujíce a důvěrně žádajíce, abyste vždy bedlivěji k tomu, čím povinni jste, se přičinili a s námi v tom jakožto spoluoudové nějaké utrpení měli

Že pak to k žádné platnosti nebylo a není a vy dosavád berní termínu sv. Bartholoměje již prošlého jste nevypravili, již k tomu přišlo, že rejtarům Teyflovským, jimž veliká summa restu zadržalého dosavad dodána není na ty termíny, to k nám Staroměstským ukázáno jest, poněvadž žádný termín časně od nás na místě stavu třetího se neodvozuje, abychom je sami, jak rozumíme, pokojili [rejtarský pluk Teufelův byl najat Dvorskou radou válečnou r. 1604 pro Sedmihradsko (Kameníček "Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu" s. 121). Když moravský sněm v březnu 1605 ve Vyškově povolil berni a vojenské sbírky na nájem jednoho pluku jízdy a jednoho pluku pěchoty, doporučil několik stavovských osob za obristy; mezi nimi byl i Jiří Kryštof Teufel z Gundersdorfu na Tavíkovicích, J. MU cís. nejvyšší nad jedním tisícem zbrojných koní. (Kameníček s. 13.) Snad na podkladě tohoto usnesení byl Teufelův pluk přeložen na Moravu. Podle moravskobudějovických Pamětí (Archiv koleje piaristů III. C str. 6-11 ,Ex bibliotheca Doupoviensi collecta a Pessina de Czechorod') bojoval 3. června, podle "Lamentaci, pláče a naříkání země Moravské" (Kameníček s. 99) 14. června 1605 s Uhry, kteří pronikli u Hodonína do Moravy, zmocnili se Lužic a chtěli proniknouti k Břeclavi. S pomocí sboru p. Hodického dobyli Teuflovci hráze rybníka Hodonského a vehnali část nepřátel do rybníka, kde jich mnoho zahynulo. Dle druhého pramene, jenž přehání, prý čtyři sta. Rozdíl v datování je dán užitím různé éry. Podle našeho počítání k boji došlo 14. června. - Den na to 15. VI. projevovali však již moravští stavové, shromáždění na sjezde v Uherském Hradišti, starost, co s tímto plukem. Teufel totiž tvrdil, že slouží na moravský žold a žádal jeho zaplacení, kdežto stavové po poradě dokazovali vládě, že oni povolili pouze peníze, ale nikoho nenajali a že platiti vojsku má panovník, neboť jemu byly peníze odevzdány (Kameníček, s. 66/67). Král odpověděl tím, že 22. VI. vyzval z kanceláře České (Missiven sv. 114 fol. 130) zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna, aby pro najaté pluky Teufelův a Althanův, na něž moravských berní má býti užito, opatřil peníze. O tň týdny později zdůraznila Česká kancelář (Ibid. fol. 154)znovu, "aby témuž lidu Althanovskému (v Ostřehomu) i jemu Jeříku Teufle těmi berněmi, pokudž toliko vystačiti moci budou, placeno bylo."

Vědomost o nich mizí právě až do dnů zářijových, kdy, jak z výše otištěného textu jest patrno, ubytovali se přímo v Praze, ale ohrožovali i kraje sousední. V den sv. Ludmily (16. IX.) vyzval slánský krajský hejtman Jaroslav Martinic Slaný, aby mu okamžitě podali zprávu, když by zjistili, že se v kraji objevu nějaký válečný lid. Z Martinicova dopisu se zdá, že Teuflovci tentokráte přitáhli do Prahy přes Slánsko: "Podle milostivého J. Mti krále a pána nás všech nejmilostivějšího obeslání zůstávaje tyto dny v Praze, když nějaký lid válečný, jedouce skrze tento kraj Slánský, do měst Pražských přitáhl..." (Archiv města Slaného, orig. s přit. pečetí.) Teprve toto bouřlivé extempore, kdy rok neabdankovaní rejtaři položili se přímo do hlavního města pod okna císařské residence zdá se, ukončilo jejich bouřlivou a zkázonosnou pout za žoldem. Po pěti dnech, 21. září 1606, píše Dvorská komora komoře^ České, že bude nutno nahraditi z české kontribuce půjčky Karla z Lichtenštejna a říšského fenikmistra Zachariáše Geizkoflera, kteří se "gegen bemelten reutern verobligiren müessen". Zápůjčka, podle téhož rozkazu, činila 56.044 fr. rýnské. (Dv. komora: "Böhmen 21. Septembris 1606, koncept.)]. Od nichž netoliko žádného dne, ale téměř ani hodiny pokojné nemáme a naposledy včerejšího dne nám mluveno jest, poněvadž je v tom tak držíme a meškáme, co jichkoli v městech Pražských na to očekává, že do hospod k tomu obraných vtrhnouti a dotud v nich na naši škodu ležeti a tráviti chtějí, dokudž od nás za prošlé termíny zouplna zaplaceno míti nebudou. Z čehož jaké nenabytý škody jest se očekávati, to sám rozum ukazuje. 2e pak my k tomu příčinou vaší, jenž toho, co vám z povinnosti přísluší, po tolikerém dopisování, napomínání a žádání od sebe učiniti zanedbáváte, nevinně přicházíme, protož, co by koli dále takových škod na nás hnáno bylo, těch na vás, v tom se, kdež náleží, ohlásivše, postihati musíme a chceme.

Nicméně vždy za to snažně žádáme, že těch všech příčin bezelstních a nuzných bedlivěji povážíce a je opravdu k srdci připustíce, o to se všelijak postaráte, abyste ihned po dodání vám tohoto psaní našeho za termín zadržalý, čím povinni jste, k nám odeslali a vyčísti dali a k takovým škodám nám spolu i vám nastávajícím, přicházeti nedopouštěli, té jsouce k vám důvěrnosti, že na snažnosti a volnosti vaší nic sjíti nedáte. Poslu naschvále vyslanému, věříme, že zaplaceno bude. S tím milost boží rač býti s námi.

Datum v Praze ve čtvrtek památný povýšení svatého kříže léta Páně šestnáctistého šestého.

Purkmistr a rada Starého Města Pražského.