16. V Praze dne 16. dubna 1605.
Král otevřeným listem nařizuje městům Pražským řád vybírání sbírky z domácích i přespolních vín podle usnesení posledního sněmu, totiž z každého vědra šest gr. čes. a nad to ještě tolik, co se na penězích strží za tři pinty vína: Pražané jsou povinni v každém městě ustanoviti dva výběrčí, kteří budou úřadovati na radnici třikráte v týdnu dopoledne a v sobotu složí počet správci úřadu perkmisterského. K ruce má jim být dán měřič vína. Výběrčí mají vésti, podobně jako úřad perkmisterský, registra o přespolních vínech týdně do Prahy dodávaných a měsíčně s ním je srovnávati. Vybrané peníze mají odváděti měsíčně nejvyššímu úřadu berničnému, dbajíce o to, aby resty žádné nevznikaly. Výběrčí ve všech třech městech mají pravomoc také nad postranními právy a nad židy. Sbírkou jsou povinni i dvořané, jestliže vína na prodej dovážejí. Každý, kdo víno dováží, jest povinen vykázati se v bráně cedulkou od úřadu perkmisterského, kterému zase musí ohlásiti dovezení vína. Jemu musí vak ohlásiti i načetí každého sudu, ať vína domácího nebo dovezeného a sbírka v obou svých částkách musí býti zaplacena výběrčím. Správce úřadu perkmisterského jest povinen svolati všechny šenkýře a dáti jim poučení. Každý měšťan musí toho dbáti, aby šenkýř v jeho domě ničeho nezatajil. O propouštění vína bez dávky k vlastní potřebě šlechticů a dvořanů rozhoduje úřad perkmisterský. Purkmistr a konšelé ručí za to, že brannými budou jen osoby zachovalé a hodné víry. Úřad perkmisterský bdí též nad podloudným dovážením vína mimo městské brány.
Orig. pap. tisk vlepený do register České kanceláře sv. 108, nazvaný ,Dekrete und Recesse 1600-1606' při fol. 248 v archivu ministerstva vnitra v Praze.
Předně mají v každém městě Pražském dvě osoby hodný z měšťanův a obyvatelův týchž měst za vejběrčí těch sbírek, kteříž by v víních handle neměli, vybráni, nařízeni i přísahou k tomu obzvláště sepsanou opatřeni býti. Kteřížto vejběrčí aby každého téhodne v každém městě na rathauze v místě, kteréž jim k tomu vykázáno bude, v outerej, ve čtvrtek a v sobotu, totiž třikrát do týhodne na vybírání těch sbírek sedati, se časně ráno scházeti a při té práci až do poledne zůstávati, lak aby lidé, kteříž takové sbírky odvozovati budou, je v oznámené dni na rathauzích nacházeli a za nimi mnoho pocházeti nemusili
[Č. 16: Před tímto odstavcem vynechán jest úvodní odstavec patentu, jehož obsah jest vystižen první větou regestu před dvojtečkou. - Sbírka z vína byla prvně v soustavě českých berní uvedena v r. 1534 v tak zv. berni třicátého peníze z prodejů všech věcí (SČ. I. 377); po neblahém jejím konci roku následujícího objevila se teprve r. 1575 (SČ. IV. 305), a to s výměrou 4 gr. z každého vědra. Když r. 1579 byla sbírka obnovena, byl činěn rozdíl mezi vínem domácím a cizozemským (SČ. V. 456). Z vědra domácího vína (českého a moravského) mělo se platit při prodeji pouze 11/2 č. gr., z vín rakouských 4 gr., z ostatních vín cizozemských 6 gr. Jestliže bylo víno ze země vyváženo, at domácí nebo cizí, mělo se platiti z každého sudu 71/2 čes. gr. Tato sbírka zůstala v platnosti dva roky. Znovu byla zavedena teprve v soustavě nepřímých berní s platností od 25. ledna 1587 na pět roků (SČ. VII. 67-71); tehdy také otištěn byl v sněmovních artykulech obsáhlý řád o způsobu jejího placení. Z vědra domácího vína mělo být placeno 5 čes. gr., ze zahraničního 10 čes. gr. Když na počátku turecké války byla r. 1593 (SČ. VIII. 372) zavedena znovu, přestal být činěn rozdíl mezi vínem domácím a ostatním a stanovena byla jednotná taxa 5 gr. č. z vědra, kteráž r. 1604 zvýšena byla na 6 gr. č. (SČ. X. 553). Poslední usnesení o sbírce z vína stálo se na únorovém sněmu přítomného roku (SČ. XI. sv. 1, str. 151); kterak k němu došlo, viz na str. 10 téhož svazku. - Vědro čítalo 32 pint; pinta držela čtyři žejdlíky, jejž A. Sedláček ("Paměti o staročeských mírách a vahách", s. 102) vyměřil na 0,4841, čili pintu na 1,936 l. Mělo tedy vědro vína 61,95 I, čili okrouhle nynějších 62 litrů].
Při vyjití pak každého téhodne, totiž v sobotu, mají všickni vejběrčí po vyřízené práci k správci našemu ouřadu perkmistrovského hor viničných pražských, Tomášovi Šlemerovi z Častolovic, se scházeti a do register svých z register téhož správce, k tomu nejschvále zhotovených, všecka vína, kteráž od již jmenovaného správce téhož téhodne komu a do kterého města, na jakýkoli způsob propuštěna, též komu a v kterém městě jaká vína a po čem sud aneb která nádoba, pod kterou numerou sazena budou, tou formou a tím vším způsobem, kterýž týž správce v registřích svých zachovávati bude, se vší pilností a bedlivě zapisovati a vedle téhož vysazení od těch osob, kterým kdy víno k šeňku sazeno bude, sbírku celou sněmem svolenou vybírati, totiž, předně z každého vědra po 6 gr. čes. a obzvláštně též z každého vědra po čem sázeno jest, což by se za tři pinty vína dáti dostalo, zouplna bez fortele přijímati
[instrukce výběrčích z r. 1587 obsahovala navíc ještě ustanovení, že oba jsou povinni obejíti všechny sklepy šenkýřů a hospodářů, kteří víno čepují, a uložené tam vinné sudy vyměřiti a tak zjistiti zásoby dříve, než povedou v evidenci víno nové (SČ. VII. 69). - O úřadě perkmistrovském viz Marie Válková-Frýzová: "Úřad perkmistra pražských viničných hor" v Sborníku příspěvků k dějinám hl. města Prahy VI. 1930. - Tomáš Šlemer z Častolovic byl správcem, úřadu perkmistrovského od 10. června 1596].
K týmž vejběrčím v každém městě Pražském má jeden měřič vín přidán, též povinností a náležitým platem opatřen býti.
Dáleji vejběrčí vín mají na to dobrý pozor dáti, aby všecka vína, která odkudkoli do měst pražských každého téhodne k šeňku vezena budou, též každého téhodne vedle a spolu s správčím ouřadu perkmistrovského aneb písařem jeho přísežným a žádným jiným, skrze měřiče vín spravedlivě sfizírovati dali, každý sud znumerovali, a do svých register pořádně, vedle týchž numer s poznamenáním dne, osoby, vína, jaký jest, domácí neb přespolní a odkud, bílý neb červený, zapisovali a tak propouštění jich sfizírováním, zdali by mezi tím kam jinam co toho obráceno neb zašikováno bylo, srovnávali.
Po vyjití každého měsíce mají vejběrčí s měřiči vín k ouřadu perkmistrovskému přicházeti a při témž ouřadě, též i při ouřadě ungeltním v Starém městě Pražském [v úřadě ungeltním platilo se clo ze všeho zboží do Prahy dovezeného nebo jí prováženého a proto vedena tam o něm rovněž registra] registra svá s registry ouřadními srovnávati a pokudžby se jaké omyly našly, je beze škody sbírek napravovati.
Víceji vejběrčí povinni budou při vyjití každého měsíce všecky přijaté peníze do berně na hrad Pražský [totiž do nejvyššího úřadu berničného] odvozovati a vyčítati a za sebou žádných peněz nezadržovati, tolikéž žádných reštantův nedělati, ani komu jaké sčekání těch sbírek nečiniti, nýbrž jak kdo který sud vyšeňkuje, od něho obojí sbírku zemskou časně přijíti.
Vejběrčí staroměští mají obzvláštní na to pozor dáti, aby sbírku zemskou netoliko od domácích sousedův přijímali, nýbrž ji tolikéž ode všech jiných a cizích práv v okršku Starého města Pražského se nalézajících, též i od židů, vším tím způsobem, jakž již oznámeno, vybírali. Týmž způsobem se i vejběrčí Nového města Pražského zachovati a sbírku zemskou jak od domácích, tak pod jinými právy, jakými by ti koli jmény jmenováni býti mohli, též i z Vyšehradu zouplna bez přehlídnutí čeho toho s pilností vybírati mají. In simili vejběrčí Menšího města Pražského mají též sbírku netoliko od sousedův a obyvatelův téhož města, ale i z hradu Pražského, od Hradčanských, z Pohořalce, z práva svatého Jana, z práva svatého Tomáše, z práva u Matky Boží pod Řetězem a in summa ze všech jiných práv z té strany řeky ležících, též s pilností vybírati a v tom žádného z domácích, přespolních, neb dvořanův našich, kteříž v víních obchod svúj vedou, aneb je šeňkovati dají, neušetřovati [Vyšehrad byl poddanským městem kapitoly vyšehradské, Pohořelec patřil k jurisdikci Premonstrátů strahovských. Právem sv. Jana rozumí se postranní právo někdejší vsi Obory u sv. Jana pod Petřínem, kteréž právo se udrželo až do r. 1656. Osada měla později zřízení městské a svoji radnici, kterou dva roky před zánikem její samostatnosti koupila obec malostranská. Ves, soudě z patronátního práva nad kostelem sv. Jana, náležívala kdysi českým královnám (srv. J. Čelakovský, Privilegia měst pražských, s. 98) a od konce XIV. stol. proboštu a svatovítské kapitole. Právo Svatotomášské souviselo s imunitou Augustiniánů. Jurisdikce Matky Boží pod řetězem byla maltézská, totiž rytířského řádu Johanitů. Hradčany byly ochranné město purkrabské].
Jestli by pak v kterémkoli městě kdo buď z domácích, přespolních a dvořanů našich, dadouce vína šeňkovati, aneb je doma hostem a strávníkům, kteréžby choval, vydával, vejš jmenovanou sněmem svolenou sbírku jim dáti se zpěčoval, a tomu na odpor se stavěl, tehdy ti vejběrčí ihned bez meškání to na Nás vznésti a odtud dalšího oznámení, jakby se dáleji v tom zachovati měli, očekávati mají.
Co se pak do týče vín do měst pražských uvozování, protož předně měšťané a obyvatelé všech tří měst Pražských, jenž jakákoliv vína buďto přespolní neb domácí šeňkovati chtíti budou, tolikéž i obyvatelé na hradě Pražském, na Hradčanech, na Pohořelci, svatého Jana v Oboře, Matky Boží konec mostu, na Oujezdě
[řada domů na Újezdě náležela k jurisdikci nejv. purkrabí. R. 1782 bylo jich šestnáct, na jednom byla hospoda. Byly to domy emfyteutické; srv. Jul. Pažout: "K dějinám statků purkrabských, nyní zemských", Zprávy čes. zem. archivu I, s. 142, B. Jenšovský: "Patrimoniální archiv ne]v. purkrabství pražského", Zprávy čes. zem. archivu VII s. 116], svatého Tomáše, na Vyšehradě a tak na všelijakých jiných právích duchovních i světských, též i dvořané naši a dvorští kupci i židé do měst Pražských, do domův a příbytkův svých žádných vín aneb sladkých pití bez dovolení správce našeho ouřadu perkmisterského pod nižádným vymyšleným způsobem a pod propadením jich uvozovati a skládati dáti dopouštěti nemají. Nýbrž kdokoliv jaká vína aneb sladká pití do měst Pražských aneb do příbytku buď svého neb k tomu pronajatého uvézti dáti chtíti bude, tehdy aby se prvé u téhož správce opověděl a od něho cedulku k bránám a celným vzal, jinak aby žádný branný žádných vín na číkoliv poručení a povolení žádnému nepropouštěl, na to aby týž správce pozor dal a shledal-li by kterého branného v tom, že jest se čeho toho dopustil a komu jaká vína bez vědomí a povolení jeho do měst pražských propustil a tudy povinnosti své zadosti neučinil, tehdy téhož branného k skutečnému strestání přivésti má. V kteréžto příčině propouštění vín osoby k šraňkům nařízené, též i střelci při branách na hradě Pražském, se věrně zachovati, přísahou k tomu zavázáni býti mají a bez vědomí a cedulky již jmenovaného správce žádnému žádných vín propouštěti nemají [ustanovení toto ani následující nevyskýtají se vůbec v řádu z r. 1587 (SČ. VIl. 68-71)].
A když tak komu jaká vína od téhož správce propuštěna budou, bude každý povinnen s touž cedulkou, jemu od dotčeného správce do bran k propuštění danou, do ungeltu v Starém městě Pražském jíti a unget opovědíti. Ta pak vína mají sobě každý náležitě opověděna a propuštěna, tehdy správce nadepsaného ouřadu perkmistrského je pořádně do register k tomu obzvláštně založených, vedle instrukcí jeho zapisovati dáti a jakžby komu do sklepův složena byla, nad tím pozor míti má, aby v přítomnosti jeho neb písaře jeho přísežného, též i vejběrčích pořádně znumerovaná a od měřiče vín sfizírovaná byla.
Z strany načínání vín všelijakých, jak přespolních tak i domácích, jeden každý, kdož jakákoli vína neb sladká pití šeňku načíti chtíti bude, má a povinen jest k nadepsanému správci z každého sudu košt poslati, jemu, že pod literou, numerou nádobu načíti chce, vzkázati a též víno podle usazení téhož správce vydávati a šeňkovati dáti. A přitrefilo-li by se, že by za jistou příčinou na jednom sudu vína mimo sazení správce něco uleviti musel, i v tom se témuž správci opovědíti má a po vyšeňkování každého sudu jeden každý z těch osob, který by jakékoli víno aneb sladké pití vyšeňkovati dal, neb je doma buď v hostinským domě neb jinak s strávníky strávil a v tom obchod svúj vedl, povinen bude vedle sněmovního snesení z každého vědra vína předně 6 gr. čes. a mimo to podle vyšeňkování vína, co by se peněz za tři pinty dostalo, výběrčím v tom městě, kdož kde usedlý jest, neb přisedí, sbírku zemskou beze všeho zadržování od sebe odvésti. Jinače nezachoval-li by se kdo v tom tak, víno bez opovědi do měst Pražských uvézti dal, je bez sazení a vědomí dotčeného správce sám o své ujmě načal, neb sbírku sněmem svolenou zatajil a ji neodvedl, tehdy v pokutu sněmem vyměřenou, totižto propadení těch vín, upadnouti má.
A poněvadž mnozí šenkýři v městech Pražských i v takových příčinách se neupřímně chovají, jakž v tom i někteří shledáni byli, že pod jménem jednoho sudu několik nádob vydají a tudy sbírku zemskou ukrývati pomáhají, protož správce náš ouřadu perkmistrského, všecky šenkýře pražské i pod jinými právy se zdržující, kteříž takkoli lidem v šeňku vín z peněz slouží, před sebe obeslati a jim na to obzvláštní povinnost vydati má, aby bez vědomí, vykoštování a sazení jeho žádnej žádných vín nenačínal ani jakých takových fortelův, cožby na ujmu těch sbírek se vztahovalo, ukrejvati nepomáhal a se v tom věrně choval, jakž dáleji instrukcí téhož správce i ten artikul v sobě siřeji obsahuje a zavírá. Na čež i hospodářové pozor míti mají, aby šenkýř, buď jeho neb nájemní v domě jeho, vína šeňkujíc, vína bez opovědění správci nenačínal a jestli by v té věci šenkýře shledal, že se v tom neupřímně proti sněmovnímu svolení zachoval, tehdy to dotčenému správci v známost uvésti má. Pak-li by sám hospodář takovou věc věda zatajil, več mu to od Nás a soudu zemského obráceno bude, sám sobě vinu nechť dá.
Avšak již dotčený správce též na to pozor dáti a vyšetřiti má, aby při sazení vín hodnost vína vyšetřoval a je tak s dobrým zdáním hospodáře sadil, aby se žádnému křivda žádná nestala.
Ze pak někteří jak z obyvatelů království Českého tak i z dvořanův našich pod způsobem a titulem svého vlastního trunku nemálo všelijakých přespolních vín do měst Pražských uvozovati dají a je potomně buď křesťanům neb židům tejně prodávají a tudy ujmy sbírek zemských příčinou jsou, poněvadž ten artykul již jmenovaný správce v své instrukcí, jakby se v takových příčinách zachovati měl, obsaženej a rozepsanej má, protož on správce na to pilný pozor aby dal a takových neřádův na ujmu těch sbírek nedopouštěl a nepřehlídal, nýbrž se k jednomu každému, bez ušetření osoby, vedle vyměření instrukcí své zachoval.
A pokudž by se tu kterého z dvořanův našich, že by se čeho toho dopustil, aneb sbírku z vín vyšeňkovaných neb strávníky vydaných odvésti nechtěl, dotýkalo, tehdy to časně, vedle vejběrčích každého města, na Nás a nejvyšší úředníky a soudce zemské, kteří by toho času přítomni v Praze byli, vznésti a dalšího poručení očekávati má. Správce pak náš ouřadu perkmistrského i toho šetřiti má, aby k vlastnímu trunku vína osobám podle povahy a povolání propouštěna byla tak, jakž v té příčině poručení naše Pražanům všech tří měst Pražských léta minulého 1597 prošlé v sobě šíře obsahuje a zavírá.
Tolikéž nadepsaný správce i na to pozor dáti má, aby od purkmistra a konšelův každého města Pražského při branách, šraňcích osoby víry hodné a dobře zachovalé nařízeny, povinností a přísahou Nám zavázány byly, že žádnému žádného vína do měst Pražských bez cedulky správce a z ungeltu propouštěti nechtějí. Shledal-li by při kterým branným neb celným jakou neupřímnost, aby každého města ouřadu v známost uvedl, tak aby jiná hodnější osoba v to místo nařízena a dosazena byla
[branný lid a jiní strážci hradeb usazovali se často v malých domcích při městských hradbách, zejména na horním Novém městě, kde bývalo dost nezastavěného místa. Příbytky jejich, zprvu zamýšlené jako provisorní, stávaly se časem stálým obydlím. Vnitřní stěna hradeb bývala jimi polepena. Na Novém městě dostalo se jim i jisté autonomie - tak zv. práva střeleckého, které platilo pak za postranní právo novoměstské. Vzhledem k tomu, že stranou položené jejích příbytky stávaly se někdy útočištěm osob podezřelých, zvláště pašerů, přechovavačů a nevěstek, netěšili se poddaní "střeleckého práva" u ostatních Pražanů valné úctě; srv. Zikmund Winter: "Kulturní obraz českých měst", 2. sv., heslo: právo střelecké, a J. Čelakovský: "Privilegia měst pražských" s. LVIII].
Vyhledal-li by pak týž správce, že v některých místech mimo brány a šraňky již nařízený někudy jinudy buďto přes led anebo jakýmkoli způsobem podtají vína do měst Pražských uvozována býti mohou, tedy má se k tomu bez prodlení přičiniti, aby táž místa tolikéž náležitě opatřena a lidmi přísežnými osazená byla, jinače nikoli nečiníce. Dán na hradě našem Pražském v sobotu po slavném Hodu vzkříšení Krista Pána, léta božího tisícího šestistého pátého a království našich římského třicátého, uherského třicátého třetího a českého též třicátého.
Ad mandatum sacrae caesareae Majestatis propiium.