8. V Praze 9. února 1605
Volf Unverzagt a Štěpán Jiří ze Šternberka, král. ředitelé nad berní zemskou r. 1604, oznamují, že na účet berně vyplatili rentmistru král. Českého Eliáši Schmidgrabnerovi za práce jeho a jeho úředníků při správě české berně od r. 1599 tisíc kop míš.
Současná kopie v archivu Dvorské komory, odděl. ,Böhmen 1606' ad 17. Augusti, nyní v archivu Pražského hradu.
Páni berníci království Českého, k berním domovním a zbírkám zemským léta šestnácti-stého čtvrtého sněmem obecním svoleným volení, páni a přátelé naši milí! Jakž J. Mti císařské, pána našeho nejmilostivějšího, rentmistr v království Českém, pan Eliáš Schmidtgrobner z Lustenecku
[Č. 8: Srv. č. 5, pozn. 1], na jisté a milostivé J. Mti (jakž z příleze jících přípisův dvou J. Mti jemu o to učiněných poručení vyrozumíte) a naše, jakžto od J. Mti nad týmiž brněmi [sic] a zbírkami zemskými nařízených dyrektorův [presidenti komory Dvorské a České Volf Unverzagt a Štěpán Jiří ze Šternberka byli královými důvěrníky ve sboru nejv. berníků, kterážto funkce vznikla poďe sněmovního usnesení z r. 1596 (srv. SČ. IX. 254/5). Když v příštích letech se projevilo, že stavovští nejv. berníci nejednají s královskými "osobami, kteréž o tom, kolik se berné přijme a vydá, by vědomost míti mohly", jako s plnoprávnými členy kolegia nejv. berníků, pokusil se panovník dodati svým důvěrníkům vážnosti tím, že r. 1600 pověřil touto funkcí samé presidenty obou komor, tedy nadřízené orgány českého úřadu rentmistrovského a cís. dvorního kriegszahlamtu, do nichž právě svolené berně byly nejí-, berníky odváděny. Direktorem české berně byl od počátku zřízení tohoto úřadu v r. 1599 představitel českých stavů, nejv. hofmistr zemský, Kryštof Popel z Lobkovic (srv. SČ. IX. 651), jenž spolu s nejvyššími berníky berni spravoval a zejména rozhodoval o proplácení poukazů na berni (srv. s. 113-117). První sněm r. 1605 usnesení o dvou "přísežných osobách.J. Mti král. u nejv. berníků" pozměnil ták, že mohla to býti buď osoba jedna nebo dvě, ale vždy jen "z národu našeho českého" o že instrukce nesměla jim být vydána dříve, dokud by nebyla schválena v širší radě královské (Sč. XI. 165)], poručení od léta devadesátého devátého až do tohoto nynějšího času do šesti let pořád zběhlých při anticipirování a vypůjčování peněz na lid válečný a placení témuž lidu, nic méně i také při vypravování a odvozování anrytgeltu a prvního měsíce služby lidu válečnému a zase při přijímání zbírek zemských k zaplacení dluhův anticipirovaných (musejíc k tomu služebníkův svých k úřadu jeho rentmistrskému náležejících s obmeškáním věcí jeho vlastních, což sám ročně platiti a je na straně chovati) Jeho Milosti císařské a pánům stavům tohoto království k dobrému pilně a věrně sloužíc v tom, jakž nahoře dotčeno, volně propůjčujíce a z toho ze všeho pořádný počet činil, za kderoužto jeho práci a pilnost jemu od nás, vzláště ode mne presidenta českého, takové zakázání na onen čas jest se stalo, že mu za takovou jeho práci slušná a náležitá náhrada učiněna a při nejmenším ročně čtyry sta kop míš. dobře zasloužil, jemu jsme nyní k jeho žádosti a potřebě jeden tisíc kop míš. na místě J. Mti cís. povolili, jménem J. Mti cís. vás napomínajíc, abyste již jmenovou sumu peněz často dotčenému rentmistru a to [ze] zbírek zemských, týmž sněmem léta šestnáctistého čtvrtého svolených, vydali a zaplatili. Bude pánům proti této naší certifikací a jeho rentmistra kvitancí takové vydání při počtu za pořádné položeno [ze znění této výzvy vyplývá, že vysokou mimořádnou odměnu (účetní dvorské komory měl ročního platu 600 zl.; srv. Aula Rudolphi II. v Rieggers "Archiv für Geschichte" 2. s. 222) vyplatil svému významnému úředníku, rentmistru král. Českého, Eliáši Schmidgrabnerovi, president České komory Štěpán Jiří ze Šternberka a že nyní snažil se převésti ji na účet české berně, stavě do popředí svoji druhou funkci, totiž účast v nejv. úřadě berničném. Z podání však je zřejmé, že v této věci jednal bez srozumění s nejv. stavovskými berníky a že dokonce pomíjí v adrese i direktora české berně, Kryštofa Popela z Lobkovic, ač tomu právě náleželo na prvním mstě o tom rozhodovati; srv. usnesení posledního sněmu z r. 1604, SČ. X. s. 559].
Actum na hradě Pražském v středu den sv. panny Appolony, to jest devátého dne měsíce února, léta šestnáctistého pátého
[pod textem otištěného dopisu zachovalo se na kopii, z níž otiskuji, znění kvitance, vystavené Eliášem Schmidgrabnerem na zmíněných 1000 kop míš., a to s datem 29. února 1608. Kvitance zní: Kvitancí na jeden tisíc kop míš. od berně a zbírky zemské léta 1604 za práci mou, kderú při anticipirování, vydání a zase přijímání peněz zemských na lid válečný, což do šestého léta sem vedl a vedu. Actum 29. února léta 1608. Elias Šmidtgrobmer [!] z Lusteneku mp. - Splnění svého podání z 9. února 1605 se tedy Štěpán ze Šternberka dočkal velmi pozdě, kdy již ani nebyl presidentem České komory].
Unverzagt Št. z Šternberka.