4. V Praze [s. d.]
Návrh instrukce pro městské výhěrčí posudného, spolu s přísahou jejich a mistrů pivovarských: Každý pivní nákladník jest povinen dáti si u výhercích zapsati celý nebo poloviční var a zaplatiti hned hotově posudné; výběrčí vydají potom potřebný mosazný cejch přísežnému pivovarskému mistru. Musí tak učiniti i takový hospodář, který má vlastní pivovar a najatého mistra. Výběrčí vede o vydaných cejších a zaplaceném posudném registra. Pivovarští mistři a hospodáři musí cejchy vrátiti městskému písaři, jenž slouží výběrčím posudného, nejpozději do soboty každého týdne. Purkmistr a konšelé činí podle výhercích register každého čtvrt roku přiznání za celé město a odevzdávají je i s registry do účtárny České komory. Nevrácení cejchu db příští soboty trestá se vězením a propadením celého varu. Usnesení obce o velikosti varu musí být dodržováno. Nákladníci se mohou k varu spojovati. Jak mají výběrčí vésti svá registra. Peníze smějí výběrčí vydávati pouze podle poukazů krále a České komory. Služné a diety výhercích. Král si vyhrazuje právo instrukci jakkoliv měniti.
Nedatovaný koncept z let 1584-2590 v archivu ministerstva vnitra v Praze, oddělení Stará manipulace J 18/27. Jeho autor, Pavel Šturm, dostál r. 1558 erbovní list s právem psáti se z Fürstenfeldu, 5. května 1571 přijat byl do stavu rytířského (Malý stav. archiv kvat. 45, J. 9) a r. 1575 se uvádí prvně v účtárně České komory. V osmdesátých letech byl jejím, přednostou. Zemřel nejspíše r. 1590, neboť posledního října toho roku jedná se již o provedení jeho kšaftu (AMV. St. Manipulace S 382/1) a v r. 1591 jest již přednostou účtárny České komory Tomáš Wolf (AMV. St. M. J 18/20). Návrh této instrukce nemohl vzniknouti před r. 1584, neboť teprve na sněmu v prosinci 1583 odevzdali čeští stavové správu posudného znovu panovníkovi (SČ. VI. 451/2) a vznikl ještě za života Šturmova, tedy nejpozději r. 1590. Na prvé straně nahoře jest současnou rukou nadepsáno 'Biergeldsinstrukzion' a pozdní rukou XVIII. stol. in margine 'Piergeltseinnemersinstruktion' in den kgl. städten. Klauser lit. S n. 50. In tergo pak současnou rukou přes celou šíři strany 'Přípis instrukcí', jaká by se vejběrčím posudného do měst císařských spraviti a vydati měla.
Rudolf Druhý, z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, uherský a. český etc. král. Instrukci tuto vejběrčím posudního v městě našem N., kterak by se při vybírání peněz posudních všelijak chovati a říditi měli, v níže položených artikulích obšírně rozepsaných jsme vydati poručiti a rozkázati ráčili.
Předkem vejběrčí naši v témž městě mají nám touto níže psanou přísahou zavázáni bejti:
"Přísahám pánu Bohu a nejjasnějšímu a nejnepřemoženějšímu knížeti a pánu, panu Rudolfovi Druhému, volenému římskému císaři, uherskému a českému králi etc., pánu mému nejmilostivějšímu, jakož sem k vybírání posudného v městě N. za vejběrčího ustanoven, že v tom ouřadu mně svěřeném, pokudž mně to každého času skrze instrukci vyměřeno bude, při přijímání a vydávání peněz i také cejchův i při jiném při všem všelijak věrně a upřímně i spravedlivě se chovati chci a v tom ve všem Jeho cís. Mti etc. dobré a užitečné obmejšleti a což by na škodu bylo, to s pilností předcházeti. Čemuž bych pak sám osobou svou odolati nemohl, to mám a chci, na žádného se v těch věcech neohlídajíc a nešanujíc, každého času J. cís. Mti etc. nebo pánům radám do komory České oznamovati. Toho mi dopomáhej pán Bůh všemohůcí."
Tolikéž mistrům, kteříž piva vaří, tato níže položená přísaha od vejběrčích našich v přítomnosti rychtáře našeho vydávána bejti má:
"Přísahám pánu Bohu a nejjasnějšímu a nejnepřemoženějšímu knížeti a pánu, panu Rudolfovi Druhému, římskému císaři, uherskému a českému etc. králi etc., pánu mému nejmilostivějšímu, že se předkem při zavařování piva tak ječného jako bílého spravedlivě chovati chci a jednomu mimo druhého buď pro dary neb pro přízeň i všelijakou jinou věc na více sudův a věrtelův po každém varu piva, tolikéž ani více sladův bráti nebudu, než jakž o tom kterého času od vejběrčích J. Mti cís. etc. a starších řemesla sladovnického nařízeno a mně poručeno bude. Též i při cejších, kteréž mně od vejběrčích na každé vary obzvláštně vydávány budou, všelijak věrně a spravedlivě chovati a těm, v kterejchž zavařovati budu, vydávati chci. A hned žádnému, leč bych prve o tom varu vejběrčímu oznámil a cejch od nich vezma, jej tomu, číž pivovar jest, dal, piva zavařovati nemám. Toho mi dopomáhej pán Bůh všemohůcí."
Tento pak řád při tom zachováván bejti má:
Předkem. Vejběrčí naši mají jmíti jistej počet cejchův mosazných s obzvláštním znamením, zvláště na celé vary a něco jich také na polouvaří
[Č. 4: ze Sedláčkových "Pamětí a dokladů o staročeských měrách a vahách" (Publ. České akademie č. 61) s. 104 a 105 lze se dobrati nikoliv sice výslovně, ale kombinací, že za var piva bylo považováno ono množství, jež se navařilo z 9 strychů (korců) pšenice nebo ječmene. Devět korců obuí vydalo deset korců sladu a z 10 korců sladu navařilo se 10 pivních věrtelů. Jeden věrtel platil za čtyři vědra; každé z nich vypočítává Sedláček na 46Vz litru; věrtel měl by tedy mít 186 litrů, čili celý var 18 hl 60 litrů, polouvaří pak 9,3 hl. Současně však Sedláček uvádí, že poznal také pivní věrtel, který měl asi 2,48 hl. Při pomístně různosti, která tehdy ve vahách vládla, jest možný obojí případ]. A kdyžbykoli mistři přísežní pivo-varní kterému z nákladníkův pivo zavařovati chtěli, tehdy prvotně a především každej z nich mají se u dotčených vejběrčí našich najíti a každej ten var nebo polouvaří zapsati dáti a posud-ního s něho penězi hotovejmi spraviti a zaplatiti a jsouce zapsán, má tomu mistru přísežnému od vejběrčích cejch vydán bejti. Kterejžto cejch týž mistr pivovarský vezma, kdež pivo vařiti chce, tomu hospodáři, čí ten pivovar jest, ten cejch vydati. Však od týchž vejběrčích našich takoví cejchové žádnému jinému, nežli toliko samejm mistrům pivovarskejm přísežnejm, vydáváni bejti mají.
Každej pak hospodář, kteréjž tak svúj vlastní pivovar při domě svém jmá, toho každého náchlební mistr pivovarskej, tak dobře jako jiní obecní mistři, mají přísežní bejti a kdyžby hospodáři svému k jeho vlastnímu oužitku pivo zavařiti chtěl, tolikéž prve a předtím se u vejběrčích najíti dáti, var vopovědíti, posudní s něho spraviti a cejch vzíti a také ten hospodáři svému dodati má.
A když tak takoví varové všickni každého dne vejběrčím našim opovídáni a pořádně do register zapisováni i tak cejchové hospodářům těm, kteříž pivovary své vlastní mají, dodáváni budou, tehdy ten hospodář každej, přijma k sobě ty cejchy a znamenajíc vary, tak dobře své vlastní jako sousedské, povinen bude každou sobotu dotčené cejchy i s poznamenáním svejm těch varův písaři městskému přísežnému dodávati. A poněvadž obyčejně k obci s vody vedení k várkám plat se na ratauz dává a platí a sice písař přísežný městskej pro budoucí počet obecní všecky vary poznamenává, tehdy tím nadepsanejm prostředkem maje o všech várkách vědomost, týž písař městský je všecky sobě do svejch zvláštních register k tomu založenejch pořádně poznamenávati a též ihned dotčené cejchy vární všecky vejběrčím našim i s poznamenáním od hospodářův přijatých odsílati má etc. [první zmínka o existenci měděných cejchů jako známek zaplaceného posudného z objednaného varu piva jest v SČ. lIl. 598 k r. 1571. Nedostatek kontroly, a to nejen vůči výrobcům piva, ale i vůči výběrčím, byl pociťován již dříve. Již r. 1564 (SČ. lIl. 178) si stavové stěžují, že při dávání takové pivní berně nemalé zlořády se nachá zejí, takže mnozí předešle několik kvartáluov ji zadržali a výběrčí takových pivních berní v krajích některých dosti lehké a neznámé osoby usazeny jsou a majíc služby dosti poctivé velmi nedbanlivě to posudní vybírají... a někteří výberči vybravše ty be.ně posudní, nemalé sumy za sebou sou zadržali a neodvedše toho a nezaplativše J. Mti cís., v tom jsou i zemřeli a tak také V. Mt král. k škodám skrze to přijíti jest ráčila. Aby napříště byl panovník takových škod prost, měla být zavedena r. 1583 pro výběrčí posudného kauce. Nejvyšší úředníci usnesli se 29. srpna 1583 (A. M. V. St. M. S 15/1, fol. 168) o poručení strany zaručení vejběrčích dědičného groše posudního, ungeltu a postryšného (tedy regalií královských) v tom smyslu, aby se vykonalo buď rukojměmi hodnými a možnými aneb statky nezávadnými, a to do konce běžného roku. Takový rozkaz, pokud jsem mohl zjistiti, byl tehdy zaslán městským radám v Táboře, Mělníku, Klatovech a v Nymburce a patrně i v jiných městech královských].
A když tak v takovém pořádku dotčené vary skrze písaře přísežného městského zapisovány budou, tehdy mají purkmistr a konšelé při vyjití každého kvartálu na všecky vary a věrtele vystavené a co se s nich posudní dostalo a zběhlo, listy přiznávací pod pečetí městskou vejběrčím našim vydávati, a vejběrčí naši mají a povinni sou takové listy přiznávací s počty svejmy do puchhalterie naší skládati [pravomoc účtárny České komory nad posudným souvisela s jeho zeměpanskou správou. Účtárna domáhala se však také u nejv. berníků aspoň zasílání výtahů z účtů berní přímých, vystupujíc jako orgán králův, jenž má prý míti vědomost o tom, pokud a jací nedostatkové se v berních našli a napravili (SČ. VI. 160). Česká komora sledovala stále plán učiniti ze své účtárny jediný kontrolní úřad nad všemi řádnými i mimořádnými důchody z Čech, případně pokud bylo lze i z jiných zemí českého štítu, jak plyne také z připomínek, které účtárna učinila fi. dubna 1591 za jednání o novou instrukci pro Českou komoru (A. M. V. St. M. J 13/20)].
Co se pak pivovarův k obcem náležitých,v nichž také nákladníci piva svá na prodej vařiti dají, dotejče, tu tolikéž, jakž nadepsáno, ten pořádek zachováván bejti, totiž že mistr pivovarskej přísežný, nežli zavaří, cejchy od vejběrčích bráti, posudní spraviti a ty cejchy společně každou sobotu písaři městskému přísežnému vydávati a potom týž písař městskej, zapíšíc sobě ty vary pořádně, dotčené cejchy vedle jiných zase ihned s poznamenáním varův vejběrčím odvozovati má.
Vejběrčí pak naši majíce, jakž svrchu dotčeno, jistej počet cejchův mosazných, na to zvláštní pilný pozor svúj míti mají, aby jim každého týhodne ti cejchové, majíce ty všecky v jistém počtu zečtené, což jsou jich na ty vary těch dnův neb toho týhodne mistrům pivovarským vydali, zase zouplna od písařův přísežných do rukou jich vcházeli a dodáváni byli. Jestliže by pak se kdy přitrefilo, že by se kterého týhodne některého toho cejchu nedostávalo, tehdy ihned vejběrčí naši spolu s písařem přísežným to vyhledávati mají a našlo-li by se, že by který v tom postižen byl, že by kdokoli takový cejch, buď hospodář nebo mistr pivovar
ský, svévolně za sebou zadržel a nějakého v tom budoucího fortele svého obmejšleti a užíti chtěl, tehdy ten každej od purkmistra a konšelův skutečně jiným ku příkladu vězením trestán bejti a nám ten var piva propadnouti má, z kteréhož polovice vejběrčím našim posudního náležeti a propůjčena bejti má.
Též jestliže by se kdy přitrefilo, že by kterej hospodář v svém vlastním domě a pivovaře pivo k oužitku svému zavařil anebo mistru sladovnickému jiným nákladníkům zavařovati dopustil, a na ten var mistr sladovnickej žádného cejchu od vejběrčích nevzal a jeho zapsati nedal a tak tady fortelně posudnímu se vyhejbati chtěl, tehdy každej ten hospodář podle uznání komory naší České spolu i s mistrem pivovarskejm o to skutečně vězením i jinak trestaný a pokutovaný bejti má a vejběrčí naši na to, svúj zvláštní pozor jmíti a aby se to tak stalo a vykonalo, pilnost k tomu přičiniti mají, jimž také polovice té pokuty propouštěti a dávati ráčíme.
A jakož podle předešlého snesení v témž městě mezi všechněmi nákladníky i vuobec nařízeno jest, co na každý var buď bílého neb ječného piva pšenice a sladův se bráti i také po kolika věrtelích piva po celém varu se nabírati a na prodej vystavovati má, protož aby v tom mezi často psanejmi nákladníky jednostejná rovnost zachovávána byla, purkmistr a konšelé nad tím nařízením svú bedlivů ruku držeti mají a nikoli toho žádnému nedopouštěti, aby jeden nákladník mimo druhého nad ten počet vyměřenej více nebo méně sladu sypati a do mlejna dávati a potom více nebo méně věrtelův piva po varu, nežli vyměření ukazuje, bráti měl. Však kdož by s celý var bejti nemohl, bude moci s druhým spolu aneb sám po puol varu podle týhož vyměření vařiti může. Vejběrčí pak naši k tomu tím častěji dohlídati a na to bedlivý pozor míti mají, aby žádnej do mlejna více na var sladu anebo více piva k vystavení na prodej po varu naspielati nedával, než jakž též obecné snesení a vyměření ukazuje. Tolikéž i starší mlynáři, kdež takové slady mlíti dávají, přísežní bejti mají a v povinnosti a závazku jich toho doloženo bejti má, aby se v tom k jednomu každému spravedlivě choval a což by nad to vyměření kdy od koho bejti seznával, toho před vejběrčími našimi netajil. Jestliže by pak kterej hospodář, sladovník neb nákladník v tom shledán byl, že by při nasejpání a do mlejna dávání sladův a na týž slad, nebo jakžkoli jinač, piva braní jinač, nežli o tom vyměřeno, se choval, ten každý v pokutu upadnouti a ten var piva nám propadnouti a z toho propadeného varu vejběrčímu za jeho pilnost polovice toho varu, jakž dotčeno, k vlastnímu užitku jeho náležeti má. Pakli by se kdy těm nákladníkům při též vobci pro dobré naše i jich ten předešlý řád z strany polívání pšenic a ječmenův a nabíraní piva v jiný užitečnější obrátiti a zjinačiti vidělo, tehdy to prve každého času při nás nebo při radách komory naší české hledáno a s dovolením jistým to činěno bejti má.
Vejběrčí pak naši registra svá dobře svázaná pořádná míti a do nich, jakž náleží, spuosobem svrchu psaným všecky vary i také peníze přijaté za příjem bez makulování a radirování i také zase proti tomu vydání zapisovati a peníze všecky přijaté do ouřadu našeho rentmistrského vyčítati i také dotčené počty své s všelijakejmi aprobacími a přináležíte jma potřebami do puchhalterie naší na hrad Pražský ihned po zavření každého kvartálu, jakž kdy termíny sněmy uložený a nařízený budou, na obeslání nečekajíc, skládati mají
[tento odstavec návrhu nikdy nevešel v platnost. Počty krajských výběrčí posudného obsahují příjem z posudného královských měst vždycky a obyčejně na předním místě. Královská města tedy odváděla a vyúčtovávala posudné krajským výběrčím a nikoliv přímo rentmistrovskému úřadu. Pokud sloužilo posudné potřebám dvora o to byl právě původní jeho účel, bylo odváděno také nikoliv úřadu rentovnímu, nýbrž do Hofzehlmeisteramtu, kdež to rentovní úřad české komory byl nejvýše jen průchodní stanicí. Jen druhá jeho část, určená pro úmor domácího dluhu panovníkova, mohla zůstati v rentovním úřadě, neboť úmorem dluhu byla pověřena Česku komora. Tuto
situaci podle pravdy líčí na př. r. 1582 sama Česká komoa v připomínkách panovníkovi za jednání o instrukci pro rentovní úřad (St. manip. J 18/19): Da wissen sich E. Mt selbst gnedigist zuerindern. das erstlich die steuergefell von den stenden vorbehalten, die sie selbst in Hungarn schicken und ins rentmeisterambt davon gar nichts erlegen lassen, zum andern kumbt an den drei piergroschen auch nichts ins rentmeisterambt, sondern wieder in E. Mt hofzalmaisterambt ausgezelt und von dem rentmaister allain bloss darüber quitirt und da auch die auszalung desselben ins rentmaisterambt besehenen solte, wurde es zuvor bei den sechs personen, so den steuereinnembern durch den landtagsbesehluss furgesetzt, erlangt und richtig gemacht werden müssen. Deswegen dieser artici sunderlich, was di Steuer betrifft, in der instruction diser zeit unsere gehorsamisten erachtens von unnöten sein wirdet].
Dotčená pak registra svá mají vejběrčí pořádně zlaterovati a zsummovati, příjem a vydání jedno proti druhému srovnati a toho všelijak šetřiti, poněvadž služba jim nařízena jest, aby restu žádného za sebou nenechávali, nýbrž všecky peníze do ouřadu našeho rentmeistrského zouplna vyčítali. Peněz pak žádnejch na žádné oustní poručení žádnému člověku vydávati ani rozpůjčovati nemají, leč by od nás aneb rad našich komory České psané poručení měli, vedle toho se poddaně a poslušně zachovati, k nim outočiště míti a jimi se spravovati a tak taková vydání, napsaná poručení a pořádné kvitancí jim při počtu za řádné sečtená a položená bejti mají.
Za takovou práci jich jim jmenovanejm vejběrčím našim služba, jakž od starodávna za obyčej bylo, tolikéž i ještě kladena a pasírována bejti má [podle nejstaršího řádu o vybírání posudného z 11. listopadu 1546 (SČ. II. 42) měl se král s krajskými výběrčími, kteří byli jeho úředníky, sám o platě dohodnouti. Také v stavovském období správy posudného (1564 až 1583) měli výběrčí pevný plat. R. 1579 byl jim zvýšen o 10 čes. kop ročně a činil potom 50 čes. kop (SČ. V. 453). Srovnáme-li jej s tehdejšími mzdami, bylo to asi dvakráte tolik, kolik vydělával kvalifikovaný dělník (zedník, puškař ap.)]. A proto jim ádné outraty u vydání na jich osoby při počtu pasírovány nebudou, než oni sami [se] na náklad svúj vychovávati mají; však když by do Prahy peníze vezli neb pro naši potřebu na obeslání a poručení jisté jeti museli, tehdy na jednu osobu a kůň do Prahy i zase domův za den a za noc třiceti kr. a na samou osobu bez koně neb zase na samý kůň bez osoby polovici toho, totiž patnácte kr. a nic více pasírovati se jim bude. Však v Praze na groš náš přes dva dny a dvě noci nejvíce ležeti a tráviti nemají, neb od rentmeistra našeho kvitancími meškáni nebudou. Pakli by je rentmistr dýle zdržovati chtěl, tehdy o tom radám našim do komory oznámiti mají a oni tu věc budou viděti jak opatřiti a v tom ve všem naše dobré a užitečné bedlivě a s pilností obmejšleti a vyhledávati mají, čímž pak nám povinni a zavázáni jsou a na tom na všem jistou vůli naši císařskou naplní.
Však sobě každého času v moci naší zůstavovati ráčíme, abychom tento řád a instrukci buď všecken neb na díle zrušiti, znovu udělati i také k němu přidati a ujíti mohli, jakž a kdy se nám za dobré a potřebné zdáti a viděti bude. Dat.
P. Sturm puchhalter m. p.