3. V Praze 13. srpna 1603.
Instrukce královskému prokurátoru v království Českém Florianu Danielovi Mejstřickému z Vatikánu a na Charvátcích, jak by úřad prokurátorský vykonávati měl:... 2. má dbáti, aby obeslání včas byla vyhlašována, odklad při nich proti znění zemského zřízení se nedál a aby výslechy, řízení a rozsudky ve sporech co nejdříve vynášeny byly... 10. má vyžádati si od nejv. berníků soupis svobodníků, dědiníků, nápravníků a dvořáků, aby je při soudech zastával, obzvláště pokud jde o zcizení jejich majetku, neboť král již o mnohé z nich, kteří mu rozličným způsobem jako koni a vozy slouží, připraven byl ... 14. aby podle sněmovního snesení stíhal berní nedoplatky, zejména z posudného.
Instrukce zachovala se ve dvou kopiích - české a německé - v archivu Dvorské komory ve Vídni, nyní v archivu Pražského hradu ve fasciklu 'Böhmen 1605 august'. Na obou kopiích je datum opravováno ták, že možno číst 1605 i 1603. V české kromě toho na první straně nahoře bylo původně jinou rukou napsáno '11 augusti 1603', což bylo později tužkou opraveno na '17. augusti 1605'. Německý text má zase naopak původně napsáno 'August 1605', ale tužkou opraveno na 'August 1603'. Instrukce jest v textu datována 'v středu po sv. Vavřinci'. Převod této datovací formulky na 11. augusti nemá však oprávnění pro rok 1603, a do jisté míry ani pro r. 1605. R. 1603 připadla středa po sv. Vavřinci na 13. srpna, r. 1605 bylo sv. Vavřince ve středu. Chybný převod datační formule svědčí o tom, že obě marginální poznámky o dataci nebyly současné s koncipován.m instrukce. Vnitřní kritika vede nás však bezpečně k r. 1603. Instrukce hýla úředníku vydávána současně nebo brzy po jeho nastoupení; Florian Daniel Mejstřický nastoupil svúj úřad prokurátora 16. července 1603, kdy složil přísahu v České kanceláři (Archiv min. vnitra v Praze, Kopiář č. 119, fol. 42), a zastával jej do druhé poloviny r. 1605. Poslední zmnka o jeho úřadování je ž 5. září 1605 (Jar. Demel: Dějiny fiskálního úřadu v zemích českých, s. 126). Nelze míti právem za to, že by býval nový prokurátor úřadoval více než dva roky bez instrukce a že by ji byl dostal patrně teprve v posledních týdnech své úřední činnosti. Myslím proto, že nejoprávněnější vročení této instrukce jest 'středa po sv. Vavřinci r. 1603', totiž 13. srpen zmíněného roku. Na německé kopii jest in margine označen pouze rok a měsíc "August", ale bez určení dne.
Rudolf Druhý etc
Instrukcí statečnému Floryanovi Danyelovi Meystřiokému z Vatikánu na Charvátcích, radě a prokurátoru našemu v království Českém, věrnému milému, jak by týž oúřad prokurátorský (na kderémž Nám, aby podle potřeby a dobře spravován byl, vysoce záleží) říditi a vykonati jměl
[Č. 3.: úřad prokurátora fisku čili královského prokurátora náleží svým vznikem teprve stavovské epoše státu. Všude, kde státní zřízení přerostlo původní stav rodového patrimonia králova a moc vladařova hýla omezena činiteli stavovskými, byly královské moci vymezeny jisté hranice, dané zemským právem. Také v oblasti majetkové vznikal rozdíl mezi pněním státním (korunním) a panovníkovým. Král musil svých i státních majetkových práv chránit jako každý jiný příslušník země na soudech. Osobní účast králova jako strany na soudě byla ovšem neslu
čitelná s pojmem královského majestátu. A v té příčině ležel důvod vzniku úřadu královského prokurátora fisku, předchůdce nynější finanční prokuratury. Zprvu, po dlouhá desetiletí, byla pravomoc prokurátorova omezena skutečně na funkci žalobce nebo obhájce králova ve věcech majetkových, ale k nim znenáhla, již za éry prvních Habsburků, přistupovaly také žaloby trestní a politické, jako zejména urážky královského majestátu. V Čechách spadá vznik úřadu prokurátora fisku do konce husitské revoluce. Král Zikmund po svém uznání r. 1437 snažil se získati zpět rozchvácené jmění královské komory a svým "commissarius devolutionum regalium" ustanovil rytíře Jana ze Žlutic. Zmínky o něm mizí sice se smrtí Zikmundovou roku následujícího, ale od doby kralování Ladislavova došla nás již paměť o nepřetržité řadě královských prokurátorů v Čechách. Kromě prvního prokurátora Ladislavova, Jana z Rabštejna, byli až do doby bělohorské všichni příslušníky stavu rytířského. - Podrobné poučení o vývoji prokurátorského úřadu v předbělohorské době poskytnou Jaroslava Demela "Dějiny fiskálního úřadu v zemích českých", Praha 1904, s. LXVIII+ 262. K předpokládanému půltisíciletému trvání úřadu vydala finanční prokuratura v Praze r. 1937 spis dr. Stanislava Juráška "Pět set let finanční prokuratury v Praze 1437 - 193 7", jenž pro dobu starší čerpal převážně z díla Demelova, pro dobu pobělohorskou poskytne však užitečný přehled osudů úřadu. - Florian Daniel Mejstřícký z Vatikánu na Charvátcích byl podle Demela osmnáctý v řadě královských prokurátorů českých. Před svým jmenováním král. prokurátorem byl zprvu písařem, pak sekretářem soudu komorního. Povýšeni do stavu rytířského dosáhl 27. října 1593 spolu s pozděj-š m rentmistrem České komory Eliášem Šmitgrobnerem. (Srv. 'Relací kvatern zelený 48 fol. N. 13' v archivu země České.) Mejstřický působil již také jako veřejný žalobce u těžkých záležitostech trestních; tak vedl na př. žalobu proti Adamu Havlovi z Lobkovic pro vraždu cís. důstojníka hr. Hanibala ze Schönbergu].
Instruction für den böhmischen Kammerprocurator.
Instruction auf den gestrengen Florian Danieln, unsern ratprokuratorn im kunigreich Behaimb und lieben getreuen, wasmassen er berührtes prokuratorambt (anwelchem uns das demselben der notturft nach wol fuergestanden werde, hochlichen angelegen) führen und verrichten solle
[úřad prokurátora fisku čili královského prokurátora náleží svým vznikem teprve stavovské epoše státu. Všude, kde státní zřízení přerostlo původní stav rodového patrimonia králova a moc vladařova hýla omezena činiteli stavovskými, byly královské moci vymezeny jisté hranice, dané zemským právem. Také v oblasti majetkové vznikal rozdíl mezi pněním státním (korunním) a panovníkovým. Král musil svých i státních majetkových práv chránit jako každý jiný příslušník země na soudech. Osobní účast králova jako strany na soudě byla ovšem neslu
čitelná s pojmem královského majestátu. A v té příčině ležel důvod vzniku úřadu královského prokurátora fisku, předchůdce nynější finanční prokuratury. Zprvu, po dlouhá desetiletí, byla pravomoc prokurátorova omezena skutečně na funkci žalobce nebo obhájce králova ve věcech majetkových, ale k nim znenáhla, již za éry prvních Habsburků, přistupovaly také žaloby trestní a politické, jako zejména urážky královského majestátu. V Čechách spadá vznik úřadu prokurátora fisku do konce husitské revoluce. Král Zikmund po svém uznání r. 1437 snažil se získati zpět rozchvácené jmění královské komory a svým "commissarius devolutionum regalium" ustanovil rytíře Jana ze Žlutic. Zmínky o něm mizí sice se smrtí Zikmundovou roku následujícího, ale od doby kralování Ladislavova došla nás již paměť o nepřetržité řadě královských prokurátorů v Čechách. Kromě prvního prokurátora Ladislavova, Jana z Rabštejna, byli až do doby bělohorské všichni příslušníky stavu rytířského. - Podrobné poučení o vývoji prokurátorského úřadu v předbělohorské době poskytnou Jaroslava Demela "Dějiny fiskálního úřadu v zemích českých", Praha 1904, s. LXVIII+ 262. K předpokládanému půltisíciletému trvání úřadu vydala finanční prokuratura v Praze r. 1937 spis dr. Stanislava Juráška "Pět set let finanční prokuratury v Praze 1437 - 193 7", jenž pro dobu starší čerpal převážně z díla Demelova, pro dobu pobělohorskou poskytne však užitečný přehled osudů úřadu. - Flo-ian Daniel Mejstřícký z Vatikánu na Charvátcích byl podle Demela osmnáctý v řadě královských prokurátorů českých. Před svým jmenováním král. prokurátorem byl zprvu písařem, pak sekretářem soudu komorního. Povýšeni do stavu rytířského dosáhl 27. října 1593 spolu s pozděj-š m rentmistrem České komory Eliášem Šmitgrobnerem. (Srv. 'Relací kvatern zelený 48 fol. N. 13' v archivu země České.) Mejstřický působil již také jako veřejný žalobce u těžkých záležitostech trestních; tak vedl na př. žalobu proti Adamu Havlovi z Lobkovic pro vraždu cís. důstojníka hr. Hanibala ze Schönbergu].
... Druhé má se vší pilností k tomu se snažiti, aby půhonové a obeslání, kderé jménem naším bere, v pořádné a nařízené dni publikováni a vyhlášeni byli a mimo vyměření Zřízení zemského [vyměření o vyhlašování půhonů obsahuje či. B 34 Zřízení zemského z r. 1564; o právech prokurátora králova na soudu zemském jednají či. A. 10, C. 5 a C..39 téhož zřízení. Postup při uvazování se komorníkem od Desk zemských v nemovité statky na účet neplacených jistin a úroků - také berní - jakož i povinnosti stran vůči úředníkům a úřadu Děsíc obsahují články F. 20 až F. 33 Z. Z. z r. 1564, odpovídající doslovně či. J. 35-40 a K. 1-8 Z: Z. z r. 1549. Srv. znění jejich v J. a H. Jireček: "Zřízení zemská království Českého XVI. věku", s. 272-275] a naše aneb komory naší České povolení odklad v nich aby se nedál, ale aby slyšáni, rozeznáni a k brzské vejpovědi, pokudž nejvejšeji možné, přivedeni byli, neb prokurátor náš té věci jmíti nemá, aby podle libosti své takových při odkládati a stranám lhůty přidávati jměl.
...Desáté. Ráčíme hodnověrně spraveni býti, kderak v království tomto mnoho svobodníkův a nápravníkův jest bylo, kdeříž od starodávna povinni byli králi českému koňmi a vozy i jinak sloužiti, jichž dobrý díl skrze rozličné prostředky a cesty Nám odňat jest, z čehož se obávati, nebude-li na to pozoru držáno, že se toho víceji díti bude. Protož poroučíme prokurátoru našemu, aby poznamenání od berníkův království Českého všech svobodníkův, dědiníkův, nápravníkův a
... Fur das ander soll er mit allem vleis darob sein, das di ladung und beschickungen, welche er in unserm nahmen nimbt, in ordentlich und gewöndlichen tagen publicirt werden mögen und ausser der landsordnungsausmessung [vyměření o vyhlašování půhonů obsahuje či. B 34 Zřízení zemského z r. 1564; o právech prokurátora králova na soudu zemském jednají či. A. 10, C. 5 a C..39 téhož zřízení. Postup při uvazování se komorníkem od Desk zemských v nemovité statky na účet neplacených jistin a úroků - také berní - jakož i povinnosti stran vůči úředníkům a úřadu Děsíc obsahují články F. 20 až F. 33 Z. Z. z r. 1564, odpovídající doslovně či. J. 35-40 a K. 1-8 Z: Z. z r. 1549. Srv. znění jejich v J. a H. Jireček: "Zřízení zemská království Českého XVI. věku", s. 272-275] oder unser oder unserer Behaimischen cammer bewiligung dieselben nicht aufschieben, sondern das dieselben gehört, erkendt und zu ehundistem aussprach als immer möglich gebracht werden. Dann es soll bei unserm prokurator dis nicht stehen, das er seines gefallens dergleichen rechtssachen aufschieben und den parteien fristung geben solle.
Furs zehende. Seind wir auch glaubwürdig berichtet worden, wasmassen in diesem kunigreich vil freipauern und erbsessen seind, welche von alters hero schuldig gewest dem Behaimischen kunig mit pferd und wägen auch in andere wege zu dienen, deren ein gueter teil durch wunderliche weeg und miti Uns entzogen worden, dahero zu besorgen, do hierauf nicht achtung gegeben wirdet, das dergleichen mehr sich begeben. Bevelhen derowegen unserm prokurator, das
dvořákův vzal
[odstavec o péči o svobodníky, aby se počet jejich neumenšoval, byl vložen v doslovném znění již r. 1572 do instrukce prokurátora Albrechta Bryknara z Brukštejna (viz Demel 1. c, s. 259), ale brzy ho nedbal ani sám panovník, neboť již r. 1579 prodal Vilému z Rožmberka v dědičné držení 20 svobodníků, poddaných ke komoře České, v kraji Bechyňském. Kupní smlouva otištěna byla z "Libri libertinorum" III. DZ. fol. Z. 37 V. Müllerem "Svobodníci", Praha 105, na s. 101/2. - Svobodníci, jimiž podle vyměření OZZ. J. IV. (v starších Zřízeních zemských není jejich definice) byli, takoví obyvatelé země, kteří pod žádný stav nenáležejí, avšak své dvory, grunty a pole vlastní pod králem mají", konali od pradávných časů tak zv. zemské roboty, o něž se v této instrukci králi také především jedná. Z těchto starých robot - stavby hradů a cest, mýcení lesů (preseca), poskytování potravy a průvodu králi a jeho úředníkům (provod a narez) - zbyly hlavně povinnosti přípřeže v případě stavění zemské vojenské hotovosti. Turecká válka od r. 1592 několikráte si ji vyžádala a tak tyto starobylé služby začly být zase vysoko hodnoceny o pokles počtu svobodníků byl nepříjemně pociťován. - O účasti svobodníků v berni zemské viz zejména s. 71, 103 a 144; o výši a formách jejich zdanění pak V. Müllera, s. 82-90. - Počet svobodství v Čechách činil - dle Müllera - v této době 401, počet pravých svobodníků 323; ostatní svobodství byla v rukou poddaných, čili tak zv. nepravých svobodníků. Tito náleželi k zemskému soudu pouze svým svobodným majetkem, ale nikoliv svou osobou], a jich se tolikéž jako i duchovních ujal a při soudech je zastával, obzvláště pak na to šetřil, aby žádný z nich bez povolení našeho jakožto krále českého statku svého neprodával, ani z rukou nepouštěl, poněvadž tomu rozuměti ráčíme, že skrze takové cesty mnoho takových svobodníkův, dědiníkův, nápravníkův a dvořákův od komory naší odňato a odcizeno jest, neb kdyby to na Nás vzneseno bylo a někdeří z nich pro chudobu a nemožnost, aneb z jiných hodných příčin prodati musil[i], tehdy bychom to tak opatřiti ráčili, aby ten, kterémuž takové svobodství prodáno bude, zvlášť kdyby ho kdo z stavu panského neb rytířského dostal, nic méněji, než jako první držitel všeckny povinnosti vykonával a zastával a že tomu všemu za dosti učiniti chce, reversem svým se Nám zavázal.
Čtrnácté. Poněvadž po tato všeckna léta nemalí reštové svoleného posudního pozůstávají a takové pomoci nikda časně a na uložené termíny nevycházejí, protož náležeti bude prokurátoru našemu, aby každého kvartálu z komory naší aneb od vejběrčích posud-ného krajských reštantův posudného vejtahy bral a proti těm, kteří jsou posudného nedali a nespravili, vedle sněmovního vyměření se zachoval a v tom sobě ničemémuž překážeti
er ein verzaichnus von den einnembern des kunigreichs Behaimb aller der erbpauern und freisassen nehme
[odstavec o péči o svobodníky, aby se počet jejich neumenšoval, byl vložen v doslovném znění již r. 1572 do instrukce prokurátora Albrechta Bryknara z Brukštejna (viz Demel 1. c, s. 259), ale brzy ho nedbal ani sám panovník, neboť již r. 1579 prodal Vilému z Rožmberka v dědičné držení 20 svobodníků, poddaných ke komoře České, v kraji Bechyňském. Kupní smlouva otištěna byla z "Libri libertinorum" III. DZ. fol. Z. 37 V. Müllerem "Svobodníci", Praha 105, na s. 101/2. - Svobodníci, jimiž podle vyměření OZZ. J. IV. (v starších Zřízeních zemských není jejich definice) byli, takoví obyvatelé země, kteří pod žádný stav nenáležejí, avšak své dvory, grunty a pole vlastní pod králem mají", konali od pradávných časů tak zv. zemské roboty, o něž se v této instrukci králi také především jedná. Z těchto starých robot - stavby hradů a cest, mýcení lesů (preseca), poskytování potravy a průvodu králi a jeho úředníkům (provod a narez) - zbyly hlavně povinnosti přípřeže v případě stavění zemské vojenské hotovosti. Turecká válka od r. 1592 několikráte si ji vyžádala a tak tyto starobylé služby začly být zase vysoko hodnoceny o pokles počtu svobodníků byl nepříjemně pociťován. - O účasti svobodníků v berni zemské viz zejména s. 71, 103 a 144; o výši a formách jejich zdanění pak V. Müllera, s. 82-90. - Počet svobodství v Čechách činil - dle Müllera - v této době 401, počet pravých svobodníků 323; ostatní svobodství byla v rukou poddaných, čili tak zv. nepravých svobodníků. Tito náleželi k zemskému soudu pouze svým svobodným majetkem, ale nikoliv svou osobou], und sich ihrer gleichermassen, wi der geistlichen, annehme und bei den rechten vertrette. Sonderlichen aber hierauf achtung geben, das keiner aus ihnen ohne unsere als kuniges zu Behaimb bewilligung sein guet verkaufe noch aus den handen lasse, weil wir hierinnen so vil vermerken, das durch dergleichen wege vil dergleichen erbpauerii und freisassen von unserer cammer entfrembdet und entzogen worden. Dann, wan uns dis anbrächt wurde und etzliche aus ihnen aus armuet und Unvermögen oder andern erheblichen Ursachen verkaufen mussten, wolten wir es dermassen anordnen, das derselbige, weme solche freihung verkauft wirdet, sonderlichen da es ainer aus dem herrnoder ritterstand bekäme, nichts minder als wi der vohrige inhaber alle di dienst und pflichten tuen und laisten solle und das er diesem allem ein gnuegen tuen wolle, sich mit einem revers gegen uns verobligirn.
Fur das vierzehende. Dieweil alle diese jähr hero nicht geringe rest der bewilligten biergelder aussenstendig sein und solche huelfen niehmals zeitlichen und auf di angesetzten termin gefallen, wirdet deswegen unserm prokurator gebüren, das er jedes quartals aus unserer cammer oder von den biergeltseinnembern in den craisen auszug der restanten nehme und gegen denen, welche das biergelt nicht abgeführet, dem landtags
nedal, ale o to se snažil, aby posudní reštové tak, jakž se jest posavad dalo, na hromadu nerostli
[když r. 1546 posudné bylo sněmem obnoveno, odevzdáno bylo, na rozdíl od berní přímých do správy zeměpánovy (srv. s. 65 a d.), v níž se udrželo až do smrti císaře a krále Ferdinanda I. R. 1564 dostali stavové právo volit krajské výběrčí posudného na sněmích (SČ. III. 190), stanoviti jim odměny a ukládati povinnosti (srv. instrukce z r. 1570 a 1572 v SČ III. 493/4 a 598), ale vybrané peníze neplynuly přece do nejv. úřadu berničného, nýbrž do úřadu zeměpanského, totiž rentmistra České komory. Teprve když r. 1583 přesídlil panovník opět do Prahy, odevzdali mu stavové plně správu posudného tak, jak bývalo v letech 1546-1563, takže ustanovoval a platil zase sám krajské výběrčí (SČ. VI. 451/2). O pravomoci prokurátorově nad nedoplatky posudného viz s. 32 a d. a 109/110 a J. Demela I. c, s. 190-195. Královský prokurátor vymáhal berní resty žalobami již v době jagellovské a tato pravomoc zůstala mu i v době habsburské, ovšem vždy podle usnesení sněmovního. R. 1571 ji však sněm podstatně rozšířil, když ustanovil, že král. prokurátor přejímá zásadně vymáhání dlužných berní za ty termíny, z nichž není již na živu žádného berníka, a že má právo poháněti před zemský soud ony berníky, kteří berně nesložili nebo složili ji nedbale (SČ. III. 593). R. 1573 rozšířil sněm tuto pravomoc výslovné také na posudné. Usnesení toto nemělo sice platnosti trvalé, ale bývalo později zase obnovováno].
... Na tom jistu a milostivu vuoli naší. císařskou naplníš. Datum na Hradě pražském v středu po sv. Vavřinci léta 1603.
beschluess nach procedir und verfahre und sich hierinnen nichts verhindern lassen wolle, sondern darob sein, das di biergeltsrestanten, wie bishero geschehen, sich nicht heufen und wachsen
[když r. 1546 posudné bylo sněmem obnoveno, odevzdáno bylo, na rozdíl od berní přímých do správy zeměpánovy (srv. s. 65 a d.), v níž se udrželo až do smrti císaře a krále Ferdinanda I. R. 1564 dostali stavové právo volit krajské výběrčí posudného na sněmích (SČ. III. 190), stanoviti jim odměny a ukládati povinnosti (srv. instrukce z r. 1570 a 1572 v SČ III. 493/4 a 598), ale vybrané peníze neplynuly přece do nejv. úřadu berničného, nýbrž do úřadu zeměpanského, totiž rentmistra České komory. Teprve když r. 1583 přesídlil panovník opět do Prahy, odevzdali mu stavové plně správu posudného tak, jak bývalo v letech 1546-1563, takže ustanovoval a platil zase sám krajské výběrčí (SČ. VI. 451/2). O pravomoci prokurátorově nad nedoplatky posudného viz s. 32 a d. a 109/110 a J. Demela I. c, s. 190-195. Královský prokurátor vymáhal berní resty žalobami již v době jagellovské a tato pravomoc zůstala mu i v době habsburské, ovšem vždy podle usnesení sněmovního. R. 1571 ji však sněm podstatně rozšířil, když ustanovil, že král. prokurátor přejímá zásadně vymáhání dlužných berní za ty termíny, z nichž není již na živu žádného berníka, a že má právo poháněti před zemský soud ony berníky, kteří berně nesložili nebo složili ji nedbale (SČ. III. 593). R. 1573 rozšířil sněm tuto pravomoc výslovné také na posudné. Usnesení toto nemělo sice platnosti trvalé, ale bývalo později zase obnovováno].
.... Daran volbringt er unsern gnedigen wilen und mainung. Geben Prag mietwoch nach Lorenti anno 1603.