Český text sněmovního usnesení byl vytištěn hned po sněmu o názvu: "Tito artykulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském l. P. tisícího šestistého pátého v outerý po sv. Bartoloměji a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Jiljí, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána p. Rudolfa II., Římského císaře, Uherského a Českého etc. krále etc., ode všech tří stavův království Českého svolení a zavříni jsou." Na prvé straně titulního listu je vytištěn krom tohoto názvu císařský znak a pod nim jméno nejv. písaře: "Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. cís. Římského rada a nejv. písař král. Českého"; na druhé straně téhož listu je vytištěn česky znak uprostřed čtyř menších znaků zemí koruny České a pod tím podpis: "Bohuslav z Michalovic a na Rvenici, místopísař království Českého". Na konci za textem usnesení je: "Registřík artykulův v tomto sněmu obsažených", na které stránce listu se začínají, dále veliké znaky nejv. písaře Jana z Klenového a místopísaře Bohuslava z Michalovic a posléze toto udání: "Vytlačeno v Starém městě Pražském u dědicův M. Daniele Adama z Veleslavína VII. dne měsíce září". Současný deskový zápis tohoto usnesení je v arch. zemském v kvat. 3 malého stavovského archivu: Zelený sněmův 1603 - 1610, fol. F 4 - F 19; v zápise tom, jinak shodném s textem tištěným, jsou jména relátorů, jichž v tisku není. Jiný souč. opis je v arch. m. Prahy v rkpe. 112 (dříve 1083), fol. 373 - 379. Souč. německý překlad tohoto usnesení zachoval se v arch. c. a k. spol. minist. financí: Böhmen, Landtagssachen, fol. 510 - 522, má však místy mezery vzniklé porušením papíru, jež jsem podle možnosti doplnil; takové doplňky jsou označeny hranatými závorkami. Tento německý překlad je opatřen nadpisy: "Vierter landtagsbeschlues in Behmen" a "Beheimischer landtagsbeschlues, welcher ao. 1605 dienstag nach Bartholomei sich angefangen und montag nach Egidi geendet worden."

Ve jméno blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté, Otce, Syna i Ducha svatého, vše jednoho pána Boha našeho všemohoucího na věky požehnaného, amen.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf druhý, z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., jakožto král Český, pán náš nejmilostivější, sněm obecní na hrad Pražský léta tohoto tisícího šestistého pátého v outerý po sv. Bartoloměji všem třem stavům království Českého, věrným poddaným J. Mti., rozepsati a položiti a stavům to milostivě v známost uvésti ráčil, kterak by J. Mt. cís. týchž stavův tak častým rozpisováním a již po třetí roku tohoto položením sněmu obecního a vyhledáváním při nich dalších pomocí (znajíce, že jsou již prvé na tento rok i předešle z upřímné a poddané lásky pro obhájení víry svaté křesťanské a zachování království tohoto a zemí k němu příslušejících jakožto věrní milovníci vlasti své netoliko znamenité a vzáctné pomoci téměř nad možnost svou k obzvláštnímu zalíbení J. Mti. cís. svolili, ale i dvadcátého člověka pěšího, i také lid jízdný, což na koho vedle téhož svolení vypraviti přišlo, do markrabství Moravského proti Turkům, Tatarům a některým těm zpronevěřilým nad Bohem a nad J. Mti. cís., králem, pánem a vrchností svou od Boha zřízenou, zapomenulým Uhrům a Hejdukům s velikým a těžkým nákladem svým vypravili) rád ušanovati chtíti ráčil, ale poněvadž toho tak znamenitá, veliká a vysoce důležitá potřeba nastala, a nebezpečenství to a žalost, v které markrabství Moravské a věrní poddaní J. Mti. cís. s manželkami, dítkami, hrdly a statky svými od toho dědičného a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka, Tatarův i těch některých zrádných a nešlechetných Uhrův a Hejdukův postaveni sou, až posavad se neumenšilo, nýbrž, jakž jisté správy to s sebou přinášejí, že ten dědičný a krve křesťanské žádostivý nepřítel Turek s velikou mocí do království Uherského již vtrhl a vzhůru k Budínu táhne, nicméně i pevnost Ugivar, na které království tomuto a zemím k němu připojeným velice mnoho záleží, těžce po druhé oblehl, toho nepochybně oumyslu jsouc této dávno sobě vinšované, od těch zrádných Uhrův a Hejdukův jemu dané příležitosti k forteli svému užíti a těmto zemím křesťanským vedle navyklého ukrutenství svého (čehož milosrdný pán Bůh zachovati rač) na nejvejš škoditi, ohněm a mečem je hubiti, zkaziti a v mizinu přivésti, a tak mimo vejš dotčenou znamenitou a nevypravitedlnou již vzatou škodu a záhubu ještě větších těžkostí netoliko markrabství Moravskému, knížetstvím Slezským i také tomuto království obávati se jest, zvláště kdyby z království tohoto vypravený lid ihned po vyjití těch tří měsíců z pole zase vyzdvižen a domů obrácen býti měl, poněvadž při času vyjití těch tří měsícův nepřítel nejvíceji škoditi a předsevzetí své vykonávati obyčej má [Předcházející výklad je pouhý výtah z úvodu ke královské proposici (č. 107).]: z těch a takových důležitých a znamenitých příčin ráčil jest J. Mt. cís. z povinnosti své císařské jakožto král Český sněm tento obecný všem třem stavům království tohoto zase položiti a dalších pomocí od stavův království tohoto vyhledávati, a jak by větší záhuba od markrabství Moravského, předního oudu koruny této, i také nebezpečenství od království tohoto s pomocí boží a věrných poddaných J. Mti. cís. odvráceno býti mohlo, s stavy království tohoto se namluviti a snésti.

I ačkoli jsou stavové království tohoto po ta všecka a mnohá léta, zvláště pak roku tohoto, s tou výpravou dvadcátého člověka i lidu jízdného, co na koho vedle šacuňku a svolení sněmovního vypraviti přišlo, téměř nad možnost svou s velikým ochuzením vyšších i nižších stavův i také záhubou nebohých a chudých lidí sedlských robotných veliké a znamenité pomoci a daně k milostivému zalíbení a žádostem J. Mti. cís., poznávajíce od J. Mti. cís. obzvláštní otcovskou lásku, péči a náchylnost, kterouž J. Mt. cís. k království tomuto a zemím k němu přináležejícím míti ráčí, poddaně činili a odvozovali, však neohlédajíce se ještě na takové své veliké a skůro již nesnesitedlné obtížnosti a poddaných svých i jich samých nemožnosti, k obzvláštnímu J. Mti. cís. zalíbení a též poznávajíce toho tak velikou a nevyhnutedlnou potřebu království tohoto a zemí k němu připojených býti, pro zachování předně J. Mti. cís. jakožto krále Českého, též království tohoto, své milé vlasti, manželek a dítek, aby svou upřímnou a poddanou lásku k J. Mti. cís. jakožto jim od pána Boha vystavené milostivé vrchnosti vskutku prokázati mohli, mimo jiné všecky předešle svolené pomoci (však ne z povinnosti, než z své dobré a svobodné vůle) na tom jsou se všickni tři stavové snesli a namluvili, že na takovou milostivou J. Mti. cís. žádost a pro obhájení jich milé vlasti a zemí k ní připojených na místě toho lidu jízdného a pěšího, kterýž jsou roku tohoto podlé nařízené hotovosti s J. Mti. cís. nejvyššími úředníky a soudci zemskými království Českého, radami J. Mti. soudu dvorského a komorního, též osobami ze všech krajův sněmem k tomu volenými z království tohoto do markrabství Moravského vypravili, kterýž posavad na hranicích moravských a uherských zůstává, po vyjití těch tří měsícův svolených jeden regiment knechtů tři tisíce silný a patnáct set koní, kteříž jsou od Matesa hraběte z Turnu a Volfa z Vřesovic najati byli, za tři měsíce pořád zběhlé roku tohoto do pštoluňku svého přijíti, na náklad svůj v poli chovati a jemu také sami platiti chtějí. [Sr. č. 110, 110 a, 111.] Kterýžto lid také ne jinam nežli na hranice markrabství Moravského a knížetství Slezských, a jestliže by na týchž hranicích moravských a slezských žádného nebezpečenství obávati se potřebí nebylo, tehdy kdyby která z těch čtyř pevností, totiž Vídeň, Ugivar, Ostřehom neb Komárno, obležena byla, obrácen býti má, tak jakž týž artikul v sněmu, kterýž léta tisícího šestistého pátého v středu po slavném hodu seslání Ducha svatého držán byl, to v sobě šíře obsahuje a zavírá. [Viz tento artikul v č. 90.] Nad kterýmžto regimentem knechtů Vilém Vratislav z Mitrovic, J. Mti. cís. truksas a rytíř řádu sv. Jana Jerozolimitanského, od stavův volen jest; nad lidem pak jízdným, totiž nad tisíci koňmi, Volfa z Vřesovic, J. Mti. cís. truksasa, a nad pěti sty koňmi, Adama Eka z Lobkovic [Syn Ladislava st. z Lobkovic, bratra někdejšího nejv. hofmistra Jiřího z Lobkovic.] jsou též za nejvyšší volili.

Na zaplacení pak téhož lidu jízdného i pěšího stavové tuto níže svolenou zbírku mezi sebou učinili a nařídili:

Předně na panstvích J Mti. cís. hejtmané a purkrabové, stav panský, rytířský, města, kollegiáti, též všickni lidé duchovní aby každý, kdožkoli jaké lidi poddané mají, z každého gruntu aneb z každého člověka poddaného osedlého (nepotahujíce téhož člověka v to, než sám každý z měšce svého vlastního) ještě za tento rok po čtyrydcíti groších míš. na dva termíny rozdílně, totižto první termín v středu den sv. Matouše nejprv příštího [21. IX.] dvadceti gr. míš. a druhý termín v pondělí po sv. Šimonu a Judovi [31. X.] tolikéž dvadceti gr. míš., aby skládali.

Pražané pak a jiná města J. Mti. cís. a Její Mti. císařové jakožto králové České, kteříž třetího stavu užívají, místo té zbírky, kterouž stavové vyšší po čtyrycíti groš. míš. z poddaných svých mezi sebou svolili, k takové obecní potřebě též za tento rok na hotové summě dvadceti pět tisíc kop míš. na dva termíny výš psané aby dali. [Stejné svolení učinili stavové čeští na sněmu hromničném (viz č. 40), na tomto sněmě však bylo původně žádáno více; viz č. 107 odst. 4. a k tomu č. 110, 110 a jakož i 111.]

A dále k milostivé J. Mti. cís. žádosti na tom sou se s J. Mti. cís. všickni tři stavové snesli a toto nařízení učinili, aby z panství J. Mti. cís. lidé poddaní, též pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních i jiných všech lidí každý poddaný osedlý - a kdyby z gruntu zběhlí byli, každá vrchnost z téhož gruntu touž zbírku týmž spůsobem dávati má - za tento rok po dvadcíti groších míš. na dva termíny, totiž první termín v středu den svatého Matouše [21. IX.] a druhý termín v pondělí po sv. Šimonovi a Judovi [31. X.] po desíti gr. míš., aby dávali.

Z takové pak zbírky jakž poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, tak k purkrabství Karlštejnskému náležející, ani žádní manové v této tak obecní nás všech potřebě, by pak i z gruntův lidé zběhlí byli. vynímati se nemají. K čemuž týmž lidem poddaným podruhové jich podlé náležitého uznání i také čeládka přístavní mužského pohlaví z každé kopy, jakž by zjednána byla, dva gr. míš. ku pomoci té zbírky hospodářům svým odvozovati mají.

Farářové pak i jiní lidé duchovní, kteříž jaké důchody k farám svým mají, by pak tu i farářů nebylo, tedy z far kollátor po třech kopách míš., vždy polovici té zbírky při každém výš jmenovaném termínu, až do vyjití tohoto roku dávati a odvozovati mají.

Též také jeden každý z obyvatelův tohoto království, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten každý aby z toho dvoru, tolikéž i svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, každý po šesti kopách míš., k tomu také každý ovčák, mistr po jedné kopě míš. a pacholek po půl kopě míš., v táž místa předepsaná dávati a časně vedle listův přiznávacích tento rok aby na ty dva termíny vejš psané dávati a odvozovati povinni byli.

Kterážto zbírka aby se ihned v středu den svatého Matouše [21. IX.] za ten první termín z měst Pražských nejvyšším berníkům a z krajův v jednom každém městě berníkům krajským tak, jakž výš dotčeno, odvozovati začala; druhý pak termín v pondělí po sv. Šimonovi ajudovi [31. X.] beze všech odtahův pod níže psanými pokutami aby se zouplna skládala a berníkům krajským nížepsaným s listy přiznávacími tak, jakž jich forma při zavírce sněmu tohoto roku ukazuje, na každý termín časně odvozovala. Z takové pak zbírky jak písaři, kteříž by na hradě Pražském aneb kdežkoli v jakýchkoli povinnostech buďto J. Mti. cís. aneb zemských byli a byt svůj v městech měli a živností městských požívali, též také i handléři, cizozemci a ležáci nijakž se vytahovati nemají a moci nebudou. [Srov. s tím podobné svolení sněmu hromničného (č. 40); je zajímavé, že se na tomto sněmě svoluje sice z každého poddaného osedlého toliko po 20 groš. míš., kdežto sněmem hromničným bylo svoleno po 1 kopě 12 gr. míš., tedy bezmála čtyřikráte tolik, ale farářům, držitelům dvorů poplužních, svobodníkům a ovčákům ukládá se daň stejná. Ustanovení o platu z domů městských je tu vůbec vynecháno.]

Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče, stavové jsou osoby níže psané z prostředku svého, kteřížto s nadepsanými Loketskými, Chebskými a Kladskými o takovou pomoc podlé jistých osob od J. Mti. cís. k tomu nařízených jednati budou, volili tyto: do krajiny Chebské: z stavu panského: Viléma z Lobkovic na Tejně Horšovském, J. Mti. cís. kráječe; z stavu rytířského: Přibíka z Klenového a z Janovic na Klenovém a Nových Hradech; do krajiny Kladské: z stavu panského: Zikmunda z Smiřic na Kostelci nad Černými Lesy a Skalách, J. Mti. cís. radu; z stavu rytířského: Jiříka Gerštorfa z Gerštorfu a na Cholticích, J. Mti. cís. radu; do krajiny Loketské: z stavu panského: Leonharda Colona z Felzu a na Andělské Hoře, J. Mti. cís. radu; z stavu rytířského: Krištofa Fictuma z Fictum a na Klášterci, J. Mti. cís. radu. A což tak od svrchu psaných Loketských, Chebských a Kladských svoleno bude, to také ne jinam, než na ten lid válečný obráceno a nejvyšším berníkům tímto sněmem voleným v moc uvedeno býti má. [Viz stejné ustanovení v usnesení sněmu hromničného (č. 40). Následující věta dostala se do tohoto odstavce patrně jen nedopatřením. Jak vysvítá ze starších usnesení sněmovních (viz na př. č. 40), náleží vlastně na konec odstavce "O městech horních", kde ji v tomto usnesení sněmovním nenacházíme.] Jestliže by pak dotčená města k ničemuž mírnému přistoupiti nechtěla, tedy to předešlým sněmem nařízené osoby soudu zemskému v známost uvésti mají, a což týž soud zemský v té věci za spravedlivé uzná, tím se dotčená města spraviti a tomu dosti učiniti povinni budou.

Židé pak, kteří jak v městech Pražských, tak i jinde kdekoliv v království Českém osedlí jsou, poněvadž v pokoji zůstávají a dosti skrovné pomoci k této potřebě válečné činí, nicméně obchody a handle své hojněji nežli kteří řemeslníci vedou, berně z domův svých židovských předešlým sněmem na ně vzložené, kteréž prvé nejvyšším berníkům odvozovali, ty nyní též berníkům tímto sněmem voleným níže psaným k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského na dva termíny výš psané po dvou kopách míš. skládati mají a povinni jsou. [Srov. příslušná ustanovení sněmu hromničného a letničného č. 40 a 90.]

Však takové všecky zbírky výš psané a tímto sněmem svolené pomoci v moci stavův království tohoto zůstávati mají.

A poněvadž pak nás všech nevyhnutedlná potřeba jest, aby takové tímto sněmem svolené pomoci zouplna vycházely, na tom jsou se všickni tři stavové jednomyslně snesli, jestliže by se komu z stavu panského, rytířského a městského (čehož pane Bože rač uchovati) nějaká škoda na čemžkoli z dopuštění božího stala, aby sobě toho ničehož žádný proti skládání svrchu psaných všech zbírek ku pomoci nebral, než na termíny předepsané zouplna, co na koho spravedlivě přijde, skládati a odvozovati povinen byl. Než co se toliko samých chudých, robotných, poddaných lidí osedlých dotýče, těm jestliže by se od ohně toliko (čehož pane Bože ostřež) škoda jaká stala, ti lidé touž zbírku tímto sněmem svolenou dávati povinni nebudou; však kterým by lidem poddaným ta škoda se stala, jedna každá vrchnost má se dvou nebo tří sousedů svých stavu panského neb rytířského dobře zachovalých dožádati, aby takovou škodu, jak a na čem se stala, spatřili a ty osoby [ji] pod pečeťmi svými berníkům krajským v známost uvésti mají; však každý při odvozování týchž škod hleď se spravedlivě spůsobem v předešlých sněmích doloženým [V usnesení sněmu hromničného praví se na tomto místě toliko "způsobem svrchu psaným"; zde se patrně odkazuje na článek "O pohořalých" ve sněmovních usneseních z l. 1599 - 1601. V pozdějších usneseních tento článek není, protože r. 1602 stavové čeští upustili od výminky, že ti, kdo utrpěli škodu ohněm, mají býti osvobozeni od placení berně, a teprve zase r. 1604 si vymínili, že aspoň poddaní postižení ohněm mají požívati tohoto osvobození (srov. též č. 85.)] zachovati! Ta pak vrchnost týž list s přiznávacími listy podlé berní a zbírek svých berníkům krajským odsílati má, tak aby tíž berníci věděli se čím spraviti a jak mnoho komu na berni a zbírkách vyraziti.

A že při odvozování takových zbírek na určité časy od mnohých z stavův veliká nedbánlivost se nachází, tak že, na pokuty předešlými sněmy vyměřené nic nedbajíce, svolených pomocí neodvozovali, a nyní, poněvadž nebezpečenství před rukama jest, což nejdřívěji může býti, tato svolená pomoc aby složena byla, veliká a důležitá potřeba toho ukazuje, protož kdož by koliv na ty jmenované termíny takové zbírky a berně nejvyšším berníkům, též i krajským k tomu tímto sněmem zřízeným při jednom každém termínu ve dvou nedělích pořád zběhlých [V usnesení sněmu hromničného jakož i v starších usneseních sněmovních stanoví se na tomto místě termín čtyř neděl; viz č. 40.] zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned tíž nejvyšší berníci, též berníci v jednom každém kraji, neočekávaje a neohlédaje se na nic, ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: vezmouce list obranní od desk zemských, tomu každému pro neodvedení takových od něho i poddaných jeho tímto sněmem svolených zbírek v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích a nábytcích jakýchžkoli do té a takové summy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli, pakli by na svršcích a nábytcích ta summa zadržalá se shledati nemohla, tehdy díl statku do té summy buďto zastaviti aneb prodati mohli; a což by tak koli prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užíti má, a kteříž by tak krajští berníci co z kterého statku a komuž by koli prodati, tomu aneb těm ve dsky zemské aby to vložiti mohli. Pakli by se kdo takovému uvázaní neb prodávání na odpor stavěti chtěl, tehdy ihned berníci krajští to na J. Mt. cís. vznésti mají a J. Mt. cís. toho každého ráčí sem na hrad Pražský obeslati, a več mu to obráceno bude, v tom sobě ten sám vinu dáti musí. Jestliže by pak Pražané, kteříž od jiných měst království tohoto takovou zbírku a svolenou pomoc vybírají a k sobě přijímají, tak na ty termíny, jak se svrchu píše, nejvyšším berníkům časně té zbírky neodvozovali, tehdy tíž berníci nejvyšší budou moci toho na Pražanech listem zatýkacím od desk zemských vyžádaným dobývati, jako i oni Pražané, jestliže by která jiná města takové zbírky a pomoci jim časně neodvozovala, týmž listem zatýkacím na nich toho dobývati moci budou. A kteráž by koli osoba přísežná z Pražan neb z jiného města, buď primas neb purgmistr, zatčen byl, že všecken úřad toho města témuž zatčení dosti činiti povinni budou. [Toto ustanovení o Pražanech není v usnesení sněmu hromničného ani ve starších usneseních sněmovních.]

A tíž berníci krajští mají z přiznávacích listův jednoho každého pilně, jak se přiznal a tu zbírku od sebe odvedl, vyhledati a to tak opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo; a za list obranní, kterýž od desk zemských pro nedání takových svolených pomocí vycházeti bude, nemá se více dávati, nežli patnácte gr. č. Pakli by tu co při vybírání takových zbírek berníky krajskými sešlo, tehdy na nich a na jejich statcích tak tím spůsobem, jakž nahoře o tom doloženo, kdož by časně berně dávati nechtěl, dobýváno býti má. Vyhledalo-li by se pak, an by někdo v tomto království Českém v odvozování všech takových zbírek neupřímně se choval, a čím by spravedlivě povinen byl, toho neodvozoval, tehdy ten každý dvojnásobně takovou svolenou zbírku a pomoc dáti a zaplatiti povinen bude, a berníci krajští na něm jí spůsobem již výš psaným dobývati a k též zbírce přiložiti mají.

Města pak horní zprosta všecka, žádného nevyměňujíc, tolikéž i ta města, kteráž jsou se sama vykoupila a J. Mti. cís. poddala, v této tak veliké nás všech potřebě z těchto pomocí a zbírek se vytahovati nemají, nýbrž což by [na] to jedno každé město, aby spolu s jinými jednostejnou a spravedlivou rovnost nesli, proti těm čtyrydcíti grošům míš., kteréž jsou stav panský a rytířský z poddaných svých a stav městský dvadceti pět tisíc kop míš. - a jeden každý poddaný osedlý za sebe dvaceti grošů míš. dávají - svolili, dáti přišlo, to stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, aby to uvážili a s nimi bez odtahův dříve svatého Havla nejprv příštího na místě a konci postavili, v moc dávají. [Srov. s tím odstavec "O městech horních" v usnesení sněmu hromničného.]

A stavové království tohoto dávají tímto sněmem tu moc nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, aby při nejmenším v počtu šesti osob mohli a moc měli z výš dotčených pomocí a zbírek summu, jakž toho zapotřebí kterého času uznají, nejvyšším berníkům zemským vydati poručiti na tento lid válečný tímto sněmem svolený, a ti berníci zemští mimo takové poručení jinému žádnému žádných peněz vydávati ani jich jinam nežli na zaplacení téhož lidu válečného od stavův svoleného obraceti nemají. Však což by se berníkům nejvyšším, též i krajským, služby přidati mělo, to se při uvážení nejvyšších úředníkův a soudcův zemských zůstavuje.

Z stavu panského: Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cís. rada, komorník a dvoru J. Mti. v království Českém maršálek; z stavu rytířského: Adam Hrzáň z Harasova na Skalce, Landškrouně a Landšperce, J. Mti. cís. rada; z stavu městského: Jiřík Hejdelius z Rasnštejna, měštěnín Starého města Pražského.

V kraji Hradeckém: Vácslav Jiskra z Sobince, primas města Hradce Králové; v kraji Boleslavském: Simeon Strynický, primas města Boleslava Mladého; v kraji Čáslavském: Simeon Žďárský z Čáslavě; v kraji Chrudimském: Matouš Verýn z Chrudimě; v kraji Litoměřickém: Matyáš Šiška, J. Mti. cís. rychtář v městě Litoměřicích; v kraji Žateckém: Jan Krahulík z Žatče; v kraji Plzeňském: Jan Kotorovský z Lvovan; v kraji Kouřimském: Vácslav Bukač z Kouřima; v kraji Práchenském: Adam Zoubek z Písku; v kraji Bechynském: Jan Chvátal, primas z města Tábora; v kraji Slánském: Matyáš Samuel, primas města Slaného; v kraji Podbrdském: Maximilian Albín, J. Mti. cís. rychtář města Berouna; v kraji Vltavském: Vít Bakalář z Sedlčan; v kraji Rakovnickém: Jakub Příbramský z Rakovníka. [Tytéž osoby byly zvoleny za berníky již sněmem letničným (viz č. 90). Ve starších usneseních sněmovních na tomto miste následuje ustanovení o službě berníků (viz na př. č. 40 a č. 90), které v tomto usnesení pojato do předešlého odstavce, podstatně odchylného od podobně nadepsaného článku starších snesení sněmovních.]

Své pak zření nejvyšší i krajští berníci toliko k samým nejvyšším úředníkům a soudcům zemským z strany takové zbírky a svolení míti mají.