Koncept v arch. místodržit. v Praze sub L 34: 1600 - 1605. Vyd. Kameníček, Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu č. XXXIX. str. 75.

Rudolf etc. - Instrukcí na urozeného Adama mladšího z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, radu, komorníka a maršálka dvoru našeho jakožto komisaře našeho, věrného milého, k urozeným Adamovi z Šternberka na Bechyni a Sedlci, radě (titul) a Hendrychovi Matesovi hraběti z Thurnu na N. (titul), nejvyššímu lejtenamtu nad lidem jízdným i pěším z království Českého vypraveným, věrným našim milým, vyslaného, což z poručení našeho s nimi společně i rozdílně mluviti a jednati má, daná.

Předně aby od nás nadepsaný Adam z Valdštejna po dodání listův našich věřících, týmž nejvyššímu generálu a lejtenambtu jeho Hendrychovi Matesovi hraběti z Turnu svědčících, jim milost naši císařskou a všeckno dobré pověděl a vedle toho nejprve Adamovi z Šternberka samému ad partem oznámil, že jeho milostivě tejna činiti neráčíme, kterak sme z některých pilných, důležitých, království našeho Českého a zemí k němu příslušejících vysoce se dotejkajících příčin a potřeb všem stavům téhož království sněm obecní sem na hrad Pražskej k pondělímu po památce sv. Bartoloměje, to jest k dvacátému devátému dni měsíce tohoto Augusti jinak srpna, položiti a rozepsati ráčili, [Srov. č. 94.] při kterémž že bychom osobu jeho jakožto jednoho předního nejvyššího ouředníka zemského, radu a služebníka našeho věrného milého, milostivě rádi jmíti a viděti ráčili, ale poněvadž to na ten čas pro ouřad jeho polní od nás jemu svěřený bejti nemůže, že sme neráčili z té obzvláštní milostivé důvěrnosti, kterou k osobě jeho jmíti ráčíme, toho chtíti pominouti, než ty artykule, které jmenovaným stavům na témž sněmě obecném předložiti oumyslu bejti ráčíme, [Viz č. 101.] jemu po témž Adamovi z Valdštejna odeslati, milostivě při tom poroučejíc, aby v ně nahlídl, je bedlivě uvážil a na ně dobré zdání své po naschválním kurýru stěží dnem i nocí nám v známost uvésti nepominul.

Za druhé má týž Adam z Valdštejna, vyslaný náš, s jmenovaným Adamem z Šternberka jakožto nejvyšším generálem a s Hendrychem Matesem hrabětem z Turnu jakožto nejvyšším lejtenambtem jeho o to jménem naším s pilností mluviti a se vším dostatkem jednati, poněvadž k stavům království tohoto Českého, znajíce toho jak království tohoto tak i zemí k němu příslušejících a všeho křesťanstva vysoce důležitou potřebu bejti, té milostivé naděje bejti ráčíme, že k této milostivé a vysoce potřebné žádosti naší (aby lid z království tohoto vypravený, jízdný i pěší, mimo ty tři měsíce před tím svolené ještě do některého času v poli chovali) jakožto věrní poddaní naši a opravdoví milovníci vlasti své přistoupí, aby předně on, Adam z Šternberka, poněvadž jest nám v mnohých příčinách od drahně času k obzvláštnímu milostivému zalíbení našemu mnohé upřímné, věrné, povolné a platné služby činil a činiti nepřestává, i v tom k nám svou poníženou náchylnost a poddanou povolnost skutečně prokázal a vedle budoucího bohdá snesení a vyměření sněmovního mimo ty tři měsíce déleji v poli zůstal, ten ouřad nejvyššího generála nad lidem z království tohoto vypraveným, nicméně také i Hendrych Mates hrabě z Turnu ouřad svůj nejvyššího lejtenambta, tak jak se to od nich obou k milostivému zalíbení našemu až posavad se vší ochotností věrně, pilně a platně stalo, netoliko spravovali, ale i k tomu jiné oficíry válečné pod správu jich náležející, aby do toho času, který by sněmem byl vyměřen, tolikéž v poli zůstali a jako lidé poctiví a šlechetní proti nepřátelům víry a krve křesťanské vlasti své hájili, mírným předložením napomínali a skutečně přivésti hleděli a tak v tom milostivou a dokonalou vůli naši se vší pilností a bedlivostí (jakž od nich pochybovati neráčíme) naplniti nepomíjeli; nebo co oni v tom na tuto milostivou žádost naši učiní, nemá to při nás v zapomenutí přijíti, nýbrž ráčíme jim to vší milostí naší císařskou a královskou spomínati i nahrazovati, nahoře psanému Adamovi z Valdštejna při tom poroučejíc, jak to od něho vyřízeno a na čem zůstáno bude, aby nám o tom stěžně dnem i nocí skrze poníženou relací svou oznámil, vědouc, že na tom jistou a milostivou vůli naši císařskou naplní. [Jak Adam z Valdštejna splnil své poslání, o tom nemáme určitých zpráv. Je možně, že list nejv. komorníka Adama ze Šternberka, o němž se radili nejvyšší úředníci 1. září 1605 (viz č. 110 a), byl právě odpovědi na vzkaz císařův, který mu byl vyřízen Adamem z Valdštejna.] Dán na hradě našem Pražském 21. Augusti 1605 v sobotu po památce Nanebevzetí b. Panny Marie.