Český text sněmovního snesení byl vydán hned po skončení sněmu úředně tiskem o názvu: "Tito artykulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském l. P. tisícího šestistého pátého v středu po slavném hodu seslání Ducha svatého a zavřín téhož léta v outerý po slavnosti Těla božího, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, p. Rudolfa II., Římského císaře, Uherského a Českého etc. krále etc., ode všech tří stavův království Českého svolení a zavříni jsou." Na prvé straně titulního listu je vytištěn krom tohoto názvu císařský znak a pod ním jméno nejv. písaře zemského: "Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. císaře Římského rada a nejv. písař království Českého"; na druhé straně téhož listu je vytištěn český znak uprostřed čtyř menších znaků zemí koruny České a pod tím podpis: "Bohuslav z Michalovic a na Rvenici, místopísař království Českého." Na konci za textem usnesení je: "Registřík artykulův v tomto sněmu obsažených, na které stránce listu se hledati mají", dále veliké znaky nejv. písaře Jana z Klenového a místopísaře Bohuslava z Michalovic a posléze udání o tiskaři: "Vytlačeno v Starém městě Pražském u dědicův M. Daniele Adama z Veleslavína 16. dne měsíce června." Současný deskový zápis tohoto usnesení je v arch. zemském v kvat. 3 malého stavovského arch.: Zelený sněmův 1603 - 1610. fol. E 9 - F 3; zápis ten, jinak shodný s tištěným textem, obsahuje jména relatorů, jichž není v tisku. Jiný souč. opis, rovněž celkem shodný s textem tištěným, je v arch. m. Prahy v rkpe. 112 (dříve 1083), fol. 358 - 368. Zde se text vydává podle tisku, jména relatorů však jsou připojena ze zápisu deskového. - Německý text je vydán podle souč. úřed. překladu, jehož dvojí opis se zachoval v arch. c. a k. minist. financí ve Vidni: Böhmen, Landtagssachen 1604 - 1607, fol. 320 - 339 a 390 - 409. Jiný souč. překlad se zachoval v c. a k. stát. a dv. archivě ve Vídni: Böhmen, a. 1605, ve dvou opisech, z nichž jeden je neúplný, druhý má mnoho chyb. Nicméně bylo možno užíti místy tohoto druhého překladu k doplněni textu zachovaného v archivě finančním; takové doplňky jsou označeny hranatými závorkami. - O sepisování a vyhlášení těchto článků sněmovních je zapsáno v rkpe. 1288 městského arch. Pražského: Manuál Starého města 1604 - 1605, fol. 336: "Feria 3 iu vigilia s. Viti, 14 iunii. Páni vyslaní z měst v radě se shromáždili, a na čem jich s pány Pražany v jistejch artykulích sněmovních snesení bylo, uradivše se, na hrad Pražský k spisování a vyhlášení toho sněmu odešli." Srov. též č. 83.

Ve jméno blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté, Otce i Syna i Ducha svatého, vše jednoho pána Boha našeho všemohoucího na věky požehnaného, amen.

Jakož jest nejjasnější kníže a pán, pan Rudolf druhý, z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, sněm obecní na hradě Pražském všem třem stavům království tohoto Českého, věrným poddaným svým, rozepsati a položiti a stavům to milostivě v známost uvésti ráčil, kterak nepřítel času teď nedávno pominulého s Tatary a jinými puntovníky svými do markrabství Moravského, jednoho předního oudu koruny České, mimo pomyšlení a nadálost lidskou vtrhl, a o to, jak by též markrabství, nicméně i knížetství Slezská sobě podmanil a potom tolikéž do království tohoto vtrhna (čehož milý pán Bůh uchovati rač) pálením a mordováním své navyklé tyranství provozoval, usiluje, kudyž nevypravitedlné těžkosti a záhuba témuž království a všem k němu příslušejícím zemím nastává; nebo že původem a lstivými praktykami nepřítele netoliko v Horním království Uherském ti zrádní Hejduci a zpronevěřilá, s Turky a Tatary smíšená ruměje mnoho zámkův a předních pevností opanovala, znamenitý počet věrných poddaných J. Mti. cís., mužův, žen i dítek obojího pohlaví, na díle zhubila, na díle Turkům a Tatarům laciněji než nejšpatnější hovada roztarmarčila a rozprodala a v Dolním arciknížetství Rakouském mnoho vzáctných měst, městeček a vesnic vypálila, množství lidu zjímala a zmordovala, stavové pak markrabství Moravského za spěšný retuňk, rychlou a podstatnou pomoc z království tohoto každodenně prositi nepřestávají; za kteroužto příčinou J. Mt. cís. tento sněm, aby tomu v cestu vkročeno a iid ten zpronevěřilý od téhož markrabství Moravského s pomocí pána Boha všemohoucího zahnán býti mohl a království toto a jiné přemilé křesťanské země k dokonalé záhubě aby nepřišly, stavům milostivě rozepsati a položiti ráčil, nepochybujíc J. Mt. cís. a znajíc stavové sami takovou vysokou důležitost, že tu již o manželky, dítky, přátely, o milou vlast a všecko jmění jich jako o nějaký poslední rest běží, opravdově to k svým srdcím připustí a mimo dvacátého člověka již zmustrovaného, který ihned vypraviti se musí, o větší počet lidu jízdného i pěšího, totiž patnáctého, desátého i pátého člověka a dva koně z pěti tisíc kop grošův českých, kterýž by k obhájení a retování předně království tohoto a zemí k němu připojených dále vypraviti se měl, snesli a to ihned což nejspíšeji nařídili a opatřili, aby mustruňkové téhož lidu po krajích království tohoto bez odtahův se dáli, a týž lid, podlé nastalé potřeby a nebezpečenství buď patnáctý, desátý aneb pátý člověk, vyzdvižen a v ta místa, kde by největší potřeba ukázala, vypraven býti mohl; a nad to výše aby se také o osobní tažení, jestli by k tomu přišlo (čehož pán Bůh uchovati rač), namluvili a z strany veřejnosti řád dobrý, vedle kterého by se jeden každý z stavův čím spraviti věděl, nařídili, jak táž milostivá proposicí J. Mti. cís. to vše v sobě šíře obsahujíc zavírá [Viz výše č. 71.] i majíce to všickni tři stavové království tohoto, J. Mti. cís. věrní poddaní, v svém pilném a bedlivém uvážení, poznávají z takového J. Mti. cís. milostivého předložení, že toho veliká a nevyhnutedlná potřeba ukazuje, aby časně to zlé přetrženo, tak aby království toto a země k němu připojené před takovými vpády toho lstivého nepřítele bezpečno býti mohlo; a J. Mti. cís. stavové předně z tak milostivé a právě otcovské péče, kterouž o toto království a země k němu připojené míti ráčí, ve vší poníženosti poddaně děkují.

A předně jsou sobě stavové ku paměti přivedli, jak v mnohých předešlých sněmích prvotně bedlivě jest to bylo rozvažováno, že pán Bůh všemohoucí pro hříchy a rozpustilosti naše tyranem Turkem a jinými rozličnými nepřátely jakožto metlou svou i jinými mnohými stížnostmi a ranami nás křesťany spravedlivě trestati ráčí; a jestliže s poníženým a skroušeným srdcem hříchů nepřestaneme a skrze svaté pokání ku pánu Bohu se neobrátíme a za smilování a odpuštění jich žádati nebudeme, tehdy jest se obávati, aby nás mnohem těžší a hroznější trestání a pokuta boží nenásledovala.

A protož jsme se na tom všickni tři stavové snesli, abychom ku pánu Bohu všemohoucímu srdci skroušenými se pokořili a hříchů i oplzlostí všech zanechali a přestali a jeho svaté milosti za pomoc a vítězství proti takovým úhlavním nepřátelům víry svaté křesťanské žádali. A tak pro ukrocení hněvu jeho božské milosti, majíce doufání a silnou víru jakožto k milostivému pánu, otci a stvořiteli našemu, že vzhlédnouc na nás a na naše ponížené modlitby a prozby, nám milostivě proti těm i jiným všem nepřátelům pomocníkem býti ráčí, takto se pokořiti máme a tento chvalitebný, dobrý a pobožný řád ustanovujeme.

Předně, aby jeden každý sám, upřímným srdcem ku pánu Bohu všemohoucímu obrátě se, hříchů přestal, tudíž při poddaných svých to jeden každý z stavův království tohoto nařídil, aby všech bezbožností, hříchův páchání a zvláště toho hanebného ožralství, lání a jména božího zle užívání přestali a při tom každou středu a v pátek jeden každý i poddaní jich aby se postili, v neděli svatou do kostelův ke mšem svatým na kázání slova božího a tak k službám božím aby se scházeli, toulek po ryncích, ulicech, též po polích a zahradách zanechali, nad to vyseji šenkování, též i pití páleného vína i jakéhožkoli nápoje, dokudž se služby boží konati budou, pod přísnou pokutou a trestáním, kdož by v tom, jakž výš dotčeno, shledán a postižen byl, se uvarovali, načež ve všech místech bedlivý pozor se dáti má. A svátky a slavnosti výroční, též památky blahoslavené panny Marie, apoštolské dny i jiné svátky od církve svaté nařízené a ustanovené aby též světili a na ty dni a časy všelijakých hmotných prací, povykův a rozpustilostí zanechali. A protož při všech kostelích v království Českém skrze jednu každou vrchnost aby se takové nařízení ihned stalo, aby vždycky každý den ráno, o polednách i na večer na veliký zvon k modlitbám zvoněno bylo; a jeden každý hospodář s čeládkou svou v domě jeho přítomnou a jiní pak všickni jinde, kdež by je takové zvonění zastihlo, aby ihned na obě kolena poklekli, pánu Bohu všemohoucímu za hříchův odpuštění, pokut těchto hodně zasloužilých odnětí a šťastné nad nepřately vítězství aby se modlili. Kněží pak a farářové, kteří povinně mají jiným všem za dobrý příklad býti, aby se všech hříchův varovali a jich přestali a příkladův žádných zlých ku pohoršení na sobě nedávali, nýbrž, jsouce sami pobožně v lásce a svornosti živi, lid sobě od Boha svěřený k té vší nahoře dotčené pobožnosti napomínali, na kázání o takovém velikém nebezpečenství lidu oznamovali a s nimi se modlili. [Tento článek o pobožnosti se shoduje až na některé změny s podobným článkem sněmovního snesení z 3. list. 1593; poněkud jiné usnesení o pobožnosti učinil sněm generální z r. 1595. Krátké vyzvání k pobožnosti nacházíme však odtud pravidelně na začátku článků sněmovních; viz např. výše č. 40. O způsobu, jakým dbáno bylo o zachovávání řádu stanoveného tímto sněmem, máme zajímavou zprávu v rkpe. 1288 arch. m. Prahy: "Manuál Starého města 1604 - 1605, fol. 343, kde čteme: "P. administrátor s p. preláty měst Pražských, jsouce do rady povoláni, v přítomnosti pánův Novoměstských a Malostranských napomenuti byli, aby podle sněmovního snesení lid boží k pobožnosti, k modlitbám, napomínání k pokání a k laethaniím zpívání diebus lunae, mercurii, veneris, zvonění velkým zvonem ráno 10, po druhý 16, po třetí při klekání každého dne zvoniti. P. administrátor s p. preláty oznámili, že již prvý poučení toho jim od vrchnosti hořejší [t. arcibiskupské konsistoře] oznámeno; rádi to chtějí s povinnosti své vykonávati, toliko páni aby přetrhovati pomoci ráčili v domích šenkovních po teplém pivě a páleným. P. purkmistr, páni: p. rychtáři o tom se poroučí, aby žádného ani hospodáře nešanovali jak dne nedělního tak dne svátečního."]

A dále k tak veliké a důležité nás i všeho křesťanstva nevyhnutedlné potřebě, neohlédajíce se na naši, též i nebohých poddaných našich nemožnost a téměř dokonalou záhubu, s největší obtížností k milostivému J. Mti. cís. zalíbení a pro obhájení své milé vlasti na tom jsou se všickni tři stavové království tohoto s J. Mtí. cís. o tuto další znamenitou pomoc a hotovost jednomyslně snesli a namluvili, aby v outerý po svatém Prokopu nejprve příštím [5. VII.] mustruňkové ve všech krajích království tohoto držání byli, a jeden každý z obyvatelův království tohoto k předešlé výpravě: předně [Celé následující ustanovení o druhé veřejně hotovosti shoduje se věcně i formálně skoro docela s usnesením sjezdu o veřejnou hotovost, jak jest otištěno výše č. 54. Na některé důležitější odchylky věcně upozorňuji dále.] aby z panství J. Mti. cís., páni, rytířstvo, Pražané, města horní i jiná města, všickni tři stavové, nicméně i obyvatelé panství Loketského, krajiny Chebské [V usnesení sjezdu o veřejnou hotovost z 5. kv. 1605 se na tomto místě nejmenují obyvatelé krajiny Chebské za to však se tam vyslovuje žádost, aby bylo s Chebskými o podobnou hotovost teprve jednáno. Viz výše č. 54.] a hrabství Kladského, též opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách jsou a statky pozemské mají, i jiní klášterové, též mistři kollegiáti, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoli statky svobodné a zápisné a jakéžkoli jiné a platy komorní, městské i šosovní, též také kteříž peníze na úrocích, listech, zápisích aneb jakýchkoli užitcích mají, též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své vedou, aby všickni listy přiznávací z statkův pozemských i z svých handlovních a jiných všelijakých, též i z peněz hotových vedle šacuňku léta etc. padesátého sedmého podlé spravedlivého vyhledání mustrherům níže psaným dotčené listy, totiž ten outerý po svatém Prokopu nejprve příštím, při mustruňku odvedli. A ti mustrherové ihned dotčené listy těmto osobám totižto: Kryštofovi z Lobkovic na Pátku a Divicích, J. Mti. cís. tejné radě, nejstaršímu komorníku, nejv. hofmistru království Českého a téhož království nejv. kammrmistru; Adamovi z Šternberka na Bechyni a Sedlci, J. Mti. cís. radě a nejv. komorníku král. Českého; Volfovi Novohradskému z Kolovrat na Lnářích, Vopálce a Vintrberce, J. Mti. cís. radě a nejv. sudímu král. Českého; Zdeňkovi z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, J. Mti. cís. radě a nejv. kancléři král. Českého; Janovi Jiřímu z Švanberka na Ronšperce a Vorlíku, J. Mti. cís. radě a nejv. sudímu dvorskému král. Českého; Adamovi mladšímu z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cís. radě a komorníku a dvoru J. Mti. v království Českém maršálku; Ferdinandovi purkrabí z Donína, J. Mti. cís. radě a presidentu nad apellacími na hradě Pražském, z pánův; Janovi z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. cís. radě a nejv. písaři král. Českého; Purkhartovi Točníkovi z Křimic na Křimicích a Prostiboři, J. Mti. cís. radě a podkomořímu král. Českého; Kryštofovi Vratislavovi z Mitrovic a na Lochovicích, J. Mti. cís. radě a purkrabí Karlštejnskému; Hendrychovi Kapounovi z Svojkova a na Běroničkách, J. Mti. cís. radě; Ctiborovi Tyburcímu Žďárskému ze Žďáru a na Kladně, J. Mti. cís. radě a hejtmanu Menšího města Pražského, z rytířstva, beze všech odkladův dnem i nocí od týchž mustrherův na hrad Pražský aby odeslali.

V kterýchžto listech přiznávacích jeden každý, co tak koli statku na ten čas vedle výš psaného předešlého šacuňku aneb jinač, jak se to léta etc. 88 a 95. konalo, v držení a užívání jest, aneb jak mnoho peněz na úrocích aneb jiných statkův handlovních má, též i sečtouce všecky lidi poddané své, aby z nich opět dvadcátého člověka náležitě, tak, jakž na pěšího náleží, k mustruňkům níže psaným vypraviti mohl, zejména aby dostavili. A jestliže by se kdo při berni toho, co jest statek jeho téhož 57. léta šacován byl, doptati chtěl, tomu každému to bez odpornosti vyhledáno a v známost uvedeno býti má. Také stala-li by se jaká proměna v tom čase, buďto že by statku přikoupil aneb uprodal, aneb že by se bratří a strejcové o statek rozdělili, to aby jeden každý pořádně rozvrhl. A čehož tak kdožkoli v držení jest, z toho, jakž svrchu dotčeno, aby se přiznal; a z toho, co se komu podlé šacuňku, počítajíce z pěti tisíc kop grošův českých statku pozemského a z půl třinácta tisíce kop grošův českých peněz na úrocích jednoho rejthara zbrojného, kterýž by pod sebou koně dobrého, dvě ručnice dobře spravené se vším tím, což k tomu náleží, a na sobě zbroj černou, totiž přední a zadní kus, obojček a šturmhaub, a při boku dobrou zbraň měl, vypraviti dostane, do týchž listův přiznávacích doložil. Však na sebe obzvláštní pozor dáti má, aby jeden každý, komuž šest koní vypraviti přijde, s těmi šesti koňmi osobu stavu panského aneb rytířského hodnou vypravil; a pakli by jich několik týž počet šest koní vypraviti měli, tedy aby se ti též spolu vždycky snesli, s šesti koňmi osobu stavu panského aneb rytířského aby vypravili. Jestliže by se pak při kterých statcích aneb jiném kterémkoli jmění taková proměna nacházela, že by se toho šacuňku předešlého léta etc. 57 učiněného doptati nemohl, tedy jeden každý sám sebe na spůsob v témž předešlém šacuňku vyměřený šacovati a v tom se spravedlivě zachovati má.

A poněvadž toho potřeba ukazuje, aby v těchto nebezpečných časích [toto království] pro ochranu J. Mti. cís., království tohoto i zemí k tomuto království připojených také i lidem pěším náležitě opatřeno bylo, na tom jsme se poddaně snesli, aby každý tak, jakž se nahoře píše, totiž opět dvadcátého poddaného svého osedlého a z měst patnáctého k též potřebě zemské pohotově měli, tak aby vždycky z týchž vyslaných každý ručnici dlouhou s toulcem, kecherem, s laduňky, šturmhaubem a zbraní dobrou při boku a třetí halapartnu aneb voštíp dobrý a též zbraň dobrou a šturmhaub na hlavě měli. A tak předešlé i této výpravy přijde se desátý člověk, a od Pražanův a jiných měst J. Mti. cís. a Její Mti. císařové jakožto králové České osmý člověk osedlý z měst a desátý z poddaných jich; a z půl třetího tisíce kop grošův českých z statku pozemského jeden rejthar a z peněz na úrocích z šesti tisíc a půl třetího sta kop grošův českých též jeden kůň zbrojný přijde se vypraviti. [Tato věta ovšem není v usnesení sjezdu o veřejnou hotovost.]

Takoví pak mustruňkové lidu jízdného i pěšího v týž outerý po svatém Prokopu nejprv příštím [V usnesení sjezdovém je na tomto místě vsunuta zmínka o mandátech císařských, jimiž mají býti mustrunky vyhlášeny; viz č. 54.] beze všeho prodlévání v jednom každém městě krajském totiž: v kraji Bechynském na Táboře, v kraji Práchenském na Písku, v kraji Slánském v Slaným, v kraji Litoměřickém v Litoměřicích, v kraji Kouřimském v Kouřimě, v kraji Čáslavském v Čáslavi, v kraji Vltavském v Sedlčanech, v kraji Podbrdském v Berouně, v kraji Plzeňském v Plzni, v kraji Boleslavském v Boleslavi, v kraji Hradeckém v Hradci, v kraji Rakovnickém v Rakovníce, v kraji Chrudimském v Chrudimi, v kraji Žateckém v Žatci, od osob níže psaných konány býti mají.

A když by na koho podlé šacuňku celého koně vypraviti nepřišlo, tedy s jinými před mustruňkem aby se snesl a takového koně zbrojného, jakž výš dotčeno, společně na den jmenovaný a místo uložené aby vypraviti povinni byli. A ti mustrherové krajští, jakž by i v jednom každém místě lidi jízdné i pěší zmustrovali, a zouplna-li se počet jich vedle listův poznávacích (kteréž jeden každý s sebou na mustruňk přinésti aneb odeslati má) našel, J. Mti. cís. a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v známost uvésti mají. A kteříž by tak z obyvatelův království tohoto statky své ve dvou aneb více krajích měli, ten jeden každý bude moci z těch statků jakž lid jízdný tak i pěší, do kterého se mu kraje viděti bude, též i listy přiznávací poslati.

Tito pak mustrherové po krajích voleni jsou: v kraji Bechynském: z stavu panského: Fridrich Mičan z Klinštejna a z Rostok a na Vitanovicích; z stavu rytířského: Jeroným Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích; v kraji Práchenském: z stavu panského: Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, nejv. mistr převorství král. Českého; z stavu rytířského: Jan Hořčice z Prostého a na Bratronicích; v kraji Slánském: z stavu panského: Jan Novohradský z Kolovrat na Buštěhradě a Kosátkách, J. Mti. cís. mundšeňk; z stavu rytířského: Jan Vodolan Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Blahoticích; v kraji Litoměřickém: z stavu panského: Zikmund z Vartmberka a na Zvířeticích; z stavu rytířského: Adam Hrzáň z Harasova na Skalce, Landškronu a Landšperku, J. Mti. cís. rada; v kraji Kouřimském: z stavu panského: Karel Mracký z Dube a na Pyšelích, J. Mti. cís. rada; z stavu rytířského: Jeroným Čejka z Olbramovic na Chválách a Počernicích; v kraji Čáslavském: z stavu panského: Adam starší z Valdštejna a na Žehušicích, J. Mti. cís. rada, mundšeňk a Její Mti. císařové jakožto králové České měst podkomoří; z stavu rytířského: Vácslav Popel z Vesce; v kraji Vltavském: z stavu panského: Jan z Vrtby a na Červeném Hrádku; z stavu rytířského: Adam Velemyský z Velemyšlovsi a na Olbramovicích; v kraji Podbrdském: z stavu panského: Jan Litvín z Říčan a na Hořovicích; z stavu rytířského: Vácslav mladší Vratislav z Mitrovic a na Lítni; v kraji Plzeňském: z stavu panského: Vilém z Lobkovic na Tejně Horšovském a Čečovicích, J. Mti. cís. kráječ; z stavu rytířského: Diviš Markvart z Hrádku na Bělý a Nekníři; v kraji Žateckém: z stavu panského: Linhart Colon svobodný pán z Felzu a na Andělské Hoře, J. Mti. cís. rada; z stavu rytířského: Kryštof Fictum z Fictum a na Klášterci, J. Mti. cís. rada; v kraji Boleslavském: z stavu panského: Karel z Vartmberkaa na Rohožci, J. Mti. cís. rada; z stavu rytířského: Jiřík Vančura z Řehnic a na Studence; v kraji Hradeckém: z stavu panského: Albrecht Gottfryd Křinecký z Ronova a na Jilemnici; z stavu rytířského: Mikuláš z Bubna a na Žamberce; v kraji Rakovnickém: z stavu panského: Vilém z Landštejna a na Sosni, J. Mti. cís. rada a hejtman Nového města Pražského; z stavu rytířského: Vácslav Chotek z Chockova a na Žihli; v kraji Chrudimském: z stavu panského: Diviš Lacembok Slavata z Chlumu a z Košmberka a na Košmberce; z stavu rytířského: Jiřík Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích, J. Mti. cís. rada.

V městech pak Pražských hejtmané jednoho každého města týž lid jízdný i pěší, který jim vypraviti přijde, mustrovati mají. Však jestliže by hejtman Nového města Pražského tu tehdáž přítomen nebyl, tehdy Jan Václav z Lobkovic, hejtman Starého města Pražského, také mu strunky na Novém městě Pražském vykonati má. [Také toto ustanovení o hejtmanech měst Pražských je přejato beze změny z usnesení sjezdového, ač se zatím změnily poměry tím, že se po sjezdu stal hejtmanem Novoměstským Vilém z Landštejna, uvedený o něco výše v textu. Srov. č. 54.]