Opis souč. v arch. m. Prahy, v rkpe. 112 (dříve 1083), fol. 356 - 358, s nadpisem: "Druhé předložení sněmovní l. 1605". Jiné dva opisy současné, poněkud zkrácené a navzájem celkem shodné, jsou v arch. m. Plzně, v rkpe. č. 204, fol. 45 - 47, a v arch. Kutnohorském sub 6052 A 1. Opis Plzeňský má na konci tuto poznámku: "Propositiones sněmovní, kterýž se začal fer. VI. post Spiritus sancti 3. iunii ao. 1605"; na opise. Kutnohorském je připsáno: "Proposici sněmovní sněmu druhého letničného l. 1605". Trojí koncept této proposice (konc. I., II. a III.) jest v arch. místodržit. v Praze: L. 34: 1600 - 1605. Všechny tyto koncepty se místy značně liší od konečného znění, nejvíce ovšem konc. I. Protože tento koncept jest otištěn s datem 1. června 1605 u Kameníčka, Prameny ke vpádům Bočkajovců, str. 52 - 57 (opis Pražského archivu Kameníček sice znal, ale neměl ho), podávám z něho v poznámkách jen odchylky věcně důležitější, ale také z obou druhých konceptů uvádím jen vážnější odchylky, pomíjeje úplně menších růzností čistě formálních. Připomínám ještě, že koncept III. není úplný, nýbrž obsahuje pouze prvou část proposice. - Německý text, patrně současný úřední překlad českého, zachoval se v arch. c. a k. spol. minist. financí: Böhmen, Landtagssachen 16041607, fol. 314-319; v předu je nadpis: "Landtagspropositioi zu Prag, a. 1605, 3 iunii," na rubu: "Bei den landtagssachen aufzuheben."

J. Mt. Římský císař a Uherský, Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, ode všech tří stavův království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k tomuto od J. Mti. rozepsanému a položenému sněmu poddaně a poslušně najíti dali, s obzvláštním císařským zalíbením a milostivou vděčností přijímati a dále jich tejna činiti neráčí: ačkoliv by J. Mti. nic milejšího nebylo, než aby tíž stavové takovým rozepsáním již podruhé roku tohoto, znajíce, že jest se od nich na sněmu předešlém, kterýž při času Hromnic držán byl, k žádosti J. Mti. vzáctné svolení velikých pomocí stalo, ušanováni býti mohli, však že jest nepřítel [Pavel z Krauseneku (v. Krauseneck) byl také vychovatelem nemanželských synů Rudolfových Dona Julia a Matyáše; srov. Stieve, Die Politik Baierns II., str. 817. Panství Krumlovské, jehož byl hejtmanem, bylo od r. 1602 majetkem cís. Rudolfa, jemuž bylo postoupeno p. Petrem Vokem z Rožmberka.] času teď nedávno pominulého s Tatary a jinými puntovníky svými do markrabství Moravského, jednoho předního oudu koruny České, mimo pomyšlení a nadálost lidskou vtrhl a o to, jak by též markrabství, nicméně i knížetství Slezská sobě podmanil a potom [V konc. I.: "a dáleji království tomuto (čehož milý pán Bůh zachovati rač) pálením, mordováním a zavedením do věčné hovadské služebnosti lidu křesťanského škoditi mohl, z těch příčin neráčil..." V konc. II.: "a potom i království toto... v svou služebnost uvedl, neráčil..." V konc. III.: "a potom tolikéž království toto...v svou služebnost přivedl, usiluje..."] tolikéž do království tohoto vtrhna (čehož milý pán Bůh zachovati rač), pálením a mordováním své navyklé tyranství provozoval, usiluje, kudyž nevypravitedlné těžkosti a záhuba témuž království a všem k němu příslušejícím zemím nastává, [Věta "kudyž... nastává" schází v I. a II. konc.; v konc. III. zní: "kudyž... nastává a takměř již nad hrdly našimi a našich milých přátel stojí."] neráčil jest J. Mt. moci v takové náhlé potřebě toho pominouti, než sněm tento obecní, ačkoli v kratším mimo zvyklost termínu, položiti a též nebezpečenství (o němž bezpochyby věrní stavové již na díle sami vědí) vůbec a něco obšírněji dáti přednésti i také, jakými by prostředky předsevzetí téhož nepřítele vedle pomoci pána Boha všemohoucího spěšně a podstatně odpíráno býti mohlo, s stavy se neprodleně podle donucující potřeby namluviti a snésti.

Nebo jeden každý v jistotě věděti má, že původem a lstivými praktykami téhož nepřítele netoliko v Horním království Uherském ti zrádní Hejduci a zpronevěřilá s Turky a Tatary smíšená ruměje mnoho zámkův a předních pevností jest opanovala, znamenitý počet věrných poddaných J. Mti., mužův, žen i dítek obojího pohlaví, na díle zhubila, na diele Turkům a Tatarům laciněji než nejšpatnější hovada roztarmarčila a rozprodala, a již, jakž s počátku dotčeno, i přes hranice do markrabství Moravského vpád učinila, [Původní koncept I. liší se na tomto místě dosti značně od konečného textu; praví se tam zejména, že "tíž zrádní Hejduci a ten spronevěřilý spolu s Turky a Tatary smíšený lid uherský... ukrutenství své široce a dalece až k samým hranicím markrabství Moravského provedli, nýbrž také nočním časem mimo naději, nemajíce sobě z markrabství Moravského žádné příčiny k tomu dané, přes hranice do téhož markrabství vpadli, město Strážnice..." V konceptě II. však toto místo upraveno tak, že se celkem shoduje s konečným textem.] město Strážnici vypálila, obyvatele téhož města, žádného neušetřujíc, zmordovala, jmění a statky jich loupežně rozebrala, [V konc. I.: "loupežně pobrali a odvezli, zámek Strážnice oblehli a dobejvali, potomně dáleji vzhůru mezi řekou..."] mezi řekou pak Moravou a horami uherskými mnoho měst, městeček a vesnic [V konc. I.: "vesnic vypálili, vyplundrovali a tak již nemalý díl země Moravské mečem a ohněm nelítostivě zhubili a zkazili, markrabství pak Moravské ne v menším nebezpečenství zůstává, kdež, ačkoli jsou stavové z poručení J. Mti. cís. a pro obhájení země..."] mečem a ohněm položila, ale také tíž nešlechetnici a zlosynové, vzavše posilu a srdce tím lidu křesťanského jízdného [V konc. II. a III.: "jízdného i pěšího".], pod nejvyšším Jiříkem Baštou sloužícího a záplaty své, znamenité k nim odeslané summy, dočekati nechtějícího, s pole odtažením, jsou se z oné strany přes Dunaj přepravili, a v Dolním arciknížetství Rakouském též mnoho vzáctných měst, městeček a vesnic vypálili, veliké množství lidu pomordovali a zjímali, a těch že den ode dne čím dále vždy více přibejvá a již nyní do šedesáti tisíc okolo Prešpurku [se] nachází, odkudž město a zámek Prešpurk, na kterémž těmto zemím velmi mnoho záleží, v největším nebezpečenství stojí, on pak nepřítel Turek sám osobně se vší mocí svou, jakž jistí kundšaftové to přinášejí, že by toho konečného oumyslu býti jměl, [V konc. II. a III.: "že by již na cestu se vydati a konečného toho oumyslu bejti měl..."] hlavní město Vídeň vojskem svým dáti oblehnouti, je soužiti a dobejvati. I ačkoli jsou již stavové markrabství Moravského [V konc. II. a III.: "Moravského z poručení J. Mti. cís."] pro obhájení téhož markrabství s lidem svým domácím, jízdným i pěším, netoliko s dvadcátým, ale i s desátým a pátým člověkem, na hranice proti království Uherskému ležící vytáhli, a týchž hranic a pašův, zdali by aspoň ten díl země z této strany řeky Moravy před nepřítelem, aby dáleji a hlouběji do též země nemohl a jí dokonce nezhubil, mohl obráněn býti, hájí, však že kromě poddaných svých jiného lidu vojenského cizího a skušeného žádného nemají a k odpírání takové síle se velmi mdlé a nedostatečné pokládajíc, snažně a poníženě jak stavové tak i hejtman za spěšný retuňk a rychlou podstatnou pomoc z království tohoto každodenně prositi nepřestávají (jakž tomu stavové z psaní J. Mti. cís. o to činěných, kderá se jim příležitě podávají, v jakým spůsobu též markrabství až posavad zůstává, i také není-li se vedle té nepřátelské vzteklosti a zuřivého tyranského jich předsevzetí [V konc. I.: "kteréžto škodlivé a záhubné téhož nepřítele předsevzetí a neslýchané zoufalství a vzteklost těch zrádných Hejdukův a loupežné sběři lidu obecného, nebude-li ovšem... skutečně přetrženo, strach a Bůh uchovej, aby se témuž nepříteli..." V konc. II.: "předsevzetí, ano podle již hořícího u nich Moravanův jakožto souseduov, spolubratři a milých přátel národu Českého ohně nám všem podobného..."] (zvláště poněvadž již netoliko u sousedův, jak přísloví, ale u nás samých hoří) nám všem podobného nebezpečenství slušně obávati, vyrozuměti moci budou), ovšem nebude-li časně a dřív, než by sultán Turecky se vší sílou a mocí svou do pole vtrhl, tomu v cestu vkročeno a lid ten zpronevěřilý od téhož markrabství Moravského odvrácen a daleko zahnán, strachovati], aby se nepříteli vedle úmyslu a vinše jeho nepodařilo, a království toto i jiné přemilé křesťanské země k dokonalé záhubě nepřišly. [Srov. s tím úvod k dobrozdání dvorské voj. rady [č. 66], jakož i připiš kancléřův k císaři (č. 68).]

[1.] Neb ačkoliv J. Mt. cís. času teď nedávno pominulého, majíce otcovskou péči a starost o své věrné a milé poddané, nejvyšší ouředníky a soudce zemské, rady soudův dvorského a komorního, tolikéž osoby, z stavův panského a rytířského z krajův sněmem obecním k uvážení a opatření v čas nastalé potřeby veřejné hotovosti volené, sem na hrad Pražský obeslati a s nimi vedle moci též sněmem obecním léta šestnáctistého pátého [Ve všech třech konceptech: "patnáctistého devadesátého pátého".] jim dané o vyzdvižení a vypravení lidu jízdného i pěšího, který by v čas takové náhlé a nenadálé potřeby buď markrabství Moravskému anebo knížetstvím Slezským, kde by toho největší potřeba ukazovala, z téhož království Českého ku pomoci vypraven býti jměl, jisté snesení učiniti [Viz č. 54.] a vedle toho také skrze mandáty své císařské do všech krajův zmustrování dvadcátého člověka jakož i jízdného lidu naříditi, item nemalý vojsko jízdy i pěchoty, kterého by na tento rok proti často jmenovanému nepříteli požíváno bylo, najímati poručiti jest ráčil, [Viz v úvodě.] však že týž lid český, domácí, zmustrovaný, proti takovému množství nepřátel skrovný, k tomu i nezkušený jest, a ten lid cizí od J. Mti. tak najatý v jiná místa, odkud nemenšího nebezpečenství nám i všemu křesťanstvu obávati se jest, bezelstně obrácen býti musí, většího pak počtu mimo zavření sněmovní na[d] dvacátého člověka ovšem bez obecního též sněmovního snesení a všech stavův povolení z tohoto království vyzdvihovati se nemůže, [V konc. I. bylo místo věty: "však že týž lid... nemůže" pouze: "ale však že k obhájení koruny této a k odpírání této náramně veliké síle a den ode dne k nám se blížící moci nepřátelské to vše postačiti nikoli nemůže".] [Srov. s tím č. 57 a.] z té příčiny J. Mt. cís. sněm tento rozepsati a jej s dosti nemalou nepříležitostí jak svou vlastní, tak i stavův z nevyhnutedlné potřeby držeti donucen býti i také týchž stavův království tohoto, věrných svých milých, jakž nejvejš býti může, milostivě žádati ráčí, aby, znajíc toho sami takovou velikou důležitost, a že tu již o manželky, dítky, přátely, o milou vlast a všecko jmění naše jako o nějaký poslední rest běží, [V konc. I. a II.: "a že tu již o manželky, dítky, statky, o milou vlast, tyto přemilé křesťanské země a všecko jmění běží..."] mimo dvacátého člověka již zmustrovaného, který ihned bezelstně vypraviti se musí, o větší počet [V konc. I.: "o větší počet lidu jízdného i pěšího mimo předešle učiněné svolení, totižto pátého nebo přinejmenším desátého člověka, který by..." V konc. II.: "o větší lidu jízdného i pěšího počet mimo předešle svolený a již zmustrovaný, totižto pátého nebo při nejmenším desátého člověka, který by..." V konc. III. "o větší počet lidu jízdného i pěšího mimo předešle svolený, totižto o pátého nebo při nejmenším desátého člověka a dvou koní z [mezera] kop grošuov českých".] lidu jízdného i pěšího, totižto patnáctého, desátého i pátého člověka a dvou koní z pěti tisíc kop grošův českých, který by k obhájení a retování království tohoto a zemí k němu připojených dále vypraviti se měl, snesli a to ihned co nejspěšněji nařídili a opatřili, aby mustruňkové téhož lidu po krajích království tohoto bez odtahův se dáli [V konc. I.: "se dáli, a stojíce v hotovosti a dobrém řádu na oznámení J. Mti. cís. očekávajíc tu, kdež by největší potřeba ukazovala, vedle jistého snesení J. Mti. cís. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, radami J. Mti. cís. soudův dvorského a komorního a osob stavu panského a rytířského ze všech krajů v království tohoto sněmem volených již učiněného, táhnouti povinni byli; nicméně také aby k osobnímu tažení všickni vůbec časně se zásobili, aby k retování vlasti své v čas nastalé potřeby nedostatkův neměli". V konc. II.: "a stojíce v hotovosti a dobrém řádu na oznámení z jistého J. Mti. cís. s nejv. ouředníky a soudci zemskými, též radami J. Mti soudův dvorského a komorního a osobami z stavu panského a rytířského ze všech krajův království tohoto sněmem volenými, kde by táhnouti měli, uvážení očekávali; podle toho aby nicméně taky i k osobnímu, jestli by k tomu přijíti mělo (čehož pán Buoh uchovati rač) vytažení jeden každý, jak kdo zasedí, i s lidmi poddanými svými se hotovili a náležitými potřebami časně zásobili, řád dobrej v té příčině vystavili, vedle kterého by se jeden každý z stavův říditi a čím spraviti mohl." V konc. III.: "a týž lid, stojíce v hotovosti a dobrém řádu, na oznámení z jistého J.Mti. cís. s nejv. ouředníky a soudci zemskými, též radami J. Mti. soudův dvorského a komorního uvážení, kde by táhnouti měli, očekávali; podle toho aby.... zásobili, řád dobrej v tom všem, vedle kterého... mohl, vystavili." Na tomto místě se končí koncept III.] a týž lid, podle nastalé potřeby a nebezpečenství buď patnáctej, desátej nebo pátej člověk, se vyzdvihnouti a v ta místa, kde by největší potřeba ukázala, vypraven býti mohl, a nad to vejše aby se také o osobní tažení, jestli by k tomu přišlo (čehož pán Bůh uchovati rač), namluvili a strany veřejnosti řád dobrý, vedle kterého by se jeden-každý z stavův čím spraviti věděl, nařídili. [Srov. č. 65 odst. 2, čís. 66 odst. 1 a č. 68.]

[2.] Avšak [V konc. I.: "Avšak J. Mt. cís. v tomto největším nebezpečenství za nejlepší k spomožení království tomuto a zemím k němu příslušejícím uznávati ráčí, aby místo lidu tohoto prostého, nezkušeného, sedlského, kterýmž máloco prospěšného a podstatného proti nepříteli dovedeno bejti může, ale dva regimenty pěšího lidu skušeného a do dvou tisíc lidu jízdného na čtyry měsíce toliko najato bylo, jakž pak i stavové markrabství Moravského, jsouce k tomu slušnými příčinami přivedeni, mimo svolené berně a kontribucí jeden regiment knechtův najímají; nebo kdy se to vše, jaký..." V konc. II: "Avšak J. Mt. cís.... uznávati ráčí, aby místo lidu tohoto prostého a neskušeného, kterýmž by snad málo co prospěšného proti nepříteli dovedeno bejti mohlo, dva regimenty... najato bylo, jakž pak... najímají. A protož J. Mt. cís. to též stavuom, věrným svým milým, k dalšímu jich uvážení a o to, nebyla-li by ta cesta, když se všecko to, jaký... rozsoudí, pohodlnější i platnější, poroučeti ráčí, neb pochybovati není..."] J. Mt. cís. to stavům k uvážení milostivě podávati a připouštěti ráčí, nebylo-li by království tomuto a zemím k němu příslušejícím mnohem platněji i užitečněji, aby po této nynější dvacátého člověka vejpravě místo budoucího vypravení patnáctého, desátého i pátého dva regimenty pěšího lidu skušeného, každý tři tisíce silný, a dva tisíce jízdy najali a týž obojí lid za čtyry měsíce v poli na náklad svůj chovali, lid pak ten domácí, dvacátého člověka, zase proti tomu z pole domů k živnostem a práčem jich povolali. Nebo když se to všeckno, jaký náklad na objednání zbroje, ručnic, rystuňkův, oděvu a jiných potřeb, item na vychování téhož domácího lidu jíti musí, rozhodne, při tom také, jak veliká nepříležitost tím vyvedením lidu robotného v dílech polních stavům nastati musí, rozsoudí, pochybovati není, že při rozjímání a uvažování všech těch příčin to se konečně nejde a vyhledá, že ty dva regimenty knechtův a dva tisíce koní za ten čas skrovnější záplatou, nežli by taková vejprava téhož lidu vynesla a stála, v poli vychovati a lidem ač v menším počtu, však v věcech válečných zvyklým a skušeným víceji se vyříditi a spůsobiti moci bude; jakož pak i stavové markrabství Moravského, jsouc k tomu slušnejmi příčinami hnuti, mimo svolené berně a kontribucí i nynější vejpravu jeden regiment knechtův již najímají. [Věta "Jakož... najímají" schází na tomto místě v konc. I. i II., vyskytuje se tam však o něco výše.] [Srov. č. 65 odst. 1, č. 66 odst. 2 a č. 68.]

[3.] Nicméně, pokudž by tak jaká taková ještě další náhlá potřeba království tomuto a zemím k němu příslušejícím nastala, která by spěšného opatření potřebovala, [V konc. II.: "potřebovala, a že by sněm ani sjezd rad našich soudův dvorského a komorního a osob z kraj;v k tomu volených držán býti nemohl".] a sněm obecní pro pilné a rychlé opatření nenadálé příhody rozepsán a držán býti nemohl, J. Mt. cís. za to často jmenovaných stavův milostivě žádati ráčí, aby tu moc J. Mti. a nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským tímto sněmem dali a v tom J. Mti. a jim se důvěřili, aby pro obranu obecní [V konc. II.: "pro obranu obecní lid takový jízdní i pěší v čas potřeby vyzdvihnouti a co by v tom dále království..."] to, což by království tomuto a týmž zemím k němu příslušejícím prospěšného bylo. spolu s J. Mií. cís. uvážiti, zavříti a naříditi mohli a moc měli. [Srov. č. 66 odst. 3 a č. 68.] [Věta: "Nicméně... moc měli" není v konc. I. na tomto místě, nýbrž doleji před větou, jíž císař slibuje, že bude jednati s říšskými knížaty o válečnou pomoc, a to celkem v té podobě jako v konc. II.: "potřebovala, a že by sněm ani sjezd rad našich soudův dvorského a komorního a osob z kraj;v k tomu volených držán býti nemohl"; "pro obranu obecní lid takový jízdní i pěší v čas potřeby vyzdvihnouti a co by v tom dále království..."]

[4.] Netajíc vedle toho týchž tří stavův, věrných svých milých poddaných, že se jistá osoba ve Vlaších nachází, která se v tyto veliké potřeby všeho křesťanstva uvoluje J. Mti. cís., pokudž by J. Mt. to ujíti chtíti ráčil, dva miliony zlata [V konc. I. "jedným neb dvěma miliony zlata... založiti"; v konc II.: "jeden neb dva miliony... zapůjčiti".] proti dostatečnému zjištění na spůsob takový zapůjčiti a na hotově dáti vyčísti, aby se jí, dědicům jejím anebo tomu, komuž by to postoupila a odevzdala, každoročně z summy jednoho milionu [V konc I. i II.: "z též sumy dvou milionů".] při času sv. Jiří po čtyřidcíti pěti tisících zlatejch rejnskejch a při času sv. Havla tolikéž po čtyřidcíti pěti tisících zlatejch rejnskejch do dvadcíti pěti let pořád zběhlých ouroku nebo platu jistého stálého platilo a dávalo, a po vyjití těch dvadcíti pěti let že J. Mt. cís., dědicové a budoucí J. Mti. též osobě, dědicům a budoucím jejím dalším placením téhož ouroku anebo summy hlavní a jistinné oplacováním a navracováním jí povinni býti neráčí; kterýmžto poníženým podáním nemalé ovšem pohodlí a dobrá příležitost zachování království tohoto i zemí k němu přináležejících se státi může, a tím pohrdati anebo od sebe v těchto nedostatcích strkati nikoliv by se nemělo. A protož J. Mt. cís. stavův, věrných poddaných svých milých, za to milostivě žádati ráčí, aby díl téhož ouroku do summy čtyřidcíti tisíc zlatých rejnských na sebe ročně až do vyjití nadepsaného času těch dvadcíti pěti let k zaplacení přijali; tak aby J. Mt. cís. pro tyto vejš dotčené vysoce důležité potřeby ty dva miliony vyzdvihnouti a jich k týmž válečným potřebám užíti moci ráčil. A. J. Mt. cís. neráčí pominouti s jinými zeměmi tolikéž o to dostatečně dáti jednati, aby jedna každá vedle možnosti k spravování ostatního dílu takového ouroku přivolily a jej na sebe vzaly. [Srov. č. 65 odst. 3 a č. 68.]

[5.] A což tak tuto J. Mt. od svých milých věrných poddaných z přinucené potřeby žádati ráčí. poněvadž se to všeckno pro jich samých a jich milých přátel vlastní zachování, obranu a ochránění děje, neráčí o tom J. Mt. pochybovati, než že poslušně a poddaně k tomu přistoupí, J. Mt. cís., sebe samy, manželky a dítky své neopustí. Neb J. Mt. cís. tolikéž od kurfirštův a knížat svaté říše, kdeří s korunou Českou dědičné smlouvy mají a statky od téhož království pod léna drží, skutečné a spěšné pomoci žádati, a aby tato vejprava s pomocí pána Boha všemohoucího [V konc. I a II.: "všemohoucího k užitku markrabství Moravského a všemu křesťanstvu k potěšení prospěla, upřímně a věrně, žádné práce a nákladu v tom nelitujíce, se starati, skutečně přičiniti a to vedle nejvyšší možnosti opatřiti. A co..."] s velikým prospěšenstvím se stala, žádné práce nelitujíc, k tomu skutečně přičiniti, [Srov. č. 68.] a co tak tíž stavové k žádosti J. Mti. svolí, jim to všem společně a jednomu každému obzvláštně milostí svou císařskou a královskou spomínati i také v tom dostatečným reversem vedle obyčeje opatřiti a jich nejmilostivějším císařem, králem a pánem býti a zůstávati ráčí.

Die Römische kais. auch zu Hungern und Behaimb kgl. Mt., unser aílergnedigister herr, nehmen von allen dreien stenden dieses kunigreichs Behaimb, demselben getreuen, lieben undertanen, das si sich zu diesem von irer Mt. angesatztem und ausgeschriebenen landtag gehorsamblich und undertänig finden lassen, zu gnedigistem dank und gefallen an und wollen ihnen gnedigst verner nicht bergen: und wiewol irer Mt. nichts liebers wäre, als das berührte stende mit dergleichen ausschreibung alreit zum andermal dieses jahrs in ansehung, das von ihnen auf vorgehunden landtag, welcher tempore lichtmess gehalten worden, grosse ansehentliche huelfen geschehen, verschonet werden möchten, dieweil aber der feind jetzo nicht lang verwichener zeit mit den Tartern und andern seinen pundsgenossen in das marggraftumb Mahrern, ain fuhrnemes glied der cron Behaimb, uber menschliches verhoffen und versehen eingerissen und hierumben, wi er gemeltes marggraftumb, nichtsminder auch di fuerstentumber Schlesien under sich bringen und hernacher gleichesfals in dis kunigreich einbrechende (welches der Allmechtige gnediglich abwenden wolle) mord und brand seiner gewohnten tyrannei nach zu üben, nachtrachtet, hierduch unaussprechliche beschwarnus und Untergang beruehrtem kunigreich und allen denen darzu gehörigen landern bevorstehet, haben ir Mt. in solcher unvorsehentlichen not nicht umbgehen können, sondern diesen gemainen landtag, wiewol in kuerzerm termin uber der gewonhait nach ansetzen muessen und gemelte gefahr (hievon ohne zweifel di getreuen stende numehr zum tail selbst [wissenjschaft haben werden) in gemein und wes ausfuerlichen fuerbringen lassen, sowol auch [mit] was fuer mittin gedachts feinds furnehmen mit huelfe des Allmechtigen ailends und manlichen widerstand getan werden möge, sich mit den stenden der erhaischenden notturft nach gnedigist zu underreden und zue vergleichen.

Dann ein jeder gewisslichen wissen soll, das aus anstiftung und betrueglichen praktiken gemeltes veinds nicht allaine im Oberkunigreich Hungern di heillosen Heiduggen und mainaidige mit den Türken und Tartern einvermischte rebellion vil Schlösser und furneme vestungen behaubtet, aine grosse anzahl ihrer Mt. getreuer undertanen, man, weib und kind beederlei geschlechts, zum tail nidergehauet, zum teil wolfailer als das allergeringste vieh vertauscht und verkauft und numehr, wi anfangs gemeldt worden, auch uber di gränitz in dis marggraftumb Mährern ainen einfall getan, di statt Straznitz ausgebrant, di inwohner beruehrter statt, niemands verschonend, ermordet, ihr haab und guet geraubet und geplündert, zwischen der March aber und ungrischem gebierge vil stett, markte und dörfer durch das schwerd und feuer nidergelegt, sondern auch gemelte zuchtige und teufelskinder, nachdem si ihnen ein herz und muet durch den abzug aus den veld der chriestenlichen reuterei, so under dem Georg Basta gelegen, welche ihre bezahlung, so ihnen in ainer ansehentlichen summa gelts uberschikt worden, nicht erwarten wollen, gefast, si sich auf der andern Seiten über di Donau setzen lassen und im Nieder- ertzherzogtumb Osterreich gleichermassen ansehentliche stette, markt und dörfer ausgebrant, ainen mechtigen häufen volks umbgebracht und gefangen genomben, welche von tag zu tag mehrers wachsen und zunemben und numehr sich derselben in di 60.000 umb Presspurg herumb befinden, dahero das schloss und statt Presspurg, an welchen diesen landern hoch und vil gelegen, in der allergrössten gefahr stehen verbleibet, er aber, der tuergische erbfeind, solle in willens sein, selbst persönlichen mit aller seiner macht, wi di gewissen kundschaften mit sich bringen, di haubstatt Wien belägern zu lassen, dieselbe zu turbiren und einzunehmen. Und wiewol numehr di stende des marggraftumbs Mährern zu beschutzung gemeltes marggraftumbs mit ihrem landvolk zu ross und zu fuess nicht allaine mit den zwanzigsten, sondern auch mit dem zehenden und fünften man auf di gränitzen gegen dem kunigreich Hungern ligend gezogen und berührte gränitzen und päss, ob je etwa das tail landes auf ehenter Seiten der March fuer dem feind, damit er weiter und tiefer in das land nicht kunte und dasselbe vollends verterbete, erhalten werden möchte, schützen, dieweil si aber ausser ihrer undertanen kein anderes versuchtes und frembdes kriegsvolk nicht haben, si sich auch dieser macht zu wiederstehen vi! zu schwach befinden, als pitten wi di stende also auch der haubtman umb eilende erspriessliche huelfe aus diesem kunigreich tegüchen und unnachlesslichen (wi solches di stende aus den schreiben, so si destwegen irer Mt. getan, welche inen beiligund übergeben werden, in was für ainem zustand gemeltes marggraftumb verbleibet, sowol auch ob nicht vermöge des feindlichen wutens und grausamen tyrannischen furnehmens (sonderlichen dieweil numehr nicht allaine bei dem nachtpar, wi das sprichtwort laut, sondern auch bei uns Selbsten brinnet) uns sambtlichen gleichmessige gefahr billich zu besorgen, verstehen werden kunnen) und in allweg, do diesem nicht zeitlichen und ehunder der tuergische Sultan mit aller seiner macht und gwalt zu veld ziehen, begegnet und under äugen gezogen und dieses treuloses volk von gemeltem marggraftumb Mährern abgewendt und weit abgetrieben, ist zue besorgen, das dem feind nach seinem intent und wünsch nicht glücken würde und dieses kunigreich und andere werde christenliche länder zu entlichen undergang nicht kommen möchten. [Srov. s tím úvod k dobrozdání dvorské voj. rady [č. 66], jakož i připiš kancléřův k císaři (č. 68).]