51.	[V Praze, 27. dubna 1605.]

Královská předloha pro sjezd o veřejnou hotovost.

Text předlohy se zachoval v místodržit. archivě v Praze: L 34: 1600 - 1605 ve dvou konceptech, z nichž jeden označen: "Prima correctura", druhý: "Poslední corectura." Nejdůležitější rozdíl obou textuje ten, že se v původním konceptě žádalo okamžitě zmustrování každého desátého člověka, v poslední korektuře však tento požadavek snížen na každého dvacátého. Ostatní rozdíly se týkají celkem jen stránky formální. Zde se otiskuje text podle poslední korektury. Odchylky původního konceptu se neuvádějí, protože celý tento koncept jest otištěn u Kameníčka, Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu, str. 32 č. VI., ovšem beze zmínky o jeho pozdější korektuře.

J. Mt. Římský císař a Uherský, Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, od nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských království tohoto Českého, též od rad svých soudu dvorského a komorního i ode všech jiných osob z stavu panského a rytířského z krajův téhož království sněmem obecním léta tohoto šestnáctistého pátého při času Hromnic nedávno pominulých k uvážení a opatření v čas potřeby nastalé veřejné hotovosti volených, poddaných svých věrných milých, že jsou se na obeslání J. Mti. cís. ke dni uloženému sem na hrad Pražský poslušně a poddaně najíti dali, milostivě přijímati a jich vedle toho tejna činiti neráčí, že by takovým obesláním jich jakožto svých poslušných a věrných poddaných, kdyby jen bez toho bejti mohlo, jistě milostivě rád ušanovati byl chtíti ráčil, ale poněvadž tak duoležitá a znamenitá potřeba, ano největší nebezpečenství, které všemu křesťanstvu, obzvláště pak království tomuto a zemím k němu příslušejícím od dědičného nepřítele Turka čím dále vždy více nastává, J. Mt. k tomu přinucuje, toho jest, aby též znamenité nebezpečenství netoliko jim v známost uvésti, ale také s nimi se časně o potřebné cesty a podstatné prostředky, jimiž by vedle pomoci pána Boha všemohoucího tak škodlivé předsevzetí nepřátelské a již téměř nad hrdly našimi stojící nebezpečenství odvráceno bylo, namluviti neměl, ovšem pominouti moci neráčil.

Neb ačkoliv jest se J. Mt. k tomu skutečně nejednou přičiniti a dle nejvyšší možnosti o to, aby se pozdvižení těch zrádných Hejdukův a lidu uherského puovodem a lstivými praktikami téhož ouhlavního dědičného nepřítele spuosobené přetrhlo, opravdově starati a jak pro tu příčinu tak také pro obhajování a retování těchto zemí a svých věrných poddaných přes minulou celou zimu nemalý počet lidu vojenského v Horním království Uherském chovati ráčil, však že z dopuštění Božího pro hříchy naše ten oheň v mnohých a daleko rozdílných místech vzešlý až posavad netoliko uhašen není, nýbrž ta proti vrchnostem svým pozdvižená a po loupeži dychtící sběř každodenně téměř více a více se rozmáhá a své navyklé ukrutenství pálením, mordováním a podmaněním měst, městeček a mnohých předních pevností (krev křesťanskou ukrutně beze všeho rozdílu vylévaje) až k samým hranicím markrabství Moravského provozovati nepřestává, jakž pak netoliko město Košice, ale i hrad Filek, nejpřednější baštu a bránu všech horních jinak báňských měst, již sobě jsou podmanili, hlavní město horní Nový Zvolen vzali, vypálili a k tomu přivedli, že nejvyšší polní J. Mti. cís. Jiřík Bastase vším lidem svým do Dolního království Uherského se obrátiti musel, a J. Mt. cís. za tou příčinou také, aby nejvyšší Kolonicz s týmž nejvyšším polním Jiříkem Baštou co nejspíš možné v hromadu se strhli a k tomu se přičinili, aby ten znamenitej a silný Turkův, Tatarův, zrádných Hejdukův a lidu spronevěřilého uherského pospolu shromážděný počet, jestli ne do konce rozptýlen a zahnán, ale aspoň tak dlouho zdržán bejti mohl, až by se větší a dostatečnější pomoc od J. Mti. cís. království a zemí, věrných poddaných J. Mti., stala, a lid křesťanský čerstvý jim ku pomoci a retuňku přispěl, poručiti jest ráčil: však poněvadž nepřítel tolikéž většího Turkův a Tatarův sjezdu, moci a posily, an by již i na cestě býti měly, každodenně očekává, odkud opět většího a těžšího nebezpečenství nám se obávati i také tomu snadno rozuměti jest, jestli by ten náš v tak malé skrovnosti, ano mnohými neřestmi zemdlený lid (čehož milý Bůh zachovati rač) přemožen anebo do konce z království Uherského vytlačen a vypuzen byl, že by bezpochyby nepřátelé opravdově se vší silou svou upřímo do markrabství Moravského nebo do knížetství Slezských a tak dáleji i do království tohoto, země obzvláštními pevnostmi a pasy neopatřené, vtrhnouti a v ní všecko nejhorší k nevypravitedlné škodě a žalosti provozovati chtěli; při čemž i toho dobře šetřiti a rozvážiti sluší, kterak těchto zemích nemálo lidu obecního, chudého, znuzelého, nic svého nemajícího, lehkého, nevážného a nových věcí žádostivého jest, který nepřátelé snadno po sobě potáhnouti, ano také i lid ten sedlský a poddané, jichž se v dosti mnohých místech, jakž vuobec vědomo, mnoho Spurných nachází, proti pánuom a vrchnostem svým pozdvihnouti, je posíliti a k sobě pod barvou věčné svobody i také v naději znamenité loupeže a kořisti připojiti a tak zemi všecku tím snázeji fedrunkem jich hubiti i podmaniti by mohli; [Předcházející výklad o tehdejším nebezpečí válečném se zakládá na dobrozdání dv. vojenské rady z 23. dubna 1605 (č. 49.). Srov k tomu i k následujícímu v úvodu.] přes to všecko z nejedných rozdílných míst jisté a srovnalé kundšofty J. Mti. cís. docházejí, kterak Turek, maje sobě příčinou takovou jeho Boczkaje a lidu uherského k němu připadlého pozdvižení dávno vinšovanou příležitost danou, dnem i nocí o to usiluje a k tomu znamenité zhotovení činí, aby s neslejchanou mocí a znamenitou silou, nad kterou po ta léta nikdy ještě v království Uherském větší neměl, sám osobou svou vlastní do téhož království Uherského záhy přijel, tuž zemi Uhersku sobě podmanil, město Vídeň obléhal a arciknížectví Dolní Rakouské ze všech stran sklíčil i do těchto zemí vpády činil, pálením, mordováním a zavedením do věčné služebnosti ubohého lidu křesťanského nás hubil a tak své pohanské ukrutenství, pokudž nejdále by mohl, provozoval, kterémužto zuřivému téhož tyrana předsevzetí nebude-li ovšem vedle skroušeného a horlivého ku pánu Bohu volání a silného v smilování jeho oufání hbitě, skutečně a opravdově odpíráno, strach a Buoh uchovej, aby se témuž nepříteli vedle vinše jeho nepodařilo: a protož J. Mt. cís. svrchu psaných nejvyšších ouředníkův, soudcův zemských, rad svých a osob z krajů v volených vždy milostivě za to žádati a z donucující potřeby silně napomínati ráčí, aby podle moci sobě ode všech stavův sněmem obecním dané to nařídili a opatřili, aby ihned dvacátý člověk ve všech krajích království tohoto zmustrován byl, tak aby ku pomoci buď markrabství Moravskému nebo knížetstvím Slezským, kde by toho největší potřeba ukazovala, vypraven býti mohl. [Podle návrhu dv. vojenské rady [č. 49] se mělo původně žádati zmustrování každého desátého člověka, ale tento požadavek byl pak snížen na polovici. Srov. úvodní poznámku k této proposici, jakož i zápis o poradě nejv. úředníkův a rad královských pod č. 51 a.]

Nebo J. Mt. cís. před týmiž nejvyššími ouředníky, soudci zemskými, radami svými a osobami z krajův volenými tajiti neráčí, že jest tyto dni J. Mti. od hejtmana markrabství Moravského skrze psaní stěžně oznámeno, kterak ti zrádní Hejduci dvě městečka Pryvicze a Německý Pravnov blíž hranic markrabství Moravského ležící [Privice (maď. Privigye, něm. Priwitz) a Německý Pravnov (maď. Német-Próna, něm. Deutsch-Prona) jsou městečka v stolici Nitranské vých. Trenčína.] již jsou sobě podmanili, oumysl svůj pronášejíc, že by dáleji do často jmenovaného markrabství Moravského vtrhnouti, štráfy činiti a své ukrutenství pálením a mordováním i jinak provozovati chtěli, prosíce za to s ponížeností, poněvadž stavové k odpírání takové moci mdlí a nedostateční se býti poznávají, aby pomocí a retuňkem z království tohoto opuštěni nebyli, kdež J. Mt. cís., věda o stavích království tohoto, že vedle povinnosti a obapolných závazkuov témuž markrabství jakožto oudu království Českého přispěti, tak také z lásky bratrské a sousedské obyvatele téhož markrabství retovati nepominou, jemu odpověď, že vedle uznalé potřeby slušnou pomocí ovšem opuštěni býti nemají, dáti jest ráčil. [Tato odpověď císařská, daná zemskému hejtmanovi moravskému Karlovi z Lichtenštejna 19. dubna 1605, z níž se dovídáme o předchozím listě hejtmanově ze 14. dubna, se zachovala v arch. místodrž. ve sv. 114 královských register: Missiven vom J. 1605, fol. 81. Zní v podstatě takto: "Jaké nebezpečenství markrabství našemu Moravskému od těch shromážděných Hejdukův a lidu obecního uherského nastává, a že jsou městečka Pryvice a Německé Pravno blíž téhož markrabství ležící sobě podmanili a zholdovali, tomu všemu jsme z psaní tvého, jehož datum 14. dne měsíce tohoto aprilis, vyrozuměti ráčili, že jsi pak patenty o vyzdvižení lidu jízdného i pěšího po zemi rozeslal a tak hranice proti království Uherskýmu ležící opatřil, tím dobře spokojeni býti.... ráčíme.... Co se pak pomoci a retuňku z království tohoto dotejče, poněvadž 27. dne měsíce tohoto sjezd nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských, rad našich soudův dvorského a komorního a osob ze všech krajův království tohoto sněmem obecním volených zde na hradě Pražském bude, neráčíme pominouti jim to se vším dostatkem dáti předložiti, a aby stavové markrabství Moravského.... vedle uznalé potřeby skutečnou pomocí z království tohoto opuštěni nebyli, to vedle slušnosti opatřiti...."] Pročež netoliko takové dvacátého člověka po všech krajích zmustrování aby tím dřívěji předsevzato, ale také veřejná hotovost se vším dostatkem neprodleně opatřena a nařízena byla, veliká, nevyhnutedlná potřeba ukazuje, a J. Mt. cís. vejš psaných nejvyšších ouředníkuov, soudcův zemských, rad svých i osob z krajův volených milostivě žádati ráčí, aby pro retování a ochránění téhož markrabství a těchto zemí před týmiž vpády a štráfy nepřátelskými takovou duoležitost dostatečně uvážili a o to se, jak by lid obojí, jízdný i pěší, po krajích co nejspíše zmustrován býti, jaký řád v tom se zachovati mohl, namluvili; nicméně i nejvyššího na týmž lidem jízdným i pěším a jiné hejtmany, rytmistry, fendrychy a správce polní všelijaké nařídili, municí a střelbu opatřili i také místo jisté, na které by ze všech krajův se strhnouti a potom odtud tam, kdež by potřeba nastala, táhnouti měli, ihned jmenovali, tak aby každého času v hotovosti a v dobrém řádu pohotově jsouce stáli a na oznámení J. Mti. cís. (kterýmž však J. Mt. stavův, pokudž nejdéleji možné bude, milostivě ušetřiti chtíti ráčí) očekávali.

Za druhé aby taková vejprava při nejmenším za tři měsíce pořád zběhlé, anebo dotud, pokudž by takové nebezpečenství trvalo, nařízena a při tom i to dostatečně opatřeno bylo, pokudž by nepřítel Turek z dopuštění božího o pevnost Ujvár, Ostřihom, Raab, Komorno nebo o město Vídeň jakožto klíč a bránu k těmto všem křesťanským zemím se pokusiti a je oblehnouti chtěl, aby lid stavův království tohoto povinen byl podle jiných témuž městu a pevnosti, anebo kde by toho největší potřeba ukazovala, na pomoc přispěti a přitáhnouti. [Srov. č. 49 odstavec 2 a poznámku k němu připojenou.]

A poněvadž J. Mt. cís. od nich jakožto od svých věrných poddaných milých v podobných příčinách jako i předkové J. Mti. od předkův jich skutečné pomoci se vší věrnou povolností k obzvláštnímu zalíbení svému každého času skutečně seznati jest ráčil, té milostivé naděje nyní k nim býti ráčí, že i v této náhlé potřebě a velikém nebezpečenství k J. Mti. jakožto věrní poddaní a milovníci vlasti své, tak aby tato žádost místo své u nich jměla, ukáží a J. Mti. i sami sebe nikoli neopustí. A J. Mt. cís. netoliko s stavy markrabství Moravského, též knížaty a stavy knížectví Slezských a obyvateli obojího markrabství Lužického o takovúž hotovost jednati dáti [O vyzdvižení veřejné hotovosti na Moravě viz více v úvodě. O dalších opatřeních válečných, jež moravští stavové učinili na sjezdu v Uh. Hradišti dne 19. května, viz akta vydaná u Kameníčka, Prameny ke vpádům Bočkajovců str. 46 násl. - Stavům slezským byl již v březnu předložen na sněmu jménem císařovým požadavek, aby opatřili čeho třeba stran společné obrany zemí České koruny a vypravení veřejné hotovosti, kdyby zemím těm vzniklo nenadálé nebezpečí (srov. stejný požadavek v české proposici sněmovní č. 21 odstavec 4). Na to odpověděli knížata a stavové slezští ve sněmovním usnesení z 19. března 1605 (podle výtahu v arch. místodrž. sub L 34: 1600 - 1605): "In eine generaldefensionordnung des aufbots und nachzugs einzugehenund sich mit andern ihr Mt. kunigreichen und landen zu vergleichen, sei ihnen aus oftern, ausfürlichen, genugsambengetanen deducticmibus nit muglichen; pitten, sie damit zu verschonen. Wollen aber gleichwol auf unversehenennotfall di beraitschaft ihres pesten vleisses anstellen, zuversichtig, die stand in Böhaimb und Märhern werden sichgegen ihnen erkleren, was sie auf solchen notfall ihnen für rettung und hulf zuschicken wollen; auf welches siesich dan auch der proposition nach entdecken und mit der tat erzaigen wollen, dass sie sie mit rettung und hülfhinwiderumb nit lassen werden. Den ausschuss aus fursten und stend, auf eilende zufell ausser eins furstentagsetwas zu verordnen und zu schliessen, schlagen si ab." O tomto usnesení slezských knížat a stavů vyslovili se nejv. úředníci král. Českého v dobrozdání podaném císaři 31. března 1605 (koncept v arch. místodrž. sub L 34:1600 - 1615), že pokládají za vhodné, "dasz bei negster algereit geschlossenen hieigen zusambenkunft des aufbotsund personlichen fortzugs wegen dieses punkts weitere beratschlagung gehalten und fürsten und stend mit E. kais. Mt. gnedigsten vorwissen und belieben alsdann der zuaversichtiger hülf halber beschieden werden sollen." V tom smyslu psal pak císař biskupovi Vratislavskému Janovi jakožto zemskému hejtmanovi ve Slezsku listem z 20. dubna 1605 (orig. v král. stát. archivě ve Vratislavi: Rep. 13 AA II Nr. 3 r vol. I), že o usnesení slezského sněmu "wollenwir bei negster algereit geschlossenen hieigen zusamenbenkunft fleissige notwendige beratschlagung halten undhernachmals dieses wichtigen puncts und zuversichtigen hülf halber zu erhaltung einer durchgehenden gleichheitdich sowol als vielermelte... fursten und stende der gebuer nach zu bescheiden.... eingedenk sein." Listemz 10. kv. 1605 (koncept v místodrž. arch. sub L. 34: 1600 - 1605) pak císař oznamoval témuž biskupovi, že vzhledem ke vzmáhajícímu se nebezpečenství "wir der unumbganglichen hohen notturft zu sein erachtet, nachdem wir in unsermkönigreich Beheimb gleichsfalls allerhand notwendige versehung" tun lassen, eine Zusammenkunft der fürsten undstände in unserm fürstentumb Obernnd Niederschlesien anzustellen, mit gnedigstem bevelch, das du unseuuiblichenund alsobald solche Convention ausschreibest und fürsten und ständen zu wissen machest, auch eine als immer

---

möglich gar kurze zeit und nur so lang, als sie dahin anlangen können, ansetzest, darzue wir ebenergestalt unserecommissarien schleunig dahin abordnen und ferner unsere gnädigste meinung ihnen... fürtragen lassen wollen." O dalším jednání s knížaty a stavy slezskými o tyto věci se mi však nedostává zpráv. - V Dolní Lužici svolal již v prosinci 1604 tamní fojt Jindřich Anselm z Promnitz větší výbor stavovský na den 14. ledna 1605 k poradě s vyzváním, "dass der Rom. kais. Mt begeren und derer irn augusto negstverschienen erfolgeíen schriftlichen bewilligung nach forderlich eine erklerung wegen des modi, die defension und das aufgebot, do man dessen auf besorgenden notfall bedurfende sein wird, belangend, tun soll." Stavově dolnolužičtí, sešedše se v určený den, oznámili listem z téhož dne jmenovanému fojtovi, že se radili o věci jim předložené "und beruhen bei voriger E. Gn. anstadt hochstgedachter kais. Mt. erfolgeten untertenigsten schriftlichen erklerung des furdern untertenigsten erbietens, dass die gehorsamen stende in geburender bereitschaft sich also halten wollen, damit auf den notfall kegen ihrer kais. Mt. schuldiger gehorsamb ervolge und die gehorsambsten stende den vorgehenden landen sich bequemen mögen." (Orig. připíšu stavovského výboru dolnolužického z 14. ledna 1605 jest v arch. místodrž. sub. L. 34: 1600 - 1605; tam těž orig. listu fojtova z 31. ledna, jímž podává císaři zprávu o usnesení stavovského výboru). Císařským listem z 12. května 1605 byli pak zemští fojtové v Horní a Dolní Lužici vyzváni, aby rychle svolali sjezdy tamních stavů. (Podle přípisku na konceptu listu poslaného 10. kv. 1605 biskupovi Vratislavskému, o němž viz výše v této poznámce). Jiných zpráv o jednání se stavy těchto zemí o pomoc proti uherským povstalcům nemám.], nýbrž také od kurfirštuov, knížat a stavuov sv. říše, kteříž s korunu českou dědičné smlouvy mají i také jisté statky pod léno drží, skutečné pomoci žádati chtíti ráčí, tak aby jeden každý z nich s počtem lidu svého (čímž podle týchž smluv i také závazkuov svých lenných povinni jsou) pohotově jsouc, na další oznámení a rozkaz J. Mti. cís. v hotovosti stál, a kdyby mu poručeno bylo, pro ochranu království tohoto a zemí k němu příslušejících neprodleně na pomoc přitáhl; [O dědičných smlouvách obranných mezi královstvím Českým a některými zeměmi říše Německé viz výše; o zahraničních lénech České koruny (dodávám tu, že seznam těchto lén z r. 1588 jest otištěn ve Sněmích, a dva jiné, jeden z r. 1612, druhý z r. 1636, v Rieggerových Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen XII., 1794, str. 303 - 333). Že knížata říšští, mající s Českou korunou dědičné smlouvy obranné, i ti, kdo drželi zahraniční léna této koruny, bývali skutečně vyzýváni, aby poskytli království Českému válečně pomoci proti Turkům, dokazují na př. listiny z r. 1594 otištěné ve Sněmích.] jsouc J. Mt. cís. té milostivé, nepochybné naděje k často psaným nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským království Českého, též radám svým a k osobám od stavův ze všech krajův voleným, že věc takovou království Českému a zemím k němu příslušejícím vysoce potřebnú se vší náležitou dostatečnou pilností vyříditi i také opatřiti nepominou, a J. Mt. cís. jich nejmilostivějším císařem, králem a pánem zůstávati ráčí.

51. a)

V Praze, 27. dubna 1605.

Zápis nejv. kancléře Zdeňka z Lobkovic o zahájení sjezdu o veřejnou hotovost a o příslušné poradě nejv. úředníků.

Vlastnoruční zápis kancléřův v jeho diariu chovaném v kníž. archivě v Roudnici sub: F. 9. 45 No. 4., fol. 143.

27. aprilis 1605. Pragae.

D. praefectus, d. camerarius, d. iudex, d. iudex curiae, d. Johannes de Ausst, d. Theobaldus Svihovský, d. Adam de Waldstein, d. Ferdinandus a Dona, d. scriba, d. subcamerarius, d. burgravius de Carlstein, d. capitaneus Zdiarský, d. Johannes Lukavský, d. vicecancellarius, secretarius Mencelius. [Podle tohoto seznamu byli krom nejv. kancléře přítomni: nejv. hofmistr (praefectus curiae) Kryštof z Lobkovic, nejv. komorník Adam ze Šternberka, nejv. sudí zemský Volf Novohradský z Kolovrat, nejv. sudí dvorský Jan Jiří ze Švamberka, dále Jan Sezima z Oustí, přísedící zem. soudu, Theobald Švihovský z Ryzmberka, cís. rada a kráječ, Adam ml. z Valdštejna, cís. rada a komorník, přísedící zem. soudu, Ferdinand z Donina, president soudu appellačního, Jan z Klenového, nejv. písař, Purkart Točník z Křimic, podkomoří, Kryštof Vratislav z Mitrovic, druhý purkrabí Karlštejnský (první purkrabí Karlštejnský nemůže tu býti míněn; byl by jmenován výše mezi pány), Ctibor Tiburci Žďárský ze Žďáru, hejtman Menšího m. Pražského a přísedící zem. soudu, Jan Lukavský z Lukavice. cís. rada, a konečně místokancléř Jindřich z Písnice a sekretář Jan Mencl. Byli to tedy nejv. úředníci, soudcové zemští a královští radově (officiales, iudices, consiliarii regii).]

Quando domini officiales, iudices, consiliarii regii et alli ex circulis in cancellariam venerunt, significavi S. Mtem. clementissime acceptare, quod ad S. Mtis. vocationem comparuerint, velie illis proponere, quae ad rem pertinent, quia vero aliqua negotia consultanda cum dominis officialibus et iudicibus sint prae manibus, ideo me petere, ut vel in loco iudicii vel in atrio expectent.

Deindel [Následující porady účastnili se patrně jen nejv. úředníci, soudcové zemští a radové královští svrchu jmenovaní, kdežto osoby volené sněmem ("alii ex circulis") byly se na vyzvání kancléřovo z kanceláře vzdálily.Porada se již netýkala textu proposice, jak by se mohlo zdáti ze slov zápisu kancléřova (curavi legt propositionem),nýbrž usneseni, jež měl sjezd učiniti a na něž nejv. úředníci a soudcově zemští měli zajisté největší vliv.] proposui et curavi legi propositionem. Primo fuit dubitatum, an titulus deberet manere, "strany veřejné hotovosti" vel "o vyzdvižení lidu válečného"; mansit. [V titule konečného usnesení se čte "z strany nařízené hotovosti".]

Secundo ratione census ex domibus, ut sine illa clausula fiat; quia non habent potestatem, ideo ut omittatur. [Týká se klausule stanovící, kdyby hotovost byla skutečně do pole vypravena, že "oba díly berně domovní za stavy zůstati mají". Jak dvorská komora, tak dv. rada vojenská žádaly, aby od této výminky bylo upuštěno [č. 48 a 49], ale do proposice žádost ta nebyla pojata, a v usnesení sjezdovém [č. 54] onu klausuli skutečně nacházíme.]

Tertio ratione 10. hominis, quia non habent potestatem nisi 20. Cum autem non sit in potestate illorum, non posse hoc ab illis concedi; si vero sit tale periculum, ut caesar comitia indicai ad 19. maii, in quo exemplo Silesiarum 20., 15., 10., 5. poterit pro periculi necessitate instar Silesiarum [concedi]. [Srov. č. 51. Sněm byl pak skutečně svolán, ovšem teprve na den 31. května, a také mu byla předložena žádost, aby byl zmustrován každý 15., 10. nebo 5tý člověk. Viz akta tohoto sněmu. Že by stavové slezští byli učinili takové svolení, není mi odjinud známo.]

Geschicz, Munition dabit S. Mtas. secundum suam oblationem. [V proposici se naopak žádalo, aby "munici a střelbu" opatřili stavové, ale v usnesení sjezdu čteme, že lid české hotovosti má střelbou a munici opatřiti císař.]

Ad alia castra addere Jaurinum; quia non est in potestate, omittendum. [V proposici nacházíme požadavek, aby česká hotovost byla povinna táhnouti na pomoc také Rábu (č. 51), ale v usnesení se Ráb neuvádí mezi městy, jimž měla býti poskytnuta pomoc (č. 54).]