A ty všecky zbírky z věcí nahoře psaných mají se ode dne sv. Jiří nejprve příštího začíti skládati, a z měst Pražských i z židův Pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským, jeden termín při sv. Havle nejprv příštím a druhý při sv. Jiří léta 1606, za tento rok zouplna odvozovati pod pokutami níže psanými. [Řád vybírání svolených sbírek, věcně i formálně skoro docela shodný s tímto, byl stanoven sněmem již r. 1593 a odtud opakován bez podstatných změn při každém sněmu. V tomto snesení sněmovním přidáno toliko ustanovení týkající se nové sbírky z vína.]

Předně a nejprve ze všech zámkův, hradův i tvrzí, sídel, klášterův a obydlí J. Mti. cís., též panských, rytířských, nicméně i z domův a dvorův, na kterýchž by lidé stavu panského, rytířského i městského, též lidé duchovní i manové, dědiníci a svobodní rychtářové svá obydlí měli, též ze všech hrazených měst a předměstí J. Mti. cís. a Její Mti. císařové jakožto králové české, panských a rytířských z každého komínu, by pak dva aneb tři spolu byly, anobrž kolikkoli ohňův pod ním se topí, každý oheň za komín počítajíc, když by toliko týž komín nad střechu vycházel, po dvadcíti groších míšeňských tohoto roku rozdílně na dva termíny, totiž první termín v pondělí po sv. Trojici [6. VI.] deset gr. míš. a druhý termín na sv. Havla [16. X.] též deset gr. míš., týmž berníkům krajským s listy přiznávacími, jakž formy jich ukazují, aby odvozovali. Však při tom, kdož by tak z stavu třetího městského jaké pokojníky, nájemníky aneb podruhy měli, ti jim v slušnosti a v mírnosti pomoc na tu zbírku z komínův činiti a dávati mají, tak aby zouplna a docela ze všech komínův táž zbírka vycházela. [Sbírka z komínů byla zavedena r. 1596, kdy svoleno po 20 gr. míš. z komínu. To pak obnovováno každým sněmem; jen r. 1603 se platilo po 30 gr. míš. (Srov. Gindely l. c. str. 124.) Také následující řád vybírání této sbírky byl stanoven již r. 1596; v tom roce a v roce následujícím byly však sněmem nařízeny k dozoru nad touto sbírkou tři osoby, po jedné z každého stavu, což od r. 1598 přestalo.]

Taková pak zbírka z komínův ode všech, jakž se svrchu píše, spravedlivě má vybírána a skládána býti. Kterouž v městech Pražských desátníci s hejtmany čtvrtními v jednom každém městě Pražském, též i na Vyšehradě, Hradčanech i při všech jiných právích, též i z domův panských, rytířských a duchovních spravedlivě vyhledávati, vybírati a purgmistru a konšelům v jednom každém městě odvozovati mají. A purgmistři a konšelé v jednom každém z měst Pražských, přijmouce k sobě touž zbírku od dotčených desátníků a jiných, kdož ji vybírati budou, s jistým poznamenáním, co se jí z kterého domu sešlo na dva termíny výš psané, ničehéhož za sebou nezanechávajíce a s přijetím toho k jich víře a duši, že jsou se v tom spravedlivě zachovali, těm osobám k přijímání všech zbírek nařízeným ji odvozovati mají. Našlo-li by se pak na koho, že jest se při skládání aneb vybírání té zbírky z komínův nespravedlivě zachoval, ten každý aby touž zbírku čtvernásob dáti povinen a k tomu ztrestán byl. V jiných pak městech také tím vším spůsobem aby táž zbírka z komínův od purgmistrův a konšelův jednoho každého města spravedlivě byla vybírána a berníkům krajským s listy přiznávacími pod pokutou výš psanou odsílána.

Totižto z vola uherského patnácte gr. č., z vola polského dvanácte gr. č., z vola českého deset gr. č., z vepřů a sviní hladovitých [V záp. desk.: "hladových".] po třech gr. č., z skopce, ovce, berana, kozla, kozy po jednom gr. č., z koní a klisen, kdož by je z tohoto království přes pomezí vedl, čtyřidceti pět gr. č., z centnéře peří, co se toho přes pomezí z tohoto království veze, po jedné kopě gr. č.

Nad kterýmižto zbírkami J. Mt. cís. ráčí sobě moci osoby jisté voliti, kteříž by podlé jim vyměřeného řádu z nadepsaných věcí takovou zbírku na pomezích tohoto království vybírali; kterážto zbírka také ne jinam nežli na tento lid válečný, od stavův tak svolená, obrácena a nejvyšším berníkům zemským odvozována býti má. Z kterýchžto zbírek jak cizozemci, tak ani žádný jiný, by se pak i jaká privilegia neb smlouvy míti pokládali, z toho vynímáni býti nemají. Takové pak zbírky z nahoře psaných všech těch věcí na dva termíny od týchž osob od J. Mti. cís. k tomu nařízených, počnouc od zavření sněmu tohoto první termín na sv. Havla nejprv příštího a druhý termín na sv. Jiří léta tisícího šestistého šestého nejvyšším berníkům na hrad Pražský s listy přiznávacími skládány a odvozovány býti mají. [Sbírka z vyvážených věcí svrchu jmenovaných byla v této podobě svolena sněmem poprvé r. 1601, kdy ustanoveny byly skoro stejné sazby jako v tomto roce. R. 1602 tyto sazby skoro vesměs zdvojnásobeny, r. 1603 zvýšeny celkem ještě o polovinu, r. 1604 pak svoleno zase tolik jako r. 1602; srov. Gindely, Gesch. der böhm. Fin. str. 134.]

Židé pak všickni, kteříž buď v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království Českém se zdržují, mimo zbírky výš psané z jednoho každého domu, kteréhož v držení sou, tohoto roku po dvou kopách gr. č., totiž každého termínu, když se zbírka z domů městských dává po čtyrydcíti gr. českých aby dávali a starším svým odvozovali a vyplňovali, a oni starší židé takovou zbírku časně vybírati a nejvyšším berníkům pod skutečným trestáním odvozovati mají.

Na sčítání pak takových domův židovských zde v městech Pražských J. Mti. cís. rychtář v Starém městě Pražském, přijma k sobě dvě osoby radní, a v jiných městech, kdež židé jsou, primas jednoho každého města se nařizuje, tak aby je s pilností sečta, takových domův sečtení osobám těm, kterýmž by se taková sbírka odvozovala, odvedli. Kdež pak tíž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, zachovati, a vyberouc túž zbírku od židů, ji berníkům krajským odvésti má. [Domovní berně, jež bývala od r. 1595 židům pravidelné ukládána, byla r. 1595 stanovena na 2 kopy míš., r. 1596 platili celkem 7 kop. míš., od r. 1597 pak dávali židé z každého domu po 4 kop. míš. aneb 2 kopách č., vyjímaje r. 1603, kdy obvyklá jich berně zvýšena o polovinu. Srov. Gindely l. c. str. 123.]

[K tomuto odstavci bylo v něm. textu patrně v dv. komoře připsáno na okraji: "B[ehmische] c[ammer] und Sebusin, (t. j. Kryštof Želinský ze Sebuzína, nejv. mincmistr).].

Nicméně co se zbírky z zlatohlavů, stříbrohlavů, z zlata nebo stříbra, taženého aneb uncového, tkanic zlatých neb stříbrných, též halspantů, zápon, armpantů, prstenů, šteftů, růží, medají a knoflíků zlaých i jiných všech s drahým kamením a perlami, řetězů a klenotů a zvláště z těch neužitečných šmelců, i také z rozličných sklenic a nádob jaspisových a jiných křišťálových k tomu podobných z drahého kamení, též sobolův a rysův, co se toho koli prodává buď od křesťanů nebo židů, dotýče, stavové takovou zbírku J. Mti. cís. za tento rok v moc dávají, tak aby J. Mt. cís. jak na dvorské, tak i na domácí kupce jisté a slušné vyměření a zbírky podlé milostivé vůle a libosti J. Míi. cís. uložiti moci ráčil. Kterážto zbírka aby k těmto svoleným pomocem a zbírkám skládána a nejvyšším berníkům zemským odvozována byla. ["Sbírka ze zlata a všelijakých hedvábných a krámských věcí" byla navržena již r. 1569 a svolena r. 1586, kdy ustanoveno, že z takových věcí se má platit desetina jich ceny. Toto usnesení bylo obnoveno na sněmu r. 1601. R. 1602 však stavové k žádosti císařově svolili, aby na ty věci sám "jisté a slušné vyměření a sbírky uložiti mocí ráčil", kteréžto usnesení opakováno na sněmích r. 1603 a 1604 a také na sněmě přítomném. Z dobrozdání dv. komory z 19. ledna 1604 se však dovídáme, že "der von den ständen ihr Mt. bewilligte aufschlag auf die golden und sübern waaren... und dergleichen ist in das werck nicht gerichtet worden". V květnu téhož roku se sice obě komory, dvorská i česká, radily o způsobu, jakým by se tato sbírka měla vymáhati, ale nevíme, jaký výsledek měly tyto porady.]

(O výmince k potřebám zemským.) [Nadpis doplněn vydavatelem.]

A stavové království tohoto Českého z těch ze všech svolených pomocí k potřebám jich zemským pět tisíc kop gr. č. tak, aby je od nejvyšších berníkův zemských vyzdvihnouti mohli, sobě tímto sněmem vymiňují. [Stejnou sumu vyhradili si stavové pro potřeby zemské také předešlého roku a před tím r. 1601, kdežto r. 1596 byli si vyhradili 7500 kop gr. českých. Srov. též odstavec 11 č. 11.]

A poněvadž stavové obzvláštní potřebu toho býti poznávají, aby tyto všecky svolené pomoci a zbírky dobrým řádem vybíraný býti mohly, dávají J. Mti. cís., nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tímto sněmem tu moc, když by koli co toho z strany vybírání těch zbírek na soud zemský vzneseno bylo, a v čem by jaké nápravy potřebovalo, též kdyby jaká proměna s kterými berníky, buď nejvyššími, též i krajskými, se stala, aby, pokudž by toho jakou potřebu uznali, v lepší řád uvésti mohli. A to nařízení jich tak stálé a pevné býti má, jako by to tímto sněmem nařízeno a sneseno bylo. [Zcela stejné ustanovení nacházíme v sněmovních sneseních již od r. 1602, o něco kratší pak již od r. 1597.]

A poněvadž pak nás všech nevyhnutedlná potřeba jest, aby takové tímto sněmem svolené pomoci zouplna vycházely, na tom jsou se všickni tři stavové jednomyslně snesli, jestliže by se komu z stavu panského, rytířského a městského (čehož pane Bože rač uchovati) nějaká škoda na čemžkoli z dopuštění božího stala, aby sobě toho ničehož žádný proti skládání svrchu psaných všech zbírek ku pomoci nebral, než na termíny předepsané zouplna, co na koho spravedlivě přijde, skládati a odvozovati povinen byl. Nežli co se toliko samých chudých, robotných, poddaných lidí osedlých dotýče, těm jestliže by se od ohně toliko (čehož pane Bože ostřež) škoda jaká stala, ti lidé berní obojích, totiž domovní i jiných tímto sněmem svolených zbírek, dávati povinni nebudou; však kterým by lidem poddaným táž škoda se stala, vrchnost jedna každá má se dvou nebo tří sousedů svých stavu panského neb rytířského dobře zachovalých dožádati, aby takovou škodu, jak a na čem se stala, spatřili a ty osoby [ji] pod pečeťmi svými berníkům krajským v známost uvésti mají; však každý při odvozování týchž škod hleď se spravedlivě spůsobem svrchu psaným zachovati! Ta pak vrchnost týž list s přiznávacími listy podlé berní a zbírek svých berníkům krajským odsílati má, tak aby ti berníci věděli se čím spraviti a jak mnoho komu na berni a zbírkách vyraziti.

A že při odvozování takových zbírek na určité časy od mnohých z stavův veliká nedbánlivost se nacházela a nachází [V záp. desk.:"nedbánlivost se nachází".] tak že, na pokuty předešlými sněmy vyměřené nic nedbajíce, svolených pomocí neodvozovali, a nyní, poněvadž nebezpečenství před rukama jest, což nejdříveji může býti, tato svolená pomoc aby složena byla, veliká a důležitá potřeba toho ukazuje; protož kdož by koliv na ty jmenované termíny takové zbírky a berně berníkům nejvyšším, též i krajským k tomu tímto sněmem zřízeným při jednom každém termínu ve čtyřech nedělích pořád zběhlých zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned tíž nejvyšší berníci, též berníci v jednom každém kraji, neočekávaje a neohlédaje se na nic, ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: vezmouce list obranní od desk zemských, tomu každému pro neodvedení takových od něho i od poddaných jeho tímto sněmem svolených zbírek v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích a nábytcích jakýchžkoli do té a takové summy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli, pakli by na svršcích a nábytcích ta suma zadržalá se shledati nemohla, tehdy díl statku do též sumy buďto zastaviti neb prodati mohli; a což by tak koli prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užíti má; a kteříž by tak krajští berníci co z kterého statku a komuž by koli prodali, tomu aneb těm ve deky zemské aby to vložiti mohli. Jestliže by se pak kdo takovému uvázání neb prodávání na odpor stavěti chtěl, tehdy ihned berníci krajští to na J. Mt. cís. vznésti mají a J. Mt. cís. toho každého ráčí sem na hrad Pražský obeslati, a več mu to obráceno bude, v tom sobě ten sám vinu dáti musí. [V něm. textu se k tomuto odstavci vztahuje tato poznámka připsaná (patrně v dv. komoře) na okraji: "Nota. Conclusum für künftig in concilio camerae aulicae, were vileicht besser, das anstatt dessen 10 per cento auf die saumbigen geschlagen wurde; weil fürkumbt, das dise executíon nit gehalten wierdet oder auch darumb gehalten soll werden künnen, das man wil, es wurden alle gueter feil und dardurch das land ruinirt werden."]

A tíž berníci krajští mají z přiznávacích listův jednoho každého pilně, jak se přiznal a tu zbírku od sebe odvedl, vyhledati a to tak opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo; a za list obranní, kterýž od desk zemských pro nedání takových svolených pomocí vycházeti bude, nemá se více dávati, nežli patnácte gr. č. Pakli by tu co při vybírání takových zbírek berníky krajskými sešlo, tehdy na nich a na jejich statcích tak tím způsobem, jakž nahoře o tom dotčeno, kdož by časně berně dávati nechtěl, dobýváno býti má. Vyhledalo-li by se pak, an by někdo v tomto království Českém v odvozování všech takových zbírek neupřímně se choval, a čímž by spravedlivě povinen byl, toho neodvozoval, tehdy ten každý dvojnásobně takovou svolenou zbírku a pomoc dáti a zaplatiti povinen bude, a berníci krajští předešlí i nynější, na něm jí spůsobem již výš psaným dobývati a k též zbírce přiložiti, také i všecky zadržalé berně zouplna zvyupomínati mají. [Stejné ustanovení se čte skoro slovo za slovem v sněmovním usnesení z r. 1604 a vyjímaje větu, stanovící osvobození chudých lidí poddaných, také již v usneseních z l. 1602 a 1603.]

Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče, stavové jsou osoby níže psané z prostředku svého, kteřížto s nadepsanými Loketskými, Chebskými a Kladskými o takovou pomoc podlé jistých osob od J. Mti. cís. k tomu nařízených jednati budou, volili tyto: do krajiny Chebské: z stavu panského: Viléma z Lobkovic na Tejně Horšovském, J. Mti. cís. kráječe; z stavu rytířského: Přibíka z Klenového a z Janovic na Klenovém a Nových Hradech; do krajiny Kladské: z stavu panského: Zikmunda z Smiřic na Kostelci nad Černými Lesy a Skalách, J. Mti. cís. radu; z stavu rytířského: Jiříka Gerštorfa z Gerštorfu a na Cholticích, J. Mti. cís. radu; do krajiny Loketské: z stavu panského: Leonharda Colona z Felzu a na Andělské Hoře, J. Mti. cís. radu; z stavu rytířského: Kryštofa Fictuma z Fictum a na Klášterci, J. Mti. cís. radu. A což tak od nich svoleno bude, to také nejinam než na ten válečný spůsob obráceno a nejvyšším berníkům v moc uvedeno býti má. [Již r. 1604 byly k jednání s Chebskými, Kladskými a Loketskými sněmem ustanoveny tytéž osoby, r. 1603 pak s výjimkou jediného Jiříka Gerštorfa, místo něhož tehdy byl ustanoven Kryštof Václav Kapoun z Svojkova. V letech dřívějších bývalo císaři ponecháváno, aby s nimi dal vyjednávati toliko svými komisaři. Některé zprávy o jednání s těmito vedlejšími kraji království Českého se najdou dále.]

Z strany pak měst horních a těch, kteráž ještě k třetímu stavu připojena nejsou, J. Mt. cís. s stavy tohoto království se na tom milostivě snésti ráčil, aby s týmiž městy o ty pomoci na tento rok od komory J. Mti. cís. české ten pondělí po zasednutí soudu zemského nejprv příštího na hradě Pražském jednáno bylo. Než z strany takových pomocí po předešlá léta zadržalých, toho se, kdo by s nimi o ně jednati měl, při předešlých sněmích zůstavuje, totiž: Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, J. Mti. cís. rada a nejvyšší komorník království Českého; Ferdinand purkrabě z Donína, J. Mti. cís. rada a president nad appellacími na hradě Pražském, z stavu panského; Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, J. Mti. cís. rada a purkrabě kraje Hradeckého; Václav Budovec z Budova a na Hradišti nad Jizerou, J. Mti. cís. rada, z stavu rytířského; Vácslav Pražák jinak Faffaut, měštěnín Nového města Pražského, z stavu městského. K nimž také Kryštof z Sebuzína na Břežanech a Nové Libni, J. Mti. cís. rada, nejvyšší mincmistr království Českého, přidán jest.

Jestliže by pak dotčená města k ničemuž mírnému přistoupiti nechtěla, tedy to předešlým sněmem nařízené osoby soudu zemskému v známost uvésti mají, a což týž soud zemský v té věci za spravedlivé uzná, tím se dotčená města spraviti a tomu dosti učiniti povinni budou. A což se tak vedle mírné rovnosti od nich dáti míti bude, to také nejinam než k jiným berním a zbírkám zemským nejvyšším berníkům složeno býti má. [Zvláštní ustanovení o městech horních vysvětluje se výjimečným jejich postavením, pokud šlo o povinnost přispívati k obecným berním. Starobylá horní města Kutná Hora, Knin, Jílové byla již ve XIV. a XV. stol. královskými privilegiemi zproštěna povinnosti platiti berně. Ačkoli již v době jagelonské tato města, zejm. Kutná Hora, bývala nucena, aby přispívala k berním od stavů, svolovaným (srov. Klier, Úprava berní král. Českého po válkách husitských, Čas. česk. mus. 1907, str. 249-251), zdá se, že za Ferdinanda I. a Maximiliana II. nejen tři města jmenovaná, nýbrž i všechna ostatní města horní požívala celkem nerušené svobody od berní svolovaných sněmem. Za Rudolfa II. bylo jinak. Již r. 1577 navrhovala král. proposice ke sněmu, aby také Kutná Hora platila posudné, jež sněm svolí, ale podobá se, že se Kutnohorským podařilo ujiti této povinnosti. Ve spise podaném jménem královým stavům na sněmu v únoru 1579 a navrhujícím zavedení nových berní se praví: "Města pak horní, poněvadž od starodávna obzvláštně ode všech berní, které by svoleny býti mohly, osvobozena sou, mají při tom zuostavena býti..", a v usnesení sněmovním z téhož roku poprvé nacházíme výminku o městech horních, stanovící, že svolenou berni domovní nemají platiti horní města Jáchymov, Slavkov, Schönfeld, Lauterbach, Přisečnice, Suniperk, Bastianperk, Blatno, Hengst a Abertamy, a také ti, kdo se při jiných horách zdržují pro potřebu hor a nevedou tu obchodů. O stejné výmince se pak sněm usnášíval téměř vždy, kdykoli svoloval berni domovní, naposledy r. 1604. Když však r. 1586 byla sněmem svolena na splacení dluhů královských zvláštní pětiletá sbírka z vín a rozličných jiných věci, byla vymáhána také na Kutné Hoře a jiných městech horních, a nepodařilo se jim odvrátiti od sebe toto břímě. Za to r. 1595 bylo výslovně ustanoveno, že Kutnohorští nemají přispívati ke sbírkám toho roku svoleným, z ostatních pak měst horních, aby stejného osvobození požívali toliko "havíři, hašplíři, šmelcíři, štejgíři a jiní horní dělníci", ale jiní obyvatelé těchto měst aby byli povinni je platit. Než hned roku následujícího, na druhém sněmu toho roku konaném, bylo usneseno, že k mimořádným pomocem, svoleným tehdy na válku s Turky, mají přispívati všechna horní města bez výjimky. K žádosti horních mést, aby byla zproštěna této povinnosti, slíbil císař, že to předloží budoucímu sněmu. Skutečně se na sněmu r. 1597 o té věci jednalo; výsledek bylo usnesení sněmovní stanovící, že "se táž města o ty již předešle svolené a sněmy zapsané pomoci s jinými... srovnati podle náležitosti jsou povinna", k čemuž sněm zvolil komisi složenou z nejv. berníků r. 1596, ponechávaje císaři, aby se s horními městy dohodl o jich příspěvek k pomocem svoleným na r. 1597. Stejné usnesení učinili stavové na sněmu r. 1598 a r. 1599 připojili k němu pouze dodatek, kdyby města horní nechtěla "k ničemuž mírnému přistoupiti", že má o jich příspěvku rozhodnouti zemský soud. Sněm r. 1600 pozměnil toto usnesení v ten způsob, aby o příspěvek k pomocem svoleným na ten rok jednala s městy horními česká komora, o berně zadržené z let předešlých komise dříve k tomu ustanovená; rozhodnutí konečné zůstaveno zase zemskému soudu. Ačkoli se r. 1601 horní města, a zejm. Kutná Hora, usilovně přičiňovala, aby byla osvobozena ode všech berní (srov. Čelakovský, Sněm český roku 1601, Čas. česk. mus., XLV., 1871), učinil sněm zase stejné usnesení jako v roce předešlém, a také sněmy z l. 1602 a 1603 je prostě opakovaly. V r. 1604 usnesení to doplněno jednak ustanovením určitého dne, na který měla komora vyjednávati s městy horními, jednak tím, že k dřívějším komisařům připojen nejv. mincmistr. S tím se shoduje i usnesení sněmu přítomného; toliko schází mezi komisaři stavu městského Pražský perkmistr Vavřinec Břekovec Šotnovský ze Závořic, jenž zemřel r. 1604. Připomínám ještě, že se v tomto usnesení mluví nejen o městech horních, nýbrž i o těch, "kteráž ještě k třetímu stavu připojena nejsou". Jak patrno z usnesení sněmovního z r. 1596, myslí se tím města dříve poddaná, která se vykoupila z poddanství, nebyla však do té doby přijata do třetího stavu (Týn n. Vltavou, Prachatice).]

Nejvyšší berníci jsou tito:

Heralt Václav z Kolovrat a na Janovičkách, z pánů; Diviš Černín z Chudenic a na Nedrahovicích, J. Mti. cís. rada, z rytířstva; Melichar Haldius z Nejenperku, měštěnín starého města Pražského.

Co se berníkův krajských dotýče, na tom jest se J. Mt. cís. s stavy milostivě snésti ráčil tak, že stavové to předně J. Mti. cís., nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v moc dávají, aby z každého města krajského osoby dvě hodné k vybírání těch všech berní a zbírek tímto sněmem svolených za berníky krajské nařídili, a to tak stálé a pevné býti má, jako by to tímto sněmem nařízeno a zapsáno bylo.

A o službu s nejvyššími i krajskými berníky mají se nejvyšší úředníci a soudcové zemští tak, jak předešle učinili, narovnati, a berníci krajští k vydání jim povinnosti, kdyžkoli od J. Mti. cís. sem do Prahy obesláni budou, mají se dáti najíti.

Kteřížto nejvyšší berníci na větším díle vždycky aby zde v Praze byli přítomni, a J. Mt. cís. také zde osobu jednu nebo dvě přísežné, kteříž by z národu našeho českého byli, naříditi a týmž osobám instrukcí, jak by z strany berní přijímání i zase vydávání dostatečnou vědomost míti mohly, milostivě dáti poručiti chtíti ráčí. Však prvé nežli by taková instrukcí těm dvoum osobám vydána byla, že takovú instrukcí s nejvyššími úředníky a soudci zemskými uvážiti milostivě poručiti chtíti ráčí, a to proto, poněvadž nejvyšší berníci zemští i také krajští obzvláštní zření, kdyby toho jaká potřeba z strany těch svolených pomocí nastala, k nejvyšším úředníkům a soudcům zemským pro dobré J. Mti. cís. a zachování lepšího řádu vedle vejminek v předešlých sněmích i v tomto sněmě doložených míti mají. [Stejné usnesení o bernících učinil sněm r. 1604, v letech předešlých bývali však také berníci krajští přímo voleni sněmem. Z nejv. berníků zvolených tímto sněmem byl Melichar Haldius z Najenperku již r. 1601 nejv. berníkem a p. Heralt Václav Kolovrat r. 1602 berníkem kraje Čáslavského.]

Na tom jest se také J. Mt. cís. s stavy milostivě snésti ráčil: poněvadž na přijetí počtův berničných J. Mti. cís. i stavům nemálo záleží, aby od berníkův nejvyšších i krajských poctové zouplna ještě nepřijatí, počnouc od léta devadesátého sedmého až do vyjití léta tisícího šestistého čtvrtého, přijati byli; a kteří tak pořádně počty své vykonají, aby podlé předešlých sněmů vykvitováni náležitě býti mohli. Na kteréžto počty v pondělí po Božím Těle [ 13. VI.] osoby nížepsané, od J. Mti. cís. a stavův volené [V tisku, v záp. desk. i opise: "jsou volené".] totiž: z stavu panského: Kryštof z Lobkovic na Pátku a Divících, J. Mti. Římského císaře tejná rada, nejstarší komorník, nejv. hofmistr království Českého a téhož království nejv. kammrmistr; Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, J. Mti. cís. rada a nejv. komorník království Českého; Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vopálce a Vintrbercè, J. Mti. cís. rada, nejv. sudí království Českého; Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, J. Mti. cís. rada a nejv. kancléř království Českého; Heřman nejstarší z Říčan na Kosové Hoře, Novém Rychnově a Staré Červené Řečici, J. Mti. cís. rada; Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. Mti. cís. rada a komorník; Ferdinand purkrabě z Donína, J. Mti. cís. rada a president nad appellacími na hradě Pražském; Vilém Slavata z Chlumu a Košmberka na Stráži, Hradci a Telči, J. Mti. cís. rada, komorník, místodržící nejvyššího komornictví a dvoru J. Mti. v království Českém maršálek; z stavu rytířského: Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, J. Mti. cís. rada a nejv. písař království Českého; Purkhart Točník z Křimic na Křimicích a Prostiboři, J. Mti. cís. rada a podkomoří království Českého; Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, J. Mti. cís. rada a purkrabě kraje Hradeckého; Ctibor Tyburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně, J. Mti. cís. rada a hejtman Menšího města Pražského z stavu městského: Melichar Haldius z Najenperku, Jan Tejvl; Vácslav Kundrát; Vácslav Trejtlar z Krošvic, zasednouti a ihned, nerozjíždějíce se, je na místě a konci postaviti mají, tak, najde-li se, že ti berníci dotčené počty vykonají, aby při soudu zemském kvitováni býti mohli. A co by za práci týmž osobám, k přijímání počtův berničných zemských voleným, se dáti mělo, to se při uvážení soudu zemského zůstavuje. [Artikul o přijímání počtu od berníků byl od let stálou součástí sněmovního snesení. Artikul obsažený v tomto snesení se shoduje téměř slovně s artikulem z roku předešlého, i osoby zvolené k přijetí počtu jsou tytéž jako minule.]