Opis souč. v arch. m. Prahy v rkpe. 112 (dříve 1083), fol. 322 - 324 s nadpisem: "Replika J. Mti. cís." Souč. německý překlad úřední v arch. c. a k. spol. minist. financí: Böhmen, Landtagssachen 1604 -7, fol. 254-281; po straně připsáno: "Verteutschte replica auf der stend in Behmen erste landtagsantwort." - Datum repliky vysvitá ze zprávy bav. agenta Bodenia z 12. ún., otištěné pod č. 30.

J. Mt. Římský císař etc. a Uherský, Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, ráčil jest tomu z odpovědi všech tří stavuov království tohoto Českého, poddaných svých věrných milých, [Odpověď ta se nezachovala; co asi bylo jejím obsahem, viz v úvodě.] že jsou v propositi J. Mti. obsažené artykule nicméně také to těžké, tomuto království Českému a zemím k němu příslušejícím i všemu křesťanstvu od nepřátel jeho nastávající nebezpečenství v svém uvážení měli a na milostivou žádost J. Mti. z té starodávní, stálé, věrné a poddané, k J. Mti. cís. každého času v mnohých příčinách prokázané lásky a povolnosti nemalé pomoci ještě na tento rok proti tomu ukrutnému a všeho křesťanstva ouhlavnímu nepříteli Turku a pomocníkům jeho, neohlídajíce se na své vlastní ani chudých poddaných svých znamenité a všem vědomé nedostatky, z své svobodné a dobré vůle učiniti svolili a v tom se jakožto věrní milovníci vlasti své ukázali, milostivě vyrozuměti. Čehož J. Mt. cís. netoliko milostivě vděčen býti, ale také týchž stavův touto replikou a vyhledáváním při nich těchto jim velice obtížných daní a pomocí z toho srdce a milostivě rád ušanovati chtíti ráčil. Ale však, poněvadž jsou všickni tři stavové z téhož předložení sněmovního J. Mti. cís. tomu dostatečně vyrozuměti mohli, že jest království toto s zeměmi k němu příslušejícími v mnohem větším nebezpečenství nežli prve za příčinou toho ukrutného a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka a pomocníkův jeho, toho zpronevěřilého Bočkaje a těch jeho se přidržejících zrádných Hejdukův (kteříž nad věrnejmi J. Mti. cís. poddanými, národu ani náboženství jakéhožkoliv a summou žádného neušetřujíc, neslýchané hrozné ukrutenství (což samým na to se dívajícím nepřátelům Turkům ku podivení jest) provozují) postaveno, nebude-li J. Mti. cís. od stavův království tohoto takových pomocí, nimiž by se něco podstatného proti této dvojí násilné moci nepřátelské vyříditi a způsobiti mohlo, svolení, tehdy nepochybně i jiné země jich v tom následovati budou, a tak by J. Mti. nikoliv možné nebylo těm všem nepřátelům, jak by toho potřeba království tohoto a zemí k němu příslušejících ukazovala, odolati.

A protož nechtíce J. Mt. cís. na milostivém otcovském a bedlivém předložení svém ovšem nic sjíti dáti, ráčí nahoře psaných všech tří stavův z přinucené potřeby ještě napomínati a jich za to milostivě a otcovsky žádati, aby k takovému, prve neslýchanému, těžkému nebezpečenství a k takovým znamenitým, důležitým potřebám prohlídli a to při sobě bedlivě a zdravě povážili, kdyby J. Mt. cís. od poddaných svých věrných milých neráčil jmíti v této tak veliké a takměř největší potřebě podstatnou pomocí retován a předsevzetí nepřátelskému časně v cestu vkročeno býti, že by potomně mnohokráte větší pomoci k odvrácení takové silné, den ode dne k nám se blížící moci nepřátelské nepostačily, a netoliko království Uherské do konce k ztracení, ale i tyto blíž jemu příležející země (čehož věčný pán Bůh uchovati rač) k pádu a dokonalé záhubě přijíti muselo. Z čehož jaká by nevypravitedlná žalost všem stavům a obyvatelům království tohoto, ano i tou příčinou všemu křesťanstvu přijíti mohla, to J. Mt. cís. týmž stavům k uvážení připouštěti ráčí, té milostivé celé naděje k nim jakožto věrným a milým poddaným svým vždy jsouce, že k tomu, pokudž jim nejvejš možné, přijíti nedají a sobě jakouž takouž částku jmění svého a tu škodu, kterouž by za příčinou tohoto svolení vzíti mohli, více nežli ztrátu tak znamenitých zemí vážiti nebudou, nýbrž k milostivým a slušným žádostem J. Mti. cís. beze vší odpornosti přistoupí a tak všem jiným zemím na sobě dobrý a chvalitebný příklad ukáží.

[1.] A poněvadž všickni rozumní a válečných věcí a způsobův téhož nepřítele Turka, též položení země Uherské dobře povědomí lidé za nejlepší prostředek k odolání a odvrácení násilné moci téhož nepřítele býti uznávají, aby tak, jakž v předložení sněmovním J. Mti. cís. šíře obsaženo jest, v království Uherském continua militia, totižto v zimě i v letě jistý počet lidu jízdného i pěšího chován byl, kterýmžto prostředkem a lidem vojenským ustavičně tam chovaným těmto zemím v mnohých příčinách, zvláště když z těch častých mustruňkův a skrz zemi tažení a škod chudým lidem až posavad nejmilostivěji činěných i z jiných obtížností sejde, lépeji poslouženo, nepříteli pak s mnohým prospěchem lepším odepříno a s pomocí Boží mnoho dobrého těmto zemím křesťanským způsobeno bude; a protož J. Mt. cís. často psaných stavův za to ještě milostivě žádati ráčí, aby, považujíce těch všech již prve dostatečně jim předložených příčin, tím spůsobem, jak v proposici J. Mt. cís. obšírně doloženo jest, najímání lidu a chování na svůj náklad těch dvou tisíc koní arkabuzírských a dvou regimentův lidu pěšího, každý tři tisíce silnej, za těch devět měsícův v království Uherském poddaně a povolně na sebe přijali, v tom s J. Mtí. se snesli a narovnali, a tudy, jakž nahoře dotčeno, jiným zemím, kteréž obzvláštní zření na svolení jich mají, k následování na sobě dobrý příklad ukázali.

Jestliže by pak často jmenovaní stavové mimo všecku naději J. Mti. cís. vždy se tím ztíženi býti pokládali a ty svolené zbírky a jiné pomoci na sebe přijíti a takového počtu jízdného a pěšího lidu za vejš psaných devět měsícův chovati se spečovali, ráčí J. Mt. cís. na konec a ve jméno pána Boha (pokudž by nikoliv jinač býti nemohlo) již na tom přestati, aby často psaní stavové patnácte set rejtharův arkabuzírských a jeden regiment knechtův, čtyř tisíc silnej, za vejš psaných devět měsícův na svůj náklad v poli, tím však vším způsobem, jak v proposici sněmovní J. Mti. cís. obsaženo jest, chovali a v tom s J. Mtí. poddaně se snesli. A J. Mt. cís. na jiném býti neráčí, než nejvyšší a hejtmany, jakož i rytmistry a jiné oficíry nad lidem válečným na tyto svolené pomoci najatým z těch osob od stavův jmenovaných a poznamenaných obrati a naříditi. [Srov. odstavec 1 čísla 21.]

[2.] Vedle toho ráčí J. Mt. cís. stavův království tohoto jakž předešle tak i nyní ještě milostivě a otcovsky žádati, poněvadž na vychování dvoru J. Mti. cís. v tato těžká léta mnohem větší nákladové nežli kdy předešle jdou, takže jest za tou příčinou J. Mt. cís. všem téměř služebníkům svým služby jich pro nesmírný nastalé drahoty nadlepšiti a zvejšiti museti ráčil, aby v tom jako i v jiném povolnost a poddanou náchylnost svou k J. Mti. jakožto k králi a pánu svému skutečně dokázali a k tomu povolili, aby tato zbírka těch tří pinet nebo dvanácti žejdlíkův, o kterouž jsou se stavové (aby mimo předešlou zbírku těch šesti grošův českých z každého vědra, kteréž se šenkovati bude, dávána byla) společně snesli, na dostatečnější dvoru J. Mti. cís. vychování obrácena, a to, aby tím od nich nařízeným řádem vybírána byla a J. Mti. docházela, nařídili. Nebo poněvadž tato zbírka jak osobám z stavův, tak ani poddaným jich k obtížnosti žádné býti nemůže, než toliko toho, který vína od čepu bere a pije, se dotejkati bude, ráčí J. Mt. cís. k stavům království tohoto té nepochybné, celé naděje býti, že k milostivému zalíbení J. Mti. cís. k tomu přistoupiti odporní nebudou, nýbrž v tom se s J. Mti. cís. dobrovolně snesou a narovnají. [Srov. č. 21 odst. 5; viz též č. 25 a 26.]

[3.] Co se pak toho vysoce potřebného artykule z strany defensí a vejpravy lidu vojenského z království tohoto, jestliže by toho jaká potřeba tomuto království nastala, tak aby pro opatření hranic zemí k království tomuto příslušejících, též také kdyby Ujvár, město Vídeň, Komárno nebo Ostřehom obležen byl, J. Mt. cís. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými a radami J. Mti. soudu dvorského a komorního a s osobami z krajův k tomu volenými to vše, což by k dobrému království tohoto a zemí k němu příslušejících býti mohlo, uvažovati a naříditi moci ráčil, dotejče, ten J. Mt. cís. (znajíc toho těchto velice nebezpečných časův znamenitou potřebu býti) sobě milostivě oblibovati, však jak předešle, tak i nyní stavův milostivě žádati ráčí, aby od té vejminky, kdyby jaká vejprava se státi měla, a od zadržování za sebou berni domovní, na zdržení a zachování lidu válečného na pevnostech hraničných ustavičně zůstávajícího svolené, nicméně také od škod od lidu válečného, kteréž by se při mustruňcích a skrze zemi tažení komu staly, z příčin jim na nejedných sněmích obecních obšírně a se vším dostatkem předložených upustili a v tom se jako i v jiném k J. Mti. cís. povolně ukázali. Nebo znáti stavové mohou, kdyby lidu na zámcích a pevnostech hraničných, který obzvláštně těmito časy jak od nepřítele Turka, tak i od toho zpronevěřilého lidu uherského v znamenitém nebezpečenství a veliké těžkosti a nouzi postaven jest, platiti se nemohlo, že by týž lid pomezní města a zámky opustiti a odtud, nemoha se "hladu obrániti, utéci musel, tak že by tato veřejná vejprava více ke škodě nežli k jaké platnosti a na tyto všecky křesťanské země tudy nevypravitedlná žalost uvedena byla. Z těch příčin J. Mt. cís. o často jmenovaných všech třech stavích království tohoto Českého, poddaných svých věrných milých, žádné pochybnosti míti neráčí, než že to vše zdravě a s dostatkem při sobě uváží a z jmenovaných jiných podstatných příčin (zvláště že by stavové spolu s stavy markrabství Moravského a knížectví Slezských, kdyby též pevnosti (čehož milý pán Bůh zachovati rač) k ztracení přišly, jiný a nový hranice v týchž zemích s velikou svou obtížností a nevypravitedlným nákladem zdělati a je postaviti museli) takovou veřejnou vejpravu beze vší vejminky poddaně svolí. Nebo se na to stavové docela ubezpečiti mohou, že toliko tehdáž, když by toho největší a hned dokonce nevyhnutedlná potřeba království tomuto a zemím k němu příslušejícím nastala, lid z království tohoto, a to ještě s radou a z bedlivého uvážení nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských, též rad svých veřejně vypraviti chtíti ráčí. [Srov. č. 21 odstavec 4.]

[4.] Vedle toho ráčil J. Mt. cís. ponížené omluvě stavův strany sto vozův formanských, aby z tohoto království k vezení střelby a municí do Vídně vypraveni byli, milostivě vyrozuměti; i ačkoliv by J. Mt. cís. jak v jiném tak i v tomto stavův, svých milých a věrných poddaných, rád ušetřiti chtíti ráčil, ale však, poněvadž by bez takových vozův, jichž se do dvanácti set potřebovati bude, tato všecka válečná vejprava k žádné platnosti nebyla, nýbrž bez užitku a jakořka v nic by přijíti musela, a J. Mt. cís., odkud by bez pomoci věrných poddaných svých tíž vozové a koni objednáni býti mohli, žádné cesty najíti moci neráčí: protož stavův ještě za to milostivě žádati ráčí, aby, povážíce tuto znamenitou toho potřebu, vždy k tomu opravdově se přičinili, aby z společného jich snesení takové týchž vozův vypravení státi se mohlo, a J. Mt. cís. ráčí, jak z strany vychování jich a placení, tak také, jak by zachováni býti mohli, jisté nařízení učiniti, a to vedle potřeby náležitě a dostatečně chtíti opatřiti. [Srov. č. 21 odst. 2.]

[5.] A poněvadž jsou stavové k přehlídnutí těch věcí z zámku Karlštejna ke dskám podaných jisté osoby nařídili, čímž J. Mt. cís. milostivě spokojen býti ráčí, protož J. Mt. cís. ty předešle na zámek Karlštejn od J. Mti. nařízené a vyslané rady své, urozené Zdeňka z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího kanclíře království Českého, a Štefana Jiřího Šternberka na Postoloprtech, hejtmana lehen německých k koruně České přináležejících a presidenta zřízené komory v témž království Českém, k tomu tolikéž nařizovati ráčí, tak aby to vše od nich neprodleně předsevzato a vykonáno bylo. [Srov. č. 21 odst. 10.]

[6.] Dáleji co se té veliké těžkosti a obtížnosti království tohoto z strany drahoty soli a nového předsevzetí knížete Bavorského a arcibiskupa Salcburského dotejče, poněvadž netoliko království tomuto a všechněm obyvatelům jeho, ale i J. Mti. cís. na tom vysoce mnoho záleží, aby této veliké a nesnesitedlné obtížnosti náležitě v cestu vkročeno bylo, ráčil jest J. Mt. cís. při komoře své dvorské i české k spomožení tomu jisté nařízení učiniti, tak že ta věc bez dalších odkladův vyřízena a to, což v tom [k] vzdělání a prospěchu království tohoto a všech obyvatelův věrných poddaných J. Mti. vztahovati se bude, skutečně opatřeno býti má. [Viz v úvodě.]

[7.] Dále J. Mt. cís. stavův milostivě tejna činiti neráčí, že z očitého spatření hor Trutnovských a Morsendorfských, [t. j. Maršovských. Maršov (Marschendorf) je městečko u Trutnova.] z kterýchž od mnoha let dříví pro potřebu Hory Kutný se plaví, že v týchž horních horách již lesův a dříví na mále jest, se nachází, tak že sotva do čtyř let k takovým horním potřebám vystačovati moci bude, pro zachování pak týchž hor jakožto předního klenotu království tohoto z jiných lesův a hor dříví se obmysliti a opatřiti musí. I poněvadž z hrabství Kladského a při prodaji vymíněných lesův Rychnovských [Týká se lesů na panství Rychnově n. Kněžnou. Toto panství, jež r. 1560 bylo spadlo jako odúmrť na krále Českého, prodal cís. Rudolf II. dne 21. kv. 1577 Burianovi Trčkovi z Lípy, při čemž ve smlouvě ustanoveno, že král sobě jiného práva na tomto panství nezastavuje, "kromě lesův a dříví, kderej na tom vrchu, jenž leží mezi řekami Zdobnicí a Orlicí, stojí a roste a na budoucí časy státi a růsti bude, to sobě J. Mt. cís. ... a budoucím králům českým vymieňovati a pozůstavovati ráčí" (Desky zemské, kvat. LXXXIX, fol. C 25).] plavba takového lesu a dříví na dosti mírný náklad k Hoře Kutné způsobena býti může, a J. Mt. cís. pro jiná veliká a znamenitá každodenní těžká vydání, odkud by takový vysoce potřebný důklad shledán býti mohl, prostředku žádného najíti moci neráčí, a protož J. Mt. cís. stavův za to milostivě a otcovsky žádati ráčí, poněvadž tento vzáctný klenot království tohoto bez takového dříví zachován býti nemůže, nýbrž, nebylou by to časně opatřeno, dokonalého týchž hor spuštění se obávati jest, aby tento artykul v bedlivé uvážení své vzali a k spomožení té věci pro dobré a užitečné všeho království Českého nějaký příhodný a užitečný prostředek mezi sebou vyhledali a i v tom se k J. Mti. cís. poddaně a povolně ukázali. [O otázce plavby dříví pro potřebu Hor Kutných viz v úvodě.]

A tak J. Mt. cís. ke všem třem stavům království tohoto, poddaným svým věrným milým, té celé a nepochybné naděje býti ráčí, že k těmto vysoce potřebným artykulům jakožto věrní milovníci vlasti své ve jméno Boží dobrovolně přistoupí a tak se naplněním všech těchto žádostí k J. Mti. cís. ukáží, aby všemu světu známo bylo, že pro obhájení víry svaté křesťanské a této milé vlasti své při J. Mti. cís., králi a pánu svém, podle nejvyšší možnosti své, neohlídajíce se na své vlastní ani chudých poddaných svých veliké a nesnesitedlné obtížnosti, všecko rádi činí a v tom žádnému národu nic napřed nedají.

Což netoliko J. Mt. cís. od nich milostivě a vděčně přijíti, než také (načež se dokonce ubezpečiti mohou) jim to vší milostí svou císařskou spomínati, tolikéž také je vedle žádosti jich a milostivého zakázání svého dostatečným reversem opatřiti chtíti a jich nejmilostivějším císařem a králem býti a zůstati ráčí.

Die Romische kais. auch zu Hungern und Behaimb kgl. Mt., unser allergnedigister herr, haben aus der antwort aller dreier stend dieses kunigreichs Behaimb, deroselbten undertanen und getreuen lieben, [Odpověď ta se nezachovala; co asi bylo jejím obsahem, viz v úvodě.] das si di in der Mt. proposition inserirten artikl, wie auch nichtweniger di vorstehunde grosse feindliche gefahr diesem kunigreich Behaimb und denen darzu incorporirten ländern in ihrer erwegung gehabt und auf ihrer Mt. gnedigistes begeren aus alter, stäter, treuer und underteniger, gegen ihrer Mt. jederzeit in vil wege erzaigter liebe und gutwilligkait noch auf dises jahr nicht geringe hülfen gegen den grausamen erbfeind christliches namens, den Turgen und seinen mithelfern, hindangesetzt ihres aigenen und ihrer undertanen wissentlichen Unvermögens und armuet, aus freien, gueten willen zu tuen bewilliget und sich hierinnen als wahre liebhabere ihres Vaterlands erzaiget, allergnedigist verstanden. Welches ihrer Mt. nicht alleine angenämb, sondern auch berührte stende mit dieser replic und ersuchung vernerer solcher beschwerlicher hülfen und anlagen gnedigist und von hertzen gerne verschonen wolten; dieweil aber alle drei stende aus [gemeljter irer Mt. landtagsproposition ausführlichen verstanden haben, das dis kunigreich sambt denen darzu incorporierten ländern in vil grösser gefahr als je zu vorn wegen des christlichen bluets durstigen feind den Tuergen und seinen mithelfern des mainaidigen Botzkhays sambt seinen anhangenden treulosen Heyduggen (welche uber ihrer Mt. treue undertane, ainicher religion hierinnen verschonend, unerhörte schrekliche grausamkeit (welches ihnen selbsten den zuesehenden veinden mit Verwunderung fuerkombt) uben) gesetzt, und do irer Mt. von den stenden dieses kunigreichs dergleichen hülfen, mit welcher was tapferes gegen der zweier feindlicher machten nicht bewilliget und angeordnet würden, so werden unzweifenlich hierinnen ihnen andere länder nachfolgen und wäre also irer Mt. nicht möglich allen diesen feinden, wi es di notturft dieses kunigreichs und anderer darzu gehörender lander haischet und erfordert, zu widerstehen.

Wollen derowegen ir Mt. an derselbten gnedigen väterlichen und vleissigen anbringen nichts erwinden, sondern [ermahnt] oberwente stende nochmals aus dringender not, ersucht si auch gnedigist und väterlich, dass si in solcher und zuvor niemals erhörter gefahr und grosser notwendighait einsehen und diss bei ihnen vleissig und reif erwegen, do [nicht] ir Mt. von deroselben treuen und lieben undertanen in dieser fast allergrösten not mit ainer dapferen hülfe gerettet und dem feindlichen fürnehmen zeitlichen entgegen gegangen, das hernacher vilmals grossere hülfen zu abwendung solcher von tag zu tag uns zunahenden starken feindlichen gwalts nicht gefolgen kunten, auch nicht allaine das kunigreich Hungern ganz und gar in verlust, sondern auch diese nahend angelegene länder (welches der Allmechtige gnedig verhueten wolle) zum fall und entlichen undergang gesetzt werden. Was nun für ein unaussprechlicher jammer und weheklagen allen stenden und inwohnern dieses kunigreichs, ja auch der ganzen christenhait dahero entstehen würde, stellen es ir Mt. berührten stenden zu ihrer erwegung, die gewisse und genzliche hofnung zu ihnen als deroselbten lieben und getreuen undertanen tragend, si es darzu, soviel immer möglich, nicht kommen lassen und ihnen den schaden, so si durch diese bewilligung, wan ein jeder, sovil als es imer sein mag, ein partiekel seines Vermögens dargeben nicht so hoch als den Verlust [solcher anjsehenlichen lander achten, sondern ihrer Mt. gnedigisten und billichen begehren ohne verwiderung statt [tuen] und solchergestalt an ihnen [allen andern] ländern ein guetes und löbliches exempel zaigen.

[1.] Und dieweil alle verstendige in krigssachen erfahrne, des Hungerlands und dieses feinds kundig und bekante leut für das beste und zuträglichste mittl, ihme zu widerstreben und seine macht abzuwenden, zu sein befinden, das solchermassen, wi in ihrer Mt. proposition weitleufiger ausgefürt, in dem kunigreich Hungern continua militia, nemlichen sommers- und Winterszeiten ein gewisse anzahl krigsvolk zu ross und zu fuss, underhalten werde, durch welches mirti und stätig underhaltendes krigsvolk diesen ländern in vii wege, sonderlichen wan di musterungen und di schädliche durchzuge und andere ungelegenhaiten, so hierdurch dem gemainem man beigebracht wirdet, abgebracht, nützlicher gedient und dem erbfeind gleichermassen mit vil ein bessern nutz durch hülf des Alimechtigen widerstand getan werdenwird: derowegen ersuchen ir Mt. vilberührte stende nochmals gnedigist, dass si in erwegung dieser aller und hirvor genugsamb ausgeführten Ursachen, allermassen, wi in ihrer Mt. proposition weitleufig begriffen, das si di werb- und underhaltung der zwai tausent archabusirpf erd und zwei regiment knecht, jedes von 3000 stark, auf neun monat in dem kunigreich Hungern zu underhalten, uber sich nehmen, sich hierinnen mit ihrer Mt. vergleichen und hierdurch, wi oberzehlt, andern landern, welche ein sonderliche auf acht auf ihre bewilligung haben, guet exempel an inen zaigen.

Do aber berührte stende uber all zuvorsicht ihrer Mt. sich je hierinnen beschwärt zu sein vermainten, di bewilligten anlagen uber sich zu nehmen und die anzahl krigsvolk zu ross und zu fuss di neun monat uber zu underhalten, als wollen ir Mt. entlichen im namen Gottes (do es je nicht anders sein kan) auf diesem verbleiben, das oftberührte stende 1500 archabusierreuter und ein regiment knecht von 4000 stark obbeschribene neun monat uber auf ihre costen im veld allermassen, wi in ihrer Mt. landtagsproposition begriffen worden, underhalten und sich hierinnen mit irer Mt. undertenigist vergleichen. Und seind ire Mt. anderer mainung nicht, als di obristen, rittmaister, haubtleute und andere officierer [uber das] kriegsvolk, so von diesen bewilligten anlagen geworben werden, aus denen personen, so ir Mt. von den stenden verzaichneter übergeben worden, fürzunehmen und bestellen. [Srov. odstavec 1 čísla 21.]

[2.] Neben diesem gesinnen ir kais. Mt. wi vorgehund also auch anjetzo an die stende genedigist und väterlich, dieweil zu underhaltung ihrer Mt. hofes bei diesen schwären und teuren jahren vil grossere uncosten als je zuvor ergehen, derowegen ir Mt. fast allen deroselben dienern ihre besoldung wegen gedachter unmässigen teurung verbessern und erhöhen müssen, dass si hierinnen wi im andern sich gegen ihrer Mt. als ihrem künig und herrn guetwillig und treuhertzig und wilfahrig erzaigen und darzu bewilligen wolten, das die anlag von den drei pinten oder zwölf seidl weinen, hierumben sich di stende (dass si uber hievorige anläge der 6 gr. beh. von jedem aimer, so ausgeschenkt werden wird [gezahlt werde]) mit ainander verglichen, zu desto besserer auskombund underhaltung ihrer Mt. hofes gewendet und das diss der von ihnen angestalten Ordnung nach eingenomben und ihrer Mt. überliefert werde. Dann sintemal diese anlag wi den personen aus den stenden also auch ihren undertanen zu ainicher beschwärd nicht geraichen kan, sondern denjenigen, welcher den wein vom zapfen holen last und trinkt, betreffen wirdet, als seind ir Mt. zu den stenden dieses kunigreich der gentzlichen und ungezweifelten hofnung, si zu gnedigstem gefallen ihrer Mt. hierein einzugehen sich nicht verwidern werden, sondern sich in deme mit ihrer Mt. guetwillig vertragen und vergleichen. [Srov. č. 21 odst. 5; viz též č. 25 a 26.]

[3.] Betreffende den hochnotwendigen artikl wegen der defensionordnung und ausrustung des krigsvolks aus diesem kunigreich, do es di not erfordern und darzu kommen würde, dergestalt, das zu beschützung der gränitz der länder, jso zu diesem kunigreich gehörig, desgleichen do Ujwar, Wien, Comorn oder Gran belegert werden solte, ihr Mt. mit den obristen landofficirn, rechtsitzern und raten des hof- und cammerrechtens und den personen, so aus den craisen hierzu erwehlet worden, dis alles, was diesem kunigreich und denen darzu incorporierten ländern zu nutz und guetem geraichen, erwegen, setzen und anordnen mögen, lassen ihr Mt. iro denselben (in betrachtung der jetzo gefehrlichen leuf und das es di hohe not erfordert) allergnedigist Wohlgefallen, jedoch ersuchen ir Mt. wi vorgehund also auch anjetzo di stende gnedigist, das si von der exception, do etwa aine ausrustung geschaeg, dasselbte volk von den vorenthaltenen [steuern], so zu bezahlung des krigsvolks auf den granitzvestungen bewilliget worden, wi auch erstattung der schaden, so ihnen von dem krigsvolk auf den musterungen und im durchziehen beibracht wurden, aus hievor und nicht einmal auf den landtagen eingeführten Ursachen abstehen und sich hierinnen wi im andern gegen irer Mt. willigelich erzaigen wolten; dann di stende erachten könen, wan dem krigsvolk auf den gränitzvestungen, welche sonderlichen bei dieser zeit, wi von dem erbfeind, dem Tuergen, also von dem mainaidigen ungrischem volk in grosse gefahr und elend gesetzt worden, nicht gezahlt werden solle, das berührtes gränitzkrigsvolk statte und Schlosser verlassen und von dannen, weil si sich des hungers nicht erwehren kunten, entlaufen muste, das also diesergestalt des landes aufpot und fortzueg mehr zu schaden, sintemal alle christlichen lander durch dergleichen verlust in unaussprechliches lamentiren gebracht würden, dan zu nutz geraichen möchte. Dahero ire Mt. zu vilgenanten drein stenden dieses kunigreichs Behaimb als deroselbten getreuen und lieben undertanen ainichen zweifei tragen, das si diss alles raif und umbständlich nicht erwegen und aus erzehlten und andern gegründten ursachen (sonderlichen das di stende gesamlet mit den stenden des margraftumbs Mährern und der fuerstentumber in Schlesien, wan gedachte vestungen (welches der Allmechtige genedigelich verhueten wolle) verloren werden solten, andere und neue gränitzen in berührten ländern mit ihrer grosser beschwärd und unaussprechlichem uncosten anrichten und aufpauen müsten) solche ausrustung und gemaines aufpot ohne ainige exception undertenigist bewilligen wolten; dann sich di stend gäntzlich darauf verlassen mögen, das nur dazumal, wan es di gröste, ja unumbgengliche not dieses kunigreichs und deren darzu incorporirten ländern erfordern würde, das volk aus diesem kunigreich, ja noch mit raifem bedacht und erwegung der obristen landofficier, rechtsitzere und irer Mt. raten ausgerust und fortgeschikt werde. [Srov. č. 21 odstavec 4.]

[4.] Neben diesen haben ire Mt. der stende undertenigste entschuldigung wegen der ein hundert fuhrwägen, so aus diesem kunigreich zu fortführung des geschützes und munition nach Wien ausgerust werden sollen, allergnedigist verstanden, und wiwol ihre Mt. wi im anderm also auch in deme di stende, deroselbten ge[treue und liebe] undertane, gerne verschonen wolten, dieweil aber ausser solcher wägen, der uber di zwölf hundert bedürftig und vonnöten sein werden, diese gantze krigsexpedition sagen nichtig und vergebens, ihre Mt. auch [ainijche miti noch wege, woher si solche pferd und wägen, ausser der hülf ihrer undertanen nicht haben, noch finden können, derowegen si di stende nochmals gnedigist begeren, dass si in erwegung dieser grossen not je sich rechtschafen hierumb annehmen, damit mit ihrer einhelliger verwilligung berührte wägen ausgerust werden mögen. Und es wollen ir Mt. wi wegen ihrer underhaltund Zahlung, also auch wi dieselben erhalten werden künten, der erhaischenden notturft nach gnedigist gewisse bestell- und anordnung tuen. [Srov. č. 21 odst. 2.]

[5.] Und dieweil di stende zu ubersehung der Sachen, so von dem schloss Carlstein zu der landtafel gegeben worden, gewisse personen verordnet, mit welchen ir Mt. allergnedigist zufriden sein, derhalben ir Mt. zu den vorgehenden auf das schloss Carlstain von iro verordneten raten und commissarien [!] di wolgeborne Zdenkhen von Lobkhowitz, obristen cantzler, und Stefan Georgen von Sternberg gleichermassen gnedigist verordnen dergestalt, dass si dieses ohne vernere dilation furnehmen und zu end bringen. [Srov. č. 21 odst. 10.]

[6.] Verner was anlangt die grosse beschwer dieses kunigreichs wegen der ubermassigen saltzteurung und neuen fürnehmens des hertzogen in Bayern undertzbischofen zu Saltzpurgk, weil nicht allaine diesem kunigreich und allen desselbten inwohnern, sondern auch ihrer Mt. hieran hoch und vil gelegen, das dieser grossen beschwerlichait gebürlichen entgegen gegangen werde, haben ire Mt. bei deroselben hofund behaimischen cammer zu abhelfung dessen gewisse Verordnung getan solchermassen, das diese sach ohne vernere aufzuge erörtert und diss, was zu prosperierund aufnehmung dieses kunigreichs und allen desselbten inwohnern und getreuen lieben geraichen möge, wurklichen verrichtet werden solle. [Viz v úvodě.]

[7.] Neben diesem mögen ir Mt. den stenden gnedigist nicht verhalten, wi es dann auch der augenschein des Trautnawschen und Mersendorfischen [t. j. Maršovských. Maršov (Marschendorf) je městečko u Trutnova.] gebirges, aus welchen von vielen jähren hero das holtz zu notturft des pergwergs zu Kuttenberg geflösset wird, das in gemelten wäldern numehr wenig holtz verhanden und das man kaumb auf vier jahr zu solichen bergwergsnotturften wirdet gelangen mögen, das also di notturft erfordert, darauf zu gedenken, wi etwa [holtz aus anderem] gebirge zu erhaltung dieses im kunigreich Behaimb fürnämbsten cleinods gebraucht] werden möge. Dieweil aber aus grafschaft Glatz und bei verkaufung der eximirten Rychnawischen wälder, [Týká se lesů na panství Rychnově n. Kněžnou. Toto panství, jež r. 1560 bylo spadlo jako odúmrť na krále Českého, prodal cís. Rudolf II. dne 21. kv. 1577 Burianovi Trčkovi z Lípy, při čemž ve smlouvě ustanoveno, že král sobě jiného práva na tomto panství nezastavuje, "kromě lesův a dříví, kderej na tom vrchu, jenž leží mezi řekami Zdobnicí a Orlicí, stojí a roste a na budoucí časy státi a růsti bude, to sobě J. Mt. cís. ... a budoucím králům českým vymieňovati a pozůstavovati ráčí" (Desky zemské, kvat. LXXXIX, fol. C 25).] di [flössung] solches holtzes zu dem bergwerk nach Kuttenberg mit laichten uncosten zugericht werden kan, und ir Mt. wegen anderer grossen täglich fürfallenden ausgaben, wohero si diesen hochnotwendigen verlag nehmen sollen, ainiches mittl nicht finden können, ersuchen derowegen ir Mt. di stend hiemit gnedigist und vaterlich, dieweil dieses werde cleinot dieses kunigreichs ohne holtz nicht erhalten werden kan, sondern, do diss nicht zeitlichen versehen sei, sich aines gentzlichen undergangs des bergwerks zue befharen, das si diesen artikel in ihre vleissige erwegung ziehen und zu erörterung dessen dem kunigreich Behaimb zu guetem und pesten etwa ein nutzliches und zutregliches mittl under ihnen erdenken und sich hierinnen irer Mt. undertenigist und willigelich erzaigen wolten. [O otázce plavby dříví pro potřebu Hor Kutných viz v úvodě.]

Und seind also ir Mt. zu allen dreien stenden dieses kunigreichs, deroselbten getreuen undertanen, der gentzlichen und ungezweifelten hofnung, si in diese hochnotwendige artikel als wahre liebhabere ihres Vaterlands in namen Gottes guetwillig eingehen und allen diesen ir Mt. begehren nachkommen und erfüllen, damit der gantzen weit kundig wurde, dass si zu defendirung des hailigen christlichen glaubens und ihres lieben vatertends bei ihrer Mt., ihres allergnedigsten kaisers, kunigs und herrn, hindangesatzt ihres aignen und ihrer armen undertanen grosser und unerträglichen beschwärungen alles gerne tuen und hierinnen ainicher nation nichts bevorgeben. Welches ir Mt. von ihnen nicht allein gnedigist und zu dank annehmen, sondern auch (wi sie sich dann hierauf entlichen verlassen mögen) gegen ihnen mit allen kais. und kgl. gnaden zu gedenken, desgleichen auch ihrem ansuchen und der gnedigisten erpietung nach mit ainem sichern revers versehen und ir allergnedigister kaiser, kunig und herr sein und bleiben wollen.