Královským listem ze dne 31. prosince 1603 rozepsaný sněm na 10. února 1604 sešel se ve středu po sv. Školastice (dne 11. t. m.) k poslyšení proposice královské. Se vším obvyklým zvláštním způsobem vykládala a předkládala předloha sněmovní potřeby válečné, královského dvoru i některé zemské. Žádáno 2000 jízdy a 6000 pěších; správa nad vojskem aby pro zachování rovnosti, poslušnosti, kázně dána byla v moc císaři; berně a všechny pomoci by v čas na terminy určité byly odvozovány; posuďného na vychování dvoru královského (poněvadž císař téměř všem služebníkům pro veliké drahoty službu zvýšiti musil) aby šest grošů zé sudu a dva groše na placení dluhů bylo svoleno; k jednání s Chebskými, Loketskými, Kladskými aby komisaři byli zvoleni; minulými sněmy již ustanovené, však dosud nevyřízené artikule aby byly provedeny, nesnesitelná drahota všech řemeslníkův měla býti přetržena, čemuž pomoci se mělo novým policejním řádem, kterýmž by mírnost a skrovnost v šatstvu, ozdobách, v hodování při sňatcích, krtinách nařízena i zachována býti mohla. Ukázáno na srovnání práv městských se zřízením zemským, na meze a hranice království, na zvelebení hornictví a jiné. Společné o všem tom usnesení stalo se po replice královské; artikulové sněmovní zapsáni do desk, sněm uzavřen dne 24. února a tiskem vydán dne 27. t. m. u dědicův M. Daniele Adama z Veleslavína.

Za času sněmování dali stavové přitisknouti pečeť zemskou na list mocný komisařům vypraveným na Karlštein, aby vyhledali v korunním archivu listiny o statcích manských koruně České náležejících a o statcích korunních v cizích zemích zastavených; za obyvatele království přijati byli Zikmund Bathory ze Somlyó,. Jonáš Poust z Libštatu, Jan Oldřich Šobloch z Lindavy a Jan Tonner z Truppachu; do stavu panského přijati bratří Adam, Václav a Jiří z Lokšanů; kteréž všechny kusy zapsány mimo obyčej do desk teprv po uzavření sněmu dne 26. února t. r.

O hotovosti zemské všech zemí koruny "České v proposici královské navrženo a v usnesení sněmovním uzavřeno, aby pohotově byla; vedle kteréhož uložení držán dne 2. července t. r. ťmladý sněmŤ, totiž schůze nejvyšších úředníkův a soudcův zemských, osob sněmem ze všech krajův volených, kteříž učinili nařízení o veřejné hotovosti, jež do desk zapsáno a také tiskem dne 5. července bylo vydáno u dědiců M. Daniele z Veleslavína.

Akta finanční a vojenská k sněmovnímu jednání náležitá ničím zvláštním nevynikají, za to důležitější jsou zprávy o náboženských záležitostech. Na předním místě zmíniti se dlužno o Kadaňských pod obojí způsobou, kteříž vedle nařízení císařského průvodu božího těla se nesúčastnili. Byli vězením trestáni, z něhož na závazky propuštěni. Vedle příčiny, že při jmenované slavnosti svíce a nebesa nechtěli nésti, našlo se ještě jiných věcí, které podněcovaly stranu pod jednou i pod obojí. Císařský rozkaz hned na začátku r. 1604 ukládal Kadaňským, aby obě strany pokojně mezi sebou se snášely až do konečného ustanovení císařského: však vášně bouřily dále, do sporu stržena i konsistoř Pražská; katolíci žádali vedle předvolání svědkův, aby i dvéře od jednoho domu jako svědectví na hrad Pražský byly přivezeny.

Tuhý také veden náboženský boj v Českém Krumlově, kdež zvláště nebylo dovoleno mrtvá těla strany pod obojí na hřbitově pochovávati. V Chomutově spory o náboženství rovněž nemohly býti urovnány; Vilím z Lobkovic potýkal se s arcibiskupem o právomocnost kolátorskou; císař nařizoval paní Anně Lukavecké z Malovic na Kamberce, Vilímovi z Říčan na Beztahově, hrabince z Fürstenbergu, Johance Hrzanové z Sulevic a jiným, aby žádných schůzí bratrských na statcích netrpěli; Rudolf z Bínu prosil vévodu Saského Kristiána II. za přímluvu k císaři, aby v Březnici u Oustí n. Labem dokončiti mohl zakázanou mu stavbu lutheránského kostela; císařským listem nařízeno správci a sekretáři v Kladsku, aby nekatoličtí kněží z far byli vypuzeni; K. Bechyňovi z Lažan uloženo, aby Jeron. Puchfelderovi při odstranění nepořádného kněze z fary Bernartické nepřekážel; Kašpar starší z Nostic prosil císaře, aby poddaným jeho, kteříž vesměs byli pod obojí, kněz náboženství pod obojí byl ponechán; Králové Dvorským poručeno, aby děkana katolického nevypovídali; v Boleslavi Mladé zabrán dům bratrský i se vším příslušenstvím do komory královské.

Zvláště příznačným aktem jest dobrozdání nejvyšších úředníků zemských, jak by vypátrané ťspiknutíŤ v Čechách, na Moravě a v Slezsku mohlo býti potlačeno a sekta Bratří českých zastrašena. Poněvadž o nějakém tajném rocení, spiknutí, žádných nemáme zpráv, a ani nejvyšší úředníci ničeho nevěděli, věc pak přivádí se ve spojení s Bratřími českými, podobá se, že celé spiknutí strašilo bud jen v některé hlavě, nebo bylo vymyšleno, nastrojeno, aby dána byla příčina k novým útokům proti starověrným Cechům.

Na některých sněmích nemálo bylo stížností proti horním právům z r. 1579ť však náprava nebyla provedena. Žatou příčinou vydal císař Rudolf II. ťOpravu horního právaŤ, aby zatím nedostatkům mohlo býti odpomoženo.