1. NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 3. září 1604. Konc. v arch. místodrž. král. Česk. R 109—1

Dolepsaným osobám společně neb rozdílně. Urozený a slovutný, věrný náš milý. Zprávu toho jtníti ráčíme, že ste mandátův našich císařských, které sme my příkladem slavných předkův našich a obzvláštně krále Vladislava slavné paměti proti sektě, kteráž se bratřími Boleslavskými jinak Pikharty jmenuje, rozepsati a je po krajích všech království tohoto našeho i jinde, aby aspoň jednou táž sekta z zemí našich vykořeněna byla, publikovati dali, v kraji Hradeckém, jehož ste tehdáž hejtmane byli, nepublikovali; skrze což se táž sekta tam rozmáhati nepřestává, nad čímž, pokudž tak jest, jak zpraveni jsme, žádného zalíbení jmíti neráčíme. I chtějíc tomu dáleji vyrozuměti, poroučeti vám ráčíme, abyste se toho psaním svým, proč ste v té příčině milostivé vůli naší císařské dosti neučinili a z jiných krajův s hejtmany se nesrovnali a ty mandata publikovati dali, v kanceláři naší české dvorské neprodleně zpravili. Vědouc, že na tom etc. — Dán na hradě našem Pražském v pátek po Sv. Jiljí léta 1604.