V KADANI, 17. srpua 1604. — Orig. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—14.

Nejjasnější etc. Z propůjčení nám repliky, kterouž Ferdinand Štěrba, Volf Troltš, Šebestián Švarc a Freiinger, obyvatelé Kadanští, na pravdivé naše psaní na onen čas VCMti poslané dávají, jsme srozuměli, že nadepsané osoby jménem a na místě jiných Kadaňských pod obojí se jmenujících tomu všemu, což jsme my pravdivě VCMti psali, odpírati patrně proti tak zřejmé pravdě [se] nestydí, a ačkoliv nepochybujeme, že VCMt tu jich spletenou a sobě odpornou repliku v svém uvážení míti a z ní to snadně, jak sami sobě na odporu jsou, vyrozuměti ráčila, však pro patrnější toho všeho ukázaní proti té jejich replice tuto svou pravdivou VCMti činíme zprávu.

A předně, kdež před dáním odpovědi na psaní naše některých z nás nejmenujíc však patrně osoby žádného, zatměle a zdaleka dotýkají, že by v jistých místech slovy pyšnými v tom se pronesli, že by je o hrdla i o poctivost připraviti usilovali, ale poněvadž žádného nejmenují, ani mluvil-li jest to kdo aneb proč a jakým způsobem mluvil, nedokládají, nevidí se nám na ten čas vícejí tím VCMti zaneprázdňovati; než z toho se jejich opravdivost a upřímnost spatřuje, s jakou pravdou před VCMt předstupovati smějí, nebo jestli jest kdo z nás to mluvil, co tu píší, proč ho zejména nestavějí? Snad našel li by se kdo, nebo by tomu odepřel, anebo by příčinu, v které a jakým způsobem to a k komu mluvil, ukázal a se vyměřil.

Dále již se v odpovědi na též psaní naše vydávají a jednak sumou všemu patrně odpírají, jednak se k něčemu, co by jim na hrubou škodu nebylo, přiznávají, poručení pak VCMti strany konání procesí na den slavnosti Božího těla na nás samé a ne na sebe vztahují, ješto my z milosti boží z povinnosti tím zavázáni se býti známe, oni pak ani na to VCMti poručení nic neučinili, zastírajíc se tím, že oni jsouc pod obojí s námi pod jednou na procesí jíti nemohli (prý) pro svědomí své, a že toho jistý důvod mají, že v městech Pražských zvlášť pod jednou a zvlášť pod obojí šli; čemuž my snadně místo dáváme, ale nechť oni to ukáží, kdy jsou pak oni tím způsobem svou procesí konali, šel-li jest kněz jejich cum venerabili sacramento. Učinili-li jsou dosti, nedíme povinnosti křesťanské, ale poručení VCMti, tím toho odbýti chtějí, že se prý na ně poručení VCMti nevztahovalo. Že pak tomu tak nestydatě, co jsou, jsouce v radě od nás k přeslyšení toho VCMti poručení povoláni před námi k veliké urážce jak YCMti tak a nejvíce božské velebnosti a těch jeho poct mluvili, odpírají, nám samým to ku podivení jest, anobrž i velice lítostivě, že nám tak světle za klam dávají, a tudy před VCMti v zlé domnění, jako bychom s nějakou nepravdou VCMti, čehož nás Bůh uchovej, zanášeti měli, vydávají, ješto to vše, což jsme koliv o té věci VCMti psali, v skutku a v pravdě tak jest a jinače se nenajde. Začež VCMti prosíme pro Boha, že jim víry přikládati a toho, že tak nestydatě nám ouřadu za klam dávati smějí, bez trestání nechati neráčíte. Nebo kdyby každý potom tím příkladem, co by se mu dobře vidělo, před ouřadem mluvil a potom toho v té naději, že ouřad sám sobě svědčiti nemůže, zapíral, nevíme, jaký by průchod spravedlnosti býti mohl.

Kdež pak v též své replice na sebe starobylost, zřízení zemské, staré smlúvy dskami zemskými stvrzené táhnou, toho my nyní, poněvadž o to mezi nimi a námi komisí jistá od VCMti nařízena jest, při svém místě zanecháváme. Nestydí se také VCMti nynějšího rychtáře Ferdinand Štěrba tím, jako by někdy otec jeho platněji obci té nežli on nyní sloužil a prospěl, dotýkati, ježto on nic jemu ani žádnému napřed nedadouc ani od něho naučení potřebujíc, ví, jak věrně VCMti i obci naší sloužiti. Což také věděti bude dále tu důtku od něho Štěrby svým časem jak k nápravě sobě právně přivésti a tím nyní zbytečně VCMti zanášeti nechce.

A poněvadž z té jejich repliky a z této naší pravdivý zprávy dosti patrně se to nachází, že jsou poručení VCMti dosti neučinili, a ačkoliv tomu, co jsou proti témuž poručení lehkomyslně mluvili, odpírají, však toho neodvozují, a kdyby jim povinnost a přísaha, kterou aby to ní stvrditi měli, nalezena byla, aby to učiniti a tomu zapírati směli, nesmejšlíme, aby tak prostranného svědomí byli, nýbrž v hanění a dotýkání nás jednak všech pod jednou jednak některých osob vydávají a tím toho odbýti chtějí.

Protož VCMti poníženě předně čest a slávu boží, potom sebe a povinnosti naše, v nichž postaveni jsme, poručena činíce, prosíme, že nad námi a spravedlivými poručeními ruku ochrannů držeti a protivníky naše pro takové cti boží zlehčení, poručení VCMti přestoupení a nás ouřadu svého neušetření podle milostivé vůle své strestati poručiti ráčíte, tak aby ani oni ani jiní tím příkladem víceji proti Bohu a vrchnosti své toho se dočiniti nesměli. V čemž se VCMti brzké a spravedlivé ochraně poručena činíme. Datum 17. Augusti léta 1604.