NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 8. April. 1604. — Konc. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—15,

Rudolf etc. Urozený věrný náš milý. Jakou sobě velikou stížnost do osoby tvé pokládá důstojný Zbyněk Berka (titul), že by proti jisté přípovědi někdy otce tvého učiněné slavné paměti císaři Ferdinandovi, panu dědu našemu nejmilostivějšímu, na zmenšení a vyvrácení náboženství katolického predikanty sekty lutherianské na Tejně Horšovském sobě choval a jim kázati dopouštěl, archidiakonství, které tu od starodávna bylo, a inspektí nad nim jemu arcibiskupu náležela, sobě samému jsi osobil, kněze pořádného, člověka pobožného a učeného, protože jest po vůli tvé býti a manželství neřádných potvrzovati nechtěl, vybyl a jemu jeho zasloužené desátky a jiné platy zadržeti měl, a sumou všeho toho archidiakonství tak se ujal, že ti kněží pod zapovědí tvou ním arcibiskupem se spravovati a v povinné poslušnosti jemu státi nechtějí, a nebozí lidé mnozí nedostatek v slovu božím a v svátostech mají, mnozí pak k sektářům a bludařům se obracejí a po nich postupují, o čež když z povinnosti své týž arcibiskup tobě psaní přátelské učinil, dosti důtklivou odpověď jsi dal: pročež nás v tom za milostivé opatření poníženě prosí, jakž tomu z přiležící suplikaci siřeji vyrozumíš. Nad čímž my, pokudž by tak bylo, žádného zalíbení míti neráčíme, však chtejíc tebe taky v tom vyslyšeti, poroučetiť ráčíme, aby nám o té vší věci dokonalou zprávu do kanceláře naší české dvorské s navrácením této suplikaci a jiných příležících spisův neprodleně učinil, jinač nečiníc. Dán na hradě našem Pražském, ve čtvrtek po neděli postní, jenž slově Judica, léta 1604.