16. prosince 1603. — Orig. v arch. místodrž král. Česk. R. 109—15.

VMti vysoce urozený pane, pane Zdeňku Albrechte z Lobkovic, pane nám milostivě a laskavé příznivý etc. Při tom, milostivej pane, na VMt vznášíme, kterak JMCské pan rychtář z poručení JMCské jest duom náš v Novém městě Pražském zapečetiti ráčil, do kteréhožto domu, když jsou kostelové zavříni, ty hodiny jsme se scházeli, v nich jsme pána Boha písničkami chválívali, a co jsme dobrého v kostelích slejchali, sobě připomínali a za JMCskou i za VMt všecky v ouřadech postavené jsme se modlívali, totiž ráno na svítání a hned po vobědě a po nešpoře a až do večera v svatou neděli i v svátky podle přikázání božího, pomni aby den sváteční světil, totiž celej den a ne kus aneb puol dne; ale že jsme před JMCskou zle omluveni, jako bychom my se od kosteluov a církve svaté a kněžstva svatého, biskupy svěceného, oddělovali, jimiž jsme pokřtěni a s manželkami našimi oddáni a od nich slova božího v kostelích i mší svatých posloucháme a svátostí velebných těla a krve Pána Ježíše Krista často požíváme a život pobožný křesťanský jsme oblíbili.

I VMti v známost uvodíme případnosti naše i předkuov našich, co se jim přikázalo za času svaté paměti JMti Ferdinanda, krále a pána našeho milostivého, léta 1559. zapovědíny byly schůze nám, a někteří z našich pobráni byli na závazky při společném našem shromáždění téhož léta ut s. a stavěli se na hradě Pražském, i dáno jich do vězení 12. Potom dva umřeli u vězení a deset jich posláno do Inšpruku do země Tyrolský. A tam císař Ferdinand jakožto král Českej osadil jim consilium duchovní biskupy a kněžstvem svatým od stolice římské. A tu byli slyšáni a počet z víry činili německy, česky, latině. A tu nejsou odsouzeni za sektáře neb Pikharty, ale za pravé staré Čechy, kteří jsou slouli někdy Husitově, a že se ničímž od pravé staré církve římské nedělí (krom toliko přijímáním pod obojí způsobou téla a krve Pána našeho Jezu Krista, jakož církev římská stvrdila kompaktáty). I tu jsou nálezem od Jich Svatostí a vejpovědí od dobré a svaté paměti císaře Ferdinanda poděleni i na přímluvu svaté paměti Citharda, kazatele JMCské, s takovou jsou propuštěni, poněvadž jsou Husitově, aby zas k svejm housatóm letěli, a zvláště poněvadž jsou i manželky a dítky měli. Což se i tak stalo. Jimž na to i list fedrovní dali, a JMt král mladej toho času Maximilian, pan votec JMCské, pán náš milostivej svaté paměti, dal jim na cestu 20 tolarův, a tak zase jsou do Cech navráceni.

A tak jsme pokoj měli po ta všecka léta, oni i my až do tý chvíle. A JMCská císař Maximilian, pan otec JMCské, pán nás všech milostivej svaté paměti, ačkoliv byl mandát vydal okolo léta Páně 1563., ač dobře-li se pamatujem, na bratří Boleslavské etc. za místodržících JMCské Maximiliana v království českém urozeného pána pana Jana staršího z Lobkovic, pana purkrabí nejvyššího, a urozeného pána pana Ladislava z Lobkovic, pana hofmistra království Českého, a urozeného pána pana Jana z Valštejna, nejvyššího komorníka království českého, a urozeného pana Volfa z Vřesovic, nejvyššího písaře království českého, ale však nám žádné překážky v chválách božských, když jsou kostelové zavříni, nečinili až posavadž. Nebo račte věděti, že my se od církve svaté křesťanské obecné ničímž nedělíme, ani od kněžstva biskupy svatými svěcených a konsistoře svaté a od postuov svatých, ani od svátkuov blahoslavené panny Marie a svatých apoštolů i jiných svatých etc, ale toliko se dělíme od vopilství a hříchuov a nepravostí a zahálek nedělních a svátečních pro zachování přikázání božího řkoucího, pomni aby den sváteční světil. Nebo tak jest vuole boží, abychom v tom dui svátečním jedné hodiny nezmrhali, ale ustavičně pána Boha chválili a za vrchnost svou se (jako za JMCskou přejně i za VMti v ouřadech postavené) modlili, což tak činíme a se modlíme. VMti poníženě a pokorně pro odplatu boží všickni obojího pohlaví mladí i staří prosíme, že se za nás k JMCské pánu našemu milostivému přimluviti ráčíte, aby nám nebránil pánu Bohu sloužiti a ráčil poručiti ten duom odpečetiti, abychom v něm, když jsou kostelové zavříni, svaté obcování podle víry křesťanské v svatou neděli i v jiné svátky ut s. držeti mohli, zvláště poněvadž jest toho nyní veliká potřeba v toto nebezpečenství se modliti. My se za VMti všecky pánu Bohu modlíme a modliti nepřestáváme. Za milostivou odpověd od VMti žádáme poníženě pro odplatu pána Boha všemohoucího. S tím etc. Datum v Praze 16. Decembris 1. P. 1603.