V BUDĚJOVICÍCH ČESKÝCH, 4. října 1603. — Manuale missivarum z r. 1602 fol 129 v archivu města Budějovic Č.

Odpověď JMCské na poručení vo otevření a propuštění apatéky Eufrosyně Preynerin, apatykářce, vdově.

Nejjasnější a nejnepřemoženější, velikomocný Římský císaři etc. Ráčila jest VCMt na suplikací Eufrosyny Preynerové, apatykářky u nás obytné, abychom apatéku její zase odevříti dali a živnosti provozovati nezabranovali, nám milostivé porudčení učiniti s tím však doložením, pakli by mimo to co jiného v tom bylo, o tom VCMti s odesláním zase příležité suplikací její zprávu abychom učinili, v kteréžto příčině VCMti s odesláním zase suplikací její všelijak poslušně činíme toho zprávu pravdivou takovou. Předkové naši i my také poslušně po nich, majíce pilný a bedlivý pozor na hojné obdařená privilegia naše v obci naší, žádného kacířstva neb i každého toho, kdož by se s námi u víře křesťanské všeobecné katolické nesrovnával, netrpěti, do společnosti nepřijímati, ani místa žádného jim v ničemž nedávati, o to sou oni předkové i my také podle mnohých mezi sebou snesení skutečně pracovali, abychom mohli apatekáře s námi se v religii snášejícího jmlti, však nalezen a dostán býti nemohl; předešlý pak, nejprvnější manžel její Joannes Angrmajer, náboženství svého lutherián, i také jiných těžších bluduóv následovník jsa, v obci naší některé léto apatykářem, když mu to s námi se v relií srovnati anebo z obce naší se odstěhovati podáno bylo, kterýžto raději jest víru pravou katolickou přijíti než se vystěhovati oblíbil; po smrti pak téhož dotčená Eufrosyna, sedíce na vdovské stolici, svobodně živnost svou zároveň s jinými bez překážky jednoho každého jest provozovala, až majíce sobě druhého manžela bráti, pokudž by se tea s námi v pravém náboženství katolickém nesrovnal, potvrzení stavu manželského i také užívání apatéky s jinou živností bylo jest jí zapověděno. Ona pak povolujícího a k náboženství našemu přistoupiti chtějícího druhého manžela svého Martina Preyna od toho odmluvila a, vzavše své věci s sebou větším dílem do města Tábora s nim jest se odstěhovala, práva a šosu městského se zbavila. Kterýžto nětco málo nedělí s ní živ jsa v městě Táboře jest umřel; po jehožto smrti hned jest se zase k nám do domu svého přistěhovala a nás za propuštění apatéky své a svobodné užívání snížené prosila. My pak znajíce to, že takové město a obec bez apatéky a zvláště tehdáž těch časuóv nebezpečných býti nemůže, a také ještě apatykáře katolického dostati nemoha, jí sme takovou apatéku toliko do další vůle naší a katolického apatykáře dosažení k užívání propustili.

Mezitím pak, dostávše [se] jeden mládenec katolický k ní za tovaryše, ten z vnuknutí pána Boha a jednáním dobrých poctivých lidí stav svůj proměnivše dcerku jednoho spolusouseda našeho za manželku jest sobě vzal, a ihned brzy po svadebním veselí vnově dosti hojnou apatéku s velikým nákladem a pomocí přátel svých i také jiných lidí v domě svém sobě v nově koupeném vyzdvihl a založil, kdež i vyžádav sobě na předešlou přípověď nejedná do nás učiněnou šos a právo městské téhož bez překážky užití při nás vysoce následovati nepřestává, tak jak VCMt z příležité suplikací jeho nám posledně teď podané milostivě vyrozuměti ráčí.

I poznávajíce my to v též obci naší dvěma apatykářům nemožné se živiti, anobrž že by jeden druhého musil hubiti i o živnost připraviti; tato pak Eufrosyna že jest sama zúmyslně, všetečné i také posměšně na truc šos a právo městské opustila a je dobrovolně opovrhla, kteréhož již více z dotčených příčin dosáhnouti proti obzvláštním privilegiím našim nemůže, jí sme apatéku takovou zapověděli, uzavříti porudčili. A poněvadž pak, nejmilostivější císaři, sobě takovů milost, abychom žádného sektáře u víře netrpěli a nedopouštěli, nýbrž všecky ty, kdož by se kolivěk u víře s námi, jakž od starodávna bývalo a v tom městě se zachovávalo, nesrovnali, hned z města vybyli a vypověděli a žádným sektám jak v městě, tak na předměstích se rozmáhati nedali, od slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda, pana děda VCMti, kteréžto milosti a privilegium ráčili ste milostivě schváliti, rozšířiti a potvrditi, při té že nás milostivě pozůstaviti a jí Eufrosyně v jejím zbytečném předsevzetí při VCMti následování se proti nám spokojiti porudčiti ráčíte, ve vší náležité uctivosti poddaně a pokorně prositi nepřestáváme. Pán Bůh rač VCMt v dobrém způsobu a šťastném všech věcí prospěchu za dlouhá a mnohá léta chrániti a opatrovati. Za milostivou a laskavou odpověď pokorně prosíme. Dat. v městě Budějovicích českých, v sobotu den památný sv. Františka, to jest 4. Octobris 1603.