NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 10. června 1603. — Konc. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—15.

Rudolf etc. Opatrní věrní naši milí. Jakou sobě do vás stížnost slovutný Jan Čejka z Olbramovic na Němčících, věrný náš milý, z strany nějakého Petra Šlosera z Slavkova, jenž se knězem nejsa dělá, že byste jeho na kolatuře vaší, kdež jest prve kněz katolický bejval (což sobě jiní lidé a poddaní jeho tolikéž stížně stěžují), trpěti a jeho v té při, kderúž s ním vo oepořádnej stavuňk před vámi má, proti němu fedrovati a rozličných ouskokův, aby se touž při prodlívalo, a svědkové proti němu vedení nepublikovali a čteni nebyli, požívati dopouštěti měli, pokládá a v tom nás za spravedlivé opatření jakž sám od své osoby tak také i od svých poddaných lidí poníženě prosí, tomu všemu z príležící suplikací jeho siřeji porozumíte. I neráčíme nad tím žádného zalíbení jmíti, jak v tom, že se takoví poběhlíci a bludníci na fary, kdež od starodávna řádné katolické kněžstvo bývalo, dosazují, tak také že se vypravováním lidských rozepří a soudných věcí při právu zemském protahuje a prodlužuje: a protož vám přístně poroučíme přikazujíc, abyste téhož Petra Šlosera, poněvadž by knězem pořádně svěceným nebyl, odtud z té fary ihned vybyli a jiného kněze pořádně svěceného katolického, jakž prve od starodávna bejvalo, na tu faru přijali; co se pak té rozepře vo ten nepořádnej stavuňk dotýče, tu mezi nimi nedopouštějíc žádných více odkladuov a protahuov ani takových ouskokuov, sročíce je k jistému dni, beze všeho prodlévání v průvodích a svědcích i v jiném ve všem pořádně a bedlivě vyslyšíc, vejpovědí spravedlivou s vejhradou vrchního práva podělili, tak aby sobě on Jan čejka co neměl slušně stěžovati a nás proč zaneprázdňovati, jinač nečiníc etc.