1. června 1603. — Orig. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—3 5.

Nejjasnější etc. Dne včerejšího v samý večer odeslána jest mi suplikací od kněze Jeronýma Kodiciusa VCMti svědčící, na kderéž napsáno jest, že mi se má státi psaní o zprávu, abych ji s navrácením té suplikací neprodleně učinil a to, což spravedlivě knězi náleží, neodjímal ani zadržoval " nicméně jemu také v tom, aby tu dosloužiti do toho času mohl, překážky nečinil; kteréžto suplikací z přečtení, nač se vztahuje, jsem porozuměl. Z nížto nacházím, že toho v též suplikací dokládá, co jest předešle pan arcibiskup na VCMt vznášel, totiž že by od pana arcibiskupa na grunty mé dosažen byl, jemu jedna dědina odňata a jistej počet žita zapovědín býti měl; v kderýchžto příčinách jsem já již předešle na to VCMti odpověď dal a o té vší věci zprávu, jak samo v sobě jest, učinil.

Při kderýžto odpovědi mé i nyní toho zůstavuji a, aby týž kněz od pana arcibiskupa na grunty mé bez mého dovolení dosazen býti měl, a on mimo vůli mou na gruntech mých déle zůstávati mohl, tomu já místa nikterakž nedávám, nýbrž o tom vím, že jest on na mé jakožto pána dědičného a kolátora těch gruntův povolení se tu dostal, jemuž jsem. pokudž se náležitě choval, také na gruntech svých zůstávati nepřekážel. Xež když jest mimo povolání své v jiné věci se vydával, mně mnohé protimyslnosti činil, čehož jsem předešle také v odpovědi mé na suplikací pana arcibiskupa VCMti dané dotekl, že jest mne nenáležitě pomlouval, poddané mé proti mně pozdvihoval, rozpakoval a poručení má lehčil, jemuž jsem odpuštění pořádné před půl litem, totiž při času sv. Havla léta 1602. k tomuto svatému Jiří již jminulému dal, aby se jiným místem opatřil, a já také jiným knězem že tu faru opatřiti míním. On pak nevyhledávajíc toho časně při mně ku panu arcibiskupovi jest se utekl, chtíce mne z vrchnosti a dědictví mého vyvésti, tak jako by pan arcibiskup a ne já far mých kolátorem byl, nimi vládnouti a týž kněz mimo mé dovolení mně na vzdoru na gruntech mých déleji zůstávati mohl. K čemuž mně na zlehčení mé a na ublížení spravedlnosti přistoupiti a jeho tu déle zanechávati možné nebylo, a zvláště když on vždy na mé poručení již při vyjití toho půl lita při času svatého Jiří tak zpurně mi vzkázal, že on se odtud hnouti nechce a nesmí, že má sobě od pana arcibiskupa poručeno, aby se odtud do dalšího jemu poručení nehejbal. A když jsem já nyní před dvěma nedělmi již po vyšlým jeho terminu pro jiného kněze mého z jiné mé fary, však též katolického, na gruntech mých zůstávajícího, aby zatím v městě Tejně v chrámě božím, dokudž bych tu jiného kněze nedostal a nedosadil, přisluhoval, poslal, i také dva páry lidí poddaných,1 služebníkův mých k manželství potvrditi dáti chtěl, on jest mi jednoho kněze odtud, když druhý pár na druhý den oddávati měl, vyšikoval, a na toho druhého kněze, když jest v kostele sloužil, do kostela s hurtem přiběhl, s ním se vadil domlouvajíce jemu, proč on tu slouží, neb že on tu sám zůstávati má.

Pro kteréžto jeho tak veliké proti mně kolátoru svému přečinění jeho jsem tu nijakž déle trpěti nemohl a nemohu, nýbrž též místo jiným knězem příkladnějším a pobožnějším opatřiti míním. A co se desátku jeho od sv. Havla až do sv. Jiří za půl léta dotejče, já také proti tomu jsem nebyl a nejsem, kdyžkoliv lidé poddaní moji obilí letos sklidí, aby jemu to, což jemu za půl léta toho náleží, vydáno bejti nemělo, jakož jsem mu pak to i prve nejednou oznámiti dal, neb sám ví, poněvadž se takový desátek z obilí dává, a to ještě na poli zůstává, že nyní nemají jemu odkud takový desátek dáti.

A poněvadž pak já z příčin slušnejch jeho na gruntech mých trpěti nemohu, a on se již také odtud vystěhoval, VCMti za to poddaně prosím, že mne při dědictví a kolaturách mých od slavné a svaté paměti krále Ferdinanda, pana děda VCMti, někdy panu otci mému prodaných a za zpupné dědictví ve dsky zemské vložených a při dodržení a užívání jich svobodném tak jako i jiné obyvatele království Českého a při předešlé i také této odpovědi mé milostivě zůstaviti ráčíte, jsouce k VCMti té ponížené a poddané naděje, poněvadž jsem ku pořadu práva dosti usedlej a na to se vždy odvolávám, byl-li bych komu v čem křiv, že s každým o to pořádně vyslyšán a rozeznán bejti chci, že na mne nic toho, což by proti právu a zřízení zemskému bejti chtělo, bez pořádného vyslyšání a rozeznání dopouštěti neráčíte. V čemž se VCMti k opatření spravedlivému a milostivé ochraně poddaně poručena činím. Datum v neděli první po sv. Trojici léta 1603.