V květnu 1603. — Orig. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—1.

Nejjasnější etc. K VCMti s nejponíženější pokorou se utíkajíce VCMti k milostivé paměti přivozujeme, jakož jest nám dekret z kanceláře dnův pominulých z milostivého poručení VCMti vyšel, a nám některých věcí, na jaký bychom způsob vězení prázdni býti měli, skrze týž dekret jest podáno, jakož mezi jinými i té věci jest dotknuto, abychom se budoucně milostivému poručení nikdy v ničem na odpor nestavěli, a to pod ztracením hrdla zápis dostatečný na sebe abychom učinili: nejmilostivější císaři, my na jiném nejsme, než abychom VCMti jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu věrně, poddaně a poslušně hrdly i životy svými a statečky našimi chudými sloužili, jakož sme se v tom ve všem vždycky podle našich nejvyšších možností nalézati hleděli; takž také VCMti jakožto vrchnosti nám od pána Boha z milosti dané věrní poddaní a poslušní proti žádnému poručení a milostivé vůli VCMti v ničem odporně se nepostávajíc do smrti zůstávati chceme, podle čehož také na potvrzení té věci k zápisu takovému přistupujeme.

Nejmilostivější císaři. Co se pak jiných věcí dotyce, jakž týž dekret to v sobě obsahuje, abychom zbcrflv bratrských, schůzek všelijakých postranních prázdni byli, do kostela obecného chodili, kněžími řádnými se spravovali, a to abychom činili pod touž pokutou hrdelní nahořepsanou, zápis na sebe abychom učinili: i nejmilostivější císaři, VCMti za to pro pána Boha a spravedlnost soudu božího posledního se vší nejhlubší pokorou jakožto vrchnosti své a pána našeho nejmilostivějšího a k nám chudým v milosrdenství náklonného prositi a žádati nepřestáváme, že podle téhož milosrdenství VCMti ruku nad námi milostivě ochrannou držeti ráčíte a na nás pro tyto věci takového zápisu a pokuty hrozné že VCMt dopustiti neráčí, za to pána Boha prosíme. Nebo při těch věcech někdo z nenávisti dosti malým nás omluvením o hrdla by naše nás připraviti mohl, tak podobně, jako S3 nám tohoto trestání a vězení jest dostalo.

Pročež nám jakž pro příčinu tuto tak i pro jiné mnohé až i pro svědomí naše nebezpečnou věcí takovou zápisní pokutu hrdelní nesnesitedlnou a nám nebezpečnou na sebe uvaliti jest, ale my při těchto věcech oznámených na jiném nejsme, než čehož VCMt neráčí chtíti míti, toho my se podle našich možností také varovati chceme. Ale však VCMti jakožto krále a pána našeho a ochránce nejmilostivějšího se vší nejhlubší pokorou prositi nepřestáváme, že VCMt o tom milostivě naříditi poručiti ráčí, aby nám souženým a některým i věkem sešlým ta milost učiněna byla, s takového hrozného a nebezpečného zápisu aby nám sjíti mohlo, a my bychom vězení tak prodlouženého, v němž již přes jedenmecítma nedělí pořád zběhlých zůstáváme, odkud již u velikou nouzi s manželkami a dítkami našimi sme již přišli, propuštěni býti mohli. A nepochybujeme pro velikost mnohé a náklonné VCMti k chudým poddaným dobrotivosti, že nám téhož se pro hojnou odplatu boží dostane. Toho od VCMti v nepochybné naději očekávati a za VCMt pánu bohu modlitby naše věrně a právě obětovati budeme. A v tom se VCMti k milostivé paměti a ochraně poručeni činíme.

VCMti věrní poddaní Jiřík Slovák, Václav Zídek, Tobiáš Fetrle, Jan Homolka, sousedé města Boleslava Mladého u vězení trvající.