V LOCHKOVĚ, 26. května 1603. — Orig. v arch. arcib. Pražsk. Parochialia P.

VMti vysoce urozený pane, pane náš milostivý a laskavý etc. Podle toho, pane náš milostivý, k VMti se utíkáme v příčině té, kterak my poddaní VMti ve vsi Lochkově od starodávna přináležejíce k záduší a kostelu ve vsi Slivenci a kolatuře JMkn. panu arcibiskupu Pražskému náležité, kterémužto kostelu, poněvadž nám v něm od kněze pořádného pod obojí přijímajících slovem božím a jinými svátostmi posluhováno bylo, rádi jsme poplatky náležité vykonávali; však VMti poníženě oznamujeme, že teď již od památky Všech svatých léta 1602 bez správce duchovního zůstáváme a nevíme, proč a za kterou příčinou zapovědíno jest, aby nám kněz Tomáš Soběslavský, farář vod sv. Vojtěcha z Podskalí, neposluhoval, kterýžto prve s jistou vůlí a vědomím JMkn. pana arcibiskupa v témž kostele v Slivenci od několika let slovem božím a svátostmi velebnými nám posluhoval. Když jsme pak při panu hejtmanu špitálským jak Slivenští tak i my Lochkovští snažně toho vyhledávali, aby aspoň jiný kněz, kterýž se konsistoří pražskou pod obojí řídí, mohl v témž kostele slovem božím nám posluhovati, i bylo nám oznámeno, že JMt pan arcibiskup ráčil poručiti, abychom k panu opatu Slovanskému chodili a ním se spravovali. Což nám velmi obtížné a zvláště věkem sešlým lidem jest nemožné, ano také zpráva nás dochází, že týž pan opat náboženství pod jednou přijímající jest, kteréžto náboženství nám i předkům našim jest neznámé.

Z těch příčin, abychom se k němu utíkati měli, nám nikoliv k tomu přistoupiti možné není. A poněvadž pak nad paměť lidskou za předešlých JMtí pánů arcibiskupů pražských toho jsme užívali, že jest nám v témž kostele, jakž dotčeno, služebnostmi církevními od kněží řádných pod obojí přijímajících posluhováno bylo, a my za to jisté platy jim dávali, i nyní rádi dávati chceme, abychom v tyto nebezpečný časy služebnostmi církevními opuštěni nebyli a na dušech našich nebezpečenství neměli, k VMti se vší ponížeností se utíkáme a pokorně prosíme, že se ráčíte k JMkn. pánu panu arcibiskupu Pražskému za nás přimluviti, aby JMt pan arcibiskup ráčil to naříditi anebo povolení své milostivé dáti, poněvadž netoliko my poddaní VMti, ale i poddaní JMkn. ve vsi Slivenci náboženství pod obojí jsme a kněží téhož náboženství s předky našimi jsme tu vždycky užívali, aby i nyní kněz, který by se konsistoří pod obojí řídil, v témž kostele v Slivenci nám slovem božím a svátostmi posluhovati mohl. A my za takovou lásku křesťanskou připovídáme za JMt pana arcibiskupa i za VMt pánu Bohu se modliti, aby pán Bůh JMti pana arcibiskupa i VMti v dobrém zdraví za mnohá léta ode všeho zlého a nešťastného chrániti a opatrovati ráčil. V tom se VMti k ochraně a spravedlivému opatření poručeny činíme. Datum v pondělí po svaté Trojici léta 1603.

VMti věrní poddaní rychtář, konšelé i všichni poddaní ve vsi Lochkově,

[Tergo:] Panu Zikmundovi Smiřickému z Smiřic na Skalách a Kostelci nad Černými lesy, JMCské radě a mundšenku etc. — ponížená žádosť.