NA HORÁCH KUTNÁCH, na konci ledna 1603. — Konc. v arch. města Kutné Hory.

Nejjasnější etc. Vedle toho jaké jste nám dnův těchto milostivé VCMti poručení na vznešení velebného a ctihodných pana administrátora a pánův farářuov konsistoře Pražské pod obojí přijímajících učiniti ráčili, tomu jsme z téhož milostivého VCMti poručení, kteréhož datum na hradě Pražském v středu po Moudrosti buoží pominulého léta Páně šestistého druhého, nám však teprva v středu den památný svatého Vincenci [22. Jan.] léta tohoto šestnáctistého třetího dodáno jest, ve vší poníženosti poddaně vyrozuměli. A VCMti v pravé pravdě poníženě poddaně tejna učiniti nemůžeme, že dotčený pan administrátor a páni farářové konsistoře Pražské, majíce nejedno milostivé od VCMti jim v tom učiněné poručení, aby našich kněží horních při pokoji zanechali a vedle nich lidu dělnému hornímu tudy k nějakému škodlivému pozdvižení příčiny nedávali, jakž to též milostivá VCMti poručení, jichž tuto přípisy příležitě sub literis A. B. k milostivému VCMti toho připomenutí poníženě podáváme, f...], mimo taková dostatečná VCMti poručení jinak činí a na ně se zbytečně nutkají; kdežto my o týchž knězích našich horních jinak nevíme, než že jsou lidé pobožní, buoha bojící, v písních svatých zběhlí a nám, obci naší i všemu množství dělného lidu horního slovem buožím v českém i německém jazyku, jakž to zde na horách při tom množství a veliké z rozličných národův zběři lidu horního vždycky býti musí, i velebnými svátostmi pod obojí způsobou řádně vedle ustanovení Krista Pána a vyměření církve svaté křesťanské posluhují, na hříchy zjevné i jiné vejstupky z slova božího horlivě káží, žehří, je kárají a tresčí, svaté při tom a vroucí modlitby za církev svatou obecnou křesťanskou, za VCMt s JMtmi stavy a za všecko království toto a rozptýlení a zahlazení všech nepřátel VCMti vážně a pobožně vykonávajíce a v tom ve všem se příkladně chovajíce; tu velké množství horního lidu a z rozličných míst a zemí k horám a dílu hornímu a hutnímu shromážděného v náležité poslušnosti a dobrém řádu církevním zdržují, a týž lid jich se přidrží, na ně laskaví jsou, i na ně každotýhodně z těch skrovnejch lůnův svých pomoci činí, jimi se rádi spravují a služby jich církevní sobě obzvláštně oblibují, tak že, když kdy předřečení pan administrátor a páni farářové konsistoře Pražské kterého z týchž kněží horních před sebe citovali neb odsud vyzdvihnouti oumyslu byli, týž lid horní jich od sebe pustiti nechtěl, ale s nimi se z hor vyzdvihnouti a díla svá horní opouštěti chtěli, hory pak žádné chvíle pro vody nahoru z hlubin ustavičně vystupující], a jiní dolové a horní potřeby bez dělníkův stálých býti nemohou.

Pročež že tou příčinou se škodlivého hyndruňku a nenabyté škody na horách obávati bylo, to jste VCMt vždycky při nich panu administrátoru a konsistoři Pražské nařizovati i o tom poroučeti ráčili, aby se v předsevzetí svém spokojili a kněží horních odsud nevyzdvihovali a před sebe necitovali, a tak z vyzdvihování týchž kněží našich i z citování jich sešlo, a lid dělný pracovitý horní při horách VMCské a práci své horní zůstaven byl. Vedle čehož VCMt ve vší nejna-poníženější poddanosti pokorně prosíme, že toho při týchž předešlých dostatečných a bedlivě uvážených VCMti poručeních milostivě zůstaviti a dotčené konsistoři Pražské to, aby proti kněžím našim horním se spokojíce, jich takovými správami při VCMti zbytečně nestěžovali a nevošklivili, poručiti ráčíte. A my se toho VCMti vždycky poslušnými službami i modlitbami ve vší nejponíženější poddanosti odsluhovati a, pokudž na nás jest, na lid horní, aby správci svými církevními a otci duchovními náležitě opatřen jsa tím snažněji povinností a práci svých horních k dobrému VCMti a poctivému všeho království vyhledali, povinný pozor dáti chceme.