323. Paměti o jednání stavův pod obojí na sněmu r. 1603, zvláště o vystoupení Václava Budovce z Budova na obhájení volnosti vyznání náboženského

NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 9.—16. ledna 1603. — Souč. MS. v arch. mus. král. Českého.

Akta, co jest se na sněme obecném na hradě Pražském a předně z strany náboženství mezi stavy pod obojí řídilo, kterýž sněm byl rozepsán ke středě 8. Januarii léta 1603.

Ve čtvrtek 9. Januarii proposici sněmovní přečtena byla a páni stavové po proposici se rozešli.

V pátek JMti stav panský ráčili sou vážiti tu proposici sněmovní a žádost JMCské strany větších pomocí proti Turku. A na čem sou se snésti ráčili, to jsou ráčili pánům z rytířstva téhož dne v samej večír oznámiti.

V sobotu JMti páni z rytířstva ráčili sou se u velikém počtu mimo způsob předešlých sněmův v zeleném pokoji sjíti a tu sobě všickni napořád jeden přes druhého stěžovali, kterak ten mandát aa Pikarty a jiné zratečnejch učení se přidržující na ně mnozí vztahovati chtějí, kteří se kompaktáty a konsistoří nespravují, ale své pořádné knězi v říši ordinované i jinde na svých svobodných kolatúrach mají, a že jest v týmž mandátu toho doloženo, pokudž by takových pikartských a jinejch zmatečnejch kněží kompaktáty a konsistoří se nespravujících neodbyli, aby držáni byli za odřezance od přijatého v království Českém náboženství, a kterejmž by právo zde nesloužilo, a k nimž by se při kročiti musilo jako k nepřátelům obecného dobrého, nad kteréžto pokuty že by nic těžšího bejti ne mohlo, protože ty pokuty všecky na čest, hrdlo a statek se vztahují. Podle nichž jestliže by kráčeno býti mělo, že by řídcí v Čechách pod obojí nalezeni byli z vyšších stavů, kteří by podáni těm po kutám býti nemuseli, poněvadž řídíc se kompaktáty, jakožto věci na sněme léta 67 zrušenou, spravují a od správy konsistoře a administrátora i pana arcibiskupa že jsou stavové pod obojí na tom slav ném sněmě léta 75 držaném od JMCské císaře Maximiliana osvobozeni a při konfesí své na témž sněme podané i při svobodných svých dědičných kolaturách podle té konfesí, která se s augšpurskou snáší, zanecháni.

Nyní pak že jim pan arcibiskup v jejich svobodné kolatury vkračovati chce a že chce panu Smolíkovi kněze jeho vzíti a jiného mu dosaditi, a že jest pan Zdislav Kaplíř od pana arcibiskupa těžce nařčen, že jeho kněžím jakožto svůdcům a kacířům zřízení zemské nesvědčí, o čež že i půhon mezi JMti panem arcibiskupem a panem Kaplířem jest prošel. Též jiní zprávu dávali, kterak panu Langhartovi psaní z kanceláře české učiněno, aby kněze svého, o němž on praví, že jest aušpurského náboženství, odbyl, a to proto, že aušpurská konfesí v zemi přijata není. Jiní zprávu dávali, že panu Belvicovi též psaní z kanceláře české jest učiněno, aby kněze svého náboženství aušpurského odbyl. Jiní zprávu dávali, že jest se též panu Zikmundovi z Vartmberka a panu Adamovi Berkovi poručení stalo, aby kněze v městě Lípy [sic] též náboženství aušpurského odbyli. A sumou mnohejm jinejm že se v jejich svobodnejch kolaturách veliká překážka od pana arcibiskupa děje, a všickni pod obojí, kteříž se kompaktáty a konsistoří nespravují, že již od mnohejch pod jednou outržky snášeti musejí, že se v zemi české nepřijatého náboženství a pod těžkejmi pokutami mandátem JMCské roku pominulého vydaným zapověděného přidržejí.

Což když tak jedni přes druhé sobě to vysoce a velice a někdeří až do pláče stěžovali, že jsou tak nevinně JMCské doneseni a že omylnou zprávu JMCské danou zbořená kompaktáta stavům pod obojí jsou zase za pravidlo vystavena, tak abychom se my pod obojí panem arcibiskupem Pražskejm a konsistoří jeho pražskou pod obojí spravovati museli, a protož snášeli se na tom všickni téměř napořád, aby spolu s JMtmi se stavem panským poníženou a pokornou suplikací podali a JMCské lepši zprávu v těch věcech o těch zrušenejch kompaktátech, dříve než by se jaké svolení stalo, dali.

Když to tak rozmlouváno bylo dosti za dlouhej čas od pánův, rytířstva, z obce, dříve než jsou se JichMti páni soudcové zemští a páni rady soudu komorního do téhož pokoje sešli, tu přišedše váženo bylo svoleni JichMti stavu panského, k němuž nejvyšší páni ouředníci, soudcové zemští a rady JMCské z pánův i rytířstva jsou přistoupiti ráčili. Ale páni rytíři z obce ráčili jsou z šraňků vystoupiti a u kamen v kolo se veliké sjíti a tu ty předešlé řeči, jaké se stavům pod obojí ublížení děje, poopáčiti a napořád všickni toho žádati ráčili, aby se nejprve o náboženství jednalo, dřív než se svolovati bude, a dožádali jsou se všickni společně pana Václava z Budova, aby od nich k nejvyšším pánům ouředníků[m], soudcům zemským a radám JMCské o touž věc promluvení učinil. Ale pán z Budova jich napomínal, aby toho činiti neráčili, nežli aby nejprve svolili ty berně a daně a v tom aby se k JMCské volni a ochotni vokázali, a když to učiní, aby se pánu Bohu a JMCské důvěřovali. Budouli chtíti co o náboženství poddaně, poníženě a pokorně JMCské přednésti, že jim pan B[udovec] v tom žehnati ráčí, a JMCská že jich neráčí opustiti.

Tu opět páni z obce tuze na svém státi ráčili, aby pán z Budova nejprve od nich, co se náboženství dotyce, mluvil, ale pán z Budova v tom se ohlásil, že to učiniti ani tou měrou od nich mluviti nemůže. Kdež po mnohých odpořích, kteréž sou JichMti páni z rytířstva z obce mezi sebou jmíti ráčili, přistoupeno jest k tomu, aby pán z Budova od nich promluvil, že se s JMtmi stavem panským, také co se těch nových pomocí dotýče, snášejí, a když to promluví, pán z Budova aby také promluvil od nich, co se náboženství dotýče. A tak předstoupili páni, rytířstvo z vobce před nejvyšší pány ouředníky a soudce zemský a pany rady JMCské a posadivše se na svá místa, a všickni páni z obre pro množství rytířstva seděti nemohli, tu jest pán z Budova v tato slova promluvení učinil:

"VMti nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští a rady JMCské, páni patroni naši laskaví a páni švagrové, ujcové, strejcové a páni a přátele naši vzláště milí! Ačkoliv JichMti páni z rytířstva z vobce ráčili sou toho celého oumyslu bejti, aby nejprve své stížnosti VMtem oznámili, jaká se nám překážka v náboženství pod obojím od některejch činiti začíná a jakého by v tom opatření od JMCské s vědomím VMtí poníženě a pokorně hledati chtěli, a to dřív nežli by se jaké svolení strany berní a ročních pomocí proti Turku stalo, avšak aby i v tom svou poddanou hotovost JMCské prokázali, ráčí taky k tomu svolení, které jsou JMti stav panský učiniti ráčili neohlídajíce se na to, že to téměř nad možnost jich a jejich poddanejch jest, přistoupiti. A poněvadž netoliko statky, ale hrdly i krví svou JMCské pánu svému nejmilostivějšímu slouží a sloužiti bohdá budou, za to pro Boha žádají, aby svá náboženství pod obojí bez překážky a outržky na svejch svobodnejch dědičnejch kolaturách volně provozovati mohli [a proti těm], kteříž by jim v tom překážku činiti chtěli, aby mohli s vědomím JMti, kteří ráčí býti pod jednou, poníženou svou suplikací JMCské na tomto sněme podati a za milostivé opatření JMCské v tom žádati, aby JMCská nad námi podobojími a nad našemi svobodami, sněmy a zřízením zemským, tak jakž vždycky předešle to činiti ráčil a posavad činiti ráčí, milostivou ochrannou ruku držeti ráčil, tak aby JMCská před zprávami nedůvodnejmi, z nepovědomosti práv a svobod našich pošlejmi, nedávajíc jim místa, nás milostivě opatrovati ráčil."

To když tak promluveno bylo od pána z Budova na místě pánů z rytířstva z vobce, ráčili sou se nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští a rady JMCské v hromadu sestoupiti a, byvše pospolu přes půl hodiny téměř, rozstoupivše se pak, toto jest od JMti nejvyššího pana písaře za odpověď dáno:

Že sou se JMti páni rytířstvo z vobce spolu s JMtmi stavem panským, nejvyššími pány ouředníky a soudci zemskejmi a radami JMCské v stavu našem rytířském, co se dalších pomocí činění proti Turku dotejče do Uher, na milostivou žádost JMCské snésti ráčili, toho že JMti vděčni bejti ráčí. Co se pak dotejče té druhé žádosti a přednesení toho z strany náboženství, poněvadž mezi jinejmi řečmi i toho od VMtí doloženo, abyste ráčili při zřízení zemském při spravování se náboženstvím zanecháni bejti, v tom že se JMtem vidí, že slušné věci žádati ráčíte, a jestliže by se co komu proti zřízení zemskému v náboženství pod obojím ubližovalo, to že bejti nemá, a že JMCská i těmi mandáty roku minulého vydanejmi to milostivě opatřiti ráčil, aby jak strana pod jednou tak i podobojí své náboženství svobodně provozovati mohli, leč by kteří zapověděnejch sekt se přidrželi a tímto domlouváním se v podezření, že sou sektáři, někteří se uvésti chtěli.

To když tak promluveno bylo od pana písaře, páni, rytířstvo z vobce ráčili jsou ven z šranků vystoupiti a v kolo se u kamen sjíti, přetěžce a lítostné to doslejchajíce a jedni druhejin to sobě stěžujíce, že pan písař nejvyšší to promluviti ráčil, že jsme pod obojí těmi mandáty opatřeni, žádajíce pána z Budova, aby ad nich promluvil, že se těmi mandáty toliko ti opatřují, kteří se konsistorí arcibiskupství Pražského spravují; jiní pak všickni pod obojí, kteří své kněží z říše neb odjinud podle konfesí léta 75 císaři Maximilianovi podané berou a kompaktáty již minulejmi a konsistorí se nespravují, na ty že jsou hrozné pokuty v témž mandátu položeny, v čemž ne JMCské ale těm, kteří nepovědomé zprávy o tom JMCské dali, vinu dávají, žádajíce pána z Budova, aby toto jejich vznešení a co víc od nich ještě mluveno JMtem zase přednesu [sic]. A tak rozstoupivše se šli zase do šranků mezi JMti, a pán z Budova toto od pánů, z rytířstva v tento smysl promluvil:

"VMti nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští a páni rady JMCské, páni patroni naši laskaví a páni ujcové, strejcové a švakrové a páni a přátelé nám zvláště milí! Jakož jest JMt nejvyšší pan písař ráčil i toho doložiti, že netoliko zřízení zemské, ale i mandát od JMCské roku pominulého vydanej nás strany podobojí při provozování svobodně náboženství našeho podobojí opatruje, i ráčili jsou VMtem toto poručiti oznámiti: Předně co se JMCské krále a pána jejich nejmilostivějšího dotýče, to že sobě vysoce vyhrazují a v tom se před VMtmi zjevně vohlašují a aby to v pamětech VMtí zůstalo, za to že služebně žádají, že sobě do JMCské nemají co nejméně stěžovati, nýbrž že s JMCské milostivejm a otcovskejm nad námi kralováním od šťastného JMCské za krále českého korunování vždyckny dobře a poddaně spokojeni byli a pánu Bohu, že tak milostivého krále a ochránce dostali, vždyckny děkovali a posavad děkovati i za další nad nimi kralování pána Boha žádati nepřestávají. Nebo JMCská nám podobojím v naše svědomí nikda sáhati neráčil, nýbrž že sme všickni podobojí, i ti kteří se kompaktáty a konsistoří nespravujem, volně své náboženství provozovali, až teprva roku minulého nedávajíc v tom JMCské, jakž již nahoře dotčeno, žádné viny, vyšel jest mandát, o němž nejvyšší pan písař teď zmínku učinil, na nepovědomé zprávy, v kterémžto mandátu toliko ti podobojí se opatrují, kteří se kompaktáty a konsistoří pražskou spravují, kteříto řídcí jsou, vzvláště z vyšších stavů; jinejm pak všechněm se poroučí těmito slovy, pokudž by kde který v kostelích pikhartská a bratrská anebo jiná zmatečná učení hlásali a kázali, odbydouce je odtud, aby kněžstvem řádným od arcibiskupa Pražského aneb od administrátora konsistoře pod obojí přijímajících osadili a k víře a k náboženství v království tomto přijatému a v zřízení zemském schválenému vedle kompaktát se řídili, a kteří by to neučinili, na ty těžké pokuty při závěrce mandátu jsou položeny, aby se k nim jakožto k přestupníkům řádu dobrého, rušitelům práva, neposlušným rozkazů císařskejch a královskejch, ano jako k nepříteli obecného zemského dobrého přikročilo; kteréžto pokuty cti, hrdla a statků se dotejkajícl již těžší bejti nad ty nemohou. A to že pošlo z nepovědomejch zpráv JMCské danejch, odkudž mnohejm z vyšších stavů kněstvo jich v říši ordinované vyzdvihovati se chce, protože se kompaktáty a konsistoří Pražskou nespravují, zprávu dávajíce JMCské, že bychom se kompaktáty všickni podobojí, jakožto náboženstvím v zemi české přijatým a zřízením zemským schváleným spravovati měli. Proti čemuž JMti páni z rytířstva tuto jistčí zprávu dávají, že ta kompaktáta byvše někdy pravidlem přijatého v království českém podobojí náboženství, již více že nejsou pravidlem, ale že jsou na obecném sněme léta 67 ode všech tří stavů, a to s povolením a potvrzením JMCské císaře Maximiliana, zrušena a ze všech privilejí zemskejch i odjinud vyňata, a aby do desk zemskejch nevcházela, to že týmž sněmem opatřeno jest; a tak že již kompaktáta nejsou přijaté v zemi České náboženství, ale zbořené a zrušené a zřízením zemskejm že nejsou schválena, protože zřízení zemské nic o nich neví a žádné nejmenší zmínky o nich nečiní, a snad že táž kompaktata již ani in rerum natura ve svým originalu nejsou.

I kterak jsou tehdy JMCské tu zprávu dáti někteří mohli, že táž kompaktáta mají nám podobojíma pod tak těžkými pokutami právem a pravidlem bejti, z níž [sic] jsou všickni tři stavové, jakž to zjevně v témž sněmu léta 67 položeno jest, propustili [sic], a JMCská, pán náš nejmilostivější, když jest ráčil všechněm třem stavům pod jednou i podobojí povinnost činiti, a to léta 75, již tento sněm před tím dávno prve stalej a léta 67 publikovanťi, na němž kompaktáta minula. v zřízení zemském byl a posavad v zřízení zemském zůstává. Nebo kdyby ten sněm svého místa míti neměl, teda jiná sněmovní snešení také by nemusila platiti, a sumou ani zřízení zemské nemusilo by právem bejti, poněvadž zřízení zemské nic jiného není nežli v jednu knihu shromáždění a v jistý pořádek uvedení sněmovních snešení. A když jsou kompaktáta zrušena a právem přestala bejti, tedy i to, což v nich psáno bylo, spolu s nimi jest pominulo a právem bejti nemůže. Jakož pak mezi jinejmi artikuly týchž kompaktat tento nejhlavnější artikul byl, aby se stavové podvobojí administratorem a konsistoří arcibiskupství Pražského spravovali, i tehdy jest i tento hlavní artikul spolu s kompaktaty jako oud s celejm tělem umrtven. A tak se již tu netoliko nás pod obojí, ale i VMti pod jednou dotejká, abychom se ne zprávami nepovědomejmi, ale sněmy obecnejmi, z obecného všech tří stavů uvážení [sic] zavřenejmi a JMCské jakožto králem českejm potvrzenejmi spravovali a zprávám nejistejm víry nepřikládali a JMCskou poníženě a poddaně lépe v tom zpravili.

Dále netoliko tím sněmem léta 67 od kompaktat a koncistoře arcibiskupství Pražského stavové pod obojí jsou osvobozeni, ale když s těmi kompaktáty nás strany pod obojí zase někteří při sněmě léta 75 nás vázati a nám je za pravidlo vystaviti chtěli, a pokudž bychom se jimi nespravovali, chtěli by nás pod obojí míti za odřezance od přijatého náboženství v království Českém, ti a takoví že sou též ke domluvě od JMCské Maximiliana slavné a svaté paměti na témž sněmě dostali a stavové pod obojí v tom svém u víře srovnání, podavše své konfesí JMCské, při ní že jsou zanecháni s tím vysokejm od JMCské zakázaním, že JMCská po dúbročesku a německu to mluviti ráčí berouc to na svou duši, že stavům pod obojí ani panu arcibiskupu ani koncistoři v náboženství jich žádné překážky činiti chtíti ani jinejm dopustiti neráčí. Kterážto obšírná slova JMCské až posavad netoliko poznamenána zůstávají, ale dalť jest to pán Bůh do VMtí, mnozí ráčili jste obzvláštním řízením božím těch slavnejch a vší poctivosti hodnejch šedin dočekati, abyšte toho hodnověrní svědkové i v nynějším čase bejti ráčili, což jste z těch císařskejch milostivejch a otcovskejch oust slyšeti ráčili, i kderak jsme naši konfesí JMCské podali. K kteréžto konfesí na témž sněmě léta 75 podané my všickni teď přítomní pod obojí se přiznáváme a nevíme tu vo kom, kdo by se koncistoří Pražskou spravoval a jinde v zemi, vzláště z vyšších stavů, o nich nevíme. Ano i ti pod obojí, kteří jsou netoliko statky, ale hrdly a krví svou JMCské proti tomu ouhlavnímu nepříteli Turku věrně a poddané sloužili a přednější ouřady měli, ti se kompaktáty nespravovali. Z nich jsou tito nejvyšší byli: pan hrabě Šlik, p. Albrecht Pětipeský, dva páni Trčkové, pan Chinskej, p. Jindřich Křineckej, co pak mnoho jinejch rytmistrů a jinejch poctivejch rytířů, kteřižto svou hrdinskou zmužilostí a horlivou k Bohu a k císaři pánu svému věrností krví svou to zapečetili, že nebyli odřezanci od přijatého v království Českém náboženství, ale dobři a stáli křestané, jejichžto pozůstalé po nich vdovy a dítky a přátelé neočekávají takového od JMCské, jakž by to někteří míti chtěli, obdankování, aby ztrativše manžely a dítky své, měli ještě jakž sami tak s pozůstávající hrstkou dítek a přátel svejch v tom hrozném nebezpečenství zůstávati, kdyby jim rčeno bylo: "nespravujete se kompaktáty a konsistořf Pražskou, protož upadnete králi v pokutu v mandátech položenou." Ježto. cele věříme a duši naší bychme to stvrdili, že takové věci JMCské, pánu našemu nejmilostivějšímu, jak živy jsou na mysl nepřišly a bohdánepřijdou, ale, jakž juž často dotčeno a veliké se v tom ohlášení stalo, že se v ničemž JMCské strany těch mandátů publikovanejch žádná vina nedává, než toliko těm, kteříž buďto z nepovědomosti práv a sněmovních snesení, buďto z ňáké nelásky k stahům pod obojí tyto tak nejisté zprávy JMCské dali, nedavše my pod obojí k tomu jim žádné příčiny, spřlzňujíce se jedni s druhejmi a jedai druhejm sloužíce, ano i společně proti tomu ouhlavnímu nepříteli Turku bojujíce, a dejž Bože, abychom tentýž způsob v času pokoje mezi sebou zachovávali, jakejž zachováváme v poli v čas války, když proti nepříteli Turku za jednoho člověka stojíme a jedni druhým žádnejm kacířstvím, sektami neutrháme a pod rozdílnejmi praporci i v rozdílném náboženství jsouce, však všickni ve jméno svaté Trojice a tak v jednoho pána Boha pokřtěni, jednomu pánu Bohu a jednomu pánu sloužíme, všickni máme právo, abychom se s nepřítelem obecním Turkem bili, jedni druhejch rady, pomoci a retunkův očekáváme, všickni pod milostivou vochranou JMCské zůstáváme, rovné ochrany požíváme, rovnej plat i obdankování bereme. Pročež císař Konstantin Velkej jsa tázán, čím je to, [že] tak brzo větší díl světa pohanskejch národů vybojoval, odpověděl, že jest s nejednomyslnými křesťany avšak ve jméno svaté Trojice pokřtěnejmi proti jednomyslnejm v nevěře pohanům bojoval tak, aby raději pohanů mocnejch a silnejch ubejvalo a křesťanů, byť pak i mdlí a nedokonalí byli, když jen křesťané jsou a v politické, v světské poslušnosti vrchnosti poddaní jsou, přibejvalo.

A tak již VMtí dýleji JMti páni rytířstvo z vobce dalšími řečmi zaneprázdňovati nemíní, když jen to mocně a dostatečně okázáno, že kompaktáta nejsou náboženství v zemi české přijaté a zřízením zemským schválené, nýbrž že jsou v zemi české ze všech privilegií zemskejch vypuštěné, a zřízení zemské že nic o nich neví, stavové pod obojí skrze zrušení těch kompaktát že jsou také osvobozeni od správy a jurisdictí nad sebou administrátora arcibiskupství Pražského, a to že jesti i JMCská císař Maximilian slavné a svaté paměti na sněme léta 75 potvrditi ráčil. Což poněvadž vše se to dostatečně prokázati může, z toho následuje toto, že ty zprávy JMCské daný od kohož pak koliv, z nepovědomosti práv, sněmů, svobod a obdarování našich a milostí císařskejch a královskejch nám pod obojí udělenejch pojíti musely. Pročež se páni rytířstvo z vobce v tom ohlašují, že jsou toho oumyslu, tyto své pravdivé zprávy v ponížené své suplikací poddaně přednésti a VMti za to služebně žádají, že takové jejich ohlášení JMti stavu panskému skrze JMt nejvyššího pana písaře království Českého v známost uvésti ráčíte, všem se VMtem jakožto svejm laskavejm pánům patronům, ujcům, strejcům a švagrům služebně a důvěrně poručena činí, že se to tak a nejinače strne."

To když tak pán z Budova mluvil, počal slzeti a někteří spolu s ním a učinil konec řeči své a obrátiv se k pánům z rytířstva z obce promluvil k nim: "Ráčíte-li se k tomu znáti, že jsem to od VMtí mluvil, na čem ste se snésti ráčili?" k čemuž páni, rytířstvo z obce jeden přes druhého nejednou ale po několikráte opakujíce, přiznávali se, že jest tak a nejinač, a že pro Boha prosí, aby se tomu tak a nejinače zadosti stalo, což tuto se žádá. I očekávali páni z rytířstva z obce, jaká jim na to odpověď dána bude, ale pan písař neporučil jinejm pánům se v hromadu o to sstoupiti a potaz držeti, než toliko to řekl: "Ráčíteli VMti páni z obce co chtíti supliko vati, to při vůli jednoho každého zůstává." Pročež páni rytířstvo z obce ráčili jsou tu ihned jedni druhejch žádati, kteří jsou pamětlivější, co jest se tu mezi nimi rozmlouvalo, a co jest pán z Budova podle snesení jich od nich mluvil, to aby se do suplikací JMCské kratičce položilo a taková suplikací aby k pondělku přihotovena byla.

V pondělí 13. Januarii ráčili jsou se z JMti stavu panského pod obojí s JMtmi pány z rytířstva do zeleného pokoje sjíti a tu čtena byla suplikací na hlas přede všemi, která JMCské jest ode stavu panského a rytířského pod obojí přijímajících sepsána, n zůstáno na tom, aby se táž suplikací česká do německé řeči přeložila.

V outerej 14. Januarii opět se do zelené světnice mnozí z JMti stavu panského sešli, a tu byla přečtena německá suplikací a od těch, kteří dobře německé řeči povědomí byli; korrigována byla; též i konfesí na sněme léta 75. císaři Maxmiliánovi od stavů podaná ta jest do německé řeči někdy od pana Hendrycha Kurcpacha přeložena a k vytištění dána byla, kteréžto jeden exemplář dostávši JMti páni stavové pod obojí ráčili jsou se na tom snésti, aby táž konfesí spolu s suplikací jejich k JMCské dodána byla.

Ve středu 15. Januarii JMti stav panský a rytířský pod obojí ráčili na tom zůstati, jak se jen JMCské věci odbudou, jimž že by neradi překážeti chtěli, že chtějí z prostředka svého jisté osoby zvoliti, který by audiencí při JMCské poníženě vyhledávali a takovou jejich poníženou suplikací i s příležející konfesí jich do vlastních rukou JMCské dodali. Suplikací pak byla v tato slova sepsána:

Nejjasnější, nejnepřemoženější a velikomocný Římský císaři, králi a pane náš nejmilostivější. Z převelmi těžké a právě nevyhnutedlné a nám k zamlčení nemožné potřeby s touto poníženou naší suplikací poddaně s nejhlubší pokorou před VCMt krále a pána našeho nejmilostivějšího se utíkáme. I jakož jsme po všecky časy šťastného a otcovského VCMti nad námi kralování netoliko předešle statky, ale hrdly i krví naší proti tomu ouhlavnímu nepříteli Turku s předky svými VCMti sloužili, tak i dále až do našeho přemožení věrně, poddaně, stále sloužiti bohdá míníme a budeme. Toliko VCMti pro Boha poníženě prosíme, že ten patent roku pominulého s připomenutím ním majestátu dávního krále Vladislava vztahující se na Pikarty a jiné zmatečnejch učení se prídržející vyšlý na nás stavy pod obojí konsistoří nynější se nespravující a své svobodné kolatury mající aby vykládán a potahován býti měl, milostivě dopustiti neráčíte. Nebo táž kompaktáta na sněme léta 1537. jsou minula a v zřízení zemským žáduá nejmenší zmínka se o nich nečiní, tak již kompaktáta nejsou náboženství v zemi České přijaté a zřízením zemským schválené, tak jakž jste v tom VCMt zpraveni býti ráčili.

Druhé, když na sněme léta 1575. administrátor s někderejmi málo osobami se na ně jakožto na věc sněmem zrušenou potahoval a za odřezance od přijatého v království Českém náboženství ty míti chtěl, kdeří by se nimi nespravovali, že jest spolu s těmi jeho se přidržejícími těžké domluvy od slavné a svaté paměti pána pana otce VCMti dostal a stavové jsou vysokejmi císařskejmi slovy při náboženství svém a svobodnejch svejch kolaturách zůstaveni, což při konfesí naší teď příležitě se spatřuje.

Třetí. Za šťastného VCMti na krále Českého a pána našeho nejmilostivějšího korunování již ten artikul sněmovní o propuštění kompaktát léta 1567., na němž kompaktáta minula a my při spravování se slovem Božím zanecháni byli, byl zřízením zemským; nyní pak týž patent VCMti, jakž smejšlýme, z nepovědomé zprávy na Pikarty a jiné zmatečnejch uoení se prídržející vydaný, nedávajíce v tom VCMti žádné viny ani sobě do VCMti co nejméně jakožto našeho nejmilostivějšího císaře, krále a pána nestěžujíce, na nás stavy pod obojí nynější konsistoří a kompaktáty se nespravující s nemalou potupou mnozí obraceti chtějí. Ježto, nejmilostivější císaři, na sněme téhož léta 1575. my jsme VCMti pánu panu otci konfesí naši podali, kderéžto konfesí do německé řeči od někdy pána pana Hendrycha Kurcpacha staršího z Trachumberku, VCMti rady, přeložené a VCMti připsané a smejšlíme i do milostivejch VCMti rukou od něho podané exemplář tištěný poníženě přednášíme, v němž se najde:

předně nro. 1. naše stavův pod obojí v náboženství křesťanském evangelitským srovnání;

item nro. 2. pojištění oustní nám též konfesí od slavné a svaté paměti pana otce VCMti, kderážto slova JMCská sám z svejch slavnejch vlastních úst milostivě a otcovsky k nám stavům pod obojí jest vynésti ráčil, čehož až posavad někdeří z nás živi pozůstávající povědomí jsme;

nro. 3. vejtah z desk zemských, jak kompaktáta jsou minula, pozadu při této konfesí do německé řeči přeloženo; z desk pak zemských spečetěný vejpis o týchž kaompaktátích zrušených VCMti také podáváme.

I poněvadž tak hrozné pokuty na ty, kdeří by se kompaktáty a konsistoří nynější nespravovali, v témž patentu položeny jsou a, kdyby na nás rozumíny a obráceny býti měly (čehož pane Bože uchovati rač), nemohlo by to než s největším naším ublížením a zahynutím bejti: a protož VCMti krále a pána našeho nejmilostivějšího se vší ponížeností prosíme, že ten patent o spravování se kompaktáty a konsistoří nynější milostivě zastaviti a, abychom outržek a utiskování my a kněží naší na svobodnejch našich kolaturách neměli, milostivě nás v tom ochrániti a při našem evangelitském náboženství i také naších svobodnejch kolaturách (věříce, že jest to ani na mysl VCMti nepřišlo, abychom těmi kompaktáty, kteráž sněmem zrušena jsou, a to s dovolením a potvrzením JMCské pána pana otce VCMti a o nichž zřízení zemská nic neví, měly by nám zase za pravidlo v náboženství našem pod tak těžkejmi pokutami vystavena býti) zůstaviti ráčíte, ano i tím způsobem, jako jsme toho za času milostivého nad námi panování JMCské císaře Maximiliana pána pana otce VCMti skutečně i také hned od šťastného VCMti nad námi kralování až dosavad požívali a požíváme, zůstavíte a nás věrné a poslušné své poddané před zprávami nejistejmi (ač jestli by dáleji VCMti jaké docházeti chtěly) místa jim nedávajíce v milostivé své ochraně a opatrování otcovském míti a zdržovati ráčíte. A my jakž předešle vždycky s předky našimi statky, hrdly svými VCMti jsme věrně poddaně sloužili, tak i nyní i na budoucí časy s dědici a potomky svejmi podle JMtí pánův z strany pod jednou našich milých pánův a přátel bohdá až do našeho přemožení s pomocí boží sloužiti nepřestaneme. A s tím se VCMti poručena činíme a za milostivou a brzkou odpověď při tomto ještě trvajícím sněme poníženě žádáme, tak abychom před tím nebezpečenstvím, v kderéž by nás někdeří příčinou těch patentů uvésti chtěli, od VCMti ochráněni byli a svobodně své náboženství provozovati a svobodně pokorně ku pánu Bohu za VCMt modlitby, jakž i předešle vždycky jsme činili, za šťastné a dlouhé nad námi panování činiti mohli. Datum v Praze, 13. Januarii léta 1603.

VCMti věrní poddaní

s stavu panského a rytířského pod obojí přijímající, na ten čas zde na sněme shromáždění i na místě jinejch nepřítomnejch.






[ Překlad pro císaře připravený čte se v tato slova: "Allerdurchleuchtígister oc. Allergnädigister Herr! Aus überaus grosser und recht unumbgänglicher und zu verschweigen unmüglicher unserer Nothdurft haben zu E. Kais. Mt., unsern allergnädigisten Kunig und Herrn, wir mit diesem unsern nnterthänigisten Supplicieren in tiefster Demuth unsere Zuflucht. Und sintemal wir zu allen Zeiten E. Kais. Mt. glückseligen und väterlichen Regierung wie vor diesem nicht allein mit unserm Gut, sondern auch Leib und Blut E. Kais. Mt. wider den Erbfeind, den Türken, gedient, also seind wir bedacht und bereit, derselben auch ferner nach äusserstem Vermögen getreue untertbänige beständige Dienst zu erzeigen. Allein bitten E. Kais. Mt. wir unterthänigist umb Gottes Willen, die geruhen gnädigist nicht zulassen, damit das jungstverwichnen Jahrť ergangne Patent, dadurch Königs Wladislai alter Majestätbrief wider die Pikarten und andere irriger Lehr Anhangende angezogen wirdet, auf uns die Stände, die wir uns nach dem jetzigen Consistono nicht richten, und unsere freie erbliche Collatura haben, interpretiert und gezogen werde; denn die Compactata seind beim gemeinen Landtag des oc 67 Jahrs abrogiert und in der Landsordnung wird derselben mit dem wenigisten nicht gedacht, und seind also gedachte Compactata nicht ein Religion in der Krön Beheim angenommen und durch die Landsordnung confirmiert, wie E. Kais. Mt. seind bericht worden.

Zum andern, als auf gemeinem Landtag anno oc 75 der Administrator mit etlichen wenig Personen auf gedachte Compactata als auf eine durch den Landtag cassierte Sach sich gezogen und diejenigen, welche sich nach ihme nicht richten, für Abgeschnittne von der in diesem Königreich angenommenen Religion halten wollen, ist ihm und seinen Adhaerenten von der Kais. Mt. hochseligister heiliger Gedächtnus, E. Kais. Mt. geliebten Herrn Vätern, solchs zum höchsten verwiesen und seind die Stand mit hohen kaiserlichnn Worten bei ihrer Religion und freien Collaturen gelassen worden, welches aus beiliegender unserer Confession zu sehen.

Zum dritten ist bei E. Kais. Mt., unsers allergnädigisten Herrn, glücklichen Krönung dieser Articul wegen der Freilassung von den Compactaten im Landtag anno oc 67 beschlossen, bei welchem die Compactata aufgehebt und wir bei dem Wort Gottes gelassen worden.


Nunmehr aber wollen etliche das E. Kais. Mt. wider die Pikarten und anderer irrigen Religion Anhängige ausgangne Patent (wie wir erachten, aus Unwissenheit oder üblen Bericht) auf uns Stand sub utraque, die wir uns nach diesem Consistono und Compactaten nicht richten, mit unsern höchsten Schimpf (in welchem E. Kais. Mt., unsern allergnädigisten Herrn, wir doch die wenigiste Schuld nicht zumessen, auch wider E. Kais. Mt., unserm allergnädigisten Kaiser, Kunig und Herrn, das wenigiste nicht klagen) wenden, da wir doch unsere Confession bei anno oc 75 gehaltenem Landtag E. Kais. Mt. geliebten Herrn und Vätern übergeben, welche von weiland Herrn Heinrichen dem altern Kurzbach auf Trachenberg, E. Kais. Mt. Rath, in teutsche Sprach transferiert, abgeschrieben und, wie wir vermeinen, in E. Kais. Mt. gnädigiste Hand und E. Kais. Mt. deren ein gedruckt Exemplar demüthiglich übergeben, in welchem sich befinden wird: erstlich unsere der Stände unter beider Gestalt Vergleichung zu der evangelischen Religion; zum andern die mundliche Versicherung gedachter Confession von E. Mt. geliebten Herrn Vater, hochmildester, seligster Ge-dächtnus, welche Wort Ihre Kais. Mt. selbst aus Ihrem kaiserlichen Mund den Ständen unter beider Gestalt geredet, umb weliches noch etliche von uns lebendige Personen Wissenschaft hiben; zum dritten eia Auszug aus der Landtafel, wie und welicher Gestalt die Completata seind aufgehebt.

Weil aber so gewaltige Pön auf diejenigen, welche sich nach den Compactaten und dem jetzigen Consistono nicht richten wollen, in gedachtem Patent statuiert und geordnet, und da dieselben auf uns gemeint und verstanden werden sollten (welches Gott verhüten wolle), kunnte es anders nicht als mit unser höchsten Verkürzung beschehen: derowegen bitten E. Kais. Mt. als unsern Kunig und allergnädigisten Herrn wir umb Gottes Willen, E. Kais. Mt. wollen solch Patent, dass wir uns nach den Compactaten und dem jetzigen Consistono halten und richten sollen, allergnädigist einstellen, und, damit wir und unsere Priester auf unsern freien und erblichen Collaturen nicht zu solcher beschwerlichen Schimpf und Bedrangnuss gerathen, uber uns allergnädigist Hand halten, auch uns bei unserer evangelischen Religion und unsern freien Collaturen (weil wir glauben, dass auch in E. Kas. Mt. Gedanken niemals kommen, dass die Compactata, welche durch den Landtag mit Zulassung und Conflrmation der Kais. Mt., E. Kais. Mt. Herrn Herrn Vater, von welchen die Landsordnung nichts weiss, uns wiederumb sollten für eine Regel oder Richtschnur unserer Religion bei so grosser Pön furgestellt werden) verbleiben lassen; nachmals auch dergestalt, wie wir dasselb bei Zeiten gnädigister Regierung der Kais. Mt. weiland Kaisers Maximiliani, E. Kais. Mt. geliebsten Herrn Vaters, wirklich, also auch bald von Anfang E. Kais. Mt. glückseligen Regierung bis dato genossen und noch ge-niessen, verbleiben lassen und uns, dero getreue gehorsame Unterthanen, vor Ungewissen Bericht (im Fall dergleichen E. Kais. Mt., welche ferner fürkommen sollten) denselben keine Statt gebend in gnädigistem Schutz und vaterlicher Vorsehung erhalten. Und inmassen hievor jederzeit beschehen, auch unsere Vorfahren mit Darstreckung Leibs und Guts gethan, also wollen auch wir ebenmässig in künftig mit unsern Erben und Nachkommen neben den Herren Ihren Gnd. unter einerlei Gestalt, unsern lieben Herren und Freunden; * so weit sich unser Vermögen erstreckt, mit Gottes Hilf E. Kais. Mt. unaufhörlich dienen. E. Kais. Mt. uns hiemit befehlend, E. Kais. Mt. getreue Unterthanen

vom Herrnund Ritterstand unter beiden Gestalten communicierende und mehrerntheils allhie bei diesem gemeinen Landtag versammlete, auch anstatt der andern Abwesenden. ]

Ve čtvrtek 16. Januarii oznámíno bylo pánům z rytířstva, že JMti stav panskej ráčí některé do svého stavu přijímati. Též i páni z rytířstva ráčili jsou dva do svého stavu přijíti a po přijetí jich nejvyšší pan písař ráčil jest 16 osob voliti, kteří by o těch přijatých relací ke dskám učinili, a vy vstávši sám řekl: "račte jíti ke dskám." K těm relacím ale páni z rytířstva neráčili chtíti jíti, než ráčili jsou čtyry osoby k JMtem do soudné světnice vyslati; byli pak tito vysláni: pan Kryštof Kapoun, pan Jiřík Vančura, pan Štampach a pan Hozlaur. A jakž přišli do soudní světnice do šranku, JMt pan hofmistr uzřevše je, ráčil jest vyvstati a jinejm pánům oznámiti, aby k relacím ku dskám zemskejm strany těch pánův v nově přijatých šli, ale pan Vančura zastoupil JMti panu hofmistru cestu u kathedry a promluvil těmito slovy: "VMti, kdeříž ráčíte bejti pod obojí stavu panského, JMti páni z rytířstva pod obojí nás jsou k VMtem vyslali, služebně VMtí za to žádajíce, že se ráčíte k nim laskavě skloniti a mezi JMti do zeleného pokoje na malé ale velmi platné rozmluvení přijíti." Načež pan hofmistr odpověděti ráčil, aby se relací při dskách odbyly. A přišedše ke dskám tu jest pan hofmistr, JMt pan kanclíř a pan komorník nejvyšší do sklípku při dskách zemských jsou se sami zavřeli a tam téměř až do soumraku bejti ráčili. Páni pak vyslaní od pánů z rytířstva předce tu očekávali, a když se tím prodlívalo, páni z rytířstva šli mezi ně do soudní světnice. V tom vyšedše JMt pan hofmistr s JMtí panem kanclířem ze sklepu od desk, ihned relaci sněmovní čtena a sotva pro tmu dočtena byla. A tak když již po sněme bylo a sněm s nocí zavřín byl, sešlo z toho, že táž suplikací spolu s touž konfesí JMCské dodána nejní, ač páni vyslaní z rytířstva i po sněmu očekávali od JMtl stavu panského odpovědi, ale večír v to kročil a tak

Vespera iam venit, nobiscum Christe maneto,

Exstingui lucem ne patiare tuam, to jest:

K víceru se sklonilo, zůstaniž s námi, o milý Kriste,

Ať by udušeno nebylo tvé slovo přečisté. Amen.

[ Připsány ještě rozšířené a pozměněné tyto verše:

Zůstaň s námi, o Kriste, k víčeruť se schyluje a o udušení Tvého světla v duši se usiluje. Synové světa k skutkům vinnosti hledají noci, aby zhasna světlo pravdy měli nás po své moci, ruš rady jich, svěť svým světlem, chraň Tvou pravicí, a dejž rytěřovati stále na pravo i na levici. ]




Přihlásit/registrovat se do ISP