309. Zpráva hejtmanů kraje Slánského Jaroslava Bořity z Martinic a Gotharta Floriana Ždárského ze Ždáru o publikování císařského mandátu proti Bratřím Boleslavským v městě Slaném.

NA SMEČNĚ, 19. prosince 1602/— Orig. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—1.

Nejjasnější etc. Nejmilostivější císaři. VCMti milostivé psaní, kteréhož datum na hradě Pražském v outerý po sv. Jeronýmu [1. Oct.] léta tohoto 1602, v němž nám milostivě poroučeti ráčíte, abychom snesouce se společně o jistej den tím neodkládajíce do města VCMti Slaného sjeli a, obešlíc před sebe na rathous anebo v jiné příležité jisté místo ouřad konšelský i obec téhož města, jim mandáty VCMti publikovati a zjevně přečísti i potom tu, kdež náleží, přibiti dali a jménem VCMti jim přístně poručili, aby se vedle milostivé a jisté v témž mandátu obsažené vůle VCMti tak a nejinač pod uvarováním hněvu a nemilosti VCMti poslušně a poddaně zachovali, a jak to od nás vyřízeno bude, nicméně i o tom, jestli by se kdo proti takovému přístnému a jistému nařízení VCMti v čem na odpor stavěl aneb čeho toho proti týmž mandátům jak VCMti tak také tomu krále Vladislava slavné paměti dočinil, je v kterémkoli artikuli nejméně přestoupil, zprávu dostatečnou neprodleně do kanceláře VCMti české učiniti neopomíjeli. Takové psaní i dva patenty VCMti jsou mně Jaroslavovi z Martinic v outerý po sv. Mikuláši to jest 10. Decembr. v samý večír dodány; kteréžto se vší náležitou uctivostí přijavše i milostivé VCMti vůli poníženě vyrozuměvše a obzvláštně s pilností šetříce, aby se to všecko, což ste nám tu koliv milostivě poručiti ráčili, od nás jakožto VCMti věrných a s ochotností vždyckny hotových poddaných bez odkládání poslušně vykonati mohlo, ihned na zejtří ve středu ráno druhému panu tovaryši svému, urozenému a statečnému rytíři panu Gothardovi Floriánovi Ždárskému ze Žďáru takový VCMti nám oboum spolu milostivý rozkaz učiněný sem v známost uvedl, a tak brzy oba společně sme se o jistej den snesli a k té věci tento outerej den Moudrosti boží [17. Dee] již pominulý obrali. A sjedouce oba do města VCMti Slaného v týž den před sebe na rathous ouřad konšelský i všechnu obec téhož města krajského obešlíc jim všem, za jakou příčinou sme je na rathous povolali a sami se mezi ně nadjíti dali, předně oznámili, a hned přede všemi vůbec takový VCMti mandáty publikovati a zjevně přečísti i tu, kdež náleží a obyčej mandáty VCMti při tom městě přibíjeti jest, totiž jeden na rathaus a druhej na bráně městské po přečtení přibiti sme dali; jim také jménem VCJVÍti přlstně poručili, jestliže by kteří mezi nimi osobami radními neb obcí jejich byli, jenž by se u víre starobylé svaté křesťanské pod jednou a pod obojí přijímajících nesrovnávali a v nějakém jiném bludu a sektářství pikhartském, aneb kteří by se Bratřimi Boleslavskými jmenovali, zůstávali, aby ti všickni od takového bludu a pikhartského sektářství ihned odstoupili a následujíce pod jednou nebo pod obojí religí v tom ve všem bez přestupování nižádného artikulu podle milostivého VCMti poručení skrze zjevné mandáty a patenty jak VCMti tak i slavné a svaté paměti krále Vladislava pod uvarováním hněvu a nemilosti VCMti poslušně a poddaně zachovati se hleděli.

Na to od VCMti rychtáře téhož města Slaného jest na místě ouřadu konšelského i všechny obce k nám zase promluveno, že sou takovému milostivému VCMti skrze nás jim v známost uvedenému poručení poníženě a poddaně vyrozuměli a před námi netají, že z milosti pána Boha všemohoucího mezi nimi ani v obci jejich takové žádné osoby, které by v jiném než v náboženství pod obojí přijímajících zůstávali a Pikharty neb Bratry Boleslavskými se jmenujíce bejti jměli, dokonce se nenacházejí. Což kdyby na kterého to shledáno bylo, že by jej nikda v obci tý trpěti nechtěli a netrpěli. Nebo při obnovování každého roku v městě tom ouřadu konšelského od pana podkomořího království tohoto českého neb od pána hofrychtýře že jim o tom oznamováno a přístně poručeno bejvá, aby do obce své žádného, který by mimo víry svaté křesťanské pod jednou aneb pod obojí přijímajících Pikhartem aneb Boleslavským Bratrem byl, nepřijímali a mezi sebou k uvarování budoucích nějakých těžkostí netrpěli. Což že jsou vždyckny až posavad poslušně a poddaně vykonávali, a obzvláštně pak nyní, majíce sobě takové milostivé VCMti poručení od nás v známost uvedeno, že tím větší a mnohem bedlivější pozor, aby se od nich vskutku milostivému poručení VCMti, nad čímž byste své milostivé oblíbení nésti a míti moci ráčili, dosti stalo, dáti chtějí.

A tak, nejmilostivější císaři, ničeho toho tu při městě Slaném, aby kdo, kterej by Pikhartem neb Bratrem Boleslavskejm anebo jiného náboženství, kromě jakž se jmenovali pod obojí přijímající, bejti jměli, sme se doptati nemohli. Ani také žádnej, kdo by proti takovému přísnému a jistému nařízení VCMti v čem na odpor se stavěti anebo čeho toho proti těm mandátům jak VCMti tak také tomu krále Vladislava slavné a svaté paměti v kterémkoli artikuli přečiniti co chtěl, jest se neohlásil a nalezen nebyl oc. Datum na Smečně, ve čtvrtek po Moudrosti boží léta 1602.

VCMti věrní poddaní Jaroslav Bořita z Martinic m. p. Gothart Florián Ždárský se Ždáru.




Přihlásit/registrovat se do ISP