13. prosince 1602. — Orig. sub "Miscellanea vie. concernentia" v arch. arcib. Pražského.

Urozený pane Jene Winklmane starší z Hazntalu a na Pařidlách a v městě Mostu. Tohoto svědomí od vás podle práva a zřízení zemského, že je mně Zdeslavovi Kaplíři z Sulevic a na Želenících proti osvícenému knížeti a urozenému pánu panu Zbyňkovi Berkovi z Dube a z Lipého, z boží milosti arcibiskupu Pražskému, stolice svaté apoštolské legatu, JMti Římského císaře radě a nejvyššímu mistru křižovnikův s červenou hvězdou v Čechách, Moravě, Slezště a Polstě, ku při obeslané ke dni outernímu do soudu zemského většího království českého dekami zemskými vydáte, žádáni.

Toho ste dobře povědomí, že ten kostel ve vsi Jenišově Oujezdě jest na gruntech mých vlastních dědičných na dílu mém dolením tak řečeném vystavený stojí, a v druhým hořejším dílu JMkn. panu arcibiskupu Pražskému náležejícím já také jednoho poddaného osedlého svého i s gruntem dědičným že mám.

Též toho že dobře povědomí jste, že téhož kostela za paměti vaší vejše než od padesáti let předešlí páni držitelově statku Teplice páni Třeštíkové, potom pan Volf z Vřesovic, po něm panna Anna a paní Mandalena sestry z Vřesovic, dcery vlastní téhož někdy pana Volfa z Vřesovic, i také pan Jiřík Šenberk z Šenberku až do toho času, když mně to prodáno jest, jsou v držení, užívání a spravováni byli; kněží jich, kteříž na gruntech jich Teplických bydleli a ti pod obojí způsobou bývali, v témž kostele slovem božím a svátostmi velebnými tělem a krví syna božího pod obojí způsobou poddaným v též vsi Jenišově Oujezdě přisluhovali a týž kostel takovými kněžími pod obojí způsobou opatrovali a do téhož kostela uvozovati dali. V čemž jest se jim od žádného z pánův opatův a držitelů kláštera Oseckého žádná překážka nikdy nečinila. Páni opatové, kteří v témž klášteře Oseckém bývali, též když potom JMCská týž klášter v držení svém míti ráčil a komora JMCské jej držela, ani předešlí páni arcibiskupové nikdy jsou se téhož kostela ve vsi Jenišově Oujezdě neujímali, překážky pánům držitelům Teplice, kněžím jich pod obojí způsobou tu přisluhovati a do téhož kostela takových kněží uvozovati nebránili, téhož kostela nikdy sami v držení, užívání a opatrování nebyli, ani z kláštera Oseku mnichům ani jiným kněžím svým slovem božím a velebnými svátostmi pod jednou přisluhovati nedali ani žádných počtů k témuž kostelu náležitých nikdy se neujímali.

Já pak koupivše v létu 84. týž dolejší díl ve vsi Jenišově Oujezdě se vším k němu příslušenstvím od pana Jiříka Šenberka z Šenberku tak, jakž jest on toho sám v držení a užívání byl, v tom ve všem právě jeho, také jsem od nadepsaného léta toho kostela v drženi, užívání a opatrování vešel a též kněžím svým pod obojí způsobou slovem božím přisluhovati sem dal, a od toho času léta 84 ač posavad toho kostela též v držení, užívání že sem byl bez všelijaké překážky, jak jiní předešlí držitelé statku Teplice byli.

Než JMkn. nynější pan arcibiskup Pražský ten že jest teprva nedávno před málo lety nejprve léta 1593 o týž kostel a podací ve vsi Jenišově Oujezdě ke mně se dopisovati začíti ráčil, chtíce sobě týž kostel můj ve vsi Jenišově Oujezdě klášteru Oseckému přivlastniti, čehož jest se nikdy od žádných předešlých pánův opatův držitelů kláštera Oseku ani předešlých pánů arcibiskupů Pražských z strany téhož kostela nikdy tím způsobem před se bráno a na to nastupováno nebylo.

Jakož pak téhož léta 93, když jsem JMkn. nynějšímu panu arcibiskupu Pražskému na takové psaní od JMti mně o týž kostel a podací učiněný zase za odpověď skrze psaní své dal, jak jsou předešlé vrchnosti nebo držitelé statku Teplického téhož kostela v držení, užívání byli, zprávu učinil, že též téhož kostela od toho času, jak sem to koupil, v držení, užívání sem, žádajíc při tom zůstaven býti, jakž týhož psaní odpovědi mé to v sobě šíře obsahuje a zavírá, jehož datum v pátek po sv. Petru a Pavlu [2. července] léta etc. 93. I o kteréžto takové odpovědi mé vám že to obzváštně vědomé jest, že JMt dále mne při odpovědi mé zanechati, překážky strany téhož kostela víc než přes dvě léta činiti neráčil, nýbrž souce jinší nedorozumění potom mezi JMtí a mnou strany nějakých lad a mezí při Červeném vrchu tak řečeném, o kterýžto nedorozumění JMt mně že jest obzvláštní německé psaní učiniti ráčil, jehož datum v klášteře Oseku 13. dne Septembris léta etc 95, žádajíc, abych k JMti do kláštera Oseku přijel; a když sem téhož léta k JMti do kláštera Oseku přijel, též urozený pan Jan z Vřesovic z Doubravské Hory a na Pocedicích, JMCské rada a purkrabě kraje Hradeckého, při JMti byl, potom nebožtík pan Karel Hruška z Března a na Tatiném a nebožtík pan Jan Mirešovský z Mirešovic a na Hrobčicích k JMti přijeli, tu že jest JMkn. v přítomnosti vaší dotčenému panu Janovi z Vřesovic i jiných přítomných oznámil, na jakým nedorozumění mezi JMtí a mnou tehdáž ještě zůstávalo, jako toliko strany dotčených lad, a žádné jinší stížnosti JMt do mne sobě tehdáž pokládati neráčil, než se mnou ráčil se toho času snésti a ke mně tak promluviti: pane Kaplíři, abyste znali, že nežádám v žádným nijakým nedorozumění soudném v tak blízkém sousedství s vámi býti, volte sobě přátely a já tolikýž, nech nás o takové nedorozumění porovnají; a tak JMt že jest [z] své strany ráčil dotčeného pana Jana z Vřesovic, JMCské radu, a pana Karla Hrušku voliti a já nebožtíka pana Jana Mirešovského a pana Jaroslava Kaplíře z Sulevic na číškovicích, tu tehdáž nepřítomného, sem se též k takovému rovnání dožádal.

A když potom dotčeni páni prostředci léta etc 95 sou se o den k vyjetí na týž lada spatření a porovnání snesli a vyjeli, a od obojí strany ukázáno, oč činiti bylo, při tomto spatřili a dále na tom zůstali, aby to JMkn. předně v známost uvésti mohli.

Potom pan Jan z Vřesovic k JMti do kláštera Oseku, když jest zase toho dne neb jiného dne přijel, JMkn. zprávu o všem učinil, dotazujíce se podle žádosti mé JMkn. i na jiná nedorozumění, byla-li by jaká mezi mnou a JMkn. na odporu nežli takových samých lad, tak aby raději takovým jednáním a rovnáním JMt a já o všeckno mohli porovnáni býti.

Na kteroužto otázku pána z Vřesovic JMt v přítomnosti vaší zase panu Janovi z Vřesovic oznámiti ráčil, když o týž lada smlouva a porovnání se mnou se stane, že JMku. o žádném jiném odporu neb nedorozuměni se mnou věděti neráčí. nýbrž že se mnou dobře o jiné všeckno spokojen býti ráčí. Atak podle takové odpovědi oustní JMti pana arcibiskupa Pražského nynějšího dotčení páni prostředci jinač nevědouc, než že na žádným jiným nedorozumění mezi JMti a mnou nezůstává, sou nás o týž lada porovnali. A já pro samý pokoj a zachováni dobrého sousedství také jinšího nedorozumění sem se nenadal k JMkn., že jsem nemalý díl těch lad JMti ustoupil, nežli sem k nim a poddaní moji ze vsi Braňan spravedlivostí býti pravili.

Po takovým pak porovnání strany dotčených lad JMkn., jak napřed dotčeno, od léta 93 přes dvě letě nic strany takového kostela ke mně se nedopisujíc, při dobrým pokoji zanechati ráčil, až zase léta 1596 mimo naději mou, že jest mi JMt opět o týž kostel psaní učiniti ráčil, kteréhož datum v outerý po Křížové neděli [21. května] léta nadepsaného. A téhož léta po takovém mně podruhé učiněném psaní od JMti o týž kostel a také na to zase podruhé ode mne dané mé odpovědi JMkn. nynější pan arcibiskup Pražský že jest ráčil skrze nynějšího pana hejtmana svého kláštera Oseckého pana Kryštofa Proga netoliko poručiti poddaným svým ve vsi Jenišové Oujezdě a ve vsi Břešťanech k témuž kostelu mému náležitým týž kostel zapověděti pod jistou pokutou, aby na poslouchání slova božího kněze mého do téhož kostela nechodili, při témž kostelu křtu svatého, vodavků, velebných svátostí těla a krve syna božího pod obojí způsobou nepožívali, ani při něm se nepochovávali. A odvrátivše JMt tak dotčené své poddané od takového kostela mého jinam k jinému svému kostelu a podací do vsi Račic, kdež až posavad zůstávati musejí, obráceni jsou.

A tak majíc takovou příčinu strany téhož kostela od JMti sobě danou a odpor, že od takového času takový kostel můj zavřený až posavad zůstává, v kterým sem víc knězi svému přisluhovati nedal, než toliko když poddaní moji za to mne žádali, pro slyšení slova božího a přijímání velebných svátostí pod obojí způsobou potřebovali.

Toho také že dobře povědomí ste a v dobrý paměti máte, když jsem léta 1596 v neděli u vigilií sv. Vavřince [9. srpna] [ Sv. Vavřince bylo léta 1596 v sobotu. ] k žádosti JMkn. do kláštera Oseku přijel, v témž klášteře na velké síni při přítomnosti JichMti vzácných pánů a poctivých dobrých lidí i vás s JMti v zástolí obědval, když po obědích bylo, že JMt zmínku o týž kostel se mnou učiniti ráčil, abych s JMti se smluvil, což omlouvajíc se já že sem se toho nenadal ani pány přátely se neopatřil, žádajíc aby JMt za zlý mně míti neráčil, tak JMt tehdáž kněze mého, který v napřed dotčeným kostele slovem božím a velebnými svátostmi jest přisluhoval, tupiti, haněti, kádrovati nemálo jest ráčil. A když sem JMti za to žádá a prosil, aby JMt takového kněze mého haněti a tupiti neráčil, že jest mi dobře povědom, že jest kněz pořádný, pobožný, dobrého, ctného chování pod obojí způsobou a že žádných takových nepořádných kněží nechovám, omlouval tehdy JMt, že jest nynějšímu panu hejtmanu svému kláštera Oseckého zavolavši ho k sobě poručiti ráčil, aby takového kněze mého, když by v témž kostele na gruntech mých posluhoval a postižen byl, vzíti dal a vězením JMti v klášteře Oseku opatřil, že netoliko za krk ale i za nohy jej oběsiti dáti chtíti ráčí: ale já že sem za to JMti prosil a žádal, aby mimo pořad práva JMt takovým způsobem hejtmanu svýmu poroučeti to neráčil, jestli JMt o ten kostel vždy se mnou spokojiti chtíti se neráčí, že se řádu a právu neprotivím.

S takovou omluvou sem pokojně od JMti odjel a po všecken ten čas, když sem koli do tého kostela mého do vsi Jenišova Oujezda k poslouchání slova božího jezdil a do něho vcházel i vycházel, že sem se pokojně choval, žádnému nic neublížil, nic nikdy nepokojného, bouřlivého před sebe nebral, kněží mojí také, které jsem kdy na gruntech svých měl, přisluhujíc lidem jak slovem božím tak svátostmi velebnými pod obojí způsobou vedli nařízení a ustanovení syna božího, že byli kněží pobožní, pořádní, pokojní, dobrého, šlechetného, ctného chování a obcování, příkladní, a nikdy nic nepořádného ani bouřlivého sou před sebe nebrali a nečinili.

Však potom jiného času opět po druhý že JMt jest témuž dotčenému panu hejtmanu svému kláštera Oseckého a Janovi Kolartovi, rychtáři ze vsi Jenišova Oujezda, poručiti ráčil, když jednoho času kněz můj slovem božím v témž kostele přisluhovati měl, aby na to pozor měli, když by kněz můj do takového kostela přišel, JMti oznámili, že JMt sám jej z téhož kostela vzíti dáti chtíti ráčí, na hotově proto majíc nemálo jízdných koní i kočích v klášteře Oseckém.

Také i toho že ste povědomí a v paměti své máte, že ten list vztahující se na ten díl hořejší ve vsi Jenišově Oujezdě, jak by klášteru Oseku někdy prodán a jeden z předešlých pánů opatů takový díl sám koupiti měl, jest nebožtlk pan Duchoslav Lemberk z Voltáříku. bytem na onen čas v městě Teplící, jej dobré paměti panu Baltazarovi, opatu kláštera Oseckého, za živobytí jeho cum collatura ecclesiae teprva přinesl a jemu jej odvedl, míníc od něho nějaký dar za to dostati, a tehdáž teprva jsou téhož listu dostali. Však podli takového listu nikdy toho kostela ani ničehož jiného v dolením díle mém v též vsi Jenišově Oujezdě předešlí páni opatové ani předešlí páni arcibiskupové Pražští sou v držení, užívaní nebyli a více ničehož v též vsi neužívali, nedrželi, než toliko to, co v hořením dílu tak řečeném posavad [k] klášteru Oseckému nynější pan arcibiskup Pražský toliko drží a v užívání jest. A což více a vejše vám o tom vědomé jest, mi vysvědčíte. Datum cedule v pátek po sv. Mikuláši léta 1602.