5. prosince 1602. — Orig. v arch. arcib. Pražského. Parochialia N.

Službu etc. Psaní, které jste mi po tom ožralci knězi Janovi z Vinoře faráři Krumlovském odeslati ráčili, to jest mi skrze pana Hanuše z Říčan, maršálka mého, předneseno, z kteréhož, což v sobě obsahuje a nač se vztahuje, tomu všemu jsem vyrozuměl. I ačkoliv příjezdu VMti podle mého s VMti na tom zuostání k sobě jsem očekával, poněvadž však bezelstně nyní k tomu dostačiti a pro nedostatečnost zdraví VMti na cestu těchto chladných časuov vydati [se] bezpečně moci neráčíte, ve jméno pána Boha nechť jest tou věcí, což tak s VMti strany řízení kněžstva na kolaturách mých mluviti a jednati mám, do jinšího příležitějšího času a mého s VMti (jakž toho v témž psaní svém dokládati ráčíte) osobního bohdá šťastného shledání poodloženo; neb abych já kněžstvo své dotčenému faráři Krumlovskému, člověku nepříkladnému, k správě svěřovati aneb poroučeti měl, z jistých a hodných příčin toho učiniti nikoliv nemohu; jsa však té vuole teď v brzkých dnech kancléře svého za obzvláštními potřebami do Prahy vypraviti, chci mu o tom poručiti, co by dále s VMti oustně jménem a na místě mém v té příčině měl promluviti. Co se však hlavní věci o řízení předjmenovaných kněžl na kolaturách mých dotýče, o to vše sám osobně a oustně při mém bohdá šťastném s VMti shledání promluviti a tak se usnésti chci, že ráčíte bohdá v té i jiných příčinách se mnou vždy dobře spokojeni býti, neb já na jiném nejsem nežli VMti jakožto svému zvláště milému panu švakru každého času všelijaké líbezné a VMti příjemné přátelství prokazovati a starou měrou upřímný a věrný VMti švakr zuostávati, vinšujíce se s tím VMti na všem dobře a šťastně míti. Datum na Třeboni ve čtvrtek po sv. Barboře léta 1602.

1. VMti vždycky upřímný přítel a švakr

vladař domu Rožmberského (ruku vlastní).