NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1. října 1602. — Formulář v arch. c. k. místodrž. pro král. Česk. R 109—15.

Rudolf Druhý etc. Urození a stateční, věrní naši milí. Jakož vás i jednoho každého vůbec tejno není, kterak v tomto království českém v náboženství křesťanském nemalé roztržitosti od některého času vznikly, nové a prve v království tomto neslýchané i těžce zapověděné bludy a sekty proti starobylé víře svaté křesťanské pod jednou i pod obojí přijímajících a chvalitebným pořádkům církevním čím dále tím víceji se rozmáhají, z kterýchž netoliko mnohých lidí pohoršení, neřády, hříchové proti pánu Bohu ale i hněv a pomsta boží pochází, nad čímž nemalou než velikou stížnost slušně nésti ráčíme: i nechtíce my jakožto křestanská a Bohem zřízená vrchnost těm a takovým těžkým věcem a neřádům dáleji se dívati, nýbrž znajíce se vedle důstojenství, povinnosti, povolání a svědomí našeho císařského a královského tím býti povinni takové sektářství příkladem slavných předkův našich přetrhnouti, nad pravou křesťanskou religií jak pod jednou tak pod obojí vedle kompaktát a majestátu krále Vladislava slavné paměti dskami stvrzeného skutečně ruku držeti, ráčili jsme s radou nejvyšších ouředníkův zemských a rad našich proti Pikhartům, kteříž se bratřími boleslavskými jmenují a v království tomto zbory a schůze i pokoutná kázání a posluhování proti přístným zapověděna a mandátům slavných předkův naších zjevně a zhusta mají, týž předešlé mandáty císaře Ferdinanda a císaře Maximiliana, pana děda a otce našich nejmilejších slavné paměti, tudíž i majestát krále Vladislava obnoviti a zde v městech Pražských vůbec vyhlásiti dáti.

Protož aby takové slušné a spravedlivé poručení a otcovské napomenutí i vejstraha naše všem v známost uvedena byla, vám teď dva exempláře týchž mandatův našich odsílati a při tom milostivě poroučeti ráčíme, abyste snesouce se společně o jistý den do města N. se sjeli a, obešlíc před sebe na rathouz aneb v jisté místo ouřad konšelský a obec téhož města, jim takový mandáty publikovati a zjevně přečísti dali a dadouce je tu, kdež náleží, přibiti o tom jménem naším přístně jim poručili, aby se vedle tak a nejinače pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské i pokut v témž mandátu našem a majestátu krále Vladislava dostavených poslušně a poddaně zachovali; jiným pak všem obyvatelům téhož kraje tolikéž abyste to v známost uvedli, jakž pak takový mandát po poslích našich komorních k jednomu každému z týchž obyvatelův téhož kraje N., tak aby se žádný nevědomostí vymlouvati nemohl, jsme donésti poručili. A jak to od vás vyřízeno bude, nám o všem relací do kanceláře naší české učiniti nepomíjejte vědouc, že na tom jistou a milostivou vůli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském, v outerý po sv. Jeronýmu 1. 1602.