NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 22. července 1602. — Souč. opis v rukopise: Chaos rerum memorabilium I. v arch. král. hlav. města Prahy.

Rudolf Druhý etc. Vysoce urozenému, urozeným, statečným, slovutným, poctivým, opatrným pánům, rytířům, vladykám, Pražanům a městům i jiným všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův království našeho Českého, věrným milým, milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Vězte, že nás jisté zprávy docházejí, kderak by přes nejedny rozkazy a přísné předešlé JichMtmi panem dědem a panem otcem i jinými předky našimi králi českými slavných a vzáctných pamětí učiněné a sněmy obecnými vyhlášené zapovědí mnohé osoby vyšších i nižších stavův v království Českém, následujíc sekty Pikhartské jinak Valdenské aneb těch, ježto se Bratřími jmenují, netoliko na gruntech svých po zámcích, tvrzech, sídlech, městech, městečkách, všech a dvořích, ale také zde v městech Pražských při bytnosti a residencí naší pokoutně v rozdílných místech po domích zbory a schůze dopouštěli a se u velikém počtu ne samo lidu obecného a sedlského, nýbrž i panského, rytířského a městského stavu, mužského i ženského pohlaví, sjíždějíc a scházejíc učení bludná, kázání, zpěvy a jiná víře svaté odporná posluhování provozovati, a tudy táž škodná, dávno kompaktáty, zřízením zemským a sněmy obecnými odsouzená Pikhartská sekta znamenité rozmnožení den ode dne k zavedení lidu prostého bráti, růsti a se zvelebovati měla. čehož sme se do osob těch, kderé toho dopouštějí, i také těch, ježto se mimo tak přístuá poručení a tolikrát vůbec prošlé mandáty scházejí, aby takovou neposlušnost zachovali, nikoliv nadáti neráčili.

I poněvadž takové sekty týmž zřízením zemským těžce zapověděné jsou, kudyž oni Pikharti neb Bratří k pořadu práva nenáležejí a jim též právo jakožto odřezancům od přijatého v zemi České náboženství nikderakž sloužiti nemá, nemůže; nicméně ty schůzky a kázání zřetedlně proti zápisu krále Vladislava a proti jistým JichMtí králův s stavy snesením, též proti přísaze naší, kterou jsme při korunování našem pánu Bohu, panně Mariji, všem svatým a poslušným stavům věrným našim milým, že nad dobrým řádem a svatou věrou pod jednou a pod obojí přijímajících ruku držeti chceme, těch brániti a chrániti a jiných sekt bludných a Pikhartských v království a v zemích našich nedopouštěti, učinili, jsou a naproti čelí: protož nechtíce, aby to zlé přehlldnutím naším k dalšímu zniku přicházeti, a ti smyšlení bludové vzrost větší míti a se rozmáhati měli, týchž stavův věrných našich milých, zvláště těch, an jedem Pikhartským nakaženi jsou, k navrácení se k starožitnému svaté křesťanské víry, a domáckému jich milých předkův náboženství, odstoupení od zavedení bratrského a srovnání se v religi s jinými věrnými poslušnými církve apoštolské syny milostivé otcovsky napomínati, dále pak všem vůbec poroučeti ráčíme, abyste po dnešní den takových schůzek, postranního kázání, zpěvův a posluhování tejně ani zjevně na gruntech svých nedopouštěli, nedrželi, neužívali ani komu jinému držeti užívati, přehlídali, zbory všeckny ihned zavřeli, zamkli, kolím zabiti a zaraziti dali a, pokudž by se kde v kostelích táž pikhartská a bratrská aneb jiná zmatečná učení hlásily a kázaly, odbudouce je odtud kněžstvem řádným od arcibiskupa Pražského aneb od administrátora konsistoře pod obojí přijímajících vzatým osadili, také lidi poddané vaše dostatečně napomenuli, aby od téhož bludného učení a tý pikhartské neboližto bratrské sekty přestali, od ní pustili, zbory, schůze i všecka neřádných kněží jejich kázání po domích i jinde zastavili, těch dále a více nemívali, než k víře a náboženství v království tomto přijatému a zřízením zemským schválenému pod jednou aneb pod obojí vedle kompaktát přijímajících přistoupili, tím se řídili a spravovali a na konec v tom ve všem tak a nejinak, než jakž ten Vladislava krále majestát (který in originali na zámku Karlštejně s jinými zemskými privilejími a věcmi zůstává, a připiš jeho hodnověrný tuto při těchto našich patentích pro vědomost jednomu každému z jistého poručení našeho císařského vytištěn jest) v sobě obsahuje a zavírá, v jednom každém punktu a klauzuli neprominutedlně zachovali, ač se chtějí hněvu a nemilosti naší císařské a královské uvarovati.

Neb jestli by se kdo přes toto jisté naše poručeni tak nezachoval, to přestoupil, ty zbory nezastavil, těch schůzí na gruntech svých tejně nebo zjevně dopouštěl a vyměření téhož majestátu v nejmenším artikuli zrušil, k tomu každému jakožto k přestupníku řádu dobrého, rušiteli práva a neposlušniku rozkazův našich císařských a královských, ano jako k nepříteli obecného zemského dobrého ráčíme věděti jak přikročiti, k němu se zachovati a jeho ku příkladu jiným dáti skutečně strestati. Kdež věda jistou, konečnou a přístnou tuto vůli, i také milostivou vejstrahu naši, tím se všickni i jeden každý z vás spraviti a před dalšími těžkostmi, kderéž bychom žádnému příti neráčili, uvarovati bude moci. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k tomuto mandátu našemu jsme přitisknouti rozkázati ráčili. Dán na hradě našem Pražském v pondělí den sv. Máří Magdaleny léta šestistého druhého a království našich Římského dvadcátého sedmého, Uherského třidcátého a českého též dvadcátého sedmého. [ Viz Historie Česká od Pavla Skály I. 30. ]