V lednu 1602. — MS. č. 1083 v arch. města Prahy.

JMt Kímský císař, Uherský a český král etc, pán náš nejmilostivější ráčil jest z odpovědi tří stavův království tohoto českého poddaných svých věrných milých milostivě tomu vyrozuměti, o jakou pomoc sou se na milostivou žádost JMti proti nepříteli Turku jednomyslně snesli a ji také do dvou lét pořád zběhlých svolili. I ačkoliv by JMCská dotčených stavův replikováním svým v pravdě milostivě rád ušetřiti chtíti ráčil, uznávajíce toho obzvláštní důležitou potřebu bejti, aby tento sněm obecní pro jiné sněmy, kdeří v zemích k království tomuto příslušejících tolikéž držáni býti mají, tím dříveji zavřín a k šťastnému skončení přiveden byl, a stavové také zase k hospodářství svému aby odjeti mohli, avšak jest to z příčin slušných pominouti moci neráčil, poněvadž na toto nynější svolení JMCské ty dva tisíce koní zbrojných a k tomu dva regimenty knechtův, každý ze tří tisíc, za jeden toliko rok vychovati nikoliv nemuože, a vědí stavové o tom dobře, když jsou léta 96 sami lid válečný do služby přijali a přes léto jej v poli toliko chovali, že jest jim na to mnohem víceji nežli toto svolení vynese, šlo: a protož JMt týchž stavův za to milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby pro zachování slušné rovnosti neboližto proporcí mezi královstvím tímto a zeměmi příslušejícími ještě větší pomoci svolili, a tudy markrabství Moravskému a knížetstvím Slezským na sobě dobrý příklad ukázali, zvláště že jsou tomu z přednesení sněmovního dostatečně vyrozuměli, že nepřítel Turek toho roku se vší mocí a silou svou beze vší pochybnosti vytáhne a o město Vídeň neb Grac pokusiti se chtíti bude. Pak jestli JMCská lidem válečným, nímž by netoliko již řečené ale i jiné pevnosti v království Uherském a Sedmihradské zemi podle uznalé potřeby osaditi, nýbrž také i s nepřítelem v poli potkati se mohl, zásoben bejti neráčí, jaká by z toho žalost a ztráta křesťanských hranic i něco horšího ještě těmto i jiným JMCské zemím přijíti muselo, to JMt všem třem stavům k jich uvážení připouštěti ráčí, nemajíce o často jmenovaných všech třech stavích žádné pochybnosti, než že to vše a jaké znamenité nebezpečenství se na nás valí, k srdcím svým připustí a pro zachování jich samých JMCské milostivou žádost z poddané lásky naplní, a tudy příčina a puovod toho budou, abychom s pomocí pána Boha všemohoucího tohoto roku často psanému nepříteli Turku Budín a jiná přední města netoliko odníti, nýbrž ho také daleko zahnati mohli; neb pokudž by se to mimo všecku JMCské naději státi nemělo, v velikým a nevypravitedlným nebezpečenství tyto všecky země by zůstávati musely. Co se sbírek dotejče, JMCská od stavův království tohoto, že jsou z každého poddaného po jedny kopě míš. dáti svolili a k těm předešle na poddaný uloženým 48 gr. míš. ještě 24 gr. míš. přirazili a takové nařízení, aby každý terminy určité po jedné kopě míš. a 12 gr. míš. dával, učinili, milostivě přijímati, avšak, poněvadž jsou naproti tomu sbírku z snopného vypustili, za to dotčených stavův žádati ráčí, aby podle již jmenované pomoci taky to snopný vším tím zpuosobem jako jminulého roku svolili. Neb komu se mnoho obilí obrodí, ten mnoho dá, komu pak málo, taky málo, v čemž jak bohatému tak i chudému žádného zkrácení se nestane, a také z téhož schopného na pomoc tyto těžký odevřený válce (zvláště že jsou stavové z svého měšce mimo vejš dotčenu kopu míšeňskou z poddaných víceji nesvolili) nemálo vycházeti bude; JMCská také s tím svolením a co jsou tak stavové na faráře a jiné duchovni lidi, též i na svobodníky, dědiníky, nápravníky, svobodný rychtáře a dvořáky, item na města a ty, jenž třetího stavu užívají, co by z domu dávati mèli, uložili, milostivě spokojen býti ráčí, však tak aby všecky domy v Pražských i v jiných městech pořádně sečteny a poznamenány, a z takové daně panští [sic] domy vymíněny nebyly, a JMt svý zvláštní osoby, kteříž by to vyříditi pomáhali, při tom jmíti a naříditi chtíti ráčí.

Z strany jiných zbírek snáší se při JMCské, že by to nebylo mnoho, aby [z] dčberu kaprův a štik po jednom ortu, z lásky [sic] sladkého pití po dvou kopách míš., z dobytka, kderýž se na prodaj bije, z uherského vola po jedny kopě a z vola domácího krmného po jedné kopě, z polského po 24 gr. č., z domácího nekrmného po 20 gr. č., z vepře krmného po 10 gr. č., z krávy a z jalovice po 12 gr. č., z telete po 6 gr. č., z skopce, berana a kozla po 2 gr. č., z jehňat po 2 gr. č., z pinty pálenýho po 4 gr. č. dáváno, a to tak sněmovním zavřením dostatečně opatřeno bylo. A ačkoliv se to zprvpočátku stavům království tohoto zdáti bude za obtížné bejti, avšak dobrým řádem tomu dobře spomoženo i to při tom opatřeno býti může, aby takový sbírky zouplna a bez nedostatku vycházely a odvozovány byly.

Dále aby ti, jenž peníze své na ourocích mají, 6 kop gr. č. z jednoho tisíce kop gr. č. dávati povinni byli, JMCská to za slušné uznávati, avšak stavův při tom milostivě žádati ráčí, aby to tímto sněmem nařízeno a opatřeno bylo, kdož by tak, jakž vejš doloženo, peníze na úrocích jměl, ten aby v jistým čase o tom oznámiti a na ty sněmem uložené terminy, co by mu tak dáti z toho přišlo, beze všeho zadržování a obmyslův spraviti a dovésti [sic] povinen byl. Pakli by se v tom tak nezachoval, a to se na koho vyhledalo, tehdy aby na tom každém táž pomoc listem zatykacím od desk zemských vyžádaným (vším tím zpuosobem, jako z strany zadržalého posudného vyměřeno jest) od vejběrčích krejských [sic] dobývána byla

Z strany pomocí, kteréž by židé dávati měli, a co na mlejuy uloženo jest, s tím tolikéž JMCská dobře spokojen býti ráčí. Za jeden kamen vlny vidí se JMti že by mohlo po pěti gr. uloženo býti; též i to sobě JMt milostivě oblibovati ráčí, co sou stavové na dobytek, kderýž se ven z království tohoto žene, tolikéž i na židovské domy a krámy uložili, však při tom toho žádostiv býti ráčí, aby stavové terminy k vybírání a odvozování takových sbírek podle zpuosobu a příležitosti těch věcí, na něž jsou túž sbírku uložili, obrali a je tímto sněmem (však aby prodloužili nebyli) nařídili.

Co se sbírek na zlatohlavy, stříbrohlavy a jiné drahé věci dotejče, JMCská stavův žádati ráčí, aby to JMti v moc dali, neb toho oumyslu býti ráčí, mezi domácími a dvorskými kupci slušné a spravedlivé vyměření učiniti, především pak JMt za obzvláštní důležitů potřebu uznávati ráčí, aby z strany časného odvozování všech těch kontribucí a pomocí dobrý řád učiněn a těm, kdeří by podíly svý odvozovati zanedbávali, lhůta nebo sčekání ne za šest neděl, než toliko do 14 dní po každém terminu dána byla. A jestliže by po vyjití dvou nedělí ještě za jiné dvě neděle tím odkládali, tehdy aby ten každý dvojnásob to spraviti povinen byl. A pakli by za šest nedělí s tím protáhl, tehdy aby se vejběrčí krajští do statku jeho podle vyměření předešlých sněmovních snesení zvésti, tak ty pomoci na nich dobývati mohli.

JMCská také toho zprávu míti ráčí, že by na domovní berni a jiných pomocech z poddaných nemálo se toho umenšovati mělo, a to snad z té příčiny, že se prodáváním a frejmarkem statkův veliké proměny dějí a někteří, kdeří [v] rozdílných krajích statky své mají, ne ze všech statkův, než toliko z těch, kde bytem jsou, se přiznávají. A protož vidí se JMCské, aby to tak opatřeno bylo, aby každý z stavův a obyvatelův království tohoto svý poddaný pořádně a spravedlivé scisti dal a v každém kraji, kdež své poddané má, to, co mu podle sněmu dáti přijde, zouplna odvozoval.

Vedle toho JMCská neráčí žádných slušných příčin nacházeti, proč by se stavové v tom zpěčovati měli a pivovary své scisti a poznamenati dáti nechtěli, neb kdo se v té příčině spravedlivě zachovává, nemá se čeho obávati, a sloužilo by to těm, kdeří se tak nechovají, k dobrému příkladu, a jeden každý na své svědomí slušně pamatovati má. Pokudž by také kdo časně posudní nespravoval, ten aby dvakrát tak mnoho, co by sice dáti měl, spraviti a odvésti povinen byl. Obmyslníky a ty, jenž by fortelů v v tom požívati chtěli, aby JMCské prokurátor je z toho viniti mohl.

Že s tý výminky, kdo by ohněm, krupobitím a povodní škodu vzal, schází, JMt to za slušné uznávati ráčí, a pán Bůh nás také před tím uchovati ráčí.

A JMCská pominouti chtíti neráčí, nežli s Loketskými, Chebskými, Gladskými a horními městy o slušnou pomoc k tyto duoležitý potřebě jednati dáti a Loketský k jistému dni sem obeslati poručiti a spolu s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými příčinám, proč jsou se až posavad zpěčovali takové pomoci svolovati, vyrozuměti, i také se dále takové [sic], co by za ta jminulá léta dáti a budoucně odvozovati měli, pro zachování slušné rovnosti spravedlivě v tom chtíti zachovati.

Co se přijetí těch dvou tisíc koní do služby, nad kterýmiž aby z národu tohoto nejvyšší, rytmistři a jiní oficíři nařízeni byli, dotyce, když iak jisté a hodné osoby JMCské předneseny a jmenovány budou, JMt na to milostivou pamět jmíti, i také instrukcí na komisaře zemskýho svědčící, dříve nežli by zhotovena byla, týmž nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským k přehlídnutí podati poručiti, i to také milostivě chtíti opatřiti ráčí, aby stavové mustruňky (krom těch svolených dvou tisíc koní, s čehož ale snad také sjíti může), pokudž nejvejš možné, ušanováni a tím obtěžováni nebyli, té milostivé naděje k týmž stavům jsouce, že se tím volněji k JMCské ve všem tomto svolení ukáží a ten artikul, co se vyražení na pomocech toho, co by tak škod kdo [z] stavů[v] a obyvateluov od lidu válečného, kterýž by skrze toto království nevyhuutedlně táhnouti musel, pocítil a vzal, dotýče, do sněmovního zavření (proto aby jich země k království tomuto příslušející, ano i kurfirštové, knížata a stavové svaté říše vtom nenásledovali) nepojali; neb JMCská to dostatečně opatřiti chtíti ráčí, aby nejvyšší, rytmistři i komisaři reverse od sebe dávali a připovídali, žádných škod nečiniti a, pokudž by se co toho stalo, o to aby se s lidmi náležitě umluviti a spokojiti museli.

Z strany defensí, aby ta věc aspoň jednou k svému vyřízení přivedena byla, JMCská k tomu se všelijak přičiniti a podle toho stavův milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby od tý vejminky, kdyby v čas nastalé potřeby z tohoto království lid veřejně na pomoc jiným zemím a městu Vídni (podle předešlého nařízení a snesení) táhnouti měl, aby stavové za sebou berni domovní zanechati mohli, do konce upustili, neb znáti mohou, že k veliký potřebě veliký pomoci náležejí, a kdyby se dotčená berně poraziti měla, že by lid válečný na hranicích, kderýž z té berně vychování své má, nemohl v poli než jiní nevycvičení vojáci sloužiti, z čehož by veliký spletek pojíti musel, ano že v říši a v jinejch zemích to za obyčej není, a také JMCská na [to] obzvláštní pamět jmíti chtíti ráčí, aby taková veřejnost toliko tehdáž, když by toho největší potřeba nastala, vyzdvižena byla.

Z strany vyzdvižení hor v království tomto a nesmírné drahoty od řemeslníkův, též srovnání práv městských s zřízením zemským to všecko JMt při sneseni stavův zuostavovati ráčí. Aby dukáti a tolaři v tý ceně, jak se nyní berou, dotad, dokudž by se JMt o jistý řád ustanoviti neráčil, i na potom bráni byli, a co dále stavové strany štokramů, plavby po Labi, též strany rozpustilosti mladých lidí a žebrákův nařídí, tomu JMCská rád vyrozuměti, jako i k tomu, aby s drahoty soli sešlo, a ta hojněji sem vezena byla, se přičiniti a naposledy z strany učinění s nepřítelem pokoje i to (však co by s reputací JMti a s dobrým zemí těchto bylo) všelijak obmejšleti a, jestli kderé osoby z království tohoto k takovému jednaní a traktací za hodné a zpuosobné uznány a JMti jmenovány budou, je tolikéž v své milostivé paměti jmíti, ale však při tom za nejlepší prostředek k učinění takového pokoje býti uznávati ráčí, aby JMCská silný vojsko, nímž by nepřítel k pokoji přinucen byl, v poli jmíti ráčil.

Co se přímluvy stavův za Pražany Starého města Pražského z strany židův dotýče, tu tolikéž JMt v paměti svý jmíti a v tom se milostivě resolvirovati, jich pak všech tří stavův království tohoto, každého času nejmilostivějším císařem, králem a pánem zůstávati ráčí.