1601. — Orig. sub "Recepta ab anno 1601 — 1602" v arch. arcib. Pražského.

Tito neřádové se dějí patrně a na oko v chrámě Páně a v jiných duchovních věcech v městě Soběslavi: v chrámě Páně žádné světlo nehoří v lampě ante ciborium od Nanebevzetí blahoslavené panny Marie, a takové světlo povinen jest dávati do kostela pan primas a páni konšelé Soběslavští; což by na paních konšelích bylo. mohlo by světlo v kostele hořeti, ale že pan primas jest pikhart, ten toho brání a dáti nechce pravíc, že jest to lepší oužitek, aby raději takový olej dán byl do dvora obecního pro čeládku, aby jej snědla anebo do kolomasti dala.

Reliquiae, kderéž někdy dosti krásné a namnoze se ukazovaly při kostele Soběslavském, ty všeckny z pacifikálu a z svých skřínek stříbrných již vyloupány a vybrány jsou, a pan primas Soběslavský sám beze vší bázně boží do svých rukou je bere, cedulky na těch svátostech čte a jim se posměšně rouhá a jiným je konšelům okazuje, ano i po zemi nimi trousí; a na to jsem se díval in octava Corporis Christi a po zemi mnohé takové svátosti jsem sbíral v tom sklepě, kde při kostele klenoty kostelní chovají. Když jsem tomu panu primasu o tom domlouval a na něho se hněval, dal mi to za odpověď, že jest on to již dávno v rukou svých měl, dříve než mne znal. Ano i na to jsem se díval, že kalichy z pytlíku rozvíjel (ano mu k tomu žádná příčina dána nebyla), nahé do rukou svých bral jako ňáké jiné hmotné koflíky nebo nádobí a prve jich sobě, jak chtěl, půjčoval, když u něho jiní pikharté toho kraje ňáké posluhování mívali v domě jeho. A tak mnoho krásných klenotu a nádobí při tom chrámě páně poskvrněno a polámáno jest a rozmetáno; samý toliko ještě jediný pacifikál mám za to, že v své celosti zůstává.

Krchov okolo chrámu páně, tu kdež mrtvá těla pochovávají, tak jest velmi neřády naplněny, že o tom hamba mluviti, nebo se na něm děje hůře než v náké obecní marštali, proto[že] žádné dvéře nejsou, kterými by mohl zavřín býti krchov; a co hůře jest, že když se mše svatá slouží, častokráte svině i v kostele se procházejí a okolo oltáře cidi a hanebně nečistí. O tom kdy jsem panu primasu oznámil, aby to přetrhl a mříže k krchovu aby zase, jako prve byly, zdělati dal, smíchem mne odbyl mluvíc, že netoliko lidé ale i svině svou pobožnost v Soběslavi ukazují a rádi do kostela chodí.

Ornátové, kápě, dyalmatyky a jiné aparáty, kterých by se v rozličnosti barev k kderé slavnosti vejroční k službám božím potřebovati mohlo a mělo, ti vydáváni faráři od kostelníka nebývají, dokud pan primas neporučí, a když se ornát k kderé slavnosti potřebuje, teprva kostelník k primasu do jeho domu jde a jeho se ptá, má-li takový ornát vydati; poručí-li primas, vydá, a pak-li neporučí, tehdy ani kostelník se zase nenavrátí, a kněz musí ornát vžiti takové barvy, jaký před rukama jest.

Bez vůle pana primasa farář žádnému člověku mrtvému a katolickému nesmí velikým zvonem hrany dopustiti zvoniti, ale vždyckny zvoník musí se jeho ptáti, a poručí-li farář, tehdy on nedá pravíc, že toho není hoden člověk ten, aby mu se mělo velikým zvonem zvoniti, že on již nic neslyší a toho nepotřebuje.

Při chrámě páně téměř žádných mšálů, korporálů, agend, antifonarii se nenachází; u pana primasa (o tom kostelník pověděl) že jsou nákladný šátky a drahý, kderými se kalichové přikrejvali, a do nich se korporálové schovávali tu při tom kostele Soběslavském. Jakým způsobem k němu jsou se dostaly, on že o tom neví; prázdné toliko mošničky z drahé matérie že před rukama mnoho má. Ano i o tom vyznal ten kostelník, že viděl na den slavný letnic, ana dcera téhož primasa v tom jednom kostelním a korporálním šátku drahým a krásným chodila, majíc ním hlavu obvinutou, a on jej poznal, ale nic říci nesměl. U pana pak Šebestiána Roubíka více se najde mšálů, agend a breviářů nežli při kostele, takže se z toho souditi může, že jsou se musili někdy o ty věci kostelní rozděliti a, co se z nich dvou komu hoditi mohlo, sobě vzíti.

Každou neděli u pana primasa pikharté Boleslavští svůj zboř mívají a k němu se scházejí, a vždy tu také někderý jich sekty jáhen z Tejna Vltavy přichází, tak že jich tam téměř té sekty tak mnoho bývá, jako v kostele, a on též primas dítky své křtíti dává v domu svém týmž pikhartům a v kostele je mrtvé pohřbuje a pochovává. Mikulášenců a Pecínovských sektářů v městě Soběslavi také velmi mnoho jest, i po vesnicích k faře Soběslavské náležejících; a časté své zbory mívají a z mnoha mil se do Soběslave scházejí a, jaké mohou příkoři nejhorší, faráři to činí.

Páni zemane, což jich okolo Soběslavi jest, k faře městské náležející, ti na krátce žádných platů a desátků dávati nechtí, a mnozí i poddaní jejich; a každý ten zeman činí, jak mu se líbí, dopouštějíce toho poddaným svejm, aby mimo osadu Soběslavskou, kde se jim koliv líbí, své dítky křtíti nosili, se oddávali a pochovávali; v tom že jim žádný rozkazovati nemůže, oni že sami svoji páni jsou, žádného se neobávajíce.

Důchodové farní ti jsou již velmi zmenšeni, tak že téměř sotva polovice se jich ukazuje, a pro ty důchody neb desátky sám farář do vesnic choditi musí, od fůry formanu platiti, od sedlákův teprva kupovati a jim nemálo na pivo dávati, a ještě stoklasu, koukol a smeti od nich bráti musí, a na ty desátky dosti chatrné a obilné podlí sebe kaplana, rektora, kantora a zvoníka poctivě vychovati a náležitou stravou je opatřiti musí.

Pan primas Soběslavský dal se v tom slyšeti někderým konšelům a sousedům města Hradce Jindřichova v Soběslavi v pondělí po Hranicích, že farář Soběslavský důchody poctivé a obilné opatření míti může, tak že obojího obilí žita a ovsa jemu se ročně schází 7 kop kněžské staré míry. Proti tomu, když se všeckna registra fary Soběslavské pod pečetí městskou vydané sečtou se všemi těmi lidmi, kdeří dávají i nedávají desátek, nic více se nevyhledá, než všeho desátku 6 kop strychů. Ale proti těm šesti kopám toho obojího obilí a těch desátků schází na těch lidech a kruntech, kteří hned nechtí desátků dávati: při Soběslavi schází obojího obilí 20 měr; na paních a zemanech a na jiných poddaných jak panských tak městských a na dvořích k obci Soběslavské náležejících, z kterých prve desátkové vycházeli, schází také 86 měr, a tak nedostává se panu primasu Soběslavskému na jeho pravdu k těm sedmi kopám, o kterýchž jest mluvil, že se faráři schází, obojího obilí, aby se počet srovnal, 160 měr. Nebo všeho sumou desátku obilného jak v městě tak v vesnicích, ano i oves ouroční z Rosicky počítajíc léta pominulého 1600 nevybralo se než 260 měr.

A tak mnohé jiné bezpráví a křivdu farář Soběslavský snášeti musí, že by žádný věřiti nechtěl kromě ten, kdo u nich farářem jest anebo bude.