NA KŘIVOKLÁTĚ, 28. února 1601. - Orig. v arch. arcib. Pražského. (Recepta ab anno 1601—2.)

Službu etc. Jaké jest mi VknMt na stížnost kněze Tomáše Karbaniusa, faráře v Cerhovicích, psaní učiniti ráčil, mne napomínajíc, abych nad dobrým řádem a kněžími pořádnými ruku ochranou jměl a Pavla Sládka v Cerhovicích podle slušného a uznalého jeho provinnění, čím by tak povinen byl, aby odvedl, všelijak přidržel, a p. Jiříka Vejžlice, kterýž desátek knézi zadržuje, aby jej témuž knězi vypravil, náležitě napomenul: i oznamuji VknMti, že sem témuž Pavlovi z Crhovic stížnost kněze Tomáše dostatečně předložiti dal, kterýž v tom omluvení jeho před VknMti velice se nevinen býti praví, jakž z omluvy jeho příležité VknMt porozuměti moci ráčí. A nad to vejše mohu VknMti oznámiti, že sem se purkrabího Točnického dotazoval, jestliže jest na téhož Pavla z Cerhovic v jaké v pokutě uložil, aby krucifix do chrámu Páně udělati dal, v čemž on odpírá a zprávu dává, že jest se týž Pavel [s] spolusousedem svým u přítomnosti jeho purkrabího a pana děkana Žebráckého dobrovolně uvolili, že ke cti a chvále pánu Bohu do chrámu Páně krucifix koupiti chtějí, kněz Tomáš pak že chce aby dva koupili, do chrámu Páně jeden a jemu druhý. Čehož se oni zpěčují, poněvadž nic p. faráři nepřipověděli; než do chrámu Páně, več jsou se podvolili, že koupiti chtějí.

Co se pana Jiříka Vejžlice dotejče, ten se témuž knězi Tomášovi téhož desátku vždy dáti zpěčuje pokládajíc toho tu příčinu, že, když jest pán Bůh prostředkem smrti kuchařku jeho, osobu dobře zachovalou, z tohoto světa ve dvoře jeho, kterýž k témuž zadusí náleží, pojíti ráčil, že ji při chrámu Páně na kry chove (protože pod obojí způsobou byla) pochovati dopustiti nechtěl, jemuž já, poněvadž osoba stavu rytířského jest, v té příčině, aby týž desátek [zaplatil], rozkazovati nemohu.

A nad to vejše VknMti i to oznámiti mohu, že sobě tíž Crhovští [stěžují], že lidi pod obojí způsobou s tohoto světa scházející a k témuž záduší od starodávna náležející při chrámu Páně na krychově proti starobylému způsobu pochovati dáti dopustiti nechce, že je musejí při rozhraní cest dáti pochovati. Jedné pak ženě těhotné, kteráž se na každou hodinu očekávala, žádostivá toho od něho jsouc, aby jí jakožto ženě životem svým nebezpečné velebnými svátostmi pod obojí způsobou posloužil, v tom posloužiti nechtěl; nad čímž, že se jim od téhož kněze Tomáše takové prve nebejvalé a od předešlých p. farářův jich nikda za lidské paměti nečiněné nezpůsoby, ano že i týž kněz Tomáš jinače nepřikladný život vede, obec Crhovská a jiní lidé k témuž záduší přináležející těžké utrpení majíc velice naříkají. A jest se obávati, aby se skrze to potomně nětco zlého nezběhlo.

A poněvadž týž kněz Tomáš sám toho při VknMti, aby k svatému Jiří jinou farou opatřen byl, vyhledává, žádného vyměření VknMti nečině to vše k milostivé vůli VknMti a dalšímu a brzskému opatření to poručena činím. S tím etc. Datum na Křivoklátě 28. Februarii anno 1601.

VknMti k službám povolný Hans Hendrych Prolhofer z Purkersdorýu, hejtman Křivoklátský.