141. Usnesení obecního sněmu, kterýs zahájen byl na hradě Pražském 26. ledna 1601 a zavřín t. l. 19. února.
19. února 1601. — Kvatern "Bílý sněmův obecních od 1583 — 1602" ó. 2, fol. 0 4 — P 14. v arch. zemsk. král. Česk.
Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího gestiste ho prvního v pátek po Obrácení svatého Pavla na viru křesťanskou a zavřín téhož létá v pondělí po svatém Valentinu, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána pana Rudolfa II. Římského císaře, Uherského a českého etc. krále etc., ode všech tří stavův království českého svoleni a zavřini jsou.
Ve jméno blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté Otce, Syna i Ducha svatého, vše jednoho pána Boha na věky požehnaného Amen.
Jakož jest JMt Římský císař, Uherský a Český oc král oc pán náš nejmilostivější, sněm obecní všem třem stavům království Českého věrným poddaným svým rozepsati a stavům to milostivě v známost uvésti ráčil, že JMCská všelijak se k tomu dle nejvyšší možnosti své vedle předešlým sněmem milostivého JMti zakázání snažiti a přičiniti chtíti ráčil, aby s tím ukrutným, dědičným a krve křesťanské žíznivým nepřítelem Turkem dobrý, stálý a království a jiným zemím JMCské užitečný i bezpečný pokoj učiněn býti mohl, a tudy z tak častého rozpisování a držení sněmův obecních a z těch ustavičných a těžkých daní, na čemž stavové stížení jsou, zase sjiti mohlo, ale poněvadž z dopuštění pána Boha všemohoucího a pro hříchy naše k tomu jest za příčinou všelijakých lstivých a zchytralých obmyslův toho nepřítele Turka (nedavše JMCská na osobě své v té příčině dokonce nic sjíti) přivedeno bejti nemohlo, ano že čím dál vždy větší nebezpečenství na království toto a země k němu příslušející, zvláště tou nešťastnou příhodou vzdáním té vzáctné a znamenité pevnosti Kaniže se valí: pročež JMCské jakožto nejpřednějšímu křesťanskému potentátu a ochránci i milovníku poddaných svých věrných s stavy království tohoto i jinými zeměmi k němu přináležejícimi se s pilností o to starati přísluší, jakými by prostředky tak škodlivému a záhubnému. předsevzetí dotčeného nepřítele Turka časně v cestu vkročeno a s pomocí boží království toto s zeměmi k němu příslušejícími před takovým nebezpečenstvím a pádem zachováno a opatrováno býti mohlo; tomu všemu jsou stavové z milostivé proposici a sněmovního předložení JMCské obšírně porozuměli. I poněvadž vůbec vědomé jest, že pán Bůh všemohoucí ty a takové pokuty, jako mor, válku, drahoty, neúrody a jiné k tomu podobné těžkosti a neřesti pro hříchy a nepravosti naše slušně a hodně na nás i všecko křesťanstvo dopouštěti ráčí, abychom s náboženstvím z celého, upřímného a skroušeného srdce k jeho svaté božské milosti se utekli a jeho božskou milost prosili, aby takový svůj svatý božský, spravedlivý a přísný hněv ukrotiti, nad křesťany se smilovati a tu ránu svou, totiž válku, mor a drahotu od nás milostivě odvrátiti a pro slávu syna svého milého a pro rozmnožení svaté víry křesťanské nám proti témuž ouhlavnímu a krve křesťanské dědičnému nepříteli Turku pomoc a vítězství šťastně dáti ráčil: a protož nechajíc všech zbytečností a hříchův pácháni, smilstva, cizoložstva a hanebného ožralství i jiných proti pánu Bohu a přikázáním jeho nepravostí, pro kteréž se pán Bůh všemohoucí hněvati a na nás i všeckno křesťanstvo takové obtížnosti dopouštěti ráčí, abychom přestali a jiným na sobě dobrý přiklad ukázali. Což bude-li se při nás skutkem nacházeti, a jeho svatou milost v pravé pokoře upřímným srdcem, modlitbami, almužnami, posty svatejmi i jinými všemi skutky pobožnými budeme-li předcházeti, té celé víry i naděje k jeho svaté milosti jakožto k milostivému pánu a stvořiteli svému sme, že takový spravedlivý hněv svůj nad námi ukrotiti a taková trestání od nás odvrátiti s pomocí jeho božskou a pro čest a slávu syna svého milého pána našeho Ježíše Krista a nad tím ukrutným tyranem a krve křesťanské žádostivým pohanem šťastné vítězství dáti ráčí. Což správcové duchovní na kázáních i při službách božích při všech kostelích lidu obecnému oznamovati a je k tomu se vší pilnosti napomínati mají.
A protož k takové veliké a důležité potřebě nás i všeho křesťanstva ačkoliv s velků a znamenitou nás i nebohých poddaných našich obtížností o tuto nížepsanou velikou a znamenitou téměř i nade všecku naši možnost pomoc ještě na tento rok mezi sebou sme se snesli a namluvili.
Sbírka na lid válečný.
Předně na panství JMCské hejtmane a purkrabové, stav panský, rytířský, města, kolegiáti, též všickni lidé duchovní aby každý, kdožkoliv jaké lidi poddané mají, z každého gruntu aneb z každého člověka poddaného osedlého, (nepotahujíce téhož člověka v to, než sám každý z měšce svého vlastního) ještě tento rok jednu kopu míš-, totiž v pondělí po památce sv. Trojice nejprve příští půl kopy míš. a na sv. Havla nejprve příštího vše léta tohoto šestnáctistého prvního druhé půl kopy míš. aby skládali, Pražané pak a jiná města JMCské a JíMtiCové jakožto králové české, kteří třetího stavu užívají, místo té sbírky, kterouž sou stavové vyšší po jedné kopě míš. z poddaných mezi sebou svolili, k takové obecní potřebě na hotové sumě opět zase třiceti sedm tisíc pět set kop míš. aby dali, totiž jednu polovici té sumy v pondělí po památce sv. Trojice a druhou polovici při sv. Havle vše léta tohoto šestnáctistého prvního.
A nad to vejšeji ten každý, kdož peníze na ourocích má, by pak podle toho i statek pozemský měl, aby z každého tisíce kop gr. č., což by tak mimo dluhy své týchž peněz na úrocích měl, šest kop gr. č. na dva rozdílný terminy, totiž v pondělí po sv. Trojici nejprve příští tři kopy gr. č a na den sv. Havla při druhém terminu tolikéž tři kopy gr. č. s listy přiznavacími dáti byl povinen; toliko které by vdovy nebo jiní lidé tak chudí byli, že by více statku nežli jednom do jednoho tisíce kep gr. č. jmění svého neměli, ti se v to nepotahují.
Sbírka z poddaných.
A dále k milostivé JMCské žádosti na tom jsou se s JMCskou všickni tři stavové snesli a toto nařízení učinili, aby z panství JMCské lidé poddaní, též pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních i všech jiných lidí, každý poddaný usedlý po čtyřidcíti osmi gr. niíš. rozdílně na dva terminy aby dali, totiž první termín při sv. Vavřinci, druhý při sv. Vácslavě vše tohoto roku šestnácti stého prvního, vždy každého terminu po dvadcíti čtyřech gr. míš. Z takové pak sbírky, i ze všech jinejch jak poddaní k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského tak k purkrabství Karlštejn-skýmu náležející ani žádní manové v této tak veliké obecní nás všech dotejkající potřebě, by pak i s gruntův sběhlí, vynímati se nemají. K čemuž týmž lidem poddaným podruhové jich podle náležitého uznání i také čeládka přístavná mužského pohlaví z každé kopy, jakž by zjednána byla, dva groše míšeňská ku pomoci té sbírky hospodářům svým odvozovati mají. A také každý vovčák mistr po jedné kopě a tridcíti gr. míš. a pacholek po čtyrydcíti pěti gr. míš. rozdílně na ty dva napředpsané terminy dávati mají.
Svobodníci pak, dědiníci. nápravníci, též svobodní rychtáři a dvořáci každý po šesti kopách míš., farářové i všickni lidé duchovní a kteříž jakékoliv důchody k farám mají, by pak tu farářův nebylo, tehda z far kolátor po třech kopách míš., též na dva terminy napřed psané při jednom každém terminu po jedné kopě třidceti gr. míš. dáti a odvozovati mají. Též také jeden každý z obyvatelův tohoto království, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten každý aby z toho dvoru, také i dědiníci a dvořáci, totiž šest kop míš. na ty předepsané terminy po třech kopách míš. v táž místa předepsaná dávati a časně s listy přiznavacími odvozovati byl povinen.
Pražané pak i jiná města JMCské i JíMtiCové jakožto králové české všickni, kteří třetího stavu užívají, aby vždyckny každý osedlý z domu svého po čtyrydcíti osmi gr. míš. na ty tři terminy nížepsané, tak aby na každého po dvou kopách čtyrmecítma gr. míš. z jednoho každého domu dáti přišlo, dáti a odvozovati mají. Však toho se při berních městských šetřiti má " aby měšťané možnější jiným chudším pomoc náležitou vedle možnosti jednoho každého činili, tak aby též pomoci svolené tím snázeji vycházeti mohly.
A poněvadž se zpráva dává, že by domové jak v městech Pražských tak i v jiných městech nepilně sčítáni býti měli, protož aby rychtářové JMCské v jednom každém městě a, kdež rychtářův JMCské není, primas a jedna osoba ouřadní na povinnosti své všecky domy, z nichž by se ta sbírka dáti měla, se vší bedlivostí sečtli, tak aby při též sbírce náležitá rovnost ode všech zachována býti mohla.
Nicméně domové náležití k nejvyššímu převorství království Českého, panně abatyši kláštera sv. Jiří, též kláštera sv. Anežky a sv. Tomáše i všech lidí duchovních při městech Pražských a jiných městech bydlících od vrchnosti jejich, i kteří jsou v nově vystaveni, se vší pilností tak vyhledáni a sečteni býti mají, aby všickni z domů svých tu svolenou sbírku dávali a vyplňovali.
Kterážto sbírka aby se ihned nazejtří sv. Vavřince za ten první termin z měst Pražských nejvyšším berníkům a v jednom každém městě krajském berníkům krajským, tak jakž výš dotčeno, odvozovati začala, druhý pak termin nazejtří sv. Václava a třetí tennin v pondělí po vánocích vše tohoto roku šestnáctistého prvního od každého obyvatele království Českého beze všech odtahův pod nížepsanými pokutami aby se skládal zouplna a berníkům krajským nižepsaným s listy přiznavacími, tak jakž jich forma při zavírce tohoto sněmu ukazuje, na každý termin svrchupsaný časně odvozoval.
Z takové pak sbírky jak písaři, kteří by na hradě Pražském aneb kdežkoliv v jakýchkoliv povinnostech buďto JMCské neb zemských byli a byt svůj v městech měli a živností městských po žívali, též také i handléři, cizozemci a ležáci, nijakžse vytahovati nemají a moci nebudou.
Sbírka z všelijakého obilí ozimního i jarního.
Předně na panstvích JMCské hejtmane a purkrabové z dvorův JMCské jakožto krále Českého, stav panský, rytířský, města, kolegiáti, též všickui lidé duchovní z dvorův svých poplužních, z zádušních i z špitálských, též i městských a šosovních, nicméně manové, svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové, dvořáci, farářové z dvorův a rolí svých, poddaní na panstvích JMCské, též k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského i také k purkrabství Karlštejnskýmu náležející, a sumou všickni poddaní naši, kteříž jakéžkoliv dědiny mají žádného v tom nevyměňujíc, aby tento nynější tak nebezpečný rok ze čtyř mandelův do každého mandele patnáct snopů počítajíc, aneb z jedné kopy totiž z šedesáti snopův ozimního obilí, totiž pšenice a žita, i také z ječmene, který se v některých krajích na zimu šije, po dvou gr. mís., a z jarýho též z každé kopy snopů, totiž z pšenice jaré, žita jarého, ječmena a ovsa po jednom gr. míš. skládali a odvozovali. Však hejtman a purkrabové na panství[ch] JMCské tolikéž každý pán, rytířský člověk i každá vrchnost, města i jiní všickni napřed dotčení obyvatelé království tohoto českého, ovšem žádného duchovního neb světského vyššího neb nižšího povolání, aby sobě kdo z strany této sbírky co na pomoc bráti chtěl, nevymiňujíc, to tak naříditi mají, aby dvě neb tři osoby hodné, na cti zachovalé, zásobné, možné a dobře usedlé v jednom každém městě, městečku aneb vsi k tomu obrány a nařízené byly a, zvláštní dostatečnou přísahu na to mající, kderáž do tohoto sněmu slovo od slova vložena jest, aby všecko nahoře psané obilí, prve nežli by s pole domů aneb do stohův svezeno a skládáno bylo, na vruby pořádně jednu každou kopu mandel jarýho i ozimního zvlášf nařezovaly, vroubily aneb zapisovaly. A potom podle takového téhož obilí sečtení od každého napřed psanou sbírku vybírati a k tý a takové sbírce obzvláštní vruby a rejstra založiti a, cožkoliv týž sbírky podle takového sečtení, vroubení a poznamenání z každé kopy snopuov obojího obilí vyberou, podle dotčených přísah a povinností, žádného v tom neušetřujíce a nic toho za sebou nezadržujíce, každé vrchnosti a pánům svým aneb od nich nařízeným správcům a ouředníkům s registry a s vruby na den sv. Havla nejprve příštího pod přísným trestáním a, jakž dotčeno, na tu přísahu, kderouž sou napřed pánu Bohu a vrchnosti učinily, zouplna odvozovati mají a povinny budou.
Pakli by se to kde a při komkoli shledalo a našlo, že by vazbu neobyčejnou a nad míru velikou dělati dal, tehdy aby z jedné každé kopy snopův napředpsaného obilí dvojnásobní touž sbírku dáti a berníkům krajským pod pokutou tímto sněmem vyměřenou odvésti povinen byl, kteroužto onj berníci krajští na něm podle pokut tímto sněmem nařízených dobývati a k jiným nahoře psaným sbírkám přiložiti mají.
Jedna pak každá vrchnost, přijmouc k sobě takovou sbírku od dotčených osob přísežných, berníkům krajským s listem přiznavacím podle nížepsané formy na jeden termin, totiž v pondělí po svatých Šimonyši Judovi nejprve příští, dávati a odvozovati má. Jiní pak všickni, kterého by koliv stavu byli a dvory dědičný, poplužní, hamfeštní neb poplatní bez lidí poddaných měli, též manové a svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, ti všickni sbírku svou z vobilí, což by jí jednomu každému z dvorův jeho vlastních dáti se dostalo a přišlo, s listem svým přiznavacím přijmouce to k svému dobrému svědomí, jakž forma téhož listu svědčí, na svrchupsaný termin sv. Simony še a Judy berníkům krajským odvozovati mají a povinni jsou.
Co se pak farářův dotýče, jeden každý kolátor jich přijmouc též takovou sbírku z obilí od nich touž sbírku nahořepsaným způsobem podle sbírky své a od lidí poddaných svých vybrané berníkům krajským s listem přiznavacím odvozovati má a bude povinen.
Sbírka z rozličných věcí.
Předkem aby z jednoho každého džberu aneb kopy štik a kaprův, co se toho koliv prodá, jeden každý z obyvatelův tohoto království po pěti gr. bílých dali, item, z každého vědra vina, které se koliv a od kohokoliv vyšenkuje, aby též pět gr. bílých dáno bylo. A aby mohlo to dostatečněji vyhledáno býti, kudy by z těch a takových vln sbírka žádným způsobem nebyla zadržována, zvláště pak, že mnozí pod způsobem k svému vlastnímu trunku dadouce vína sem do měst Pražských přivézti, je potom jiným k vyšenkování prodávají: a protož na tom sou se s JMCskou všickni tři stavové snesli, aby každý, kdož by taková vína šeňkoval, z nich takovou sbírku svolenou zouplna dal pod propadením takových vín, na ěež perkmistr hor viničných podle instrukcí své bedlivý pozor míti má.
Item, z každé láky sladkého pití po jedné kopě míš. a, kdež by se táž sladká pití z velikých nádob šeňkovaly, tu aby se vždycky čtyrydceti pinet za jednu láku počítalo.
Item z dobytkův, kteříž se koliv na prodaj bijí, aby jeden každý povinen byl dáti z vola uherského patnáct gr. č., z krmného domácího patnáct gr. č., z polského dvanáct gr. č., z domácího českýho deset gr. č., z krávy a jalovice deset [ Tištěné články mají: "šest" gr. m. ] gr. č., z telete každého tři gr. č., z vepře krmného pět gr. è., z skopce, berana a kozla po jednom gr. 5., z ovce a jehněte po jednom gr. č., z pinty páleného vína, kdož je koliv z kvasnic na prodaj páliti dá, aby každý povinen byl jeden gr. Č. dáti.
Však poněvadž se to vskutku shledalo, že se na též pálené v tomto království mnoho tisíc strychův vobilí ročně vypotřebuje, a roku minulého nás pán Bůh opět nemalou neourodou navštíviti ráčil: protož sme se na tom snesli, aby žádný z obyvatelův tohoto království až do roku od zavření tohoto sněmu pořád sběhlého téhož páleného z sladův ani z žádného jiného obilí, ani z muk a prachu nepálili ani páliti nedal, tak aby ten počet obili raději na chléb obrácen býti mohl, nežli by se k takovému bez potřebnému nápoji spotřebovati měl. A kdož by se toho proti tomuto snesení dopustil a též pálené z jakýchžkoliv sladův a obilí, muk neb prachův (jakž výš dotčeno) pálil aneb páliti dal, tea každý aby pět kop gr. č. tolikrát, kolikrát se toho dopustil, propadl; kterážto pokuta od vejběrčích k té sbírce nařízených beze všeho přehlídání zvyupomínána a vedle té sbírky z měst Pražských nejvyšším bernikům a v jiných městech bernikům krajským odvedena býti má.
Židé pak, kteříž zde v městech Pražských i jinde, kdežkoliv v tomto království jsou, jeden každý z mužského pohlaví, kterýž přes dvadceti let stáří jest, dva uherská zlatá, ti pak, kteříž pod dvadceti až do desíti let stáří jsou, po jednom uherským zlatým dáti povinni jsů.
Jakým řádem ta sbírka vycházeti má.
Táž pak sbírka vejš dotčená z ryb, poněvadž se na větším díle dvou stavův vyšších dotýče, má od jednoho každého z obyvatelův tohoto království s listem přiznavacím na první termín při sv. Havle nejprve příštím, a druhý při sv. Jiří léta budoucího šestnáctistého druhého bernikům krajským odsílána býti, a jeden každý má se v tom beze všeho fortele věrně a spravedlivě chovati.
Při jiné pak sbírce z mas, vína, z sladkého pití, páleného, má tento řád zachován býti: předkem JMCská v městech JMti též i císařové JíMti jakožto králové české skrze podkomoří a na panstvích JMCské skrze hejtmany, v městech pak a v městečkách i ve všech, též i v rychtách svobodných neb statcích dědiníkův, kdež by řezníci krámy své měli, a víno se šeňkovalo aneb pálené se pálilo, pánům a rytířstvu, též osobám duchovním náležitých jedna každá vrchnost má dvě hodné osoby naříditi a obzvláštní přísahu jim vydati, aby se předkem každý pondělí cechmistrů a starších přísežných řezníků i jiných lidí na to, co jest minulého téhodne od kohokoliv dobytka k prodaji sbito, dostatečně a bedlivé vyptaly a vedle toho vyptání a bedlivého vyhledání tu sbírku z mas aneb z dobytkův aby vybíraly a, co se toho sejde, v městech a městečkách královských a králové JíMti purkmistru a konšelům, jinde pak vrchnosti své aby poznamenané daly.
Kterážto sbírka potom při každém dolepsaném termínu od pánův a rytířstva i duchovních, též i od purkmistra a rad z měst i s tím poznamenáním, co toho který tejden vybráno bylo, berníkům nejvyšším na hrad Pražský časně posílána býti má.
Z strany pak vína šeňkování a páleného pálení také na to ty osoby obzvláštní pozor míti mají, a bez vědomí jich žádný hospodář ani šenkýř nemá vína k šeňku načíti, než jim o tom oznámiti a hned. jakž víno načne, z každého vědra pět gr. č. dáti.
Kteří pak pálené způsobem výš psaným z kvasnic a nejinač dají páliti, ti také každého téhodne těm osobám nařízeným, co ho kdo páliti dal a prodal, mají oznamovati, načež se také i oni sami bedlivě mají ptáti a ihned od každého tu sbírku vybírati a při tom se tak, jakž o m tsu dotčeno, zachovati.
Židé pak v městech Pražských i v jiných městech, kdež se koliv v tomto království českém zdržují, mají starším svým jedenkaždý touž sbírku vejš psanou na dva terminy níže psané časné od sebe odvozovati, a židé starší mají toho, aby se při tom žádného fortele nedalo, pilní býti a takovou sbírku časně a bedlivě vyupomínati a žádnému nepřehlídati, ani aby kdo měl telidáž, když se sbírka dávati má, někam pryč jeti. toho nemají, leč by prve sbírku dal, dopouštěti. A jestliže by co nedbanlivostí jejich a ňákým fortelem sešlo, aneb že by ta sbírka časně a zouplna odvedena nebyla, o to se má k starším židům hleděti. Kdež pak ti židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom, tak jakž svrchu psáno stojí, má chovati a tu sbírku od židů vyberouc berníkům krajským odsílati. A ty všecky sbírky z věcí nahoře psaných mají se od sv. Jiří nejprve příštího začíti skládati a z měst Pražských i židův Pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským jeden termín při sv. Havle nejprve příštím a druhý při sv. Jiří léta příštího šestnáctistého druhého zouplna odvozovati pod pokutami nížepsanými.
Sbírka ze mlejnů.
Nicméně ze všech mlejnů na panství JMCské, též na gruntech panských, rytířských, městských, duchovních, špitálských a jiných všech a všelijakých, na číchž by koliv gruntech byly, buďto náchlebních, poplatních, nájemních, z každého kola moučného anebo sladového, žádného v tom nevyminujíce, po 30 gr. č. na dva terminy, totiž první na sv. Vavřince patnácte gr. č. a druhých patnácte gr. č. na sv. Vácslava, aby takovou sbírku z měst Pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským dávati a odvozovati mají.
Sbírka z vlny.
Item, z každého kamene vlny. kdož by ji koliv prodal, po 4 gr. č. na sv. Vácslava a to od zavření sněmu do roku pořád sběhlého dávati a berníkům krajským s listy přiznavacími odvozovati mají.
Sbírka z dobytkůy a jiných věcí, kteréž se přes pomezí z tohoto království ženou a vezou.
Totižto zvolá uherského patnáct gr. č.. z vola polského dvanáct gr. č. z vola českého deset gr. č., z vepřů a sviní hladových po třech gr. č.. z skopce. ovce, berana, kozla, kozy po 1 gr. č. z koní a klisen, kdož by je z tohoto království přes pomezí vedl, po jedné kopě gr. č., [z| centnýře peří, co se toho přes pomezí z tohoto království veze, po jedné kopě gr. č.
Nad kterýmižto sbírkami JMCská ráčí sobě moci osoby jisté voliti, kteréž by podle jim vyměřeného řádu z nadepsaných věcí takovou sbírku na pomezích tohoto království vybíraly, kterážto sbírka také nejinam, nežli na tento lid válečný od stavů tak svolený obrácena býti má.
Takové pak sbírky z nahořepsaných všech těch věcí na dva terminy od týchž osob od JMCské k tomu nařízených počnouc od zavření sněmu tohoto první termín na sv. Havla nejprv příštího a druhý termin na sv. Jiří, když se psáti bude léta šestnáctistého druhého, nejvyšším bernikům na hrad Pražský s listy přiznavacími skládány a odvozovány býti mají.
Sbírka z komínuov.
Předně a nejprve ze všech zámkův, hradův i tvrzí, sídel, klášteruov a obydlí JMCské, též panských a rytířských, nicméně i z domův a dvorů v, na kterýchž by lidé stavu panského, rytířského i městského, též lidé duchovní, manové, dédiníci a svobodní rychtáři svá obydlí měli, též ze všech hrazených měst a předměstí JMCské a JíMticové jakožto králové české panských a rytířských z každého komínu, by pak dva nebo tři spolu byly, anobrž kolikkoliv ohňův pod ním se topí, každý oheň za komín počítajíc, když by toliko týž komín nad střechu vycházel, po dvadcíti gr. míš. na dva terminy, totiž deset gr. míš. v pondělí po sv. Trojici, a druhý termín na sv. Havla též deset gr. míš. vše léta tohoto šestnáctistého prvního týmž berníkům krajským s listy přiznavacírni, jakž formy jich ukazují, aby odvozovali.
Však při tom kdož by tak z stavu třetího městského jaké pokojníky, nájemníky aneb podruhy měli, ti jim v slušnosti a v mírnosti pomoc na tuto sbírku z komínův činiti a dávati mají, tak aby zouplna a docela ze všech komínův táž sbírka vycházela.
Jakým řádem v městech táž sbírka vybírati se má.
Taková pak sbírka z komínův ode všech, jakž se svrchu píše, spravedlivě má vybírána a skládána býti, kterouž v městech Pražských desátníci s hejtmany čtvrtními v jednom každém městě Pražském, též i na Vyšehradě, Hradčanech i při všech jiných právích, též i z domův panských, rytířských a duchovních, spravedlivě vyhledati, vybírati, a purkmistru a konšelům v jednom každém městě odvozovati mají. A purkmistři a konšelé v jednom každém z měst Pražských, přijmouce k sobě touž sbírku od dotčených desátníkův a jiných, kdož ji vybírati budou, s jistým poznamenáním, co se jí z kderého domu sešlo, na dva terminy vejš psané, ničehož za sebou nezanechávajíc a s přijetím toho k jich víře a duši, že sou se v tom spravedlivě zachovali, těm osobám k přijímání všech sbírek nařízeným ji odvozovati mají.
Našlo-li by se pak na koho, že jest se při skládání anebo vybírání té sbírky z komínův nespravedlivě zachoval, ten každý aby touž sbírku čtvernásob dáti byl povinen a k tomu ztrestán byl.
V jiných pak městech také tím vším způsobem aby táž berně z komínův od purkmistra a konšelův jednoho každého města spravedlivé byla vybírána a bernikům krajským s listy přiznavacimi pod pokutou výš psanou odsílána.
O židech.
Židé pak všickni, kteříž buď v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království se zdržují, mimo sbírky výš psané z jednoho každého (lomu, kteréhož v držení sou, po čtyřech kopách míš. totižto každého terminu, když se sbírka z domův městských dává, po jedné kopě a dvadeíti gr míš. aby dávali a starším svým odvozovali a vyplňovali. A oni starší židé takovou sbírku časně vybírati a nejvyšším berníkům pod skutečným trestáním časně odvozovati mají. K sčítání pak takových domův židovských zde v městech Pražských JMCské rychtář v Starém městě Pražském přijma k sobě dvě osoby radní a v jiných městech, kdež židé jsou, primas jednoho každého města se nařizuje, tak aby je s pilností sečta takové domův sečtení osobám těm, kterýmž by se taková sbírka odvozovala, odvedli. Kdež pak tíž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, zachovati a, vyberouc touž sbírku od židův, ji berníkům krajským odvésti má.
Sbírka z zlata a všelijakých nížepsaných věcí.
Nicméně JMCská na tom jest se s stavy království tohoto milostivě snésti ráčil, aby z zlatohlavův, stříbrohlavův, z zlata nebo stříbra taženého neb uncového, tkanic zlatých neb stříbrných, též holcpantův, zápon, ormpantů, prstenů, šteftů, růží, medajl a knoflíků zlatých i jiných všech s drahým kamením a perlami řetězů a klenotů a zvláště z těch neužitečných šmelců, i také z rozličných sklenic a nádobí jaspisových, křištálových i jiných k tomu podobných z drahého kamení, též sobolův a rysův, zač se toho koliv prodá buď od křesťanův nebo židův desátou kopu, zač by kdokoliv v handli svém měl, aby dáti povinen byl, a nic toho v obydlí svém ani jinde přivezouc pod ztracením toho neskládal, leč by prve v Ungeltu Starého města Pražského se zastavil a opověděl, aby to spatříno a pošacováno od osob k tomu zřízených bylo. A což by od zavření sněmu tohoto a sv. Havlem přivezeno bylo, to při témž sv. Havle podle vyhledání a pošacování placeno býti má; a což od času sv. Havla se přiveze, to při času sv. Jiří léta šestnáctistého druhého osobám k tomu zřízeným placeno a dáváno býti má, v čemž i kupci dvorští v témž nařízení a z toho placení s jinými domácími pod propadením věcí svých rovnost nésti a žádných vejmluv položiti nemají. A jaký pořádek od domácích kupcův v Ungeltu se zachovávati bude, takový způsob od kupcův a obchodníkův dvorských v rathouze Menšího města Pražského v přítomnosti osob k tomu zřízených zachován býti má též pod propadením věcí kupeckých i také pod tou vší pokutou a na ten způsob, jakž zavírka artikule o skládání pomocí z vín hostinských o handlířích dvorských léta 86. to v sobě šíře obsahuje a zavírá. A berníci v Menším městě Pražském osoby s radou purkmistra a konšelův téhož města naříditi i místo jisté v témž rathouze k vyřizování svrchupsaných věcí obmysliti mají.
Pakli by někteří, jenž při dvoře JMCské aneb jiní cizozemci, kteří takové obchody v víně, sladkém pití, zlatohlave, stříbrohlavě, drahým kamením [sic] i jiných všech napředpsaných věcech vedou, tohoto snesení a nařízení placení podniknouti nechtěli, tehdy od osob k tomu zřízených to na berniky nejvyšší zemské a od berníků na maršálka dvoru JMCské, aby k tomu přidržáni byli, vzneseno býti má. Pakli by po takovém vznešení nebyli k tomu placení přidržáni, tehdy obyvatelé tohoto království žádnými takovými sbírkami povinni nebudou.
O dání moci nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským k nařízení řádu z strany sbírek.
A poněvadž stavové toho obzvláštní potřebu býti poznávají, aby tyto všecky svolené pomoci a sbírky dobrým řádem vybírány býti mohly, dávají JMCské nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským tímto sněmem tu moc, když by koliv co toho z strany vybírání těch sbírek na soud zemský vzneseno bylo a v čem by toliko nápravy potřebovalo, aby to, pokudž by toho jakou potřebu uznali, v lepší řád uvésti mohli. A to nařízení jich tak stálé a pevné býti má, jako by to tímto sněmem nařízeno a sneseno bylo.
Svolené pomoci aby časně vycházely.
A kdož by koliv na ty jmenované terminy takové sbírky a berně berníkům nejvyšším, též i krajským k tomu tímto sněmem zřízeným, při jednom každém terminu ve dvou nedělích pořád sběhlých zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned tíž nejvyšší berníci, též berníci v jednom každém kraji, neočekávaje a neohlédaje se na nic ani koho v tom ušetřujíce k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: vezmouce list obranný od desk zemských tomu každému pro neodvedení takových od něho i od poddaných jeho tímto sněmem svolených sbírek v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích a nábytcích jakýchkoli do té a takové sumy i s škodami a náklady na to vze šlými prodávati aby moc měli; pakli by na svršcích, nábytcích ta suma shledati se nemohla, tehdy díl statku do též sumy buďto zastaviti aneb prodati mohli, a což by tak koli prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užiti má. A kteříž by tak krajští berníci co z kterého statku a komuž by koli prodali, tomu aneb těm ve deky zemské aby jej vložiti mohli. Jestliže by se pak kdo takovému uvázání neb prodávání na odpor stavěti chtěl, tehdy ihned berníci krajští to na JMCskou vzuésti mají, a JMCská toho každého ráčí sem na hrad Pražský obeslati, a več mu to obráceno bude, v tom sobě sám ten vinu dáti musí.
A tiž berníci krajští mají z přiznavacích listů jednoho každého, jak se přiznal a té sbírky od sebe odvedl, pilně vyhledati a to tak opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo. A za list obranný, kterýž od desk zemských pro nedání takových svolených pomocí vycházeti bude, nemá se více dávati nežli patnácte gr. č.
Pakli by tu co při vybírání takových sbírek berníky krajskými sešlo, tehdy na nich a na jejich statcích tak tím způsobem, jakž nahoře o tom, kdož by časně berně dáti nechtěl, dobýváno býti má.
Kdož by pak statku pozemského neměl, než toliko peníze na ourocích, a takové výš psané svolené pomoci časně neodvozovali, toho na nich berníci krajští listem zatykacím tím způsobem jako z strany posudného pro předešle zadržalé pomoci i pro tyto nyní svolené dobývati moci budou.
Vyhledalo-li by se pak, an by někdo v tomto království českém v odvozování takových sbírek neupřímně se choval a, čím by spravedlivě povinen byl, toho neodvozoval, tedy ten každý dvojnásobně takovou svolenou sbírku a pomoc dáti a zaplatiti povinen bude, a bernici krajští předešlí i nynější na něm ji způsobem již výš psaným dobývati a k též sbírce přiložiti, také i všecky zadržalé berně zouplna zvyupomínati mají.
O Loketských, Chebských a Kladských.
Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče, s těmi JMCská podle milostivé vuole své o pomoc jich, kterouž by složiti měli, jednati dáti moci ráčí, a což tak od nich svoleno bude, to také nejinam než na ten válečný způsob obráceno a nejvyšším berníkům to v moc uvedeno býti má.
O městech horních.
Z strany pak měst horních a těch, kderéž ještě k třetímu stavu připojeny nejsou, JMCská s stavy tohoto království jest se na tom milostivě snésti ráčil, aby s týmiž městy o ty pomoci na tento rok od komory JMCské české jednáno bylo. Než z strany takových pomocí po předešlá léta zadržalých toho se, kdo by s nimi o ně jednati měl, při předešlých sněmích zůstavuje. Jestliže by pak dotčená města k ničemuž mírnému přistoupiti nechtěla, tehdy to minulým sněmem nařízené osoby soudu zemskému v známost uvésti mají, a co týž soud zemský v té věci za spravedlivé uzná, tím se dotčená města spraviti a tomu dosti učiniti povinny budou. A což se tak vedle mírné rovnosti od nich dáti míti bude, to také nejinam než k jiným berním a sbírkám zemským nejvyšším berníkům složeno býti má.
Berníci nejvyšší jsou tito voleni:
z stavu panského: Hertvlk Zejdlic z Šenfeldu na Polný, Chocni a Přibislavi, JMCské rada a JíMCové jakožto králové české měst v království českém podkomoří; z stavu rytířského: Vilím Rut z Dírného a na Dírném a na červený Lhotě; z stavu městského: Melichar Haldius z Najenperku.
Berníci krajští voleni tito:
v kraji Hradeckém: Jiřík starší Vratislav z Mitrovic, na Humburcích a Jeřicích, Václav Vo syka z města Hradce;
vkraji Boleslavském: Abraham Gerštorf z Gerštorfu, Jan Fiolka z města Boleslave;
v kraji Chrudimském: Bořek Hamza z Zábědovic a na Morašicích, Matouš Verin jinak Polák z města Chrudimě;
v kraji Čáslavském: Jan Chotouchovskej z Nebovid a na Žlebích, Samuel Zárybnický z města Čáslavě;
v kraji Kouřimským: Karel Materna z Květnice a na Radovesnidch [sic, Jakub Polenta z města Kouřima;
v kraji Vltavském: Jan Bechyně z Lažan a v Příbrami, Vít bakalář z města Sedlčan;
v kraji Prachenském: Vilím Chanovský Dlouhoveský z Dlouhé Vsi a na Rábí, Václav Mirovský jinak Mertlík z města Písku;
v kraji Bechynském: Karel čabelický z Soutic a [na] Žimunticích [sic], Jan Pakosta, z města Tábora primas;
v kraji Plzeňském: Mauric Vidršperger z Vidršperku a na Pteníně, Jan Mincar z města Plzně:
v kraji Podbrdském: Jiřík Pesík z Komárova a na Komárově, Jiřík Frcal z íněsta Berouna.
v kraji Žateckém: Bohuslav Felix Fictum a na Novém Pichlperku a Šumburce, Matouš Litomyšlský z města Žatče;
v kraji Litoměřickém: Fridrich z Bílé a na Řehlovicích, Vít Nymburský z města Litoměřic;
v kraji Slánském: Karel Hruška z Března a na Tatinném, Václav Koza z města Slaného;
v kraji Rakovnickém: Jan Adam Nostvic z Nostvic a na Kounově, Siineon Žlutický z města Rakovníka.
A o službu s nejvyššími i krajskými berníky mají se nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, tak jako teď po dvě létě pořád sběhlá učinili, narovnati a berníci krajští k vydání jim povinností, kdyžkoli od JMCské sem do Prahy obesláni budou, mají se dáti najíti.
Kteřížto nejvyšší berníci na větším díle vždycky aby zde v Praze byli přítomni, a JMCská také zde osobu jednu nebo dvě přísežné, kteříž by z národu našeho Českého byli, [míti] a JMCská týmž osobám instrukcí, jak by z strany berní přijímání i zase vydávání dostateční vědomost míti mohly, milostivě dáti poničiti chtíti ráčí.
Však prve nežli by taková instrukcí těm dvěma osobám vydána byla, že takovou instrukcí s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými uvážiti milostivě poručiti míti ráčí a to proto, poněvadž nejvyšší berníci zemští i také krajští obzvláštní zření, kdyby toho jaká potřeba z strany těch volených pomocí nastala, k nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským pro dobré JMCské a zachování lepšího řádu vedle vejminek v předešlých sněmích i tímto sněmem doložených míti mají.
A stavové království tohoto českého z těch ze všech svolených pomocí k potřebám jich zemským pět tisíc kop gr. č., tak:;by je od nejvyšších bernikův zemských vyzdvihnouti mohli, sobě tímto sněmem vymiňují.
O přijetí počtův od berníkuov.
Na tom jest se taky JMCská s stavy milostivě snésti ráčil, pověvadž na přijetí počtův ber-ničných JMCské i stavům nemálo záleží, aby od bernikův nejvyšších i krajských poctové přijati byli, a kteří tak pořádné počty svý vykonají, aby podle předešlých sněmův vykvitováni náležitě býti mohli. Na kteréžto počty v pondělí po Svátosti nejprve příští [7. Maii] osoby od JMCské volené a od stavův předešlým sněmem léta 1600. nařízené zasednouti a ihned odtud se nerozjíždějíc je na místě a konci postaviti mají, tak najde-li se, že ti berníci dotčené počty vykonají, aby při soudu zemském nejprve příštím kvitováni býti mohli. A na místě z světa sešlého Václava nejstaršího Berky z Dube a z Lipého a na Rychmburce, nejvyššího komorníka království Českého, volili jsou Adama z Šternberka, na Bechyni a Sedlci, nejvyššího sudího království Českého.
Povolení a v moc uvedení JMCské sbírek od stavův svolených.
A na tom jsme se všickni tři stavové s JMCskou poddaně snesli, abychom tyto všecky napředpsané sbírky a pomoci JMCské jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu v moc uvedli na ten způsob: předkem, aby JMCská podle milostivého JMCské zakázání z týchž od nás svolených pomocí dva tisíce koní zbrojných, kteréž se JMCské k tomu nejužitečnější viděti budou, toliko z národu našeho českého do pštolunku svého milostivě přijíti dáti ráčil, nad kterýmiž nejvyšší i rytmistři též z národu Českého a z těch osob, kteréž stavové JMCské poznamenaný poníženě podali, aneb jiných z země této obyvatelův a rodičův voleni býti mají. kterýmž z této nahoře svolené sbírky přede všemi jinými vojáky placeno býti má A aby se při tom ve všem lepší řád než předešle zachovával, volili sou stavové z sebe Kryštofa z Lobkovic, na Tachově a Pátku, JMti Římského císaře radu, nejvyššího hofmistra království českého a téhož království nejvyššího komrmejstra a na hradě Pražském nad apelacími presidenta, aby na to, když se takové od nich svolené pomoci a berně k placení lidu válečnému vyzdvihovati budou, kde a v která místa se obrátí, a komu aneb jak se z nich platiti bude, pozor dal, a to vše aby se na JMCské jistá psaná poručení nejvyšším berníkům dalo, tak aby v tom při počtu žádného omylu nebylo a takové peníze s jistým vědomím téhož nejvyššího hofmistra království Českého od nejvyšších berníkův zemských se vydávaly, a bylo-li by co nápravy hodného, JMCské tolikéž i soudu zemskému to v známost uvozoval. A berníci nejvyšší povinni budou každého času, když by jaká vejprava s penězi do země Uherské státi se měla, nadepsanému Kryštofovi z Lobkovic, nejvyššímu hofmistru království českého, to vždycky časně v známost uvozovati. A za takovou práci má se jemu jeden tisíc kop míš. od nynějších berníkův nejvyšších z těchto pomocí svolených dáti. Na ostatní pak sumu peněz nemalou, co jí po těch dvou tisících koních zůstane, ráčí JMCská podle vůle a libosti JMti lid válečný, který by se JMti nejlepěji hodil, moci dáti přijíti, toliko z té vší sumy povolené k milostivému JMCské zalíbeni stavové k tomu [svolují], aby na stavení některých pevností, na kterýchž království tomuto a zemím k němu připojeným nejvíce záleží, deset tisíc kop míš. vynaloženo bylo. Potom také aby o tom, jaký lid na tu ostatní sumu přijat i také, kterak se těm dvěma tisícům lidu jízdného platiti bude, ano i v která místa a k jakému užitku těch deset tisíc tolarů, tolikéž kterak i předešle k týmž stavením svolené pomoci vynaložené jsou, nicméně i jak se lidu hraničnému i na které pevnosti platilo a platí, vědomost dostatečnou míti mohli, nařídili jsou k tomu za komisaře zemského Ladslava z Šternberka a na Královicích, řádu sv. Jana Jerozolimitanského rytíře, kterémužto komisaři JMCská instrukcí dáti milostivě poručiti chtíti ráčí; však prve nežli by taková instrukcí témuž komisaři vydána byla, že takovou instrukcí s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými uvážiti JMCská milostivě poručiti míti ráčí. Kterýžto podle sobě od JMCské a nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských dané instrukcí to všecko bedlivě vyhledávati, očitě spatřiti a na to na všecko dostatečně se vyptati, nejvyššímu hofmistru království Českého, též i při každém soudu zemském nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a potom při budoucím sněmu všem třem stavům tohoto království to v známost uvésti má. A o službu jeho nejvyšší ouředníci a soudcové zemští s ním narovnání jisté učiniti [mají], kteráž jemu z výš psaných sbírek od stavův placena býti má.
Berně domovní.
Jakož jest také JMCská na stavy milostivou žádost vzložiti ráčil, aby berně domovní z každého domu po dvadcíti gr. č. na splacení lidu válečnému na zámcích pomezních trvajícímu předešlým způsobem do tří let pořád sběhlých svolili, na kteroužto milostivou žádost JMCské stavové z poddané lásky za táž tři léta pořád sběhlá takovou berni domovní svolují, kteráž tímto způsobem vybírána býti má: předkem, JMCská skrze hejtmany, úředníky a purkrabě na panství [sic] JMCské to naříditi míti ráčí, též jeden každý pán a rytířský člověk i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědiníci, dvořáci, nápravníci, cožkoliv v městech, v městečkách, vesnicích, neb kde jinde na panstvích a statcích svých lidí osedlých mají, z jednoho každého domu neb chalupy bud veliké neb malé, v kderýchž lidé bydlejí, krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní v městečkách, vesnicích, na kterýchž by hospodáři usedlí nebyli, aneb kteříž by od pánův svých lhůtu ourokův neplacení ještě za příčinou škod jim se stalých měli, aby jeden každý z těch nadepsaných osob za tři léta pořád sběhlá každého roku po dvadcíti gr. č. z jednoho každého domu (jakž výš dotčeno) na dva terminy dal, totiž polovici na sv. Bartoloměje nejprve příštího a druhou polovici na sv. Mikuláše též potom ihned příštího berníkům krajským vyplnil a odvedl. Při čemž se jeden každý z strany přiznání a dovávání té berně zachovati má, jakž o tom níže doloženo jest. A z toho dávání té pomoci proti Turku poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, ani manové a poddaní purkrabství Karlštejnského, ani žádný jiný, buď cokoliv v království tomto, vynímati se nemají, kromě těch lidí poddaných, kteříž hlásku při zámku Karlštejnu vykonávají.
Berně z Prahy a jiných měst království Českého.
Pražané pak a jiná města JMCské též JíMtiCové jakožto králové České v království Českém, kteříž třetího stavu užívají a místo té podomovní berně k takové pomoci na osazení zámkův pomezních na hotové sumě za jeden každý rok až do vyjití těch tři let pořád sběhlých pětmecítma tisíc kop. míš. dáti jsou se svolili, a to předkem na sv. Bartoloměje nejprve příštího polovici té sumy totiž dvanácte tisíc pět set kop míš. a druhou polovici na den sv. Mikuláše léta tohoto 1601. tolikéž dvanácte tisíc pět set kop míš., a tak jiná léta na ty terminy až do vyjití těch tří let táž pomoc výš psaným osobám tímto sněmem k přijímání takové berně nařízeným se skládala a odvozovala; kterážto berně na ty zámky pomezní, kdež by největší toho potřeba pro obhájení království tohoto a zemí k němu připojených kázala, aby obrácena byla. A komisař, který od stavův nařízen jest, takového placení přítomen býti a o tom, jak se témuž lidu válečnému podle milostivé vůle a nařízení JMCské na hranicích a pevnostech pomezních platiti bude, zprávu dáti má.
Berně z dědiníkův.
Než což se dědiníkův a dvořákův dotýče, ti vedle šacuňkův svých spravedlivých z statků svých z každé kopy gr. č. po půl patu penízi českým sberouce na vejš jmenovaný čas krajským berníkům s listy přiznavacími odsílati mají.
O pohořalých a těch, kterýmž by se krupobitím škoda stala.
Jestliže by se pak kterým osobám jaká škoda od ohně a krupobití stala (čehož Pán Bůh milostivě ostříci rač), tehdy ten z tolika osob, kolika by se taková (jakž naddotčeno) škoda stala, ani ti lidé berní obojích totiž domovní i jiných tímto sněmem svolených sbírek dávati povinni nebudou. Však ten každý, komuž by se táž škoda anebo lidem poddaným jeho stala, má se dvou neb tří osob sousedův svých stavu panského neb rytířského dobře zachovalých dožádati, aby takovou škodu, jak a na čem se stala, spatřily, a ty osoby to pod pečeťmi svými berníkům krajským v známost uvésti mají; však každý při obvozování týchž škod hleď se spravedlivě způsobem svrchupsaným zachovati. Ten pak, komuž jest se taková škoda stala, týž list s přiznavacími listy podle berní a sbírek svých berníkům krajským odeslati má, tak aby tíž berníci věděli se čím spraviti a jak mnoho komu na berni a sbírkách vyraziti.
Vejminka o městech horních.
Města pak horní některá se vymiňují, poněvadž vědomé jest, že táž města pro chudobu svou téměř k spuštění přišla, jakožto Jochmstál, Slavkov, Šenfeld, Lautrpach, Přísečnice, Sunneperk, Bastyanperk, Blatná, Hengst, Aberthal. A jestliže by se kdy i to našlo, že při některých jiných horách dělníci a jiní, kteříž se tu při těch horách pro potřebu zdržují, domy k schráně svý sobě sdělali a měli, v kderýžto domích žádných obchodův by nevedli, než toliko s manželkami a dítkami tu bytnost svou měli. ti též v tu daň a berni potahováni býti nemají.
Však při tom šetříce toho stavové, že sou na stavení některých pevností království Uherského nemalá svolení let pominulých učinili, a toho se, aby co hodného na to postaveno bylo, doptati nemohou, protož se na tom s JMCskou poddaně snesli, že na ty počty, kde a nač takové peníze od nich svolené obrácené byly, i také kterak z domovní berně lidu hraničnému placeno bylo, nastoupiti se má, a JMCská stavům to potom v známost uvésti milostivě poručiti ráčí.
O posudném.
A kdež také JMCská toho milostivě při stavích království tohoto žádati ráčí, aby JMCské posudné z piva bílého neb ječného na prodaj vystaveného z jednoho každého věrtele po šesti groších bílých svolili, i ačkoliv v nemalých nedostatcích stavové postaveni jsou, však z upřímné a poddané lásky a náklonosti, kterouž stavové k JMCské mají, na takovou JMCské milostivou žádost na tom jsou se snesli, aby počnouce hned ode dne svatých Filipa a Jakuba nejprve příštího léta tohoto šestnáctistého prvního, poněvadž předešlého sněmu termín poslední při tom čase vycházeti bude, jeden každý z obyvatelův království tohoto z každého věrtele piva bílého neb ječného, kteréž se na prodaj vystavuje, šest gr. bílých a z sudu, kterýž dva věrtele drží, dvojnásobně tolik, totiž dvanácte gr. bílých vejběrčím, kteréž by sobě JMCská zříditi a vůbec mandáty vyhlásiti dáti ráčil, odvozovali na terminy tyto: totiž první termín na sv. Jakuba Velikého, druhý na sv. Havla, třetí na den sv. Tří králův léta šestnáctistého druhého a čtvrtý na den sv. Filipa a Jakuba téhož léta šestnáctistého druhého a tak dále až do vyjiti tří let pořád sběhlých. Takové pak posudné od vejběrčích krajských do komory JMCské odvozováno býti má, z něhožto čtyry groše na vychování dvoru JMCské a dva groše na splacení ourokův a, pokudž možné, i jistin hlavních obyvatelům království tohoto a ne jiným podle milostivého ubezpečení JMCské stavům učiněného obráceno a vydáno býti má.
Jestliže by pak kdo z obyvatelův tak při každém kvartálu výš psaným vejběrčím krajským posudného svého s registry a listem přiznavacím neodvedl, takového každého předně vejběrčí skrze psaní k spravení téhož zadržalého posudného napomenouti mají, a jestliže by pak vždy, jsa tak psaním napomenut, téhož posudného zadržalého spraviti obmeškal, na takového každého mají vejběrčí krajští, buďto že by se nepřiznal k posudnému, anebo přiznaje se, že by ho nedal a nespravil, jeden každý z kraje svého hned zatykač od [ Slova: "od desk — takový zatykač" scházejí v úřed. zápisu deskovém. ] desk zemských vzíti, a takový zatykač do domu jeho neb té osobě dodán býti má, kterýž on přijíti a vedle téhož zatykače, jako by po rozsudku zatčen byl, se zachovati a ty škody pro nečasné spravení takového posudného, kteréž by proto vzešly, zase i s posudním spraviti a dáti povinen bude. Pakli by po dvou nedělích od dodání jemu zatykače téhož posudného nespravil anebo se toho, že piva vařiti nedal, pořádně neodsvědčil, tehdy má se osobně na hrad Pražský postaviti a, dokudž by takového posudného nespravil a s registry pořádnými neodvedl, aneb se, že jest v tom čase piva vařiti nedal, neodsvědčil, nemá takového zatčeni prázen býti.
O mustruňcích a skrze zemi tažení vojákův cizích národův.
Však poněvadž jsou stavové skrze mustruňky lidu pěšího i jízdného v tomto království pokládané let pominulých škod neslýchaných pocítili, za to JMCské poníženě prosí a při tomto svolení sněmovním z mnohých a velikých příčin to sobě znamenitě vymiňují, poněvadž sou toto svolení větší, nežli které země ve všem křesťanstvu učinili, aby v tomto království žádní mustruňkové krom těch dvou tisíc koní, nad kderýmiž nejvyšší a rytmistři Čechové býti mají, pokládáni a držáni nebyli. A poněvadž se jim a poddaným jich roku minulého, ano i předešlých let od těch vojákův, kteří v tomto království zmustrováni byli, také i skrze toto království táhli, veliká škoda dala, tak že mnozí z nich netoliko na dni, ale i na týhodne před uloženým dnem v ta místa, kdež mustrováni býti měli, přijeli v hospodách trávili, všeho sobě dosti dáti poroučeli a žádnému nic nezaplatili, nýbrž ještě vyjíždějíce z měst poddané jich šacovali, že jim peníze dávati museli, jim koně, dobytky, vozy brali, rybníky skopávali, také potom i pod praporcem táhnouce, kde noclehy měli, chudým lidem nic neplatili, nýbrž velikou škodu jim sdělali: protož stavové JMCské poníženě prosí, aby to při nich milostivě přetrhnouti ráčil, nebo stavové se v tom poníženě JMCské ohlašují a to sobě vymiňují, komu by se od takových vojákův, kteří by bud" pod praporcem neb k mustruňku táhli, taková škoda a neplacení chudým lidem stala, poněvadž by z čeho berně dáti neměli, aby sobě to, dadouce takové škody a pozůstalé dluhy spravedlivě před osobami víry hodnými sčísti, na těch berních a sbírkách zemských poraziti mohli. Však kteří jsou se koliv z obyvatelův království tohoto časně podle sněmu minulého roku do kanceláře JMCské nebo do komory české utekli a o tom, co jest jim tak od vojákův a na čem škoda a ublížení jaké stalo aneb poddaným jich co dlužno zuostalo, oznámili, toho podle sněmovního snesení že slušně a spravedlivě užíti a na těch svolených pomocech aby sobě to poraziti mohli; než kteří časně, jak se nadpisuje, o to se neutekli a neoznámili, ti toho, poněvadž sou se v tom podle vejminky v sněmu doložené nezachovali a sami se v tom obmeškali, na škodu JMCské užíti nemají. Takové pak vejražky beze vší škody JMCské se státi a zase jednomu každému nejvyššímu, rytmistru nebo hejtmanu při jeho záplatě poraženy býti mohou, když toliko ten artikul do pštoluňkuov týmž vojákům vydaných doložen bude; což aby se stalo, JMCské stavové poníženě prosí.
A jestliže by také bez toho býti nemohlo, než že by vždy některý neveliký počet lidu válečného skrze toto království táhnouti musil, tehdy také JMCské poníženě prosí, že nad tím JMCská ochrannou a přísnou ruku milostivě držeti ráčí, aby nejvyšší, rytmistři nebo hejtmane takové reversy, jak sněmem předešlým vyměřeny sou, poněvadž to v jiných zemích činiti musejí, od sebe dávali a takových neužitečných výmluv, jak předešle se dalo, neužívali. Však i za to stavové JMCské poníženě prosí, aby JMCská, kdyby, jakž vejš dotčeno, vždy jaký lid válečný skrze toto království táhnouti musil, k tomu JMCská [sic] časně komisaře hodné naříditi a do těch krajův, kudy by týž lid táhnouti měl, to také časné v známost uvésti, též i mustrherům, kteříž by týž lid mustrovati měli, aby se časně k místům uloženým sjížděli, tak aby na ně týž lid válečný dlouho nečekal, milostivé poručiti ráčil.
A jestliže by se pak jaká škoda komu aneb lidem jeho od vojákův, buď při mustruňcích aneb skrze toto království taženi stala, tehda nedada čtyřem nedělům [sic] projíti, má takovou škodu anebo jestliže by co protráveno a od nich zaplaceno nebylo, lidmi hodnověrnými obvésti a do kanceláře JMCské o to se utéci; a majíc o tom JMCská sobě tak časně učiněnou zprávu, aby při jich záplatě tomu nejvyššímu, kderý by ten lid vedl, ráčil moci dáti poraziti, tak aby JMCská v tom žádné škody nésti neráčil. A komuž by se taková škoda od vojákův stala, aby to na nejprv příští soud zemskej vznesl a soud zemský má to, co by a jak mnoho takovému na jeho berni a sbírkách spravedlivě poraženo býti mělo, s pilností rozvážiti.
O defensí.
Co se pak defensí a kterak by v čas potřeby jedna země druhé na pomoc přispěti mohla [dotýče], poněvadž ten artikul v sněmích, kteří léta 93. a 96. držáni byli, dostatečně vysvětlen a JMCská v moci zuostaven jest, tak kdykoliv JMCská osoby k tomu volené z království tohoto a zemí k němu připojených obeslati ráčí, aby se sem sjely a ten artikul potřebný na místě a konci postavily; protož toho ještě stavové při tom zuostavují.
O veřejné hotovosti.
Na tom sou se s JMCskou stavové snesli, když by tak něco nenadálého a nebezpečného na toto království a na země k němu přináležející (čehož pane Bože milostivě ostříhati rač) přišlo, že to stavové předně JMCské a potom nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským a radám JMCské soudu komorního a osobám jistým z každého kraje podle sněmu léta 95. voleným [v moc dávají, tak aby to dle potřeby uznalé s JMCskou uvážily a v tom ve všem podle nadepsaného sněmu, jakž ten artikul to v sobě obsahuje, aby se tak zachovaly. A na místě osob s tohoto světa sešlých, také osob v ouřadech a povinnostech proměněných, voleny sou osoby tyto:
z kraje Bechynského: Fridricha Míčana z Kliuštejna a z Roztok a na Vitanovicích Joachyma Španovskýho z Lisova a na Loutkově;
z kraje Prachenského: na místě Petra Boubínského z Oujezda etc. Jana Hořčice z Prostého a na Bratronicích;
z kraje Slánského: na místě Václava purkrabí z Donína a na Bílém Oujezdci Jana Novohradského z Kolovrat na Buštěhradě a Kosátkách, na místě Ctibora Tiburcího Žďárského ze Ždáru a na Kladně Matyáše Štampacha z Štampachu a na Kornhause;
z kraje Čáslavského: na místě Jana staršího Lukaveckýho z Lukavce a na Klucích Václava Popela z Vesce;
z kraje Vltavského: na místě Zdeňka z Lobkovic, na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího kanclíře království Českého, Jana z Talmberka, a na místě Voldřicha Myšky ze Žlunic Petra Myšku ze Žlunic;
z kraje Podbrdského: na místě Bohuslava Havla z Lobkovic a na Točnice, Jana z Říčan a na Hořovicích, na místě Jiříka Otty z Losu na Nížburce Davida Bechyně z Lažan, na místě Vratislava staršího z Mitrovie Václava Vratislava z Mitro vie;
z kraje Plzeňského: na místě Jiřího hraběte z Gutenštejna a na Hostouni Jiřího Petra z Švamberka na Švamberce a Bezdružicích, na místě Maximiliana z Lobkovic Kryštofa Šlika z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte a na Falknově;
z kraje Boleslavského: na místě Jindřicha staršího purkrabí z Donína Jindřicha Křineckýho z Ronova a na Rožďalovicích, na místě Bohuslava Křineckého z Ronova Zikmunda z Vartmberka a na Zvířeticích;
z kraje Hradeckého: na místě Jana z Šternberka Karla z Valdštejna, na místě Jana Vostromířského z Rokytníka Mikuláše z Bubna na Liticích a Žamberce, na místě Hendrycha Kapouna z Svojkova a na Běroničkách Myslibora Hamzu z Zábědovic;
z kraje Rakovnického: na místě Kryštofa Jindřicha z Kolovrat Beneše Libštejnskýho z Kolovrat a na Hokově;
z kraje Chrudimského: na místě Buriana Špetle z Janovic Jana Bezdružickýho z Kolovrat a na Bystrém, na místě Albrechta Slavaty z Chlumu a z Košmberka Karla Zárubu z Hustiřan, na Radimi a Sedlci, na místě Jana Lukavskýho z Lukavce a na Zámrsku Jindřicha Gerštorfa z Gerštorfu a na Cholticích.
O vyzdvižení hor a uvozování mince.
Jakož jest opět JMCská při stavích milostivě vyhledávati ráčil, aby na prostředky, kderýmiž by hory v tomto království zase vyzdviženy býti mohly, pomyslili a takovou tomuto království velmi potřebnou věc k místu a konci přivedli, to sou stavové v uvážení své vzali a, poněvadž tento artikul obšírného uvážení potřebuje, na tom sou se snesli, aby se osoby, kderéž jminulého sněmu k tomu volené sou, konečně v pondělí po sv. Kiliánu [9. Jul.] nejprve příští do Prahy sjely a nazejtří na to zasedly, mezi sebou to vše, jakž předešlý sněm ukazuje, i také zlé a nehodné mince, kderéž se do království českého přinášejí, jak by ty vybyty býti mohly, uvážily a to předně JMCské a potom stavům při nejprve příštím sněme k dalšímu toho na místě a konci postavení přednesly; a JMCská nařízeným k tomu komisařům svým o tom časně věděti míti dáti ráčí, tak aby oni k témuž dni nahoře jmenovanému na hradě Pražském časně se najíti dali.
A osoby namístě osob s tohoto světa sešlých volené sou tyto: Fridrich Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte, Václav Ples Heřmanský z Sloupna, na Stolanech a Bystřici, purkrabě Karlštejnský, Kryštof Purgentreich.
A kdyby se všickni k tomu času sjeti nemohli, tehdy osoby ty, kteréž se tak sejdou, to uvážiti mají.
Však co se tolarův širokých a dukátuov dotejče, na tom sou se stavové s JMCskou snesli, aby tolar široký po sedmdesáti třech krejcařích a dukát po dvou šedesátnících za tento rok toliko vuobec brány a vydávány byly.
O zaražení nových silnic z knížetství Bavorského.
A jakož jest se JMCská milostivě v tomto přednesení sněmovním stavuom království tohoto zakázati ráčil z strany nemírné drahoty soli v tomto království a zaražení nových silnic, poněvadž ta věc tomuto království velmi škodlivá býti chce, že JMCská ráčí chtíti to v lepší způsob uvésti; z kderéžto JMCské tak milostivé otcovské péče stavové poníženě a poddaně děkují, a poněvadž sou předešle nejvyšší ouředníci a soudcové zemští a rady JMCské soudu komorního podle moci sobě od stavův tohoto království sněmem, kderýž držán byl na hradě Pražském léta páně 1599 (sic — recte 1598) v pátek den Svátosti [3. Apr.] a zavřín téhož léta v pátek po neděli Jubilate [17. Apr.] dané, kteříž jsou se pak podle téhož sněmovního snesení na hrad Pražský sjeli a tu věc pilně v své uvážení vzali a, což zapotřebí býti uznali, to v spis uvedše JMCské sou podali, v kterémžto spisu sou veliké těžkosti a obtížení tohoto království JMCské přednesli, kteréž pro příčinu tohoto nového předsevzetí JMti knížete Bavorského a zaraženi v místě novém prve nebývalém skladu solního, kterýž od starodávna podle slavné paměti císařův Římských a králův Českých v městě Pasové jest byl, a odtud dále cestami a stezkami vysazenými a osvobozenými ku prospěchu tohoto království k skladům pořádným sůl bezpečně v slušné a mírné ceně přicházela a zase proti tomu laduňkové od obilí, vomastkuov a jiných věcí ven z tohoto království vycházeli, ježto proti tomu touto proměnou a nadsazováním a převyšováním od JMti knížete Bavorského a JMti arcibiskupa Salcpurského na tom počtu prostic soli, kderýž ročně do tohoto království přicházel, na sta tisícuov kop z tohoto království českého se peněz vynáší: JMCské stavové tohoto království, jakž předešle, tak i nyní za to poníženě prosí, poněvadž tento artikul netoliko lidí možnějších, ale i každého nejchudšího a vuobec všech obyvateluov tohoto království se dotejče, aby JMCská tím tak pilným a potřebným artikulem odkládati neráčil.
A protož sou se s JMCskou na tom všickni tři stavové tohoto království snesli, poněvadž jest toho tak veliká potřeba, jakž se nadpisuje, aby ta věc konečně mezi tímto časem a sv. Bartolomějem nejprve příštím v těch místech, kdež by z strany drahoty soli a nemírné ceny, též dodávání, předně skrze komisaře JMCské i také naše zemské tomu spomoženo k místu a konci to přivedeno býti mohlo, jednati dáti ráčí [sic].
A stavové JMCské jakožto králi Českýmu, nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským, radám JMCské soudu komorního tu moc k uvážení dávají, aby JMCská o túž věc komisaře své buďto k JMti knížeti Bavorskému, arcibiskupu Salcpurskému do Pasová, anebo v kterážkoliv místa by toho potřebu býti poznati ráčil, vyslati a o túž drahotu soli a stížnost o zaražení nových silnic a skladuov jednati dáti [ráčil]; podle kderýchžto JMCské komisařuov JMCské nejvyšší úředníci a soudcové zemští a rady JMCské soudu komorního aby i komisaře od tohoto království voliti a naříditi mohli, kteříž by, souc od stavuo tohoto království vysláni a majíce na to list mocný pod pečetí zemskou od stavuov tohoto království, o čež obzvláštní relací ke dekám zemským od stavuov učiněna jest, toho všeho, což by v té příčině JMCské jakožto králi českému a tomuto království s nejlepším sjednáno a vyřízeno býti mohlo, týmž JMCské komisařuom od stavuov tohoto království všelijak s pilností nápomocni byli, tak aby beze všech dalších odkladuo k místnýmu dokonáni to přivedeno bylo, a s takového nad předešlý způsob na sta tisíce peněz z tohoto království za touž suoi vynášení aby sešlo.
O meze a štokrámy.
Z strany pak spatření mezí a hranic království tohoto, kdež se na dlouhá léta pod štokrámy lesové prodávají, poněvadž k tomu na předešlém sněmě jisté osoby volené sou, protož aby se ty osoby předešlým sněmem volené v pondělí po sv. Prokopu [9. června] nejprv příštím na Krupku sjely, to vše spatřily, a jakž předešlý sněm ukazuje, vyřídily.
Jestliže by se pak kdo z obyvateluov tohoto království, jehož se při tom dotýkati bude, na týž den tam na Krupku najíti nedal aneb jiné hodné osoby na svém místě neposlal, toho komisaři zemští soudu zemskému oznámiti mají a, več mu to soud zemský obrátí, tím se spraviti musiti bude. A dále vezmouce soud zemskej od týchž komisařuov o těch štokrámích zprávu, nařídí v tom s milostivým vědomím JMCské to, co za slušné uznají. A co by tak týmž osobám sněmem voleným na útratu dáno býti mělo, to se soudu zemskýmu k uvážení a v moc dává. A jestliže by všickni komisaři k tomu času se sjeti nemohli, tehdy ti, kteříž se sjedou, tu věc před sebe vzíti a k místu a konci přivésti mají.
Co se pak odporu z strany mezí království českého a Falcu dotýče, voleny sou za komisaře osoby tyto: z stavu panského Jan Jiří z Švanberka na Vorlíku, Eonšperce a Boru, JMCské rada, Vilím z Lobkovic a na Tejně Horšovském, JMCské kráječ, Hendrych Lorenc z Gutnštejna a na Ho-stouni; z stavu rytířského Purkhart Točník z Křimic na Křimicích a Prostiboři, JMCské rada, Adam Předenice z Předenic a na Děšenicích, JMCské rada, Volf Gothart Perglar z Perglasu a na Tedražicích.
Co se pak odporu o meze mezi královstvím tímto a knížetstvím Bavorským dotýče, stavové JMCské nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským tu moc dávají, aby oni jisté komisaře k tomu naříditi mohli, kterýmžto list mocný pod pečetí zemskou vydán býti má. A relací o přitištění pečeti zemské vykonána jest.
O plavbě po Labi.
Z strany plavby po Labi poněvadž již ten artikul na sněmích mnohokrát uvažován byl, na tom sou se stavové ještě snesli, aby to JMCské nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským v moc dali, tak aby komisaři zemští k tomu nařízeni byli, kteří by plnomocně to všecko na místě a konci stavěti mohli. A aby týmž komisařům list mocný pod pečetí zemskou dán býti mohl, o to sou již stavové relaci ke dekám zemským učinili.
O srovnání práv městských s zřízením zemským.
Co se práv městských s zřízením zemským srovnáni a korrigování dotejče, toho se při předešlých sněmovních sneseních zuostavuje, tak že osoby předešlým sněmem volené na to zasednouti a to mezi tímto časem a nejprv příštím sněmem vyříditi a stavuom království tohoto potomně přednésti mají. A na místě Václava nejstaršího Berky z Dube a z Lipého a na Rychmburce oc volili sou Adama z Šternberka na Bechyni a Sedlci, nejvyššího sudího království Českého, Volfa Novohradského z Kolovrat, na Lnářích a Vopalce, nejvyššího sudího dvorského království Českého.
Upuštění od JMCské z hor tří dílův desátku.
Také jest se JMCská stavuom v tom milostivě uvoliti ráčil, na číž by koliv gruntech hory buď že v díle jsou aneb potomně povstanou, že JMCská jakožto král Český s potomky JMtmi králi Českými ode tří čtvrtí z celého desátku od zavření tohoto sněmu do dvadcíti pěti let pořád sběhlých upouštěti ráčí, však ta ostatní jedna čtvrt desátku také pořádně JMCské i potomkuom JMtem králuom Českým aby vycházela a po vyjití svrchu dotčených 25 let zase ty tři díly JMCské aby zouplna navráceny a dávány byly.
O drahotě řemeslnikuov.
Z strany pak drahoty řemeslnikuov poněvadž k uvážení té věci jisté osoby na sněmu, kterýž léta 97. držán byl, volené sou, protož aby se také ty osoby v outerý [ Slovo to schází v úředním desk. zápisu. ] po sv. Víte [19. Junii] nejprve příští na hrad Pražský sjely, to před sebe vzaly a tak, jakž sněmovní snesení vyměřuje, to vše k místnému svému vyřízení přivedly. Též také co se hospod, landkočích, formanuov, poslův i jiných věcí dotejče, to též osoby výš dotčené uvážiti a na místě a konci postaviti mají.
Na místě osob prostředkem smrti s světa sešlých, i také osob v ouřadech proměněných, voleny sou osoby tyto: na místě Václava nejstaršího Berky z Dube a z Lipého a na Rychmburce Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, nejvyšší sudí království Českého, na místě Stefana Jiřího z Šternberka a na Kostoloprtech, JMCské rady, Voldřich Felix z Lobkovic na Bílině a Kosti, JMCské rada, Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské rada.
O nepořádnejch půjčkách židuom.
Také jest se JMCská s stavy království tohoto milostivě snésti ráčil, jakož se to již zhusta nachází, že mnozí jak obyvatelé tohoto království tak také i dvorští služebníci JMCské pod obmyslem židům peněz půjčují a, majíce s nimi srozumění, polovici lichvy židovské berou a tudy na škodu mnohých z obyvateluov tohoto království užitkuov svých neřádně proti zřízení zemskému vyhledávají: a protož aby taková neřádná věc přetržena býti mohla, na tom sou se stavové s JMCskou snesli, kdož by se koliv takové neřádné půjčky buď z obyvateluov tohoto království aneb dvorských služebníkuov JMCské i všech jiných cizozemcuov v tomto království českém dopustil, aby takovou všecknu sumu půjčenou propadl, kteréžto jedna polovice k této naší svolené pomoci na lid válečný obrácena aby byla a druhá polovice tomu, kdož by na něho to provedl a prokázal. A maršálek dvorský na jednom každém z dvorských služebníkuov JMCské i všech jiných cizozemcích, který by se toho tak dopustil, aby tu pokutu podnikli, skutečně přidržeti má. Žid pak ten, kderej by se toho dopustil, buď od cechů, dvořanův nebo cizozemců takovou neslušnou půjčku k sobě přijal, ten aby skutečně podle uznání soudu zemského dostatečně trestán byl. A aby JMCská nad tímto sněmovním snesením milostivou svou ochrannou ruku držeti ráčil, za to stavové JMCské poníženě žádají.
O lidech rozpustilých.
A jakož se mnozí ze všech tří stavuov nacházejí, kteříž předně proti přikázáním božským, též proti všechněm dobrým mravům bezbožně a lehkomyslně, nepamatujíce jak na pána Boha a poctivost svou tak ani na vzáctnost starožitných rodů a předkuov svých, všem vuobec k velikému pohoršeni a zlehčení živi jsou, a poněvadž pak všickni tři stavové vskutku to poznávají, že všecky a všelijaké těžkosti pán Buoh na nás pro hříchy iaše dopouštěti ráčí: pročež také tímto sněmem to, aby všickni ku pánu Bohu skroušeným srdcem se obrátili, pokání činili, nařízeno jest. Protož aby takoví bezbožní a rozpustilí všelijakého stavu lidé tím spíšeji k napravení náležitému přivedeni býti mohli, na tom jsou se stavové s JMCskou snesli, aby ti takoví rozpustilí lidé, kteříž žádných povolání, povinností, ani služby na sobě nemajíce toliko bezbožně a zahálčivě živi jsouce v městech Pražských i v jiných městech v tomto království se zdržují, zejména JMCské a soudu zemskému nejprve příštímu a tak potomně vždycky od purkmistra a konšeluov, kde by se tak zahálčivě zdržovali, v spisu poznamenané podávali [sic], JMCská aneb soud zemskej aby to naříditi ráčil, kterak by takové osoby nebo přáteluom jich v moc aneb na pomezní zámky království Uherského dodávány býti mohly. A dále stavové JMCské a soudu zemskému to v moc dávají, jakžkoliv JMCská a soud zemský to nejlepěji naříditi ráčí, pro uvarování příčinou týchž lidí hněvu božího i také šetření rodu a přátel jich poctivých to vše aby podniknouti a ve všem tom poslušně se zachovati povinni byli.
O žebrácích.
Také sou stavové tohoto království to v uvážení svém měli, kderak zde v městech Pražských, kdež JMCská jakožto král a pán náš nejmilostivější dvorem svým bejti ráčí, množství žebráků se nachází, z nichž větší díl cizozemcuov anebo těch, kdeříž by se jinače živiti mohli, jest, skrze kderéž by jak v čas morového povětří morní nakažení sem do měst Pražských přineseno, ano i, poněvadž žádnému, kdo a odkud sou, vědomé nejní, ledacos jiného zlého státi se mohlo: protož sou se na tom s JMCskou poníženě snesli, aby takoví cizozemci, též i jiní zlí nepracovití lidé v takové žebrotě zde v městech Pražských ani v jiných městech království českého trpíni nebyli, nýbrž aby předně jedna každá vrchnost na gruntech svých to nařídila, aby poddaní jich, kdeřiž by sobě chleba prací svou dobývati nemohli, tak opatřeni byli, aby obživení své buďto v špitálích anebo jinače na gruntech jich míti mohli.
Cizozemci pak a jiní lidé, kteříž by se jinače robotou svou živiti aneb u lidí sloužiti mohli, ti aby dokonce trpíni nebyli, než z měst Pražských i z jiných měst a městeček aby se vypověděli a vyhnáni byli. Kteří by pak že nedostateční jsou a žebroty hodní uznáni byli, ti od ouřadu v městech Pražských i v jiných městech cejchy mají míti a v jednom každém z měst Pražských mají k tomu osoby přední nařízeny býti, kteříž by na to pozor měly, aby se v tom dobrý řád držel. A kterýž by, souce tak jednou vyhnán, zase se navrátil a, moha se jinače živiti, žebroty následovati chtěl, ten každý od toho práva, kdež by postižen byl, do vězení vzat a vedle uznání skutečně trestán býti mohl, a právo žádné ani pán dědičný jich v tom překážky žádné aby činiti nemohli a nemají.
Povolení J[Mti] panu Jiříkovi Ludvíkovi lantkraběti z Lejchtmburku.
A jakož jest JMCská stavům milostivě v známost uvésti ráčil, kterak jest JMt Jiřík Ludvík landkrabě z Lejchtmburku při JMCské jakožto králi Českém poníženě vyhledával, aby JMCská k tomu milostivě dovoliti ráčil, aby panství Plaisteiu s jeho příslušenstvím pod léno JMti Fridrichovi falckrabí kurnrštu, však na milostivou JMCské ratitíkací, prodati mohl: i majíce stavové to v svém uvážení, poněvadž JMCské ani koruně české na jejich spravedlivostech lenních nic nesejde a JMt falckrabé z téhož panství krále JMti českého a koruny české manem zuostávati bude, na ten způsob stavové k takovému prodaji a smlouvě nadepsaného panství Plajenštejnu s jeho příslušenstvím, aby všelikteraků náležitů starobylů povinnost beze vší proměny JMt Fridrich falckrabě kurfiršt králi Českému JMti a koruně české vykonávati povinen byl, povolují.
Zdání stavuov o JMt kníže Joachyma Fridricha Lehnické.
A jakož jest JMCská milostivě stavům v známost uvésti ráčil vznešení osvíceného knížete Joachyma Fridricha Lehnického a Březského, kdež JMCské poddaně oznamuje, kderak předkové JMti knížata Lehnická a Březská od několika set let pořád tu moc mívali, aby zlatou a stříbrnou minci bíti dáti.mohli, až posléze od slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda, JMCské pana děda nejmilejšího, jest knížeti Fridrichovi panu dědu tohoto knížete Joachyma Fridricha proto, že jest lehkou a nehodnou minci bíti dal, se zápověď stala, aby do dalšího oznámení víceji nemincoval, vyhledávajíc to při JMCskó týž kníže Joachym Fridrich, aby JMCská přehlídajíce předně k předkuov JMti i také JMti vlastním službám, kteréž sou JMCské vždycky a každého času činili a činí, z mocnosti císařské jakožto král JMti tu [z]vláštní milost prokázati a k tomu dovoliti ráčil, aby spolu s dědici a budoucími svými knížaty Lehnickými a Březskými zlatou a stříbrnou minci (však hodnou a s zrnem a stříží JCMti a mincí se docela srovnávající) bíti dáti mohli; na kteréžto knížete dotčeného Lehnického a Březského JMti vznešení JMCská ráčil jest stavům milostivě poručiti, aby tu věc při tomto sněme bedlivě uvážili a JMCské dobré zdání, na jaký způsob by JMt k žádosti knížetcí povoliti míti ráčil, poddaně oznámili: i poněvadž tomu stavové z JMCské milostivého spisu vyrozuměli, že dotčené kníže JMt při sněmích obecních v knížetstvích Slezských JMCské vlastní, též i zemské potřeby k milostivému JMti zalíbení všelijak věrně a upřímně jest fedroval, pročež že knížeti JMti svou císařskou a královskou milostí nakloněn býti ráčí, protož s JMCskou sme se o tomto artikuli snesli, tak aby JMCská žádosti JMti knížete milostivě povoliti [ráčil], aby spolu s dědici a budoucími svými knížaty Lehnickými a Březskými zlatou a stříbrnou minci (však hodnou, dobrou, s zrnem a stříží JMCské a zemskou mincí, kderáž se v tomto království Českém a zemích k němu příslušejících bije, se docela srovnávající) bíti dáti mohl, tak aby majíce sobě takovou milost od JMCské propůjčenou budoucně s větší ochotností ve všech případitých příčinách dobré a užitečné JMCské i království tohoto obmejšleti, fedrovati [mohl] i skutečně se toho zase svými poníženými a věrnými službami JMCské králi a pánu svému nejmilostivějšímu odsluhoval; s tímto však při tom doložením, jestliže by podle toho uvolení svého tak hodné, dobré, s zrnem a stříží s JMCské a zemskou mincí, kderáž se v tomto království Českém a, jakž dotčeno, v zemích k němu připojených bije, [se srovnávající] nebil, tehdy aby mu zase taková od JMCské učiněná milost zastavena byla, aby dále žádné mince zlaté ani stříbrné bíti nemohl.
Přímluva o hrabě Ludvíka z Leoštejna.
Jakož jest hrabě Ludvik z Leoštejna na stavy království Českého žádost skrze psaní vzložil oznamujíc, v jakém by nebezpečenství, zkáze a obtížnosti hrabství Werdtheimské příčinou Vilhelma z Krychynku, biskupa Wircpurského, zuostávalo, a na žádnou vejpověď JMCské jakožto krále českého ani psaní že by týž Vilhelm z Krychynku nic dbáti nechtěl, nýbrž dokonce od království Českého též hrabství odciziti a k biskupství Wircpurskému připojiti chtěl, žádajíc stavuov [za přímluvu] k JMCské, poněvadž takové hrabství Werdtheimské pod léno krále Českého a koruny České náleží, aby JMCská nad ním jakožto věrným manem JMti a týmž hrabstvím svou ochrannou ruku držeti ráčil: i majíce stavové žádost jeho Ludvíka hraběte v svém uvážení, ji za slušnou býti poznávají a k JMCské se za něho poníženě přimlouvají a JMCské poddaně žádají, nby nad ním Ludvíkem hrabětem z Leoštejnu i tolikéž nad tím hrabstvím Werdtheinským, koruně této pod léno náležejícím, a nad JMCské vejpovědmi a poručeními svou milostivou ochrannou ruku držeti [ráčil], tak aby k nějakému zmenšení a odcizení od tohoto království aneb dokonale k zkáze nepřišlo, a on toho v pokojném držení a užívání aby zuostávati mohl.
Povolení JMCské z strany městečka Šenpachu s jeho příslušenstvím.
Jakož jest JMCská toho při stavích milostivě vyhledávati a žádati ráčil, poněvadž jest s Jindřichem z Písnice na Hertnberce, radou a prokurátorem JMCské v království českém, o městečko Šenpach s jeho příslušenstvím při pomezí Fojtlandským ležící, které od JMCské jminulých let k koruně a zemi České připojeno jest, k prodajijistou námluvu učiniti ráčil, aby stavové k tomu své povolení dali: na kteroužto milostivou žádost JMCské stavové k tomu své povolení dávají, tak aby JMCská tu námluvu s ním Jindřichem z Písnice dotvrditi a výš dotčené městečko s jeho příslušenstvím do desk zemských za zpupné dědictví vložiti moci ráčil.
O majestát na knížku mezní.
A jakož jest taky předneseno stavuom privilegium JMCské, kterýmž JMCská milostivě potvrzovati ráčí knížku tu, kderouž jest Jakub Menšík z Menštejna a na Mokropsech, místosudí království Českého, o mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní etc. království tohoto sepsal, v kterémž milostivě poroučeti ráčí, aby týž list nebo privilegium JMCské ve deky zemské vloženo a vepsáno a potom mezi jiné listy a privilegia zemská na zámek Karlštejn schováno bylo: i poněvadž stavové tomu vyrozuměli, že sou osoby předešlým sněmem od JMCské a stavuov k přehlídnutí té knížky volený ji přehlídly, nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským přednesly, a od nich všech že jest schválena, za potřebnou a užitečnou tomuto království býti uznána, a tu že sou JMCské tak poddané připsali: protož stavové JMCské poníženě, že v příčině té tak milostivě o dobré království tohoto pečovati ráčí, děkují a s JMCskou se stavové tolikéž v tom artikuli srovnávají, aby touž knížkou vuobec i jeden každý v tomto království při mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní se řídili a spravovali, zřízením zemským aby byla stvrzena a předepsané JMCské privilegium aby ve deky zemské vepsáno a na zámek Karlštein mezi jiné listy a majestáty aby schováno bylo.
Vejminka o Berounských.
Jakož sou vyslaní od purkmistra a konšeluov i na místě vší obce města Berouna na stavy vznesli žádajíc, poněvadž sou roku pominulého skrze oheň tak veliků a téměř nenabytu škodu vzali a v velkém nedostatku až posavad zuostávají, aby stavové k JMCské se přimluvili, aby JMCská jim dotčeným Berounským placení berní a jiných pomocí milostivě odpustiti ráčil: i na takovou jejich žádost stavové se k JMti přimlouvají, tak aby JMCská k tomu své milostivé povolení dáti a toho roku placení berní a jiných pomocí milostivě je osvoboditi ráčil.
O suplikacich.
Na tom se JMCská s stavy království tohoto milostivě snésti ráčil, poněvadž mnozí nepokojní lidé, neohlédajíce se nic na předešlá sněmovní o spisování a se podpisování v suplikacich vyměření a pokuty, nic toho neumenšuji, nýbrž spisujíc buďto lidem poddaným proti jich pánuom aneb jiným osobám suplikací nenáležité dotejkání vyšších i nižších osob, neušetřujíc ani vyšších ouřednlkuov zemských a rad JMCské i jiných lidí poctivých a dobře zachovalých, což prve zřízením zemským zapovědíno jest, že pod dnešní den při kanceláři JMCské ani při jinejch ouřadech nižádná taková suplikací přijímána býti nemá, v kteréž by se ten, kdož jest k takovej suplikací radil aneb ji spisoval, vedle toho, kdož ji podává, nepodepsal, nýbrž tomu, kdož by ji tak podal, zase navrácena býti má. A byla-li by komu taková suplikací z kderéhožkoliv místa svrchupsaného odeslána, nebude povinen na ni odpovědi dávati; pakli by se ten tak v suplikací podepsal, kdož jest ji spisoval a k ní radil, a to lidí hanění a dotýkání v suplikací že jest zbytečně činil, se vyhledalo, ten a takový aby jiným k příkladu trestán byl podle uznání JMCské aneb toho soudu, kdež by ta suplikací podána byla.
Forma listu přiznavacího na sbírku z všelijakého obilí ozimního i jarního.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vuobec, jakož jest JMCské jakožto králi českému na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském v pátek po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou léta 1601 a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, obzvláštní sbírka z obilí na zaplacení lidu válečného v království Uherském mimo jiné všecky předešlé sbírky, totiž ze čtyř mandeluo do každého mandele patnácte snopuov počítajíc aneb z jedné kopy totiž šedesáti snopuov ozimního obilí, to jest pšenice a žita i také ječmene ozimního, po dvou gr. míš., a z jarého, totiž pšenice jaré, z žita jarého, z ječmene a ovsa po jednom gr. míš. svolena, že sem podle takového sněmovního snesení, nařídiv (to tím vším spůsobem, jakž dotčené sněmovní snesení ukazuje, takové obilí v slámě při dvoře aneb dvořích mých, též na gruntech a rolích poddaných svých, kderéžkoliv mám aneb poddaní moji mají a jich užívají, též z dědin farních, zádušních a špitálských skrze osoby nařízené a přísežné scisti dal, čehož se našlo ozimního N. kop snopuov, jarního N. kop snopuov, z něhož v jedné sumě peněz mi se dáti dostalo N. kop N. gr. vše míš. Kteroužto sbírku vybranou berníkům krajským s listem přiznavacím odsílám a že sem se v tom tak, jakž sněmovní snesení ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečet svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl, jehož datum etc.
Forma listu přiznavacího na touž sbírku z vobilí od těch, kdeří dvory bez lidí poddaných mají, též svobodníkuov, dědiníkův a jiných.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vuobec, jakož jest JMCské jakožto králi českému na sněmu obecném, kderýž držán byl na hradě Pražském v pátek po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou léta 1601 a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, obzvláštní sbírka z obilí na zaplacení lidu válečného v království Uherském mimo jiné všecky předešlé sbírky, totiž ze čtyř mandeluov, do každého mandele patnácte snopův počítajíc, aneb z jedné kopy, totiž šedesáti snopuov ozimního obilí, to jest pšenice a žita, i také ječmene ozimního po dvou gr. míš., a z jarého, totiž pšenice jaré, z žita jarého, z ječmene a ovsa po jednom gr. míš. svolena, že sem podle takového sněmovního snesení naddotčené obilí ozimní i jaré při dvoře mém vzrostlé v slámě početl, jehož se našlo ozimního N. kop snopů, jarýho N. kop snopů, z něhož v jedné sumě peněz mi se dáti dostalo N. kop N. gr. vše míš. Kteroužto sbírku berníkuom krajským s listem přiznavacím odsílám a že sem se v tom tak, jakž sněmovní snesení ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečet svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl, jehož jest datum etc.
Forma přísahy těm, kteříž snopy a mandele obilí všelijakého ozimního a jarého, z kteréhož se tak snopný peněžitý vybírati má, sčítati budou.
Přísahám pánu Bohu všemohoucímu, jakož sem od N. k sčítání snopuov a mandeluov obilí všelijakého ozimního i jarýho i také vybírání z něho z každé kopy snopuov neboližto čtyř mandeluov počítajíc v jednom každém mandeli patnácte snopuov obilí ozimního po dvou gr. míš. a z jarého po jednom gr. též míš. nařízen a ustaven, že se v tom ve všem jak v sčítáni, tak v vybírání i také v vodvozování takové sbírky upřímně, právě a spravedlivě chovati a zachovati chci, jinak toho nečiníc ani toho žádnému nepřehlídajíc pro přízeň, pro nepřízeň, závist, hněv, nenávist ani pro jakúkoliv jinou vymyšlenou věc. Tak mi toho dopomáhej pán Bůh i všickní svatí. Amen.
Forma listu přiznavacího na vlnu.
Já N. z N. vyznávám tímto listem vuobec přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kderýž držán byl na hradě Pražským léta tohoto tisícího šestistého prvního v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou Obrácení a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, ode všech tří stavův království Českého stalo, aby jeden každý z každého kamene vlny, kdož by prodal, čtyry gr. čes. dáti povinen [byl] a berníkům krajským na termín sv. Václava touž sbírku aby odvozoval, vedle kteréhožto svolení od času svolení sněmovního až do času sv. Havla N. kamen vlny sem prodal. Z kderéžto vlny tak prodané mně se N. dáti dostane, což vše berníkuom krajským od sebe odvozuji. A že sem se v tom spravedlivě zachoval, tak jakž sněmovní snesení ukazuje, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečet svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl, jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího z dobytkuov a jiných věci, kterýž se přes pomezí tohoto království ženou a vezou etc.
Já N. vedle sněmovního snesení k vybírání sbírek z dobytkuov a jiných věcí, kteréž se přes pomezí z tohoto království ženou a vezou, od JMCské nařízený, známo činím tímto listem, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1601 v pátek po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, [stalo], aby jeden každý, kdož by přes pomezí tohoto království dobytky jaké, totiž voly uherské, polské, české, vepře, svině, skopce, ovce, berany, kozly, kozy, koně, klisny hnal neb peří na centnýře vezl, aby jistu sbírku hned od zavřeni sněmu tohoto na dva terminy, totiž první na sv. Havla a druhý na sv. Jiří léta šestnáctistého druhého dal, že sem se v tom ve všem vedle téhož sněmovního snesení spravedlivě zachoval a hned od zavření tohoto sněmu tu sbírku sem vybral, kteréž se sešlo při tomto terminu N. z vola uherského N., z polského N., z českého N., z vepřů a sviní N., z skopců, beranů, ovcí, kozlů a koz N., též z koňů, klisen N. a z centnýřuo peří N., čehož všeho v sumě jedny učiní N. Kteroužto sbírku z tak nahoře psaných věcí berníkuom nejvyšším na hrad Pražský odsílám. A že sem se tak v tom spravedlivě zachoval, žádnému nic nepřehlídl, aniž ničehož za sebou nezanechal, to přijímám k svému svědomí. A pro lepši toho důvěrnost pečet svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl, jehož datum etc.
Forma listu přiznavacího z mlejnů.
Já N. z N. známo činím tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1601 v pálek po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, [stalo], aby jeden každý z obyvateluov tohoto království na splacení lidu válečnýmu ze všech mlejnů na panstvích JMCské, též na gruntech panskejch, rytířskejch, městskejch, duchovních, špitálskejch a jiných všech a všelijakejch, na číž by ti gruntech byli, bud ty náchlební, poplatní, nájemní z každého kola moučného anebo sladového po jedné kope iníš. totižto na dva terminy, první na sv. Vavřince po puol kopě miš. a druhého [sic] na sv. Vácslava též po puol kopě míš. léta tohoto 1601 dal: i podle takového sněmovního snesení já napřed psaný N. davše sečísti své náchlební, nájemní, poplatní, též i lidí poddaných svých mlejny, jichž kol moučných i sladových se nachází N. N, z kderýchžto mi se při tomto terminu N. dostane dáti N. A že sem se v tom ve všem spravedlivě, tak jakožto sněmovní snesení ukazuje, zachoval, sbírku zouplna sebral, také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečet svou vlastní dal sem k tomuto listu přitisknouti, jehož datum etc.
Forma fistu přiznavacího na sbírku z poddaných.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto 1601 v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou Obrácení a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, [stalo], aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na placení lidu válečnému podle téhož sněmu z jednoho každého poddaného usedlého po jedné kopě míš. na dva terminy rozdílně z měšce svého vlastního dáti povinen byl, podle kteréhožto svolení lidi poddané své osedlé všecky sem sčísti a vyhledati dal, kterýchž se nachází osob osedlých N., z kterýchž mi se při tomto terminu N. dáti přišlo N. A že jsem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji, z kterých berně při terminu pondělího po památce sv. Trojice nejprve příštího po půl kopě míš. a při sv. Havle též po půl kopě míš. vše léta tohoto 1601 dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu přiznavacímu přitisknuti jsem dal, jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavaciho od osob těch, kteří peníze na ourocích mají.
Já N. z N. známo činím tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého prvního v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou Obrácení a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu ode všech tří stavův království Českého stalo, aby jeden každý z obyvatelův království tohoto, by pak i statek pozemský měl, z každého tisíce kop gr. č., což by tak mimo dluhy své peněz na ourocích měl neb měli, šest kop gr. č. však na rozdílné terminy, totiž v pondělí po sv. Trojici tři kopy gr. č. a na den sv. Havla při druhém terminu tolikéž tři kopy gr. č. vše léta tohoto tisícího šestistého prvního i kromě vdov a sirotkův aneb jiných lidí, kteříž by více statku a jmění svého, nežli do jednoho tisíce kop gr. č. neměli, ti se v to nepotahují) povinen byl dáti: i podle takového sněmovního snesení já svrchupsaný N. přiznávám se, že vice peněz hotových na ourocích mezi lidmi nemám, nežli toliko tu sumu N., z kteréž mi se podle dotčeného sněmovního snesení dáti dostane N. To přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu já z počátku psaný N. pečet svou vlastní k tomuto listu jsem přitisknouti dal, jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavaciho na sbírku.
Já N. z N. vyznávám tímto listem obecně přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecním, kterýž držán byl na hrade Pražském léta tohoto tisícího šestistého prvního v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou Obrácení a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, [stalo], aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na splacení lidu válečnému z ryb, vína, masa, páleného vína, jistou sbírku počnouc od zavření sněmu ve dvou nedělích pořád sběhlých na dva terminy, totiž při sv. Havle první nejprve příští a druhý při sv. Jiří léta příštího tisícího šestistého druhého dal: i podle takovýho sněmovního snesení já napředpsaný N. prodal sem a prodati, též zbíti v krámích na prodaj dal N. džberů aneb kop kaprův a štik, N. věder vína, N. pinet páleného vlna, z čehož mi se vedle téhož sněmovního snesení při tomto terminu N. kop N. gr. sbírky dáti přijde; od lidí pak poddaných svých, nařídiv to tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, z vína, z dobytkův na prodaj zbitých, z páleného přijal jsem N. kop gr. č., což vše spolu krajským berníkům odsílám. A že jsem se v tom ve všem spravedlivě, tak jakž to sněmovní snesení ukazuje, zachoval, ze všeho toho, co jsem prodal aneb prodati dal, tu berni zouplna sebral, také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, a nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu dal jsem vědomě přitisknouti. Jenž jest psán a dán oc. Však toto [se] při něm vyměňuje, jestliže by kdo v tom polouletí nic vína, ryb, mas, páleného aneb toho něčeho, nač tato sbírka svolena jest, neprodal, to každý má do listu přiznavaciho zejména doložiti a toho se osvědčiti.
Forma listu přiznavaciho městům.
My purkmistr a rada města N. známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto 1601. v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, [stalo], aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na splacení lidu válečného, ryb, vína, másla, sladkého pití, páleného počnouc od zavření tohoto sněmu ve dvou nedělích pořád sběhlých na dva terminy, totiž první na sv. Havla nejprve příštího a druhý na sv. Jiří léta příštího 1602. dal: i podle takového snesení sněmovního my nadepsaní purkmistr a rada města N. majíce k vybírání té sbírky dvě osoby hodné nařízené, kteříž od spolu sousedův našich tak tím vším způsobem, jak sněmovní snesení ukazuje, tu sbírku vybírali, od nich jsme rejstra i peníze, což od koho vybráno jest, zouplna přijali, kteréž se sešlo při tomto terminu N. z N. džberův, kop kaprův a štik N., věder vínaN., lák sladkého pití N., volův uherských a krmných N., polských N., domácích N., krav N, jalovic N., telat N., vepřův krmných N., skopcův, beranův a kozlův N., ovcí a jehňat N., pinet páleného N. A že jsou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehož, pokud jim nejvýš možné bylo, žádnému nepřehlídli ani ničehož za sebou nezanechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterouž jsou k té práci učinili. Od poddaných pak našich také, co se jim dáti dostalo, aby se to tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, vybíralo, to jsme též dostatečně nařídili, čehož sumy se N. nachází. A to oboje teď příležitě berníkům krajským odsíláme. A že jsme se od osob svých také v tom vedle téhož sněmovního snesení spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl, jehož datum etc.
Forma listu přiznavacího z poddaných.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž na hradě Pražském držán byl léta 1601. v pátek po památce sv. Pavla na víru křesťanskou Obrácení a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, ode všech tří stavův stalo na zaplacení týmž sněmem svolenému lidu válečnému z jednoho každého poddaného osedlého, totiž za tento rok na dva terminy rozdílně jednu kopu dvanácte gr. m. aby dáno bylo, a farářové nebo kolátor z far po třech kopách míš. a každý vovčák mistr po jedné kopě a třiceti gr. m. a pacholek po čtyřiceti pěti gr. m. rozdílně na ty dva předepsané terminy že dávati mají: podle kteréhožto svolení poddané své, faráře neb fary, vovčáky mistry i pacholky jich sem všecky sčísti dal, kterýchž se nachází osob osedlých N., farářův neb far N" vovčákův mistrův N. a pacholkův N., a nařídiv to tím vším způsobem, jak sněmovní snesení ukazuje, od lidí poddaných, farářův, vovčákův mistrův a pacholkův svých takové výš psané sbírky prvního terminu v pondělí po památce sv. Trojice, druhého terminu na sv. Havla vše léta tohoto 1601 vždy každého terminu po čtyrmecítma gr. m. sem vybral a k sobě přijal, čehož všeho učiní N. Kteroužto sbírku vybranou berníkuom krajským s listem přiznavacím odsílám. A že sem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svů vlastní k tomuto listu jsem přitiskl, jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího těm, kteříž lidí poddaných osedlých nemají, kromě dvorův poplužních, na nichž bydlejí.
Já N. z N. známo činím tímto listem přede všemi, jakož jest [se] jisté svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto 1601 v pátek po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou a zavřín téhož léta po sv. Valentinu, [stalo], aby jeden každý z obyvatelův tohoto království, kterýž toliko dv[úr] poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, z dvoru toho jako dědiníci a dvořáci totiž šest kop míš. na terminy tři rozdílné, totiž na-zejtří sv. Vavřince, druhý nazejtří sv. Vácslava, třetí v pondělí o vánocích vše tohoto roku 1601 vždy po dvou kopách bernikům krajským dávati a odvozovati byl povinen: i podle takového sněmovního snesení já svrchu psaný N. přiznávám se, že žádných lidí poddaných osedlých nemám, kromě dvoru poplužního N., na němž bydlím, z kteréhož mi se vedle téhož svolení sněmovního na tři terminy rozdílné svrchu dotčené dáti dostane N. To přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu já z počátku psaný N. pečet svou vlastní k tomuto listu sem přitisknouti dal, jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího z komínův.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého prvního v pátek po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Valentinu, stalo, aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na zaplacení lidu válečnému ze všech zámkův, hradův tvrzí, sídel a obydlí JMCské panských a rytířských, nicméně i z domův, na kterýchž by lidé stavu panského a rytířského i osob městských své obydlí měli, též ze všech hrazených měst, předměstí JMCské, JíMCové jakožto králové české panských a rytířských z každého komínu, kterýž nad střechu vycházel, po dvacíti gr. m. na dva terminy, totiž první po sv. Trojici a druhý na sv. Havla léta tohoto tisícího šestistého prvního vždy po desíti gr. m. dáti povinen byl: podle kteréhožto svolení všecky komíny z zámku, hradu, tvrze, sídla a obydlí, též z hrazeného města a předměstí sem sčísti a vyhledati dal, kterýchž se nachází N. A že sem více komínův na N., z kterýchžto sbírku při tomto terminu N. dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu přiznavacímu jsem přitiskl, jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího městům z komínův.
My purkmistr a rada města N. známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto šestnáctistého prvního v pátek po památce Obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou a zavřín téhož léta po sv. Valentinu, stalo, aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na splacení lidu válečného z jednoho každého komínu po dvacíti gr. in. na dva terminy, první v pondělí po sv. Trojici a druhý na sv. Havla vše léta tohoto šestnáctistého prvního po desíti groších míš. dáti povinen byl: i podle takového snesení sněmovního my purkmistr a rada N., majíce k vybírání té sbírky z dotčených komínův dvě osoby hodné nařízené, kteříž od spolusousedův našich tak a tím vším způsobem, jakž snesení sněmovní ukazuje, tu sbírku vybrali, od nich jsme rejstra i peníze, což od koho vybráno jest, zouplna přijali, kterýchž se našlo N. A že sou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehož, pokud jim nejvýš možné bylo, žádnému nepřehlídli a nevypustili, ani ničehož za sebou nenechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterouž jsou k té práci učinili. Což teď příležitě berníkům krajským odsílajíc, že jsme se od osob svých tak v tom vedle téhož snesení sněmovního spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepši toho jistotu pečet naši městskou menší k tomuto listu přiznavacímu sme dali. Jehož jest datum etc.
Závěrek sněmu.
Avšak toto naše svolení sněmovní, kteréž z žádné povinnosti, než na milostivou žádost JMCské z své svobodné dobré vuole přes všecko přemožení mimo všeckna jiná léta a daně přes paměti lidské i nad možnosti své a poddaných svých všickni tři stavové království Českého sme učinili, není a býti nemá k žádné újmě, škodě a nějakému přetržení privilegium, právům, svobodám ani starobylým zvyklostem a pořádkuom našim nyní i na časy budoucí a věčné. A JMCská taky nám na to jako i na předešlá naše svolení podle milostivého uvolení revers dostatečný, a jestliže by předešle který ještě odveden nebyl, též milostivě odvésti a vydati míti ráčí.
Relatorové z stavu panského:
Kryštof z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMti Římského císaře rada a nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr království Českého a téhož království nejvyšší kamrmistr a president nad apelacími.
Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMti Římského císaře rada a nejvyšší sudí království Českého.
Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích a Vopálce,
JMti Římského císaře rada a nejvyšší sudí dvorský království Českého.
Joachym Voldřich z Hradce na Hradci a Telči, JMCské rada. [In margine:] V. sudí nejvyšší p.
Heřman z Říčan na Kosové Hoře a na Staré červené Řečici, JMCské rada.
Voldřich Felix z Lobkovic na Bílině a Kosti, JMCské rada a komorník.
Adam mladší z Valdštejna, na Hrádku nad Sázavou, Lovosicích, Štěpanicích a Kyšperce, JMCské rada a komorník.
Hertvík Zejdlic z Šenfeldn, na Polné a Chocni, JMCské rada a JíMti císařové jakožto králové české měst v království Českém podkomoří. [Inmargine:] P. Hendrych Kapoun p.
Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, nejvyšší mistr převorstvi království Českého, JMCské rada.
Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic na Mladém Boleslavi a Kosmonosích, JMCské rada.
Karel z Vartmberka a na Svijanech, JMCské rada.
Štefan Jiří z Šternberka a na Postoloprtech, JMCské rada.
Jiří z Talmherka na Jankově, JMCské rada.
Jan Václav z Lobkovic na Běronicích a Veltrubích, JMCské rada a hejtman Starého města Pražského.
Jan Kavka z Říčan a na Cehnicích, JMCské rada a hejtman Nového města Pražského.
Jan Rudolf Trčka z Lípy na Velisi a Kumburce, JMCské rada.
Radslav ze Vchynic a z Tetova na Teplici, Zahořa-nech a Doubravské Hoře, JMCské rada.
Ferdinand purkrabě z Donína oc, JMCské rada.
Ferdinand Šlikz Holejče, hrabě zPasounu a zLok[te], JMCské rada v apelacích.
Vilím z Lobkovic a na Tejně Horšovském.
Jaroslav starší Libštejnský z Kolovrat, na Hrádku Starosedlském.
Hendrych Libštejnský z Kolovrat.
Vilím z Landštejna a na Brloze a Sosni.
Adam starší z Valdštejna a na Žehušicích, JMCské mundšeůk.
Landslav [sic] z Šternberka na Zelené Hoře, Planici a Krátících.
Jaroslav z Vartmberka na Skále a Svijanech. [In margine:] P. Karel z Vartmberka p.
Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy na Opočně a Smiřicích. [In margine:] P. Adam z Valdštejna p.
Pavel z Říčan a na Dubu etc.
Relatorové z stavu rytířského:
Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCské rada a nejvyšší písař království Českého.
Humprecht Černín z Chudenic na Švihově a Chudenicích, JMCské rada a podkomoří království Českého. [In margine:] P. písař nejvyšší p.
Václav Ples Heřmanský z Sloupna na Stolanech a Bystřici, JMCské rada a purkrabě Karlštejnský. [In margine:] P. sudí nejvyšší p.
Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně, JMCské rada.
Jindřich z Písnice a na Hertmberce, JMCské rada a prokurátor v království Českém.
Gothart Florian Žďárský na červeném Oujezdci, JMCské rada. [In margine:] P. Ctibor Žďárský p.
Adam Kořenský z Terešova, JMCské panatýr.
Karel Kokořovec z Kokořova a na Šfáhlavech, JMCské rada.
Vácslav Pětipeský z Chýš a z Egrberka a na Blaho-ticích.
Adam Hrzan z Harasova na Landškrouně a Landšperce.
Jiřík z Klenového a z Janovic a na Kraselově. [In margine:] P. písař nejvyšší p.
Kryštof Václav Kapoun z Svojkova a na Hlušcích. [In margine:] P. Heiidrych Kapoun p.
Joachym Kalenice z Kaienic na Zručech.
Zdeslav Kaplíř z Sulevic na Zelenících.
Jindřich Otta z Losu a na Nížburce.
Jan Kalenice z Kalenic.
Jan Dobřenský z Dobřenic a na Dobřenicích.
Vodolan Pětipesský z Chýš a z Egrberku.
Vilím Trmal z Toušic.
Václav Chotouchovský z Nebovid a na Žlebích.
Jindřich Vintíř z Vlčkovic a na Kolínci.
Vilím Konecchlumský z Konecchlumí.
Joachym Metych z Čečova na Vizný [sic] a Puchlsdorfu. [In margine:] P. Jindřich Vintíř p.
Václav Mitrovský z Nemysle.
Zikmund Služský z Chlumu a na Tuchoměřicích.
Jan Služský z Chlumu a na Klecanech. [In margine:] P. Zikmund Služský p.
Pražané všech tří měst Pražských, Horníci a jiní poslové z měst království Českého přiznali se na místě svém i na místě jiných spolusousedův svých, od kterýchž k tomu jednání sněmovnímu byli vysláni.
Kderoužto relací na místě a jménem JMCské jakožto krále přijali sou: Petr Vok z Rožmberka a na Českém Krumlově, vladař domu Rožmberského, JMCské rada, Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské rada a nejvyšší kancliř království Českého, z pánův; Hendrych Kapoun z Svojkova a na Běroničkách, JMCské rada z vládyk, s milostivou JMCské omluvou, tak že jest JMCská na jiným bejti neráčil, nežli vedle starobylýho, chvalitebnýho způsobu a obyčeje osobně mezi stavy království tohoto se najíti dáti a té relací sněmovní přítomen bejti, však pro mnohá JMCské zaneprázdnění, jimiž JMCská za příčinou této války Turecké zaneprázdněn býti, ano i na zdraví JMCská se nedobře vynacházeti ráčí, toho že jest vykonati moci neráčil. Však že toto svolení, kteréž se od stavuov k žádosti JMCské a k důležité potřebě jak království tohoto tak i zemí k němu připojených, stalo, vděčně přijímati a stavuom vší milosti císařskou a královskou vynahrazovati a jich milostivým císařem, králem a pánem bejti a zůstati chtíti ráčí.