[NA HORÁCH KUTNÝCH], 3. února 1601. — Orig. v arch. Kutnohorském.

VMti slovutné a mnoho vzácné poctivosti páni Pražané všech tří měst Pražských a páni vyslaní z měst království tohoto Českého, páni a přátelé nám přízniví. V paměti VMtí zůstává, že JMCská král a pán náš nejmilostivější majíc v svém milostivém císařském uvážení, kterak veliké, ustavičné a říkaje možnost naši převyšující náklady na hory činíme a činiti musíme, tak že těchto pominulých časův dříve půl pátá léta cupusův (to jest toho nákladu, který se přes to, co se kdy za stříbro v kyzích a rudách z erzkaufu JMCské na doly a vorty, kteříž na cupusích zůstávají, trží a přijímá, na pavuňk a gveldikování hor mezi námi každotýhodně sbírati a shledávati musí) přes třidceti osm tisícův sebráno a na hory vynaloženo neb procupusováno jest, a tím ty hory, tak starožitný království tohoto klenot, od pádu a spuštění zachovány jsou, mezi jinými proposicírai sněmovními se za nás k JMtem stavům království tohoto milostivé přimlouvati a žádati ráčí, abychom v sbírkách a daních sněmovních ušetřeni, a ty cesty obírány byly, kterak by horám tom, tak starožitnému zemskému klenotu, k vyzdvižení zase; pomoženo býti mohlo, jakž to týž artikul dotčených proposici v sobě šíře obsahuje a zavírá.

I vedle takové milostivé a otcovské JMCské o Hory, tak vzácný koruny této české klenot, péče a starosti VMtí služebně žádáme, že sobě ku paměti přivésti ráčíte, kterak též Hory od množství set let (jakž to historie tohoto království ukazuje) trvajíce jiné všecky hory netoliko zde v této zemi, ale i jinde stálostí svou převyšují a vždycky hojnost stříbra jsou vydávaly a posavad (ačkoli to s těžkým a velikým nákladem, prací a úsilím naším přichází) vydávají, tak že i nyní v tato těžká a neúrodná léta po těch hrozných a nenabytých škodách skrze povodně i jinak při horách zdělaných každý týden do tří set hřiven stříbra čistého v kyzích a rudách, k tomu také mědi nemálo, že i jiné země ní fedrovány jsou, se shledává.

Ač pak to, jakž dotčeno, s velikým nákladem a škodami našimi jest, však odtud to poctivé a užitečné království tomuto pochází, že z toho nového stříbra z těch slepých hlubin zemských a divokých tvrdostí skalních na den dobytého, které prvé nikdy na světle nebylo, oko lidské na ně nepatřilo, slunce nebeské na ně nesvítilo, nová mince se každotýhodně k dobrému a užitečnému JMCské a znamenité pochvale vší této země i VMtí panův stavův království tohoto bije a mincuje, a tím netoliko království toto, ale i okolní země se užitečně a platně mědí zvláště fedrují. Ježto kdyby ty hory k oupadu a spuštění (čehož pán Bůh z milosti své ještě uchovati rač) přijíti měly, toho by býti nemohlo, aniž by horám zase, byť pak nejvíce na ně naloženo bylo, kdy spomoženo býti mohlo, jakž toho patrní příkladové na jiných horách před očima jsou. Hory pak před pádem a spuštěním jinak zachovány a zdržány býti nemohou, než ustavičným na ně nakládáním, pavováním a gveldikováním; jakož i ty hory obzvláštní milostí a požehnáním pána Boha našeho, též milostivou a otcovskou péčí a starostí JMCské předně, potom také snažností a úsilím naším posavad zachovány jsou. Nebo netoliko tak velikým a ustavičným hor gveldikováním a pavováním ze všech živností a obchodův našich na to každotýhodně sbírky a cupusy činíce a dávajíce, ale i sami se hor dotýkajíce a, když toho potřeba, forováním též pouštěním vody na trejby a nástroje dolové skrze domy, zahrady, rolí (ač těch velmi na skrovnosti při horách pro doly, vorty a šorfy, též pro smrady hutní a dolové býti může) beze všeho zrostlin zemských a obilíčka ušetření, žádného jmění svého ani sami sebe nic nelitujíce, horám sloužiti, je fedrovati a tak před spuštěním a pádem těchto těžkých časův zachovati a zdržovati se vynasnažujeme, a to vždycky, buď že již jaké sbírky dávají neb nedávají, v čas války i pokoje činiti a podnikati musíme. Pročež kdyby na nás jaké jiné břemeno daní jak/ch přijíti mělo, obojího bychom zastávati nemohli, ale jedno druhému by ustoupiti, a mezitím hory ku pádu přijíti a spustnouti musely.

K čemuž přišlo-li by (čehož však milý pán Bůh zachovati rač), to by nám přičteno býti nemohlo, ale v tom bychom před pánem Bohem, JMCskou i VMtrai vždycky slušně omluvná byli. Poněvadž pak sami při sobě a obzvláště v proposicích sněmovních od JMCské VMtem předložených to nacházeti ráčí[te]. že JMCské i všemu tomuto království na těch horách záleží, ta pak sbírka, která by na nás přijíti měla, velmi málo by vynesla, JMti pak Cské i vší zemi na horách nenabytou škodu přinesla, VMtí za to služebné žádáme, že to laskavě k srdci připustiti a k JMtem pánům stavu panského a rytířského se za nás, abychom v tom vedle milostivé vůle a žádosti JMCské ušetřeni, a tak Hory před pádem a spuštěním ještě zachovány býti mohly, přimluviti a od VMtí k tomu přátelsky povoliti ráčíte. S tím etc.

VMtem k službám povolní šepmisťři, rada i na místě vší obce na Horách Kutnách.