NA TÝNĚ HORŠOVĚ, 5. října 1600. — Orig v arch. arcibiskup v Praze. Ree. ab anno 1600.

Službu etc. Těchto dnův nedávno pominulejch mně ste psaní odeslati a v něm toho dostaviti ráčili, že opět toho oumyslu bejti a mně kněze Bartoloměje Kaderu, preláta mého Tejnskýho, z mé dědičné kolatury z prelátství vyzdvihnouti a na to místo zase nějakýho jinýho dosaditi i také za něho, abych jeho na své panství a grunty přijal a nad ním ruku ochranou držel, přimlouvati se ráčíte, pokudž to psaní VMti v sobě šíře obsahuje a zavírá. V pravdě sem se toho do VMti nenadal, abyste v mé dědičné kolatury a grunty tak svobodně a poněkud zdůrně mně se vkládati a mé kněží tak nečasně, nedadouc já jemu knězi Bartolomějovi odpuštění — a on také jeho ode mne, jsouce já s ním spokojen, podle dobrého a zvyklého řádu nevzal — kdy by se VMti dobře líbilo, vyzdvihnouti a zase jiné mimo vůli mou dosazovati ráčili; nýbrž té naděje sem k VMti byl, že na předešlé mý odpovědi na psaní VMti, jehož datum jest v sobotu po sv. Tiburcí [15. dubna] léta 95., mně v podobné příčině učiněné, kteréž datum jest též léta 95 Rogationum [29. dubna], dosti míti a mně v mé dědičné grunty a kolatury se mimo vůli mou jakožto jednomu obyvateli v království českém vkládati, kněží mých bez daného jim ode mne a od nich pořádně vzatého odpuštění vyzdvihovati a zase jiné, kdy by se VMti dobře líbilo, dosazovati přestati ráčíte.

Poněvadž pak vždy od VMti v tech příčinách žádného ušetření míti nemohu, nýbrž mně se opět v mý dědičné kolatury a grunty vkládati a nima vládnouti chtíti ráčíte, VMti jak předešle tak i nyní se v tom ohlašuji, že sobě své jurisdikcí žádnému kromě JMCský pánu panu svému nejmilostivějšímu proti zřízení zemskýmu a svobodám tohoto českého království odnímati a v svém dědičném panství nebudu chtíti dopustiti vládnouti a nedopustím, nýbrž tím právem a tou svobodou, jakož jest sa onen čas dobré a hodné paměti pán pan Jan mladší z Lobkovic, nejvyšší purkrabě hradu Pražského, pan otec můj nejmilejší, a po něm pan Kryštof z Lobkovic, nynější nejvyšší hofmistr království Českýho, pan bratr též můj nejmilejší, toho panství, jehož já na ten čas pánem zůstávám, požívati ráčili podle své vůle, pak jako i jiní z obyvatelův v království Českém, každému i VMti bez ublížení chci a budu (požívati a kněží ty, s kterými bych najednal, sobě je i svejm poddanejm oblíbil, a oni na mé dědičné grunty a mé kolatury dosednouti a tak, jakž na kněží a lidi duchovní náleží, se chovati chtěli, chci a budu chtíti jakožto pán a kolátor gruntův svejch přijímati a je dosazovati, té naděje k VMti souc, že je mně, jako kdy prve to od VMti dobré paměti pánův předkův činěno a tomu povolováno spravedlivě bylo, konfirmovati podle ouřadu VMti ráčíte. Protož abych měl tohoto kněze Bartoloměje Kaderu, preláta Tejnskýho, tak nečasně bez mého jemu daného a od něho ode mne pořádně vzatého odpuštění propustiti a mimo něho na ten čas koho jiného mimo vůli svou vlastni na to prelátství.přijímati, toho muě na protržení mé svobody není možné učiniti; té služebné a švagrovské naděje k VMti souc, že žádost VMti z hodnejch a slušnejch příčin naplniti na ten čas nemohu, [že mne] při sobě omluvného a mne sobě v laskavý paměti poručenýho jmíti ráčíte. To sem VMti, abyste se ráčili věděti čím spraviti, za odpověd tejna učiniti nechtěl. S tím etc. Datum na Tejně Horšovským ve čtvrtek po svatým Michalu archandělu léta 1600.