Sněm léta 1599.
Patentem ze dne 12. února léta 1599 svolal císař Rudolf II. stavy české ke dni 21. března t. r. do Prahy, aby druhého na to dne 22. března dostavili se na hradě Pražském k předložení sněmovnímu, kteréž však teprv 23. t. m. předneseno bylo. Širokými slovy, hojnými důvody ukazovala předloha opět ťjaká toho nevyhnutedlná potřeba nastává, aby království Uherské, arciknížetství Rakouské a korunní země České před nevypravitedlnou žalostíŤ proti Turku bráněny, chráněny byly. Přes ránu morovou, veliké mření dobytka, neúrodu i jiné živelní pohromy, kteréž zemi Českou hubily, svolili stavové ťještě na tento rokŤ na vydržování dvou tisíc jízdných, 500 arkabuzárův, 6000 pěších a na opevnění Ostřehoma, Nových zámků a Komárna (20.000 kop grošů mís.) pomoc peněžitou stejnou jako minulého roku 1598. Na splacení lidu válečného na zánicích pomezních svolena berně domovní po 20 groších z jednoho každého domu usedlých; Pražané a města královská uvolila se dáti relutum 25.000 kop grošův míš. Stavové vymínili si, aby nad jízdou nejvyšší a rytmistři voleni byli z národu Českého a na placení lidu válečnému aby Kryštof z Lobkovic byl dozorcem. Mimo to svoleno posudné šest grošův z věrtele piva, a sice čtyry groše na vychování dvoru královského a dva groše na placení úroků obyvatelům království Českého z dluhův královských. Placení všech svolených sbírek díti se mělo jako předešlého léta. S chebskými, Loketskými a Kladskými také jednáno.
Vedle finančních záležitostí učiněna opatření, aby přehlídky vojska (krom jednoho nebo dvou tisíc koní, nad kterýmiž nejvyšší a rytmistři Čechové býti mají) v království odbývány nebyly a škody od vojska do Uher táhnoucího se nedaly. Komisím k vyřízení odkázány artikule již v předešlých sněmích se opakující: o veřejné hotovosti, o vyzdvižení hor, o zemské hranice, o drahotě soli, o srovnání práv městských se zřízením zemským a o drahotě řemeslníkův. Na konci sněmování usneseno ještě o chalupě na gruntech nejvyššího purkrabství, o zvýšení výloh na opravu domu nejvyššího písařství, o koupi a zaplacení mlýnu k purkrabství Hradeckému a projevena žádost, aby císař pro vyřízení obecních potřeb obzvláštní sněm rozepsal.
Mimo artikule v deskách zapsané a u dědice Jana Šumana v Starém městě Pražském tiskem dne 3. dubna t. r. vydané rozkázali stavové pečeť zemskou přitisknouti k mocnému listu osobám na Karlštejn vypraveným, aby spravené zámky přibíti a kaplu, kdež koruna a jiné klenoty i privilegia království uschovány byly, zamknouti a spečetiti dáti mohly.
Za obyvatele království přijali Ladislava Petheho z Hethes, hejtmana nad jízdou císařskou v Košicích i se syny jeho Martinem, Jiřím a Štěpánem; páni z rytířstva pak do stavu svého přijali Jana Bunsona z Bunsonu, ingrossatora větších desk zemských, Jana Poppa nejstaršího na Kynšperku, císařského komorníka, Kašpara z Milšteina, cís. hejtmana panství Brandýského se synem jeho Valentinem, Jana Benýdka z Veveří a Mysletína se syny jeho Václavem, Matiášem, Pavlem a konečně Jana Jahodku z Turova, registrátora desk zemských.
Po ukončení sněmovního zasedání dne 1. dubna vyžádali si vyslanci z města Boleslava Mladého vstoupení před Pražany a posly z mést královských k sněmu vyslané i přednesli prosebnou svou žádost, aby k třetímu stavu v společnost jiných měst přijati byli. Poněvadž z poddanosti se vykoupili a žádný nad nimi práva neměl mimo císař jako král Český, povoleno jich žádosti a přijati do stavu třetího. Současně o povýšení za město královské vyjednávali Chomutovští, čehož se jim teprv později dostalo.
S finančními záležitostmi souvisí několik listin zde uveřejněných, jmenovitě zprávy o počtu domů v Berouně, Jaroměři; nařízení císařská a zprávy berníků krajských o odvedení a vybírání berní; vysvětlení sněmovního artikule, že židovská daň z hlavy týče se jen mužského pohlaví; dále rozkaz císařský komoře české a dvorské, aby pospíšily se zastavením klášterních statků v Čechách a v obou Lužicích, a na Moravě, aby vyjednáváno bylo o zástavu zboží klášterního. Zajímavá jest odpověd Chomutovských daná Janu Krahulíkovi berníku kraje Žateckého, kterýž jim nedostatečné přiznání sbírky z komínův vytýkal: že někteří sousedé dali pro tu sbírku komínovou několik pokojův a světniček dokonce zbořiti, a že usnesení sněmovní na ty komíny, pod kterými se topí, ukazuje.
Náboženských věcí, o kterýchž obyčejně ve schůzích jednotlivých stavů pojednáváno bylo, týkají se stížné zprávy děkana a faráře v Kadani, že podobojí v městě jsou vlastně luteráni a kalvíni, děkana Poděbradského, že někteří faráři ťpikardskýmŤ způsobem se chovají, bakalář školní že katechismus Kanisiův ve škole zavésti nechce; děkan Litoměřický oznamuje, že obec Třebenická kněze katolického přijmouti se zpěčuje; purkmistr, konšelé i všecka obec města Brandýsa nad Labem omlouvají se při arcibiskupovi proč kněze římské víry za faráře přijati nemohou, a arcibiskup sám stěžuje si císaři na šíření se víry kalvínské a bratrské v Praze i jiných městech, kteréž od mnohých pánů a zvláště od university jest podporováno, tak na příklad chovají prý president dvorské komory (Hoffmann) v Praze, Petr z Rožmberka na Krumlově, Vilím z Lobkovic na Týně Horšově kalvínské kazatele; Zeidlitz prý odstranil katolického faráře z Polné, Malovec z panství Hlubockého; úředníci pak komory české že jsou také kalvinisté a přívrženci jednoty bratrské.
Válečných záležitostí týče se mezi jinými zvláště mandát císařský o odesílání koní a vozů ťformanskýchŤ k přehlídce do Vídně na den i. května a listy Jindřicha Math, hraběte z Turnu i Kryštofa Trčky o přehlídce a tažení jízdy do Uher.
Státoprávní důležitosti jest list arciknížete Maximiliana ze dne 22. května 1599 k arciknížeti Matiášovi, kterým ukazuje na povážlivé hnutí mezi protestantskými stavy v říši Německé pro volbu krále Římského stejného s nimi náboženství, připomíná odpor a tajné obmysly větší části uherských a českých stavů proti posloupnosti dynastie v těchto zemích, jak ji Ferdinand I. ustanovil, i žádá ho za připomenutí císaři Rudolfovi, poněvadž není ženat, aby v čas pamatoval na zajištění nástupnictví trůnu v jmenovaných královstvích i v říši. Arcikníže Matiáš předložil list císaři Rudolfovi, jenž neočekávaně příznivě přijal takové podání i dal je tajným radám svým k dobrozdání, kteříž dne 12. července t. r. předložili císaři, aby skutečně pamatoval na zabezpečení následnictví v Čechách a v Uhřích a předešel takto nepokoje a protivenství, které by snahou stavů po svobodné volbě krále v obou těchto královstvích, nastati mohly, a tím také domu Rakouskému zabezpečil důstojnost císařskou v říši Německé. Dalšího však úspěchu takový od arciknížete Matiaše při Maxmiliánovi objednaný list neměl. Přes všechno usilování zůstala otázka následnictví nevyřízena až do r. 1608, kdy arcikníže Matyáš vyhlášen za čekance království Českého a postoupeny mu Uhry, Rakousy a Morava.[Obšírnější o tom zprávy viz v pojednání ťDie Verhandlungen über die Nachfolge Kaiser Rudolfs II. von F. StieveŤ v Abhandlungen der histor. Ciasse der königl. bayerischen Akademie der Wissenschaften 1880; kdež také pod čárou otištěn list arciknížete Maxmiliána ze dne 22. května a dobrozdání tajných radů císařských v původní zkrácené formě mezi přílohami jako č. 3.]
Konečně uveřejněna také nemálo zajímavá, ťinstrukce císařská daná nejvyššímu správci jegermistrství v království ČeskémŤ, kterýžto úřad náležející k ústřední správě zemské svěřen byl purkrabímu kraje Hradeckého Janovi z Vřesovic, jako osobě ze sněmu království Českého.