Sněm léta 1598
Jako předešlé byl i sněm r. 1598 rozepsán patentem 16. února pro opatření proti ťkrvežíznivému Turku.Ť Císař předkládal opět sněmu ťvěrohodné zprávyŤ, že nepřítel z Konstantinopole s nemalou silou z rozličných národův do Uher vytrhne, aby ostatní díl toho království i jiné země sobě podmanil; ukazoval na říšský německý sněm, na Rakousy a Uhry, jakou mu pomoc připověděli i napomínal stavy české, aby pro dobrý příklad jiným žádané pomoci svolili. Tři tisíce zbrojných koní a 800 lidu pěšího měli stavové za šest měsícův (nepočítaje v to vytažení a odtažení) každého roku po dvě léta v poli vydržovati, veřejnou hotovost jízdnou i pěší naříditi a na opevnění Ostřehomu, Komárna a Nových Zámků svoliti 10.000 tolarů. Vedle válečných postulátů předložil císař stavům také žádost, aby svolené mu posudné zouplna bez zadržování vydáváno bylo; aby panství Trutnovské, Dobříšské a Tachovské směniti nebo prodati mohl; dal sněmu na uváženou, jak by hory zlaté a stříbrné v království Českém zase zvelebeny býti mohly, dále aby hranice království, zvláště k Míšensku přesně byly vymezeny a prodáváním, mýcením lesů na pomezí skrze cizozemce nebyly umenšeny. Konečně žádal Rudolf II. stavy za svolení, aby vévodovi Sedmihradskému Sigmundu Bathořymu za postoupení císaři Sedmihradska (o čemž již za jeho pobytu v Praze r. 1597 jednáno bylo) jako strategicky důležitého území proti Turku v náhradu dočasně dáno bylo knížetství Opolské a Ratiborské.
[Viz o nezdařených výsledcích všeho toho bližší zprávy v historii téže doby a listiny ze dne 9. záři a 23. listopadu 1598 zde uveřejněné.]
Sněm, jenž zahájen byl dne 3. dubna a ukončen 17. t. m. odpověděl na postuláty královské povolným usnesením s některými jen změnami. Sbírka na lid válečný svolena jako r. minulého: všechny vrchnosti z každého poddaného jednu kopu m.; Pražané a města královská na hotové sumě 37.500 kop m.; kapitalisté z tisíce kop šest kop; poddaní jeden každý po jedné kopě a 12 gr. m., k čemuž podruhové a čeládka jim přispívati měli; svobodníci, nápravníci a dvořáci po šesti kopách, z dvoru poplužního bez poddaných rovněž šest kop m.; faráři po třech kopách m.; Pražané a města královská z jednoho každého domu po 48 gr. m. [O počtech domů v Praze a v městech královských v 16 - 19 století viz pojednání naše v Časop. mus. král. Českého 1881 a 1882.] Více povoleno, aby vybíráno bylo z ryb, vína, sladkého pití, z dobytkův, z páleného, při čemž jako již 1594 nařízeno, aby pro neúrodu toho roku žádný kořalku ťbezpotřebný nápojŤ nepálil, a obilí aby na chléb bylo obráceno. Židé od 10 do 20 let po jednom dukátu, od 20 let po dvou dukátech a sice mužského i ženského pohlaví; z domu pak každého museli platiti po 4 kopách m., z komínů bylo uloženo jako r. 1596 po 20 gr. m., z krámů v jako předešle podle spravedlivého uvážení; pro opatření nemocných vojákův měly opět vybírány býti dobrovolné příspěvky v kostelích.
Z takových peněžitých pomocí měl císař najati si 2000 zbrojných jezdců, nad kterýmiž by však ťpřirození ČechovéŤ za plukovníky a rytmistry byli nařízeni. Na ostatní pak sumu peněz, co jí po zaplacení těch 2000 jízdných zůstane, mohl císař najati jakékoliv a mnoholi chtěl vojska, na stavení pevnosti měl vynaložiti 10.000 kop grošů m.
Veřejná hotovost nařízena: z odhadu pozemských statků z 10.000 kop m. anebo z 25.000 kop m. peněz na úrocích jeden jízdný, pro pěší vojsko měli světští i duchovní majitelé statkův vypraviti dvadcátého poddaného, Praha a města královská každého patnáctého. Potřebné vozy k vezení munice, střelby museli opatřiti svobodníci, nápravníci, dvořáci. Popisy domácí hotovosti měly konány býti v městech krajských. Mimo přehlídky domácího vojska neměli žádní jiní ťmustruňkovéŤ cizího vojska v království býti pokládáni ano i průchod cizích žoldáků skrze Českou zemi měl býti zamezen. Kdyby pak jinače býti nemohlo a nějaký neveliký počet lidu skrze Čechy převeden býti musel, aby plukovníci, rytmistři, hejtmane na pomezí království reversem se zavázali, že obyvatelům domácím žádných škod nebude činěno.
Ostatní v královské proposici přednesené žádosti také vyřízeny. Usneseno, aby posudné a jiné zadržané sbírky pod pokutou byly odvedeny; svoleno k prodeji nebo směně panství královských Tachova, Dobříše, Trutnova; stavové uznali toho potřebu a dali svolení, aby Bathorymu za postoupení Sedmihradska v držení dáno bylo knížetství Opolské a Ratibořské ad dies vitae s jistými podmínkami.
V příčině zvelebení hornictví zvolili stavové komisí k uvážení a předložení toho příštímu sněmu; na vymezení hranic taktéž zvolena a vyslána komise i zakázáno lesy na hranicích království cizincům bez svolení stavův prodávati.
Mimo předlohu královskou stalo se usnesení, aby stížnosti obyvatelstva na nové silnice z Bavor do Čech a z toho povstávající drahotu soli vyřízeny byly; komise k srovnání práv městských se zřízením zemským a k vydání řádu pro řemeslníky pobídnuta, aby konečně věc k místu přivedla; v kapli Všech svatých na hradě Pražském (kteráž od požáru 1541 zase vystavena), aby k skládání přísah čehož potřebí bylo upraveno; doplněna roku 1586 zvolená komisse v příčině připuštění knížat Saských v společné léno Fojtlandu s kurfirštem Saským; stavové ohradili se proti volbě nového biskupa Vratislavského (kteréhož po smrti 1596, 5. listop. Ondřeje Jerína kanovníci téhož kostela byli zvolili), poněvadž jmenované biskupství vedle starodávných snesení ťpod jus patronatus a nominacíŤ krále Českého a koruny České náleží, císař pak slíbil, že toho šetřiti bude, aby regalimi koruny České ublíženo nebylo. Proti vůli krále Českého kanovníky Vratislavskými 5. prosince 1596 zvolený biskup Bonaventura Hahn nebyl k žádosti císaře Rudolfa II. papežem potvrzen.
[Viz o tom ťDenkwürdigkeiten aus der Geschichte der katholischen Kirche SchlesiensŤ od Ji Heyne-ho str. 801 a 802, kdež však podkládají se císaři jiné ne pravé motivy jeho intervence.] Dáno povolení k opravě dvoru v Dehnicích k úřadu nejvyššího komornictví náležejícího a k opravě spuštěného domu nejvyššího písařství Českého.
Léta 1579 povoleno sněmem 3000 kop gr. m. na opravu hradu Karlštejna, kteráž když r. 1596 ukončena byla, vypraveni čtyři komorníci při dskách zemských na žádost purkrabího Jáchyma Novohradského z Kolovrat na Karlštejn, aby vykonané opravy prohlédli. Prohlídka vykonána dne 13. prosince 1597 a podaná komorníky relace o opravách zapsána dne 28. února 1598 do desk zemských a za času sněmování stavům předložena, aby poznali jak svolených peněz bylo užito. Při té příležitosti přišla po několik let již projednávaná, komisím odkazovaná potřeba in vento vání privilegií uložených na Karlštejně opět na denní pořádek. Sepsání svobod zemských a jiných spisů stávalo se naléhavější, poněvadž již od r. 1595 přetřásán byl návrh, aby v skrovných sumách zapsaní statkové královští v cizích zemích vyplaceni a za větší sumy byli zastaveni. Císař i stavové doufali takovými penězi rozmnožiti těžce sbírané pomoci proti Turku. A poněvadž původní zápisy zástav panství královských uloženy byly při privilejích zemských, nemohlo býti více odkládáno. Doplněna a nově jmenována komise po sedmi členech ze stavu panského a rytířského i uloženo jí, aby k invento vání na Karlštejn dne 8. června se sjela. Což také se stalo. Přibyli v průvodu nemalého množství pánů, rytířů i obecného lidu na hrad. Sněmem zvolení komisaři vstoupili s oběma purkrabími, s arcibiskupem Pražským do kaple za mříže, ostatní zůstali před mřížemi. Ohledávány korunní a jiné. klenoty i svátosti. Koruna s žezlem vystavena na oltář a ukazována lidu s jinými klenoty, potom sepisován inventář všech klenotů, svátostí a privilejí království Českého, kteráž léta 1598 na Karlštejně se nacházela. Kamení drahých všelijakých v koruně sečteno 112a inventování listin dalo se pořadem, jak pod literami byly založeny v truhlicích.
Vedle těchto artikulů v deskách zapsaných i tiskem u Anny Šumanové v Starém městě Pražském vydaných přijali stavové za obyvatele království Českého Maximiliana Bertolda ze Saxengenku, Jiříka Filipa z Berlichingu, Petra Roderà, Jana nejstaršího, staršího a nejmladšího Poppa; rytířstvo přijalo pak do stavu svého Jeronýma Makovského z Makové, Matyáše Kremera z Grunova, Samuela Zelnera (Rybáka) z Zelnaru, Krištofa Taubenreitera z Taubenreitu, Martina Grejnera z Veveří a Rudolfa Puse z Gamsfelsu (listiny ze dne 16. a 17. dubna 1598).
S finanční stránkou sněmovního snesení souvisí další jednání. Takž sebrány z pokladen panství královských peníze sirotčí, listem císařským nařízeno arcibiskupovi Pražskému, sudímu dvorskému a prokurátorovi komory české vyjednávati s ducho. venstvem klášterním v Čechách, aby vedle příkladu prelátů z Horních i Dolních Rakous skládali dobrovolnou pomoc peněžní na zaplacení lidu válečného na hranicích Uherských; nejvyšší úředníci zemští radili, aby císař, poněvadž má právo i bez dovolení papežského zastaviti neb prodati statky duchovní v království Českém a zemích přivtělených takové moci užil a z ruky jí nepouštěl; komora dvorská naléhala zase na urychlení porad a jednání o výhodnějším zastavení statků korunních mimo království České ležících, aby ušetřeno býti mohlo statků duchovních. Arcibiskup Pražský také všemožně se snažil, vedle nařízení mu od papeže daného, odvrátiti císaře a rady jeho od úmyslu, aby zboží duchovní v Čechách a zemích přivtělených pro získání peněz na válku prodána byla: však předce některé statky ženského kláštera Brněnského a kláštera Rajhradského přešly v držení pána z Lichtenštejna a na kláštery Slezské uvalena nesmírná kontribuce. (Viz listiny ze dne 8. dubna, 18. a 25. června i 20. července 1598.)
Mezi nečetnými zprávami o přípravách a jednání v příčině války (listiny ze dne 14. dubna, 23. listopadu 1598) vynikla radostná novina o dobytí pevnosti Rábu dne března Adolfem z Schwarzenbergu. Na bráně téhož města (před jehož zdmi při dobývání 1. 1597 dva čeští pánové Rudolf Vchynský dne 19. září a Jan z Pernštejna září vzali své skončení) postavený měděný kohout (viz úvod na r. 1595 str. 7) tedy zakokrhal. Novina přinesená na hrad Pražský v noci na třetí den měsíce dubna oslavo vána byla dne 5. t. m. po všech kostelích Pražských, zvláště pak v chrámu hradu Pražského se slavným troubením, bubnováním, veselým zpíváním Te Deum laudamus a stří lením ze 24 velkých kusů za hradem Pražským na Prahu obrácených.
Náboženských záležitostí týče se opětné nařízení z komory české všem hejtmanům panství královských, aby při visitací kněží a škol nápomocni byli arcibiskupovi Pražskému (23. června 1598), kterýž stále osvědčoval nemalou horlivost v šíření víry katolické. Žaloval císaři na městskou radu v České Lípě, že přijati chce nekatolického kazatele, žádal za přísné jí nařízení, aby poddaní katolickému faráři poslušnost zachovávali (13. února 1598), ohrazoval se proti dosazení utrakvistického faráře v Blovicích (20. října 1598), napomínal abatyši kláštera Týneckého, aby na gruntech klášterských nekatolického kněze netrpěla (20. října 1598), přimlouval se k Petrovi Vokovi z Rožmberka za jesuity v Českém Krumlově, za udržení katolických řádův, netrpění poběhlých kazatelů, zabránění protestantských novot v Krumlově, žádal ho, aby do Soběslavi katolického faráře dosaditi mohl (14. dubna a 6. listopadu 1598), prosil papeže Klimenta VIII., aby od papežů věnovaný, po delší však dobu zadržovaný plat na vychování mladých alumnů v kolleji jesuitské, kázal vyplatiti (2. října 1598).
Další zprávy o náboženských záležitostech ukazují, jak rozhárané byly poměry. Takž oznámení administrátorem Václavem Dačickým arcibiskupovi učiněné, kde v městech Pražských Bratří čeští se shromáždují, více žádost jeho, aby mu na místě sv. Jindřicha kaple Betlémská k užívání dána byla (25. září 1598); omluva purkmistra i rady města Plzně a ztížnost proti jich faráři (27. června 1598), žaloba opata kláštera Slovanského na kněze Tomáše Soběslavského (14. září 1598). Všeobecného rázu jsou řády císařem Rudolfem vedle usnesení sněmovního pro města Pražská vydané k udržení pokoje, veřejné bezpečnosti a pro zachování čistoty a zdraví (9. ledna a 27. října 1598).