440. Václav Dačický, administrátor pod obojí, oznamuje arcibiskupovi Pražskému místa, v kterých se Pikharté v Praze shromažďují, a prosí, aby jeho suplikací strany kaple Betlémské, kterous mistři Velké kolleje mu připověděli, císaři doručil.
1598, 25. září (praes.) - Orig. v archivu arcibiskup. Pražského. Recepta ab a. 1598.
Osvícené kníže, pane, pane arcibiskupe Pražský, pane, pane mně milostivě vždycky laskavěj. K VknMti sám rád bych byl přišel, ale veliký nedostatek zdraví mýho mně zbránil; nebo v koleně nějakou bolest trpím, že nohy nemohu vohejbat. Avšak nicméně skrz toto připsání k VknMti v známost uvozuji: ráčili ste mi poručiti o těch pikhartech, do kderých se domů scházejí a své postrann náboženství vykonávají, tak sem učinil hned, jdouce od VknMti stavil jsem se u pana rychtáře JMCské v Starým městé Pražským, ano i u jinejch dobrejch mužů, kdeříž mi oznamovali, že se tu u svatý Anny v domu pana Herzaně scházejí a v druhým domě proti svatýmu Jiljí blízko od kostela, a v třetím domě, kderýž blízko jest od sv. Malýho Štěpána na Příkopech, a každý neděli i někderé všední dni že se jich velký počet schází. A když sem pak s panem rychtářem Starýho města Pražskýho ano i Novýho města Pražskýho vo to mluvil, aby to nějak přetrhli a takových schůzek postranných nedopouštěli: oznámili a odpověď mi dali, že by tak rádi učinili, ale že se bojí, kdyby mezi ně do domů přišli a jim to náboženství falešné přetrhnouti chtěli, že by museli nějakého nebezpečenství pocítiti a zbouření nějaké že by se mohlo státi, pravíc, že by nejlípe bylo, aby VknMt při JMCské ráčili to vopatřiti, aby vo nich nějaké vobzvláštní poručení přišlo. Já bych taky sám vod sebe rád k tomu se chtěl přičiniti, aby ta sekta zmenšena byla, nevím jak, když pomoci žádný nemám.
Dále pak, poněvadž stížné chození mé jest a daleko sem u toho sv. Jindřicha, u kderéhož špatné vychování za své práce mám, chtěl bych se rád podle napomenutí VknMti ted při času sv. Havla do té kapli Betlímské navrátiti, a blížeji abych mohl bejti VMti, ano i lidem těm, kdeříž mne potřebovají; nebo i páni mistři Velký kolleje teď před nedávnými časy pilně toho svou žádostí sou u mne hledali, abych zase navrátil se do té káply. Jakož pak nemoha jich žádosti odepříti, byl sem jim povolil v tom a připověděl. Ale oni majíc již, na všem se mnou zůstavši, při tom při všem stálí bejti, nevím jakou příčinou a z čí rady sou od své žádosti a společného našeho zůstání odstoupili, a rozumím, že by na mé místo nějakého kalvína tam uvésti chtěli, což jest mi za těžký. I sepsal sem JMCské suplikací, rád bych je JMti dodal, i slyším, že by neráčil vod žádnýho suplikací a listů přijímati, leč vod VknMti. Pročež VMt jakožto votce poníženě prosím, že ráčí VknMt v tom lásku ke mně dokázati a takovou suplikací svědčící JMCské ráčíte vodě mne laskavé přijíti a JMCské že ráčíte ji presentovati a milostivě se k tomu svou přímluvou přičiniti, abych, čeho žádám, [od] JMCské toho podle té suplikací dostati mohl. A já VknMti čím bych mohl jakými službami za takovou lásku a vochranu chci se vodsluhovati a za VknMt vždycky se pánu Bohu modliti, což věřím, že v tyto příčině od VknMti nebudu opuštěn; brzké odpovědi budu očekávati.
VknMti poslušný kaplan kněz
Václav Dačický, |
administrátor víry pod obojí způsobou. |