V CHOTĚŠOVĚ. 1598, 12. září. - Orig. v archivu arcibisk. Pražského. Recepta ab a. 1598.

Modlitbu svou s povolnými službami etc. Jakož jest mne JMCská pán můj nejmilostivější vedle jiných pánův prelátův království tohoto k jistému dni před VMt obeslati a žádost na mne a konvent můj z strany kontribuci vzložiti a při mně toho milostivě vyhledávati ráčil, tomu všemu z obšírnějšího dekretu i oustního VMti předložení poníženě na onen čas jsem vyrozuměl. I ačkoliv to vše v skutku se nachází a na oko spatřuje, jakou obzvláštní péči a otcovskou starost JMCská netoliko nás chudé své poddané a království toto České, nýbrž i jiné země k němu přivtělené, ano veřejně i vše křesťanstvo míti ani žádných nákladův v tak prodloužitém čase v tom sobě litovati visti neráčí, z čehož my nesmrtedlnému pánu Bohu našemu, skrz kteréhož králové kralují a zvítězují, tudíž i JMCské slušně děkovati a za delší prospěch ustavičně z povinnosti žádati a, pokudžby v čem možnost stačila, k pomoci přispěti tím povinnu býti se seznáváme: však prohlídaje k velikým nedo statkům nynější nemožnosti mé a konventu mého, v niž pozůstávám, z nuzné a důležité potřeby truchlivým srdcem před VMtí toho nijakž pokorně tajiti nemohu, kterak pán Bůh všemohoucí za žádné věku tohoto v kraji našem paměti hrozným, neslýchaným a nevídaným krupo a hromobitím z připuštění svého božského (mimo vozimí velkou pochybu a před dvouma lety při mých dvouch nejlepších poplužích za samého půl druhého tisíce na vobilí náramnou vzatou škodu) den památný nyní jminulého Proměnění pána Krista s šesti sty a dvaceti jedným osedlými navštíviti mne ráčil, tak ovšem že spadvši větší nežli slepičí místy i husí vejce krupobití a drahný kusy ledu mně i poddaným mým potřebným, nač jest se plačtivě co dívati a čeho ulitovati bylo, brzy nenabytou škodu učinilo. Nebo trvajíc taková nechvíle za dobré půl hodiny (abych o svých toliko nedostatcích co samo v sobě krati[čjce oznámil), měvši tehdáž nevelmi mnoho sežitého od ječmenův, žit a pšenic obilí, co toho tak v mandelích ležalo, vše rozkotaceno a semo tam rozmetáno jsouc, netoliko vytlouklo, ale i pro ustavičné deště nemoha se do mandelů porůznu ležíc složiti, velice zvyrostlo a na píci pokazilo, i přívaly toho něco odvezeno i zavezeno jest, kteroužto příčinou v semeních jinde obejíti jsem se musel. Co pak ještě stojatého obilí od pšenic, drahně nad to pak od ječmenův a na všem dokonce ovse, chmelích, ovoci a jiných viktualných potřeb[ách] při všech čtyr[ech] dvořích škody vzato jest, jinač jsouc to s prstí smíšeno, nechav toho drahný díl na prosto bez sklizení v zemi vězeti a ležeti, jak na zrně tak na píci ničímž aneb dosti málem k zisku svému to přivísti moci budu. Co se pak stavení dotyce, léta tohoto 98. již dvakrát vod uškození vánočního a postního povětří, které u nás nad míru moc svou provedlo, na voprávky kostela a věží nemálo vynaloživ, nicméně to vše hůř a víc nežli kdy prvé na věžech, kostele i jiných šindelních i cihelních střechách velikou mocí a silou cihly i šindele dolův smetalo a sproráželo a na samých sklech víc než za sto kop škody mi učinilo, též vovčín v Záluží vnově vyzdvižený a dobře spravený roztřeskalo, na kusy polámalo, dolů svrhlo a na šest later zdi při tom pobořilo, a ustavičnými prškami nemálo na témž ovčíně složeného sena k zkáze přišlo; od hromobití půl stodoly důkladné v Liticích rozrazivše na zemi zrozmetalo, tudíž i na jiném a jiném stavení všudy napořád dosti nemírně uškodilo. Povodeň jak jarní tak tato mnoho mi nákladův a vynaložení způsobila, splavy na některých rybnících napotrhavši, ryb s sebou drahně odnesla a votavy do konce zašlemovala, ač i mimo to dospělých kaprův v mém nejvonatčím rybníce dvě stě kop a čtyrycetí pět kop štik, jenž jminulého postu naloveny byly, krom drůbeže od vokúnův, bělic, líní a jiných menších tří rybníkův po desíti, šestnácti a dvacíti kopách, též dospělé ryby, tudíž všecky na větším díle třecí kapry i drahně plodu veliká částka, outočiště živnůstky mý, mi zhynulo, což jest mi i na překážce delšího v rybách a plodích zásobení, v kterých jsem se nikdež v kraji, jak třecích kaprův, tak i od plodů pro podobnou příčinu u svých pánův sousedův obejíti nemohl, pozůstává. A abych VMti obšírnějším však bohdá pravdivým spisem nezanášel, krátkosti užívaje i to oznámiti mohu, že v těchto roztržitostech časem do kláštera jako moci, časem i do dvorův mých a vesnic vojanský lid proti patrnému JMCské zakázání se vtíraje, mimo všecky daně a vejpravy, užívajíc v tom na větším díle mého od piv, od mas, vobrokův, píce jiného pohodlí a fedrunku, chtěje skrz to v dobrém způsobu pokoje klášter bez dalších záhub sebe i svých chudých poddaných zachovati, do několika set jsem na to vynaložil; nebo do čtyř set dvaceti čtyř koní půl čtvrtý pořád neděli ve dvoře mém Litickém, měvši v Plzni před dvouma [sic] léty mustrováni býti, se zdržovali a nepřestávaje, co jim ode mne uděleno bývalo na dobytcích, neskrovnou mi škodu činili, ano i před rokem opět do čtyř set do kláštera jako i letos sto touž měrou lozírovalo se rejtarův k mnohým mne přivedši outratám; nýbrž jinší mezitím k delším závadám podávaly se mi nejednou příčiny, kterými jsem k tomu přiveden by], obávaje se zlé příhody, přestěhováním a odsíláním do Plzně (na onen čas) pannen svých, které se po několikráte a po několika nedělích tu zdržovati musely, v vychování potrav a jiných důkladích trojnásobná mi v nesporotě na to šla outrata.

Podle čehož, aniž toho mlčením pomíjet náleží, kterak při mejch dvořích roku tohoto hovězí dobytek počev z jara nemáhal [sic] ani ven z chlívův za drahný čas na pastvy vycházeti ani k nižádnému půžitku mi přijíti mohl, neb mléka od něho ani psi ani svině požívat nechtěli, a jak od hovězího, tak i vovčího dobytka (kterého mi na bravu před dvounii [sic] léty víc než čtyry sta a letos přes dvě stě krom koní a něco hovězího dobytka zhynulo) v požitcích vomastky dosti málo sem užil a mimo svou potřebu za chatrný peníz toho co prodati k pohodlí své živnůstky mám. Kdež dostávši se ihned zprvpočátku do velkých dluhův a žádného zásobení pro nynější ustavičné války v živnůstce své míti nemohouc, ač do těchto pořád zběhlých časův dosti pracně svého chleba dobývaje, drahně každoročně pro veliké a časté neourody a krupobití obilí na vychování konventu a čeládky skoupiti jsem musel a, jsa při tom hostmi častými knížat, arciknížat, hrabat a jiných pánův a potentatův stenčená má špižírna i obročnice, těžce sem se vychoval, nad to pak touto nenadálou příhodou mnohem více jak pro semana [sic], svou spřež, hosti a jiné vychování a bude mi zapotřebí při jiných lidech toho vyhledávati. Nebo majíc dosti skrovná svá popluží ani jediného kbelce nižádného obilí, co tu trvám, mimo svou potřebu uprodati jsem až posavad nemohl a odkud vezma prodati není. A tak potkavši se s nejedním neštěstím netoliko nevím se dále s svým konventem a čeládkou, nebude-li obzláštuí pomoci pána Boha, bez dalšího zadlužení jak vychovati, ale i tuž s zadržáním jim nemálo ještě mzdy, nechci-li, aby mi z služby zběhli, tudíž i své věřitele, kteří na mne nastupují, jak splatiti, nemaje žádného přednějšího a jinšího, poněvadž všecky svý ouroky na defensí z poddaných mi vycházejí a od nich s těžkém mi jaké platy vyjdou než z těžařství a obchodu plužního vyživení.

Ku posledku slušně i o tom VMti věděti náleží, že za JMCskou ode dvanácti nejmíň let tisíc a druhý tisíc od pěti let, v kterém sem se hned při mém tu dosazení nepočev tu jednoho měsíce dobře býti, zajíti musel, věřiteluom svým pozůstávám dlužen, na čež mi i konventu mému již několik set, nejsa v mé možnosti takový dluh s sebe složiti, na interesse vyšlo, tak ovšem že mi netoliko takový dluh vyvaditi možné není, nýbrž samé interesse provizionařovi, prokurát[or]uom jorkelty i jiná k soudním věcem již o[d] devíti let pro dobré kláštera vedle jistého dovoleni a poručení JMCské vynakládání s nemalým zadlužením těžce mi se přijde zastupovati.

Pročež obávaje se, aby skrz takové nedostatky a na živnůstce mé nemalé skrácení k dalším závadám konvent můj nepřišel, z nuzné potřeby jsem k tomu přiveden, abych to na VMt vznesa o tom všem kratičce a pravdivě zpravil, [k] kterýmžto mým tak velkým (ať o jiných mlčím) nedostatkům VMt prohlídnouc a je povážíc VMti, jakožto pánův křesťanských obhájcův svaté religij, cti a chvály Boží milovníkův spolu i s svým konventem poníženě a pokorně za to žádám, že se za mne a konvent můj k JMCské laskavě přimluviti a dobrou příčinou v tom, aby, co se tý kontribucí, která na mne uložena byla, sjíti mohlo, býti ráčíte, zvláště, poněvadž z poddaných defensí zouplna vedle sněmovního snesení zapraviti musím. V čemž se VMti pokorně důvěřujíc za laskavěj další fedrunk a odpověď vždy ve vší náležité uctivosti pro odplatu pána Boha všemohoucího žádati nepřestávám, čehož jsa vděčen, nebudu-li se VMti i s konventem svým jinač [moci] odměniti, aspoň modlitbami svými ustavičnými, jak JMCské tak i VMti všeho nejlepšího na pánu Bohu žádajíce. Datum na klášteře Chotěšovským, v sobotu po narození panny Marije léta Páně 1598.

VMti poslušný a povolný kaplan kněz