399. Artikulové, kteří dne 14. dubna 1598 od arcibiskupa Pražského v příčině obhájení Jesuitův, udr žení katolických řádův církevních, zaopatření kněží a zabránění protestantských novot v Krumlově Petru Vokovi z Rožmberka byli předloženi.
V PRAZE. 1598, 14. dubna. - Koncept v archivu arcib. Pražsk. Roc. ab a. 1598.
Tito dole psaní artikulové jsou JMti pánu panu Petrovi Vokovi, vladaři domu Rožmberského, od JMti pána pana arcibiskupa Pražského etc. předneseni v Praze léta 98, 14. Aprilis.
1. Jaké jest nedorozumění vzniklo mezi JMti pánem a kněžstvem strany nedržení procesí a slavnosti v Krumlově na den nedělní, jenž slově Palmarum, tudíž také i na den velikonoční vzkříšení Krista pána podle starobylého obyčeje církevního tuž v městě Krumlově zachovaného, to poně vadž opominuto jest ne příčinou otcův Jesuitův, ale kněžstva a jiných příčin k tomu daných v ne bytí doma archidiakona: nemá se nic Jesuitům přičítati, než kněžstvo má napomenuto býti. aby na budoucí časy to držáno a zachováno bylo.
2. Co se pochovávání dotýče nějakého stavu rytířského: v takové příčině, kdyby se více trefilo, nemá žádný slušně proti svědomí svému nucen býti takových těl mrtvých provázeti, kteříž se u víře nesrovnávali, nýbrž vždy vzdalovali, tak pod obojí, jako pod jednou - neb to jest proti svědomí.
3. JMt pán ráčí se všelijak nachejliti k tomu, aby otcům Jesuitům jich zjištěné platy vycházely i bezpotřebně zdržováni nimi nebyli, tak aby JMti pánu s nabíháním a jiným molestirováním zaneprázdnění se nedalo, a to, co zadržáno jest, jim bez odtahování vypraveno bylo, poněvadž ne na samý důchody soli, ale na všelijaké užitky Prachatické jim ukázáno a zjištěno jest.
4. Strany děkanství neb fary Krumlovské dosazování: co toho tak koli jest vzniklo, aby při nařízeném již způsobu zůstaveno bylo, zvláště, když již děkan archidiakon tu dosedly jest, a patres Jesuiti soudy o to obtěžováni aby nebyli, jakož jest JMt pán se ráčil prvé na přímluvu JMti pana arcibiskupa zakázati, vohlídaje se na nedostatek důchodův Prachatických.[
Slova: "vohlídaje se na nedostatek důchodův v Prachatických" jsou v originále přeškrtána]
5. JMt pan arcibiskup JMt pána z Rožmberka přátelsky napomínati ráčí, aby ty kazately z far těch, na kterýchž by se nacházeli, vybyl: ježto pořádného svěcení od žádného biskupa sou ne došli, nebo to proti všem právům i zřízení zemskému jest, nemajíc zde v tomto království než toliko dvojí kněžstvo býti, totiž katolické, pod jednou přijímajících, kteréžby se hořejší konsistoří arcibiskupství Pražského řídilo, druhé pak pod obojí přijímajících, také od pořádných biskupův svěcené a do lejší konsistoří [se] spravující, však toliko na svých farách od starodávna jim náležejících; [Slova: "Však toliko" až "náležejících" jsou v originálu přeškrtána.] ale ti poběhlci žádný konsistoře ani vrchnosti nemají a neuznávají, než všelijaké bludy a rozpustilosti roz máhají, a na místo těch nekněží katoličtí kněží pořádní hned o tomto svatém Jiří příštím dosazeni aby byli, jako zejména k archidiakonství na ten čas Krumlovskému přináležející ve vsi Brlohu a Doudlebích; - tolikéž co náleží na hlídání děkanu Hradeckému, nicméně i Budějickému, jakož jest v Lomnici a Veselí, a kdežby jinde fary bez kněží pořádných byly.
6. Poněvadž se tomu srozumívá, že mnozí řemeslníci i jiní v městě Krumlově k komu prodikantu německému se přichylují a tudy by chtěli nějaké nové věci nikda tu v Krumlově nebývalé začínati a měniti, při farním kostele služby Boží opouštěti, strany svíc, svícnův i kalichů po své vůli činiti: to aby přetrženo bylo, tak aby z toho něco jiného nepošlo.
7. Privilegia a knihy farní po knězi Sebastiánově smrti na zámek vzaté s jiným nádobím farním aby zase navrácené a archidiákonovi odvedené byly, tak jak se jest JMt pán sám ráčil zakázati.
8. Ouředníci a hejtmane na zámcích JMti pána aby se děkanovi v jeho poddané nevkládali, nýbrž při starém způsobu a povinnostech děkanu náležitých přidržáni a zůstaveni byli.
9. Kněžstvo na gruntech JMti páně aby novými věcmi a nebývalými stěžováni nebyli, než podle jich povinností, tu kdež náleží, obsíláni i v svých vejstupcích trestáni bývali, poněvadž slušná věc jest, aby duchovní před duchovní vrchností a světští před světskou slyšáni a řízeni byli; ani tolikéž nějakým nebývalým inventováním strany kostelních a duchovních věcí duchovenství stěžováno nebylo.