393. Proposice královská předložena sněmu Českému dne 3. dubna l. 1598.

1598, 3. dubna. - MS. v archivu města Prahy. Sign. 11 a, fol. 59 p. v.

JMt Římský císař, Uherský a český etc. král etc. pán náš nejmilostivější, od stavův království Českého, věrných poddaných svých, že sou se k tomuto nynějšímu od JMCské rozepsanému a položenému sněmu obecnímu poddaně a poslušně najíti dali, s obzvláštní vděčností milostivě přijímati a dále jich tajná činiti neráčí: ačkoliv jest toho milostivého a konečného oumyslu býti a všelijak se k tomu snažiti i přičiniti ráčil, aby stavové království tohoto rozepsáním nynějšího sněmu, též činěním dalších a větších pomocí, kteréž jsou již od několika let na milostivou žádost z hodných příčin a nevvhnutedlné potřeby JMti, jakožto vrchnosti své pánem Bohem vystavené, z upřímné a poddané lásky pro ochranu mnohých soužených křesťanův, nátiskův a bíd od ouhlavniho nepřítele všeho křesťanstva Turka trpících, jak v království Českém, tak i v jiných JMCské zemích podle nejvyšší možnosti své prokazovali, ušanováni a dokonce ušetřeni býti mohli; avšak poněvadž jest se to mimo všecku JMCskou naději až posavad státi, aniž také k spokojení tak znamenité a již dosti dlouho trvající odevřené války (což by s dobrým a prospěšným království a zemí JMti i všeho křesťanstva bylo) přivedeno býti nemohlo, JMCská o stavích věrných poddaných svých milostivě pochybovati neráčí, než že to vše při sobě se vší bedlivostí pováží, poněvadž jest pán Buoh všemohoucí těmto královstvím a zemím JMt za nejvyšší vrchnost vystaviti ráčil, že dle povinnosti své císařské a královské, z důležité přinucené a nevyhnutedlné potřeby, na všecky cesty a prostředky, jak by tak velikomocnému, hbitému a schytralému nepříteli, kterýž také poslušenství veliké při poddaných svých má a všelijak o to usiluje, jakým by spůsobem hranicím křesťanským, ano také i zemím k království tomuto příslušejícím nenadálými vpády, pálením, mordováním, zajímáním lidí dáleji škoditi a naposledy i do tohoto království (čehož pán Buoh milostivě uchovati rač) mocí svou vtrhnouti a podlé yůle své všelijaké tyranství, jakž obyčej jeho jest, provozovati mohl, pomysliti a, zásobíc se časné lidem válečným hodným a k tomu spůsobným, všelijaké tudy nebezpečenství, kteréž by se na tyto země svaliti mohlo, s pomocí božskou odvrátiti, zastaviti a témuž nepříteli v těch místech, kdež by toho největší potřeba ukazovala, náležitě odolati i podstatně odpírati moci ráčil, což se bez skutečného přičinění a pomoci věrných poddaných JMti žádným spuosobem státi a vykonati nemůže. Z téch a takových (však toliko krátce) oznámených příčin, poněvadž stavům nynější i budoucí nastávající nebezpečenství beztoho dobře známé a vědomé jest, ráčí JMCská k nim té milostivé naděje býti, že takové JMti milostivé předsevzetí a držení tohoto nynějšího sněmu, který se toliko pro jich samou ochranu děje, nejinače nežli jakž od JMti věrně míněno jest. vykládati a v tom se s JMti jako věrní poddaní srovnávati budou a tak to vše od JMCské vděčně přijmou.

A poněvadž pak podstata nynější nastalé potřeby na tom záleží, že JMCská z Konstantinopole i z jiných míst jednostejný a jistý zprávy neboližto špehy o předsevzetí nadepsaného nepřítele Turka má, s jakou velikou znamenitou silou, mocí a s nesčíslným počtem lidí z rozličných národův, jako z Notalie, Mezopotanie, Parthie, Gurthie, i z jiných dalších krajin vejchodních sebraným a k tomu s dostatkem všelijakých nástrojuov válečných a potrav, (čehož jest se až posavad od něho ani od předkův jeho nikda prvé nestalo) osobou svou časné a dříve nežli by se vojsko naše křesťanské spolu strhnouti mohlo, do království Uherského vypraviti, a tak obležením i dobytím některých předních hraničných míst a pevností křesťanské vojsko předčiti, a přednost sobě tudy k snadšímu vykonání předsevzetí svého tyranského, s nenabytou škodou JMti a všeho křesťanstva učiniti by chtěl, a to pod tím, jakž jeden každý při sobě toho povážiti může, obmejšlel, jak by svým tímto tažením netoliko ostatní díl království Uherského sobě podmaniti, nýbrž také, jakž výš dotčeno, jiný JMCské království a země k záhubě a nevypravitedlné bídě a žalosti přivozovati mohl; ale té doufanlivé naděje JMCská k jeho božské a svaté milosti býti ráčí, že v takovým předsevzetí svým žádného průchodu a prospěchu jmiti nebude. Kdež aby témuž nepříteli tím podstatněji odpíráno býti mohlo, neráčil jest JMCská pominouti, nežli s kurfiršty, knížaty svaté říše, při nynějším sněmu říšském Řezenským, jako i s stavy království Uherského a arciknížetství Rakouského o větší a další pomoci jednati dáti, a tak mnoho při nich obdržeti a spůsobiti, že jsou k milostivému zalíbení JMCské, též pro zachování těchto zemí před dokonalým pádem a nenabytou škodou, nemalý počet lidu jízdného i pěšího v poli na svůj náklad držeti připověděli, a nad to vejš i o veřejnost (pokudž by nepřítel dále do těchto zemí vtrhnouti aneb město Vídeň oblehnouti chtěl), aby, ihned vzhůru jsouce, na pomoc přispěli a je retovati i obhajovati pomohli, mezi sebou se snesli a vo to narovnali.

A protož JMCská často jmenovaných stavův království tohoto, věrných poddaných svých milých, milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby jak příkladem jich, tak i tolikéž předkův svých, v tyto tak veliké a bezelstné potřebě, nezastírajíce se nemožnostmi svými, proti častopsanému nepříteli tolikéž jistou a skutečnou pomoc z té upřímné a poddané lásky, kterouž jest od nich JMCská vždycky a každého času s obzvláštním svým milostivým zalíbením seznati ráčil, dobrovolně svolili, a v tom na sobě jiným, k království tomuto příslušejícím zemím, dobrý příklad ukázali. A ačkoliv by JMCská, podlé nynějšího běhu a předsevzetí téhož nepřítele Turka, k vyhledávání při stavích království tohoto mnohem větších pomocí slušné příčiny jmíti ráčil, avšak, ušetřujíc jich dle nejvyšší možnosti, toliko nyní toho při nich milostivě a otcovsky vyhledávati ráčí, aby tohoto roku v poli za šest měsícův pořád zběhlých (nepočítajíc v to vytažení a odtažení) tři tisíce zbrojných a oupravných koní a k tomu osm tisíců lidu pěšího zouplna a bez všelijakého nedostatku chovali, a aby takovou pomoc za dvě létě pořád zběhlá, (však každého roku toliko za šest měsícův počítajíc), aby nebylo potřebí týchž stavův tak častým rozpisováním a držením snémův obecních zaneprázdňovati, svolili, nicméně také JMCské s strany disposicí, aby podlé milostivé vůle své takový počet lidu na svůj vlastní pštolunk, pro zachování slušné rovnosti a náležitého poslušenství mezi týmž lidem, přijíti a při tom při všem, co by zapotřebí bylo, konati a obmejšleti moci ráčil, se důvěřili a v moc dali.

Co se pak placení týmuž lidu válečnému dotýče, JMCská s tím spokojen býti ráčí, aby stavové jisté osoby z prostředku svého, které by v tom všelijakou pilnost a šetrnost zachovati uměly, tímto sněmem nařídili, k nimžto JMCská tolikéž své komissaře neboližto mustroficíry přidati a jim podlé toho milostivě poručiti chtíti ráčí, aby týmž osobám každého času, co by tak jízdným i pěším spravedlivě platiti se mělo, dobrou informací dávati a činiti mohli. Jest-li že by také na svolené pomoci jich, po zaplacení a časným téhož lidu obdankování (však pokudž by toho potřeba neukazovala, aby zouplna za těch šest měsícův v poli vytrvali) nětco přebíhalo neb přispořeno bylo, tehdy JMCská i to ráčí chtíti náležitě a dostatečně opatřiti, aby nejinam než k válečným potřebám a na hraničná místa, zvláště zimního času, pro bezpečnější království tohoto a zemí k němu příslušejících opatření, vynaložena a obrácena byla.

Vedle toho JMCská stavuov z milostivé a otcovské péče své (znaje toho také vysoce důležitou a nevyhnutedlnou potřebu býti) napomínati ráčí, poněvadž, jakž nahoře dotčeno, nepřítel Turek s tak znamenitou a prvé neslejchanou mocí na tyto země vytáhnouti oumyslu jest, aby oni na všecky případnosti, a zvláště kdyby nějaká nešťastná příhoda lidu křesťanskému (čehož všemohoucí pán Buoh milostivě uchovati rač) nastala, dobrou pamět. i také při tomto sněmu mezi sebou dostatečné promluvení měli a o to se jednomyslně snesli, aby příkladem svaté říše podstatná veřejnost a hotovost jak pěšího tak i jízdného lidu, kterouž by se v čas nastalé potřeby buď království Uherskému neb arciknížetství Rakouskému beze všeho prodlení na pomoc přispěti a všelijaké škodné předsevzetí téhož nepřítele odvráceno a zastaveno býti mohlo, tímto sněmem nařízena byla.

Dále i to JMCská stavům, věrným poddaným svým, ku paměti přivozovati ráčí, že se velicí nedostatkové při stavení pevností Vostřehoma, Komárna a Ujvaru spatřují a nacházejí, pročež ta místa v nemalém než velikém nebezpečenství při tak silném nepřítele vytažení postavena sou: a protož za to týchž stavův milostivě žádati ráčí, aby oni na opatření a spevnění dotčených předních zámkův a míst, na nichž i království tomuto a zemím k němu příslušejícím obzvláštně záleží, jistou pomoc, nemohlo-li by více býti, ale do desíti tisíc tolarův dobrovolně svolili, a brzké termíny k odvedení takové sumy uložili; a JMCská na tom býti ráčí, dostatečně to opatřiti, aby táž pomoc stavův i s tím, co by tak JMCská z svého vlastního na též stavení naříditi chtíti ráčil, nejinam než k dobrýmu těch míst vynaložena a obrácena byla. A poněvadž se také JMCské jistá zpráva činí, kterak by ta předešle od stavův na zdržení pomezí a hranic v království Uherském svolená pomoc zouplna vycházeti neměla, pročež se také lidu válečnému pořádně platiti nemůže: i ráčí JMCská stavův milostivě napomínati, aby to vše tímto sněmem v lepší řád uvésti nepominuli.

Naposledy JMCská některé artikule, na jichžto brzkém vyřízení nemálo záleží, v obzvláštním spisu sub litera A. často psaným stavům království Českého podávati a jich za to tolikéž milostivě žádati ráčí, aby je netoliko bedlivě uvážili, nýbrž také ke všem těmto JMCské milostivým žádostem poddaně přistoupili, a tak tento sněm s pomocí pána Boha všemohoucího tím dřívěji k spěšnýmu zavření fedrovati nepomíjeli; což vše JMCská od nich netoliko milostivé a vděčně přijíti, nýbrž jim to vší milostí císařskou a královskou spomínati chtíti, nicméně je také dostatečným reversem, že takové dobrovolné svolení stavův privilejím, svobodám, starobylým dobrým a chvalitebným zvyklostem a obyčejům království tohoto k žádné ujmě a škodě nyní [i] na časy budoucí býti nemá, opatřiti, a každého času jich milostivým císařem, králem a pánem býti a zůstati ráčí.

Podlé toho JMCská pochybovati neráčí, že stavové, věrní poddaní JMti o tom dobrou vědomost mají, kterak v království tomto hory zlatý a stříbrný, kteréž jsou za předešlých let hojným bohatstvím i jinak tuto zemi zvelebily, nyní (čehož pánu Bohu požalováno buď) od některého času k velikému snížení a k pádu přicházejí, a pokudž by tomu časně v cestu vkročeno a spomoženo nebylo, tehdy že jest se dokonalého spuštěni a zavedení týchž hor, jakožto předního klenotu obávati, a také k tomu velkýho nedostatku na zlatě a stříbře, z kteréhož se ku poctivosti tohoto království na ne-jednom místě mince bije, očekávati; k čemuž i to přichází, že veliký počet lidí, kteří z týchž hor své obživení mají, za výš oznámenou příčinou k veliké chudobě i o živnosti své přivedeni, a k tomu i JMCská podle stavuov, kteří s poddanými svými takové hory všelijakými potravami fedrují, k nemalým škodám a ujmě na desátcích i jinač na důchodech svých by přiveden býti moci ráčil. A ačkoliv jest JMCská při dotčených horních městech o tom milostivě naříditi i z komory svý nemalou pomoc na to učiniti ráčil, aby jeden každý, bohatý i chudý, hory pavoval, avšak poněvadž JMCská pro jiná veliká a znamenitá každodenní vydání svá, i také pro nemožnost a chudobu týchž měst tomu stačiti a odolati moci neráčí, taková důležitá věc jest až posavad (jakž by náležité bylo) fedrována býti nemohla: z kterýchžto příčin a zvláště že z milosti pána Boha všemohoucího na mnoha místech v království tomto hory na zlatě a stříbře se vyjevují, a k budoucímu dobrému užitku JMCské i stavuov a obyvateluov téhož království na oko se spatřují, protož JMCská spočátku psaných stavuov, věrných poddaných svých milých, milostivě a otcovsky napomínati i žádati ráčí, aby oni ten jistě vysoce potřebný a užitečný artikul v svým bedlivým uvážení jměli, a jakými by prostředky neboližto spuosobem dotčený všecky v království tomto hory k budoucímu, jakž dotčeno, dobrému a prospěšnému, s pomocí pána Boha všemohoucího, zase vyzdviženy a pavovány býti mohly, JMCské své upřímné zdáni k další resolucí JMCské poddané přednesli, a JMCská, vyrozumějíc tomu všemu, neráčí chtíti na osobě svý nic sjíti dáti.

Také JMCská často psaných stavuov milostivě žádati ráčí, poněvadž panství Trutnovské podál leží a JMti příležité není, aby k prodaji neb zastavení téhož panství, jakž by s nejužitečnějším JMti bylo, své povolení dali.

JMCská též pominouti moci neráčil s strany svolenýho posudního, kteréž zouplna nevychází, nýbrž veliká suma k doplacení na něm pozuostává, stavuov milostivě žádati, aby se při tomto sněmu obecním o dobrý prospěšný řád, jak by slušná a stálá rovnost v tom nařízena býti a takové posudní zouplna vycházeti mohlo, společně a jednomyslně snesli, a to vše zavřením sněmovním dostatečně opatřiti nepomíjeli.

A jakož se i to nachází, že sou mnozí z obyvateluov tohoto království, a zvláště pak kteří blízko pomezí Míšenskýmu přisedí, až posavad nemálo lesuov, do tohoto království náležejících, cizozemcuom k pavování hor i k jiným jich potřebám pod štokraum prodali, a jmilhutu aneb fristuňk k vyklízení a užívání týchž lesuov do 40., 50., 60. i více let dali a povolili, při čemž malá naděje jest, aby tiž cizozemci týmž lesuom již jednou posekaným zase k užitku tohoto království růsti dáti měli, anobrž že raději vyklučením a vypleněním týchž míst na dědiny a luhy další užitek svůj až do vyjití těch všech let v té příčině vyhledávati budou, tak že se obávati, jest-li že by sprvu počátku v kterých mýtách dostateční mezníci vsazeni, neb jiné patrné hranice a znamení mezní zdělány nebyly, že by skrze takové prodloužené užívání po vyjití těch let, když by již ti lidé, kteří o pravých mezech vědomost mají, pomřeli, nětco gruntuov od království tohoto odcizeno býti mohlo. Protož vidí se JMCské za obzvláštní potřebu toho býti, aby pro zachování mezí a hranic tohoto království v celosti jisté osoby za komissaře voleny a nařízeny byly, kteréž by na ta všeckna místa, kdež jest tak koli od koho neb komu koli oznámeným spůsobem jaká lhůta k užívání lesúv dána, vyjely, takové lesy a místa spatřily, a jest-li by kde pro budoucí bezpečnost a ujití zbytečných nesnází a tomuto království zaneprázdnění toho potřebu býti uznaly, v těch místech mezníky neb jiné znamení, pokud a na jak velikou šíř těch lesuov lhůta se vztahuje, obnovily a vsadily, tak aby při mezech a hranicích tohoto království, po vyjití let žádného škodlivého umenšení se obávati potřebí nebylo. Jakož pak přitom i to obzvláštně zapotřebí bude, aby netoliko takoví mezníci, jakž dotčeno, vsazeni, ale i také každého roku spatřováni byli, tak jest-li že by v kterém místě jaká proměna aneb přesazení a hejbání mezníkův poznáno bylo, to aby zase časně k nápravě přivedeno býti a meze tohoto království v své celosti bez proměny zůstávati mohly; nicméně i to se za věc tomuto království za potřebnou býti poznává, jest-li že by kdo budoucně z obyvateluov na pomezí tohoto království komu koliv ven z země svrchu psaným spůsobem co lesův k smejcení cizozemcuom odprodati chtěl, aby toho bez jistého dovolení a vědomí JMCské a stavuov království tohoto učiniti nemohl.

JMt Římský císař a Uherský, Český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, stavuom království českého, věrným poddaným svým milým, kteříž jsou se k tomuto od JMCské rozepsanému sněmu sem sjeli, toto obzvláštně přednésti pominouti moci jest neráčil, kterak JMCská předně pro zachování a obhájení jak tohoto království tak i k němu příslušejících jako i jiných JMti náležitých zemí, všecky lidské nejvýš možné prostředky a cesty v tom obmejšleti ráčil, skrze kteréž by s pomocí pána Boha všemohoucího tomu všeho křesťanstva ouhlavnímu a dědičnému nepříteli Turku v takové již mnoho let trvající válce, podlé těch až posavad od stavův svaté říše, též tohoto království a jiných dědičných zemí, znamenitých předešle i ještě budoucně činěných pomocí, pokudž nejvejš možné, odpíráno býti mohlo; a poněvadž pak JMCská to nacházeti ráčí, že toho odpadu a odtržení, kteréž se od vejvody Sedmihradského od království Uherského jminulých let stalo, rovně ta hlavní a přední příčina jest byla, skrze kterouž jest Turek mocí svou do jmenovaného království Uherského vkročil, a toho se, jakž vuobec vědomé a na oko se spatřuje, z dopuštění pána Boha všemohoucího zmocnil a sobě podmanil, i ráčil jest o to JMCská častokrát přemejšleti, jak by též kníže Sedmihradské zase od Turka obrátiti a k svý straně a devotí přivésti moci ráčil; kteréžto JMCské usilování skrze pomoc pána Boha všemohoucího netoliko šťastně se zvedlo, ale i tak daleko přišlo a se zdařilo, že jmenované kníže Sedmihradské sám se v to dobrovolně uvolil, JMCské země své docela, a jakž jich sám až posavád v possessí a užívání jest, na jistou však snesitedlnou condicí neb vejminku postoupiti. Kdež uvažujíc při sobě JMCská takovou velikou, znamenitou a vinšovanou příležitost, kteráž JMCské království a země. věrné poddané i všecko křesťanstvo skrze dosažení zase těch Sedmihradských zemí potkává, a jak jest předešle skrze odstoupení těch zemí nepřítel Turek JMCské slavným předkuom mnoho zámkuov a pevností odňal, že nyní zase rovně týmž prostředkem od JMti království a zemí daleko zahnán, udatně přemožen, a to co jest tak za předešlých let pod sebe podmanil, to všechno touto nynější příležitostí s pomocí pána Boha všemohoucího dosaženo a zdobýváno býti může: z kterýchžto příčin JMCská neráčil jest chtíti toho pominouti, nežli s jmenovaným knížetem Sedmihradským v porovnání se dáti a jemu mimo jiné artikule neboližto condicí také knižetství Opolské a Ratiborské se vším jich příslušenstvím, jakž nyní v svých mezech obsaženo jest, až do života jeho a nic dále, poněkud k nějakému vynahražení a odměně, však na ten spůsob postoupiti poručiti chtíti ráčí, aby on kníže Sedmihradské těch knižetství ad dies vitae, neboližto do živnosti své, jakožto pán jich v držení a possessi byl, a podlé toho jako jiná všecka knížata Slezská na JMCskou jakožto na pravého a přirozeného krále českého své zření měl a všelijaké poslušenství poddaně vykonával, nicméně také všecky pomoci a berně zemské i jiné zbírky, jakž jest je JMCská za času držení svého podlé staroj dávního i také nynějšího vnově učiněného nařízeni! sám vykonávati ráčil, tolikéž beze všeho odporu i vykonávati a vyplňovati, žádného proti právu a spravedlivosti nestěžovati, ale stavy a obyvatele těch obojích knižetství při jejich privilejích a svobodách pokojně zuostaviti a zanechati, a sumou všechno jiné podlé práva náležitě a slušně činiti a podnikati povinen byl. Po smrti pak jeho mají dotčená knížetství ihned zase na JMCskou anebo budoucí krále české a korunu Českou beze vší odpornosti připadnouti.

A protož JMCská stavův věrných poddaných milých milostivě žádati ráčí, aby pro výš oznámené příčiny k tomu tolikéž consens a povolení své dobrovolně dali a v tom žádného rozmýšlení, poněvadž jest se to předešle také a s mnohem obtížnějšími vejminkami, ano i k dokonalému dědictví stalo a dovoleno jest, nepředkládali, nýbrž s milostivou vuolí a žádostí JMCské, znajíce že se to ke všemu dobrému a užitečnému všeho křesťanstva a tak i království tohoto a zemí příslušejících vztahuje, poddaně srovnali, nad čímž JMCská milostivé oblíbení jmíti a jim milostí svou císařskou a královskou nakloněn býti ráčí.

Die Römische Kaiserliche auch zu Hungern und Beheimb Kunigl. Mt., unser allergnädigister Herr, können ihren getreuen dieses Ihres Künigreichs Beheimb zu gegenwärtigen Landtag beschriebenen Landständen hiemit absonderlich fürzutragen nicht umbgehen, wasmassen sie bishero nicht unterlassen, fürnehmblich zu Rettund Vertheidigung sowohl dieser Kron Beheimb und derselben incorporierten, als auch der andern Ihrer Mt. zugehörigen Landen auf alle menschund mügliche Mittel und Weg äusserist zu gedenken, dardurch nächst Hilf und Verleihung des Allmächtigen dem wider allgemeiner Christenheit numehr von so viel Jahren an einander beharrlich streitenden Erbfeind, dem Türken, neben denen bisher sowohl von den Ständen des heiligen Reichs als auch ihnen den Künigreichen und Erblanden ansehlich geleisten und verhoffentlich noch weiter leistenden Hilfen müglichister Abbruch und Widerstand gethan werden möchte. Und nachdem sie befunden, dass der Abfall und die beschehene Trennung des Weida aus Siebenburgen von der Krön Hungern verschienerer Jahren eben die Principalund Hauptursach gewesen, dardurch der Türke seinen Fuss in angeregte Kron Hungern gesetzt und sich der ; selben so weit, wie es leider die Erfahrung und der Augenschein mit sich bringt, aus Gottes Verhängnus inpatroniert und gemächtigt, haben Ihr! Kais. Mt. sich vielfältig dahin bemühet, wie Sie den Fürsten aus Siebenbürgen von dem Türken i wiederumb abfällig machen und zu Ihrer Devotion; wenden und bringen möchten. Welcher Anschlag dann Ihrer Kais. Mt. durch Vorleihung des Allmächtigen nicht allein glücklich gelungen, sondern I auch numehr soweit komben und gerathen ist, dass wohlgedachter Fürst aus Siebenbürgen sich selbst gutwillig anerboten, Ihrer Kais. Mt. seine ) inhabende Lande, allerdings wie er dieselbige bisher besessen und genossen, mit gewissen, aber doch leidenlichen Conditionen vollkombenlich ab-! zutreten. Und so dann Ihre Kais. Mt. hierunter gnädigist erwogen und bedacht die grosse anse-! henliche und gewünschte Gelegenheit, die Ihrer i Mt. getreuen Künigreichen und Landen, ja der [ ganzen Christenheit mit Wiederherzubringung dieser Siebenbürgerischen Lande begegnet und zustehet, und dass, wie hievor der Abfall solcher Lande verstandenermassen fürnehmblich die Ursach ge-west, dass der Türk Ihre Mt. und deroselben hochgeehrten Voreltern so weit auf den Hals gewachsen, dass dieses eben das Mittel jetzund sein werde, dardurch man nicht allein den Feind von | diesen Ihrer Mt. Künigreichen und Landen weit | avertieren und ritterlich bestreiten, sondern auch S zu Wiedereroberung der durch ihne abgedrungenen I Häuser und Ortflecken allerhand gute Gelegenheit haben werde können: so haben demnach Ihre Kais. Mt. gleich nicht umbgehen können, bei solcher erwünschten Occasion und uinb jetzt gehörter Ursachen willen sich mit hochgedachtem Fürsten aus Siebenbürgen in Vergleiehung einzulassen, die ihme dann neben andern zugesagt, beede im Herzogthumb Schlesien liegende Fürstenthümber Oppeln und Ratiboř mit allen ihren Pertinentiis und Zugehö-i rungen, wie sie jetzt sein, auf sein des Fürsten Lebenlang, und nicht weiter, zu einer Recompens,! jedoch mit der Condition eingeben zu lassen, dass er, der Fürst, solche Herzogthümber gleichwohl i ad dies vitae als ein Herzog beeder Orten innen-; haben und besitzen, aber doch daneben, wie alle anderen Fürsten in Schlesien, Ihrer Mt. als ihrem rechten und natürlichen Künig zu Beheimb mit allem Respect und Gehorsamb unterworfen, auch die gewöhnliche Landsteuer und andere Gaben, wie die von Alters dabei herkomben und noch täglich in Gewohnheit sein, auch Ihre Mt. in Zeit ihrer Zuhabung selbst thuen müssen, unweigerlich zu leisten, niemanden wider Recht noch Billigkeit beschweren, sondern die Stand und Inwohner der-selbigen zweier Fürstenthumb bei ihren wohlhergebrachten Privilegiis ruebig [ruhig] verbleiben, auch er sonsten alles das zu thuen verbunden sein solle, was sich von Recht und Gewohnheit wegen billich gebühret, und dass nach seinem Absterben solche Fürstenthümber Ihrer Mt. und der Kron Beheimb allerdings freilediglich wieder heimbfallen sollen.

Darauf so ersuchen Ihre Kais. Mt. die getreuen Stände hiemit ganz genädigist, sie wollen hierzu ihren Consens und Verwilligung, als in einer Sach, die hievor wohl mehrere und eben mit diesen Orten auch gegen vielen schweren Conditionen und gar auf die Vererbung beschehen, gehorsamblich und gutwillig auch darzu geben uud sich diesfalls so unbeschwert finden lassen, als Ihrer Mt. gnädigistes Vertrauen zu ihnen, den Ständen, gestellt ist, die ihnen benebens mit kaiserlichen und küniglichen Gnaden wohl gewogen bleiben. Prag den letzten Martii anno acht und neunzig.