383. Řád vydaný císařem Rudolfem II. vedle usneseni sněmu z r. 1597 pro města Pražská k udržení pokoje a veřejné bezpečnosti.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1598, 9. ledna. - Tisk v arch. král. hl. města Prahy sub "Řády Pražské.".

Císaře Římského, Uherského a českého krále etc. JMti řád a ustanovení, jak by se napotom v městech Pražských z strany jistých a témž řádu zejména obsažených artikulů v jeden každý chovati měl. Léta Páně 1598.

Rudolf Druhý etc. všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův království našeho Českého a zvláště Pražanům všech tří měst i těm, kteříž se v týchž městech zdržují a obchody své mají, věrným milým, milost naši císařskou oc a všecko dobré vzkazujem.

Jakož jsme již několikráte předešlých let milostivá a jistá nařízení o těch věcech, kteréž se častokráte skrze lidi nepokojné v příbězích mnohých šarvátek a rozbrojův jak při dvoře našem císařském, tak i v městech Pražských dějí, jakým by ty spůsobem pro zachování dobrého řádu přetrhovány a spokojovány býti měly, učiniti ráčili, načež poněvadž až dosavad od mnohých dosti malý pozor byl, z příčin slušných a hodných taková předešlá nařízení naše milostivě obnovovati ráčíme přísně přikazujíce, aby se všichni podle nich pod skutečným trestáním a nemilostí naší císařskou oc tak a nejinač (z toho nevykračujíc) chovali a řídili.

Předně kdyby se v kterém koli místě, aneb v městech a dalších ohradách Pražských nějaká šarvátka aneb pranice sběhla, jakž to lidem v obyčej vzešlo, že ihned v zhloučení velikého počtu při takových nevolech k divadlům se sběhnou, ja majíce i mohúce v začátcích takové různice přetrhnouti, ještě více k dalším pranicím ponoukají, ano i mnozí podle některé strany se zasazují a tak k mnohým větším a nebezpečnějším potržkám k záhubě mnohých přichází: což my mocí naší císařskou a královskou oc přísně zapovídati a o tom poroučeti ráčíme, kdežbykoli takové pranice vznikly, aby každý, kdož by se tu tak zvláště posprvu zahodil a mohl s to býti, vezma k sobě na pomoc někoho, takové šarvátky přetrhl a nadarmo k divadlu tu se nepostavoval, anobrž nejbližší právo, aby k tomu povoláno bylo, se přičinil. Také žádný (bud on kteréhokoli stavu aneb povolání) mezi ty osoby podle jedné ani druhé strany aby se nezasazoval a ji nezastával, ale raději ku přetržení a spokojení dotčených různic nápomocen byl. Kdyby pak k takovým praničem rychtář jakožto právo přišel, všickny tu přítomné osoby jeho ušetřiti a rozstoupíce se k takové půtce jemu místo a plac učiniti mají, aby ve vší volnosti s čeládkou svou a s jinými, komuž by náleželo, mezi stranami frýd vzíti a je spokojiti i také povinnosti své dosti učiniti mohl. V čemž nebyl-li by dosti silný a nechtěly-li by ty strany na něm přestati, tehdy z těch, kdož tak tu k divadlům by se zběhli, byli-li by rozumní a přísežní aneb v zmužilosti upevnění, budou povinni právu nápomocni býti. Však nic jiného tu před sebe neberouce, než aby se takové pranice spokojily a nětco horšího z toho nepošlo. Jakož se pak i o té věci všem hejtmanům, čtvrtním města i jich padesátníkům a desátníkům, jakožto osobám přísežným poroučí a ta moc od nás dává, aby strany v takových půtkách s obzvláštní šetrností rozvozovati, spokojovati i do vězení, pokudž by kdo sobě usmysliti a jich uposlechnouti nechtěl, dle uvážení dávati, aneb byl-li by kdo z stavův vyšších, toho slibem, kde by se a před která vrchu ostí stavěti měl, zavazovati mohli; jimžto žádný jakéhokoli stavu neb povolání a řádu nemá se protiviti, ani sobě toho, že by pod to právo nenáležel, ku pomoci bráti. Kdož by pak koli právu příslušenství zachovati nechtěl a se sprotivil, ten každý podle způsobu a povahy osoby i proviněni svého skutečně a to pokutou starodávní ruky pravé ztracením ztrestán býti má. Pakli by se které osoby dvoru našeho císařského dotýkalo, ten zapovědí dvoru našeho císařského oc a vypověděním z země aneb jinač trestání ponese.

O zahálčivých lidech.

Jakož také mnozí, jsouce lidé nepokojní a zahálčiví, ve dne i v noci po městech Pražských se protulují, v mnohá škodlivá předsevzetí se vydávajíce a lidem všelijaké příčiny k různicem dávajíce, tak že před nimi lidé dobří a pokojní v u-šetření žádném zůstávati nemohouce i na zdraví škodu častokráte berou, v jejichžto počtu též i někteří svévolní synové městští, zahálčivý život vedouce, se nalézají, tudíž také i řemeslnici vandrovní i domácí: a protož o tom purkmistrům a konšelům všech měst Pražských i jiných postranních práv správcům přísně, aby na takové lidi zahálčivé, zlé a všetečné pilný pozor měli, jim v rozpustìlostech živu býti nedopouštìli, nýbrž kdož by koli v dotčených neslušných věcech a rozpustilostech postižen byl, toho každého, vedle velikosti zasloužení a výstupku, jiným ku příkladu skutečně ztrestati dali, poroučeti ráčíme.

O řemeslnících.

Z strany řemeslníkův a handlířských služebníkův jedenkaždý hospodář nad čeládkou svou, kteráž v díle jest, pozor aby měl, nočně se jim toulati i také aby s kordy, s tulichy a jinými zbraněmi chodili nedopouštěl. Kdož by pak koli toho se dopustil a s jakoukoli braní (krom kdyby z města vandroval) bud v domích aneb na ulicích postižen byl, tomu každému rychtářové, hejtmane, padesátníci, desátníci ji vzíti a na právo složiti, správcové pak každého práva, jak by táž věc ztrestána býti měla, v společném snesení a uvážení to míti mají.

O těch, jenž žádných pánův nemají.

Nic méně i ta zpráva nás dochází, kterak by jak při dvoře našem císařském, tak i v městech Pražských, zvláště pak v domích panských a jiných k rozličným právům náležejících mnoho lidí cizozemcův i domácích zahálečův se nacházeti mělo, kteříž žádných pánův nemají, ani poctivými obchody a řemesly se neživí, ale buďto při některých osobách z dvořanův aneb služebnících některých pánův aneb tak ukryté lozumenty majíce, pod tím všelijaké rozpustilosti a šarvátky provozují i z lidí oděvy a šatstvo loupežně strhují, před nimiž ani domové pokojní a dobře uzavíraní v bezpečnosti nezůstávají: a poněvadž ti a takoví tak snadně pojednou vyprubováni býti nemohou, z těch příčin ráčíme tu moc rychtářům a právům v městech našich Pražských dávati, aby při vyhledávání takových, kdež by se přechovávali a stanoviště svá měli, tuto střídmost a šetrnost zachovali, pokudž by toho jistou zprávu měli, že by se dotčení zlí a nešlechetní lidé v panských aneb rytířských osob domích zdržovali, aby ihned bez meškání o tom do kanceláře české aneb nejvyššímu kancléři oznámili. A když by se to stalo a vykonalo, tedy má nejvyšší kancléř tomu pánu aneb rytířskému člověku jménem a na místě našem císařském, aby se tím nešlechetníkem in continenti bez odkladu a všelikého průtahu dostatečně ujistil, aneb ho na zejtří do kanceláře české konečně postavil a dalšího v té věci nařízení očekával, poručiti a to vše náležitě opatřiti. Než do městských domův i na i všecka postranní práva svobodno (však pokojně) s právem svým vjíti, takové vyzdvihovati, do vězení vpravovati a ihned, nemeškajíce, purgmistru téhož práva o takové osobě i kdož jest ji u sebe přechovával v známost uvésti mají. Což když se jna kohokoli vyhledá, ten na hrdle aneb na statku podle uznání ztrestán býti tmá. A v příčině té, kdož by do kteréhokoli domu aneb lozumentu rychtářů předdotčených pro vyhledávání takových , škůdcův pustiti nechtěl, to když se na nás vznese, ráčíme věděti jak takového odbojníka práva s uvážením nejvyšších úředníkův zemských ztrestati dáti.

O vojácích.

Co se pak lidí těch, kteříž se proti nepříteli Turku v službu potřebovati dáti chtějí, dotýče, těm a takovým přísně poroučeti a přikazovati ráčíme, aby se pokojně a uctivě jakž v hospodách, tak i po městech Pražských i na ulicech chovali a žádnému buďto křesťanu aneb židu neškodili, tolikéž šarvátek žádných ani mezi sebou ani s jinými se nedopouštěli, a vycházejíce mezi lidi k vyžádání almužny, na tom, což jim kdo z dobré vůle dá, přestávali a tak se ve všem náležitě, jakž na šlechetné vojáky náleží, chovali. Pak-li by kdo mimo to něco nešlechetného před sebe vzal, ráčíme purgmistrům a konšelům všech měst Pražských tu moc dávati, aby mohli jednoho každého dle zasloužení jeho ztrestati. A chtěl-li by který jiný voják takové zastávati a ku právu nevážně se chovati, i ten touž pokutu aby nesl. Ti pak, kteříž na službu se dáti nechtějí, do třetího dne z měst Pražských aby se pod skutečným trestáním vybrali.

O zapověděných braněch.

Kdež také i to v skutku se poznává, že mnozí všelijaké povahy lidé, jak při službách dvoru našeho, tak i jiných pánův, tudíž také i ti, kteříž nemajíce služeb a snad i někteří z domácích za ty, jako by v jistém povolání byli, se vymyšleně vydávají, braní, s kterýmiž choditi obyčej mají, pod spůsobem jakoby k defensí své a ne k offensí jich užívali a pod tím všelijakých rozličných zapověděných braní, pancířů, zbrojí, velikých i malých ručnic, rundelí a k tomu nápodobných nástrojů více požívají a ve dne i v noci s nimi se toulají, na to toliko myslíce, aby, dadouce někomu příčinu, tím lépe lidem na zdraví škoditi mohli, ano také jedni na druhé v stráži stávají, tudy všelijakých a velikých lehkomyslností a neřádův se dopouštějíce: a protož tomu chtíti ráčíme, aby po dnešní den žádný toho více se nedopouštěl a takových neobyčejných a zapověděných braní k své obraně nepožíval a jich pod skutečným a ne-prominutedlným trestáním nenosil. Jestliže by se pak kdo tomuto nařízení našemu na odpor stavěti chtěl a v tom postižen byl, ten každý, pokudž by nebyl panského, rytířského aneb vyššího stavu osoba, má od práva, které by ho tak zastihlo, do vězení vpraven, jemu ty zapověděné bráně odňaty a, ve čtyřmecítma hodinách s těmi braněmi před svou pořádnou vrchnost buď dvorskou aneb městskou k náležitému ztrestání podán býti. Z vyšších pak stavův osoby, jestliby se čeho takového dopustily, mají do kanceláře aneb nejvyššímu kancléři (i v jiných tomu podobných příčinách) k náležitému opatření zejména oznamovány býti.

Přihodilo-li by se také i to, že by nějaké lehkomyslné tovaryšstvo se spolčiti a puntovati chtělo, skrze což by snad mimo naději některému poctivému člověku anebo komužkoli škoditi se usilovalo: o tom purgmistrům a konšelům měst našich Pražských i správcům všech jiných míst poroučeti ráčíme, aby takovým (žádného neušetřujíce) průchodu nedopouštěli, nýbrž je do vězení vezmouce, na nás to do kanceláře české ihned vznesli, nicméně kdyžby která čeládka cechovní a řemeslnická, spuntujíce se proti mistrům svým, se vyzdvihla a něco neslušného před sebe bráti chtěla, to vše k skutečnému trestání přivedli.

O stráži aneb vartách.

Aby také lepší pozor a stráž na města Pražská i všecka jiná místa v ohradách Pražských býti mohla, purgmistrové a konšelé i všichni správcové rozličných práv při svých jurisdikcích s pilností to opatřiti a každého dne, zvláště pak tehdáž, když tak mnoho lidu vojenského zde se zdržuje, při rathauzích v Starém, Novém, a Menším městě Pražském, summou na všech jiných místech, kdež by toho potřeba ukazovala, dobrý počet zbrojných osob (vystavíc jednokaždé město jim hodnou osobu, jíž by se spravovati měly) držeti mají. Z jejichžto počtu po desíti osobách ulice města aby procházely a při rathouzích také v jistém počtu zůstávaly; a trefilo-li by se co takového, to ihned přetrhovaly a což k spokojení náleží, vyřizovaly; nicméně i v noci jistý počet ponocných zbrojných chovati nepomíjeli.

O stráži při kostelích.

Že pak mimo stráž ponocných časem zimním mnozí nešlechetní škůdcové vyšetřujíce to, když ponocní na dlouhé noci při zvonění klekání domů se navracují, vydávají se v loupeže, tak že obojímu pohlaví do chrámův Páně jdoucím oděvy strhují i do konce ze všeho loupí: i aby takoví nešlechetní lidé dosaženi a dobří chráněni býti mohli, o tom takto milostivě poroučeti ráčíme, aby úřad konšelský to při osadách, jakž která k kterému kostelu přináleží, nařídili, aby při každém chrámu Páně šest osob z též osady hned jakž klekání na kostelích se zazvoní, až právě do svítání se drželo; a kohož by koli v takovém lotrovství dostaly, ten každý bez prodlévání provazem aby ztrestán byl.

Jak se každý nočního času na ulicích chovati má.

Také tomu milostivě chtíti ráčíme, aby jeden-každý z dvořanův našich i všickni jiní, kdož kde k službám náležejí i lidé přespolní, kteříž v hospodách a jiných místech se zdržují, časně do svých lozumentů a hospod každodenně najíti se dávali. Pakli by se kdo bezelstně opozdil, ten každý aby pokojně šel, povykův nečinil a nic nenáležitého před sebe nebral, ovšem pak bez světla nechodil. Kdož by pak jinače učinil anebo muziky a jiných instrumentářův k procházkám požíval, ten má podle přečinění a povahy osoby své skutečně ztrestán býti.

O hostinských aneb přespolních lidech.

Do žádné hospody i všech jiných domův nemá žádný toho, když by tak odjinud přišel aneb přijel, přijímati, leč by se prve vyptal, jaké jméno jest, odkud jede aneb jde, kdo by s ním zde byl a kde se jíti neb jeti strojí. A uveda sobě to v pořádné poznamenání rychtáři našemu v jednom každém městě, každého dne dodávati má. Rychtář pak náš téhož města bude věděti to jak opatřiti, aby taková poznamenání nahoru do kanceláře naší české, pokudž možné ještě toho dne, aneb konečně na zejtří ráno, podávána byla a to pod propadením jednoho sta tolarův tolikrát, kolikrát by koli dotčení hospodáři a jiní přikázání naše přestoupili. Kteréžto summy dva díly do špitala a třetí tomu, kdož by na toho, jenž by se podle nařízení našeho posušně nezachoval, oznámil aneb pověděl, dán býti má.

O vystřelování z ručnic.

Jakož také mnozí při dvoře našem císařském a v městech Pražských i jiných místech pokoutních, nepamatujíce na naše předešlé přísné zapovědí, po domích i ulicech ve dne i v noci z ručnic střílejí, v kteréžto příčině mohlo by se někomu buďto ohněm aneb postřelením i zamordováním jako i ženám těhotným a dětem zle posloužiti: protož jakož předešle tak i nyní všechněm vůbec, jakého by koli stavu neb povolání byli, přísně poroučeti a přikazovati ráčíme, aby žádný ve dne ani v noci z žádných ručnic pod uvarováním nemilosti naší císařské a skutečného trestání (podle povahy osoby) nevystřeloval. Ukazovala-li by pak toho potřeba, že by kdo ručnici vystřeliti, aneb s ní jakou kratochvil míti chtěl, ten má to v místech za městem k tomu nařízených (kdež by se škody a nebezpečenství obávati potřebí nebylo) vykonati. Kdež aby i přespolním lidem to vše v známosti bylo, povinni budou hospodáři a hospodyně, jakž by koli který přespolní do kteréhokoli domu přišel aneb přijel, jemu o této naší zapovědí oznámiti a stříleti mu nedopouštěti. Dopustil-li by se pak kdo toho přes výstrahu sobě danou, tehdy hospodář to mu ihned na rychtáře našeho a úřad konšelský vznésti; což když by na kohokoli usvědčeno a uptáno bylo, ten každý má skutečně na hrdle i na statku ztrestán býti. A jestli by který hospodář toho, že by v domě jeho aneb před domem kdo vystřelil, neoznámil, ten touž pokutu ponese. Však aby v příčině té lepší řád nařízen byl, má o tom úřad konšelský i všech jiných míst správcové skutečně naříditi, aby každý hejtman čtvrtní s svými padesátníky a desátníky na to při svých desátcích pilný pozor měl, kdež-bykoli kdokoli z ručnice vystřelil, aby ihned do téhož domu vešli a kdo jest vystřelil, přezvěděli a purgmistru města v známost uvedli. A kdyby se to všecko pořádně vyhledalo a našlo, tedy má hospodář proto, že jest o tom neoznámil i s tím kdož vystřelil, nahořepsanou pokutou ztrestán býti.

O lidech nádenních, kteříž zahálejí.

Nachází se také i nemalý neřád při lidech nádenních, kterak mnozí mohouce dělati nechtějí a toliko na lidská neštěstí při městech i jiných místech, zvláště pak v domích nájemních a šenkovních (kdež se více zle chovalým lidem nežli dobrým takoví šenkové propůjčují, u nichžto mnoho zahalečův i nevěstek) se zdržují: kdež aby to přetrženo a skutečně zastaveno bylo, ráčíme úřadům konšelským i všech jiných míst správcům poroučeti přísně přikazujíce, aby jiný pozor na takové lidi a místa měli a dotčené neřády vytříbíce, přetrhovali, zastavovali a ztrestávali. Jest-li by pak kdo přes tuto zápověď naši v čem takovém postižen byl, ten aby do pout dán a k vyklizení ulic aneb k jiným věcem podle uznání vrchnosti potřebován byl.

O žebrácích.

Co se žebráků dotyce i v tom veliké neušetření jest, že se jich tak mnoho do měst Pražských sbíhá a od žádného přehledáni nebývají: i aby mezi týmiž žebráky řád dobrý ustanoven a nad tím ruka držána byla, ráčíme tolikéž všem ouřadům poroučeti, aby vždycky ve dvou nedělích při každém právě osoby k tomu jisté nařídili, aby všecky žebravé lidi v jisté místo svolávaly a pře-hledávaly; a kteříž by mohli ještě pracovati aneb tam zase, odkudž jsou přišli, se navrátiti, při nich to, aby se tak a nejinač zachovali, skutečně nařídily. A v tom ve všem se podle předešlého našeho i také nejvyšších úředníků zemských jim učiněného vyměření poslušně a poddaně zachovali.

O čistotě ve všech ulicích.

Aby také všudy čistota zachována býti mohla, poněvadž úřadové konšelští mnohá poručeni naše k sobě o tom prošlá mají, o nich žádné pochybnosti míti neráčíme, než že to tak při městech i jiných rozličných místech opatřiti nepominou, aby od hnojův a blát ulice vyčišťovány byly; a ti, kteříž stavějí a před domy svými veliké aneb malé hromady rumů mají, v jistém uloženém čase (podle spravedlivého uznání) takové rumy jako i jiné hnoje, smetí a sumou všelikou nečistotu z marštalí i z jiných míst vykliditi a ven za město vyvézti dali. V čemž proto tato šetrnost zachována býti má, aby úřadové při spoluměšťanech aneb sousedích svých, aby z tohoto vyměření našeho nevykračovali, nýbrž se tak poddaně a poslušně zachovali, skutečně a dostatečně nařídili, ale osoby z stavův vyšších náležitě a uctivě napomenuli. A pakli by se kdo po takovém napomenutí tak zachovati nechtěl, toho každého aby zejména do kanceláře oznámili; kdežto dále náležitě, jakým b> trestáním k tomu každému přikročeno býti mělo, opatřeno býti má.

Z strany dobytka svinského, kterýž se po ulicích toulá, přikazovati ráčíme, aby toho po dnešní den více trpí no nebylo. Jestliže by se pak kdožkoli podle tohoto nařízení našeho v tom poslušně nezachoval, tedy takový dobytek od práva vzat a pro chudé do špitala obrácen, nicméně také ten, komuž by ty svině náležely, pěti kopami grošův českých (tolikrát, kolikrát by se koli toho dopustil] pokutován a to tolikéž na lepší vychování chudých špitálských almužníkův oddáno býti má.

O mumrajích.

Co se mumrajův dotýče, ráčíme o tom přísně poroučeti a zapovídati, aby po dnes žádný sám jediný s braní buďto ve dne neb v noci (jakž se to předešle o masopustě stávalo) v mumraji nechodil. Než jestliže by někteří z stavu panského, rytířského i také z poctivých měšťanův toho úmyslu byli a spolu v mumraji přes ulici jíti chtěli, tedy mají se takoví náležitě a vážně při tom zachovati. Jinače přestupnici musili by podle uvážení našeho a nejvyšších úředníkův zemských k ztrestání přijíti.

Pakli by tak vůbec někteří mumraj držeti chtěli, tedy jestliže ne všickni ale aspoň přední z toho tovaryšstva, prvé a před tím má se při vrchnosti opovědíti, tak aby potomně k tomu. ježto by se z téhož tovaryšstva při témž mumraji nenáležitě zachoval, o to hleděti i také slušným trestáním k němu přikročiti se mohlo.

Naposledy tomu konečně a jistotně chtíti ráčíme, aby tyto všecky artikule pod těmi vyměřenými a jinými těžkými pokutami a nemilostí naší císařskou jeden každý bez přerušení plnil a podle nich se nyní a na potomní čas poslušně chovati hleděl. Jakož pak tímto naším císařským mandátem všechněm purkmistrům, rychtářům, konšelům, správcům a jiným všechněm obyvatelům v městech Pražských přísně přikazovati a poroučeti ráčíme, aby se beze všeho ušetření k jednomu každému (jakého by ten koli řádu, stavu aneb povahy byl) a kterýž by se na odpor tomuto od nás ustanovenému řádu stavěti chtěl, tak jakž jest o tom obšírně oznámeno, skutečně zachovali. A my se proti tomu milostivě zakazujeme, že nad nimi a tímto řádem skutečnou a ochrannou ruku držeti chtíti ráčíme. A na tom na všem jistá a milostivá vůle naše císařská se naplní. Dán na hradě našem Pražském v pátek po sv. Třech králích léta etc. devadesátého osmého.

383. Die Polizeiordnung, welche Rudolf II. Infolge des vom Landtage des J. 1597 gefassten Beschlusses für die Prager Städte zur Aufrechthaltung der öffentlichen Sicherheit und Ruhe erlassen hat.

PRAGER SCHLOSS, 9. Januar 1598. - Druck im Prager Stadtarchiv und gleichzeit. Copie im lt. u. k. gemeinsamen Finanzarchiv in Wien.

Der Röm. Kais, auch zu Hungern und Bö he im oc. Königl. Mt. Ordnung, wie es hinfüro in den nachfolgenden Artikeln und Sachen allhie in den Prager Städten gehalten werden solle etc. Anno 1598.

Wir Rudolf der Ander etc. fügen N. allen und jeden, wes hohen oder niedern Würden, Standes, Ainbts oder Wesens die in diesem unserm Königreich Böheim und sonderlich allhie in unsern Prager Städten wohnhaft seind, oder sich sonst allhie aufhalten, hiemit gnädigist zu wissen.

Nachdem wir verschiener Jahren zu etlich Malen wegen deren bei unserm kaiserlichen Hof, wie auch in den bemelten Prager Städten oft und vielfältig zutragenden unfriedlichen Händel, Rumor und Gefechten, so durch unruhige friedhäs-: sige Leut verursacht und erweckt worden, und | auch sonsten in andern mehr befundenen Mängeln! zu Erhaltung einer ehrbaren christlichen Polizei und Zucht, ein ausgemessene richtige Ordnung, wie und welcher Gestalt das Übel abgeschafft oder je auf zutragenden Fall wiederumb gestillt und zu Recht gebracht werden sollte, männiglich zur Nachrichtung publicieren lassen; so befinden wir aber jetzo im Werk, dass dieselbe von vielen gar! gering gewogen und in Acht genommen. Dieser Ursachen halben nun seind wir bewegt worden, gedachte unser vorige Ordnung in solchen Fällen wiederumb zu verneuern, mit ernsterem Befehlch, ass sich männiglich, was Gradus und Stands der auch sei, derselben gemäss verhalte und bei Vermeidung unserer Straf und Ungnad darwider zu handien sich freventlicher Weise im wenigisten nit unterfahe.

Zuläuf der Raufhändeln.

Und erstlich, soviel allerhand Zwietracht, Scharmützel und Gefecht belangend, da gibt die Erfahrung, dass der gemeine Pöfel zu solchen Raufhändeln haufenweise zulaufet, nicht in Meinung solchen Unrath, wie oft wohl besehenen könnte, zu stillen, sondern vielmehr, dass sie die Uneinigen weiter aufwiegeln, anfrischen und zusammenhetzen, oder wohl maniche gar einer Part Beistand leisten, dardurch dann der Hader noch grösser und endlichen vieler Personen Leibs Beschädigung, ja auch gefährliche Todtschläge erfolgen. Welches alles wir mit sonderai Ernst verboten und hievon dies statuiert haben wollen, aufm Fall sich irgend in den Prager Städten, in oder auswendig der Ringmauer, dergleichen Unwillen erregen würde, dass ein jeder der darzu (bevorderist am ersten) käme und dessen nicht mächtig sein könnte, ihme Jemanden zu Hilfe nehmen, solichen Unwillen unterfangen und ja dergleichen Spectakel vergebens nicht beiwohnen, sondern, soviel müglich, darob sein solle, damit das allernäheste Gericht darzu berufen werde. Auch soll niemands, welches Standes oder Berufs der auch sei, die Personen einer und der andern Partei nicht schützen oder vertreten, sondern vielmehr zu Vergleichung solches Unwillens räthlich und verhilflich sein. Da auch zu solchem Unfug der Richter (als das Recht) komben würde, so sollen alle Beiwesende sein Person in Acht nehmen, von einander treten und hierzu ihme Statt und Platz lassen, damit also er sambt seinem Gesinde und andern Personen, so hierzu gehörig, zwischen den Parteien Fried nehmen und seinem Ambt ein Genügen thun möge. Da er aber darzu nicht genugsam stark und die Parteien auf ihne nichts geben wollten, so sollen dieselben, so zu solchem Schauspiel ohngefähr kommen (da sie änderst verständig, vereidigt oder mannhaft wären) dem Gericht Beistand zu leisten verpflicht sein, jedoch nichts anders dabei fürnehmen, dann allein was zu Stillung solches Unraths dienstlichen, damit nichts ärgers daraus erfolgen möchte, wie dann auch destwegen allen Viertels-Hauptleuten der Städte, ihren Fünfzigern und Zehenern als geschwornen Personen von uns die Macht gegeben und ihnen befohlen worden, dass sie in dergleichen Fällen nicht allein ihr Aufmerken haben, die Streitigen entscheiden und vergleichen, sondern auch dieselben, do es vonnöthen und uber angewendten Glimpf änderst nicht sein will, zur Verhaft bringen, oder do sie des höhern Standes wären, in Gelübdnus, sich vor die Obrigkeit zu gesteilen, nehmen sollen, denen sich dann niemands, wessen Stands oder Berufs er auch wäre, nicht widersetzen oder ihine, dass er zu solchen Rechten nicht gehörte, zum Behelf nehmen solle. Wer aber solchem nicht Gehorsam leisten und denselben benambten Personen sich gewaltthätig! widersetzen wollte, deren jeder soll ohne Ansehen der Person umb solcher seiner Misshandlung willen laut der uralten Aufsatzung mit Verlust der rechten Hand oder in ander Wege nach unserm Wohlgefallen ernstlichen gestraft werden. Da es aber irgends eine Person, unserm kaiserlichen Hofe verwandt, beträfe, derselbe soll von unserm kaiserlichen Hofe und des Landes verwiesen oder anderermassen mit ernster unnachlässiger Straf zum Exempel belegt werden.

Müssiggeher.

Nachdem sich auch viel unfriedliche Leute und Müssiggänger bei Tag und Nacht in den Prager Städten hin und wieder aufhalten, die sich allerhand strafmässiger Thaten unterfangen und den Leuten neben ihrer Schwelgerei Ursach zu Unwillen geben, dermassen, dass von denselben ehrbare, fromme Biedersieute höchlich belästigt auch angetast und beschädigt werden, unter welchen sich auch etzliche eigenwillige, ungerathene Bürgerssöhne, so sich des Müssiggangs befleissen, bisweilen auch Wandersund einheimische Gesellen befinden: so ist hiervon Burgermeistern und Räthen aller Prager Stadt, auch andern der anhängigen Rechten Verwesern ernstlichen befohlen, dass sie auf dergleichen Müssiggänger, böses und muthwilliges Gesinde fleissig Achtung haben und ihnen ihr rochloses Leben nicht verstatten, sondern gegen denselben, so darinnen betreten wurden, nach Grosse des Verbrechens mit ernster Straf, Andern zum Exempel, verfahren sollen.

Handwerksgesind.

Was belangend der Handwerksund Handelsleute Diener, soll ein jeder Hauswirth seinem Gesinde, welches in seiner Arbeit oder Dienst ist, bei nächtlicher Weile mit Tolchen, Wehren und andern Waffen herumb zu gehen nicht verstatten. Im Fall sich aber einer, wer der auch wäre, dessen unterstehen und mit irgend einer Wehr, es war jin den Häusern oder auf der Gassen (ausgenommen, dass er etwan aus der Stadt hinweg wanderte) betreten würde, demselben jeden sollen die Richter, Hauptleute, Fünfziger und Zehentner solche Wehren nehmen, ins Gericht einlegen und hernach die Verwalter eines jeden Gerichts nach Erkenntnus und Gelegenheit der vorhergangenen Warnung weitere Straf gegen ihme fürnehmen.

Herrnlose Leut, die sich verdeckter Weise ohne Handwerk und Gewerb aufhalten.

Nichtsweniger kombt auch Bericht ein, wie dass bei unserm kaiserlichen Hofe, auch in den Prager Städten, bevor aber in Herrenhäusern, so zu unterschiedlichen Rechten und Jurisdictionen gehörig, viel in- und ausländischer herrenloser Leute, die sich mit keinem Handwerk und ehrbarer Handtierung nähren, sondern bei etzlichen Personen, der Hofleute oder aber Herren dienen, es sei in den Häusern, oder sonsten, eines lotterbubischen Geniesses halber mit listiger Verschlagenheit unterhalten und nachmals sich für Hofleut oder aber für etzlicher Herren Diener ausgeben, deren etliche ihre verborgene Losamenter haben, unter dessen auch allerlei Rohlosigkeiten und Raufhändel sich anmassen, sowohl den Leuten die Kleider auf öffentlichen Gassen und Strassen diebischer Weise abreissen, für welchen dann auch friedliche und wohl verschlossene Häuser nicht gesichert sein, befinden sollen. Weiln aber fliese und dergleichen Gesellen von jedermann so leicht-lich nit erkannt werden mügen, als wollen wir den Richtern und den Eechten in unsern Prager Städten diese Macht gegeben haben, dass sie zu Aussuchung dergleichen Personen, wo und an welchem Ort sie ihr Aufenthalt haben werden. unib mehrer Abstellung wegen solches Übels diese Bescheidenheit darbei observieren und halten, da sie verstünden oder vermerkten, dass dergleichen Personen sich in den Herrenoder Ritterstandspersonen Häusern aufhielten, alsbald zur böhemischen Kanzlei oder den obristen Kanzler derhalben avisieren, er aber stracks denselben herrenoder rittermässigen Personen in unserm Namen auferlegen solle, sich mit ihme unverzüglich, ja in continenti zu vergewissen oder in die Kanzlei des andern Tags endlichen zu gesteilen, weitern Bescheids auch hierauf zu erwarten. In die bürgerliche Häuser aber in allen Gerichten sollen sie Macht haben, mit ihrem Recht frei unverhindert (jedoch friedlicher Weis) zu gehen, dieselben aufzuheben, in gefängliche Haft einzuziehen und ohne Verzug dem Burgermeister solches Rechtens dergleichen Person, auch denselben, so solche bei sich aufhalten, zu vermelden. Wann alsdann jemand in dergleichen Sachen befunden würde, derselbe soll am Leib oder Gut nach Gelegenheit des Verbrechens gestraft werden. Da auch jemands, wer der wäre, gemelte Richter wegen Aufhebung solcher schädlichen Leute in sein Haus nicht einlassen wollte, hierinnen wollen wir gegen solcher Person, so unserer Ordnung widerstreben (da solches an uns gelanget würdet) mit der Straf, so auf Gutachten der obristen Landofficierer statuiert soll werden, zu verfahren wissen.

Kriegsleute.

Was aber anbelangt das Volk, welches sich in Diensten wider den Erbfeind den Türken gebrauchen will lassen, denselben wollen wir ernstlichen befohlen haben, dass sie sich friedlich und ehrbar, wie in den Herbergen, also auch in den Prager Städten und auf den Gassen verhalten, niemanden, weder Christen noch Juden, Schaden zufügen, auch keines Unfuges weder unter sich selbsten, noch auch gegen andern sich unterfangen, sondern wann sie die Leut aus Noth und Armut einer Zehrung halben ansprechen, an deme, was ihnen jemands aus gutem freien "Willen gibt, vergnüget sein und sich also in allem unverweislich, wie ehrlichen Soldaten gebührt, verhalten sollen. Da aber einer oder mehr sich einer Leichtfertigkeit oder Unthat unterfangen würde, so geben wir Burgermeistern und Käthen aller Prager Städte die Macht und Gewalt, dass sie einen jeden nach Verdienst strafen mögen. Und da et wo ein anderer Kriegsmann oder Soldat dieselben vertreten oder gegen dem Gericht ungebührlichen sich verhalten würde, derselbe soll gleichermassen solche Straf leiden; diese aber, welche sich in Dienst nicht begeben wollen, denselben wollen wir bei Straf befohlen haben, dass sie auf den dritten Tag der Prager Stadt sich entäussern sollen.

Allerhand verbotene Wehren.

Demnach sich auch in Werk befindet, dass viel und allerlei Standespersonen, welche in Diensten wie bei unserm kaiserlichen Hofe, also auch bei andern Herren sein, gleichermassen auch die, welche mit keinen Diensten behaftet, sondern nur ein erdichte Condition fürgeben, und vielleicht auch aus den Einheimischen derer Wehren, mit denen sie zu gehen pflegen, sich unter dem Schein, als ob sie derselben zu ihrer Defension und nicht Offension gebrauchten, und also solcher Ursachen halben manicherlei verbotener Wehren, Panzer, Harnisch, Büchsen, gross und klein, Kundeln und dergleichen Rüstungen sich gebrauchen und bei Tag und Nacht mit denselben herumbziehen, allein hierauf trachtende, damit sie jemanden Ursach geben und dann desto besser den Leuten an ihrem Leib und Gesund Schaden zufügen mögen, in-massen sie dann einander an füglichen Orten und Stellen aufwaiten und also sich hierin grosser Leichtfertigkeit freventlich unterfangen sollen: als wollen wir und befehlen bei ernstlicher Straf, dass sich von Dato an dessen niemand mehr unterfangen und keine dergleichen verbotene Wehren, zu seiner Defension und Widersetzung gebrauchen, noch dieselben tragen solle. Wann aber einer sich in contrarium dessen unterstehen und zuwider dieser unser Anordnung handlen, darüber auch betreten werden sollte, derselbe soll, da er nicht etwo Herren-, Adels- oder auch mehrers Standes wäre, durch die Gericht und dessen Verwandte. davon er betreten, in Verhaft eingezogen, die verbotene Wehren von ihm genommen und sambt denselben innerhalb 24 Stunden für sein ordentliche Obrigkeit entweder der Hof- oder Stadtjurisdiction zu weiterer gebührender Straf überantwortet, die andern aber mehrers Stands sonsten an bemelte gehörige Ort (wie es dann auch in andern dergleichen Fällen den Verstand haben soll) namhaft gemacht werden.

Da es sich auch begebe, dass etwan eine leichtfertige Gesellschaft sich zusammenschlagen würde, dardurch vielleicht wider Verhoffen unverwarnter Ding einem ehrlichen Mann oder jemandem andern Schaden zugefügt werden wollt, hie-von wird Bürgermeistern und Ruthen der Präger Stadt, auch den Verwaltern aller anderer Orten befohlen, dass sie solches durchaus niemanden verstatten, sondern dieselben gefäuglichen einziehen und solches alsbald an uns in unser behemische Kanzlei gelangen lassen, nichts minder auch, da sich etwo eine Zech oder Handwerksgesind wider ihre Meister verbinden, Aufruhr anrichten und etwas Unbilliches fürnehmen wollten, solches alles zu merklicher Straf bringen sollen.

Bürgerliche Wacht.

Und damit in den Prager Städten und allen andern Orten in der Prager Ringmauer besser Acht und Aufsehen gehalten werde, als sollen Burgermeister und Räthe und alle andere Verwalter auf unterschiedlichen Rechten bei ihren Jurisdictionen das mit allem Fleiss anordnen und darob halten, damit alle Tag (besonders zu der Zeit, da sich am meisten Kriegsvolk allhie aufhielte) bei den Rathshäusern in der Alten, Neuen auch Kleinen Stadt Prag und in genere an allen Orten, da es vonnöthen ist, eine gute Anzahl ge-waffneter Personen aus ihrer angesessneu Bürgerzahl (deren jedem eine darzu tüchtige Person, nach deren sie sich zu richten, fürgestellt) gehalten werden, deren Zahl allwegen zu zehn Personen die Gassen der Stadt durchgehen und bei den Rathhäusern gleichermassen in gewisser Anzahl verbleiben und, im Fall sich dergleichen etwas verliefe, dasselbe alsbald fürkommen und zu Frieden richten sollen. Nicht weniger auch sollen sie nit unterlassen, in der Nacht eine gewisse Anzahl gewappneter Wächter zu halten.

Wacht vor der Kirchen.

Wann dann aber aber der Nachtwächterhut Winterszeit viel böse schädliche Leut hierauf Achtung geben, dass, wann die Wächter in den langen Nächten, wann man die Betglocken läutet, anheimbs gehen, sich dieselben in Eauborei einlassen, also dass sie Frauen und Mannen, wann solche in die Kirchen geh an, die Kleider abreis-sen, auch oft allenthalben berauben; damit aber solche schädliche Leut in Haft eingebracht und fromme Leut geschützt werden: als soll der Rath bei den Kirchspielen, wie dieselben zu einer jeden Kirchen angelegen, die Verordnung thun, damit bei jedem Kirchen aus demselben Kirchspiel sechs Personen gehalten werden, und dies, alsbald man die Betglocken bei den Kirchen anfängt zu läuten, bis es anfängt recht zu tagen, und welcher also in solcher Büberei von ihnen begriffen würde, deren jeder soll unverzüglich mit dem Strang gestraft werden.

Wie man sich auf der Gassen nächtlicher Weile verhalten soll.

Wir wollen auch, dass sich ein jeder aus unserm Hofgesind, auch alle andere Personen, wo ein jeder in Diensten hingehört, auch frembde ausländische Leut, wo sich dieselben in Herbergen und anderen Orten aufhalten, alle Tag in ihre Losamenter und Herbergen zeitlich verfügen sollen. Da sich aber jemands Nothdurft halben verspätete, derselbe soll friedlich gehen, kein Geschrei treiben und nichts Ungebührliches fürnehmen, in allwege aber mit Lichtern und ohne Lichter sich nit betreten lassen. Im Fall aber jemand anders thun, Musiken oder andere In strumentisten Spazierens halben sich gebrauchen würde, derselbe soll seiner Übertretung wegen nach Gelegenheit der Person ernstlichen gestraft werden.

Wegen der frembden Gast.

So soll auch niemands in kein Herberge oder auch alle andere Häuser jemanden, von wannen her derselbe käme oder reisete, es wäre dann, dass er sich zuerst erfragte, wie der mit Namen hiesse, von wannen er gieng oder reisete, wer mit ihme ankommen wäre und wohin er zu gehen oder zu reisen vermeinte, einnehmen, und solches soll derselbe ordentlich verzeichnen und täglichen solches unserm Richter einer jedwedern Prager Stadt zustellen. Unser Richter aber würdet wissen die Verordnung zu thun, damit solche Verzeichnusse allezeit denselben Tag, wo müglichen, oder doch stracks den andern Morgen herauf in unsere beheimische Kanzlei überantwortet werden und solches bei ernster Straf, nämblichen Hundert Thaler, zu verfallen und, so oft ers übertreten wird, zu erlegen, davon zwar zwei Theil in die Spital für die Armen, der dritte Theil aber dem Angeber entrichtet werden soll.

Vom Büchsenabschiessen.

Demnach auch ihr viel bei unserm kaiserlichen Hof und in den Prager Städten, auch in abgelegenen heimblichen Orten (zuwider unserm hievorigen ernsten Verbot) in Häusern und Gassen bei Tag und Nacht Büchsen lossehiessen, welcher Ursachen halber dann leichtlich jemanden durch Feuerschiessen oder gar Ermordung ein grosses Übel, wie gleichsfalls den schwangern Frauen. Kindern und andern beigebracht werden kann, derhalben wollen wir, wie zuvorn also auch jetzt, jedermänniglichen, was Stands oder Berufs auch derselbe war, ernstlichen befohlen haben, dass niemands weder bei Tag noch Nacht bei Vermeidung unser kaiserlichen Ungnad und ernstlicher Straf, nach Gelegenheit der Personen, keine Büchsen lossehiessen, wie auch Ragetel und allerlei Feuerwerk anrichten solle. Erforderte es aber die Nothdurft, dass jemands ein Büchsen lossehiessen oder damit Kurzweil treiben wollte, derselbe soll solches an denen darzu verordneten Orten ausser der Stadt, da man sich keines Schadens oder Gefahr zu besorgen hat, verbringen. Und damit auch frembden Leuten solches alles zu wissen gethan werde, als wollen wir, dass alle Hauswirth, besonders aber, wo etwan Kostgänger gehalten werden, bei denen Leuten, so sie bei sich haben, dermassen Vorsehung thun, damit niemand einiche Büchsen, weder gross noch klein, anderergestalt, als an vermeldten Orten, losschiesse. Und wann auchjemands Frembder, in welches Haus oder Herberge es wäre, käme oder einkehrte, so soll der Wirth oder Wirthin verpflichtet sein, von diesem unserm Verbot ihme zu vermelden und zu schiessen nicht verstatten. Unterstünde sich aber jemands etwas dergleichen uber Warnung vorzunehmen, soll solches alsbald der Wirth oder auch die Benachbarten unserm Richter und dem Burgermeisterambt zu wissen thun. Wann nun solches auf jemanden, wer der auch wäre, erwiesen und erfragt würde, der soll ernstlichen an Leib und Gut gestraft werden. Im Fall aber der Wirth solche Person, so in seinem Hause oder vor dem Hause schiessen würde, nicht anmeldete, derselbe soll dergleichen Straf ausstehen. Doch damit hierinne ein desto bessere Ordnung besehenen möge, als soll der Eath und an andern Orten die Verwalter die Anordnung verfügen, damit ein jeder Viertelshauptmann mit seinen Fünfzigern und Zehenern in ihren Zehentheilen hierauf fleissige Achtung haben, dass sie alsbald in das Haus, wem es auch zugehörig, daraus die Büchsen losgeschossen worden, gehen und sich dessen, wer losgebrennt hätte, erkundigen und nachmals solches zu dem Burgermeister deroselben Stadt zu wissen thun sollen. Wann nun solches erfahren würdet, alsdann soll der Wirth, da er nachlässig gewesen, und auch derselbig, so losgeschossen, wie oben vermeldet, gestraft werden.

Taglöhner, so müssig gehen.

Es befindt sich auch nicht ein geringe Unordnung bei den Taglöhnersleuten, also, dass ihrer viel, so wohl arbeiten möchten, Arbeitens sich verweigern und sich nur allein auf der Leut Unglück in Prager Städten und andern Orten, besonders aber in Bestandsschenkhäusern, (welche mehrerstheils leichtfertigen, losen, als ehrlichen Leuten verliehen werden, und bei dunen nur Müssiggän-ger, Umbsterzer wie auch leichtfertige Weiber zu befinden) aufhalten. Da wollen wir derentwegen den Räthen in Prager Städten und auch den Verwaltern aller Orten einstlich befohlen haben, dass sie auf solche Leut und Örfcer besser Achtung geben und solche Unordnungen ausrotten, strafen und einstellen sollen; würde aber jemand uber diesem Verbot betreten, der solle in die Eisen geschlagen und zu Säuberung der Gassen oder in andern Sachen nach der Obrigkeit Erkanntnus gebraucht werden.

Aufmerkung der Bettler.

Anbelangend die Bettler, hierinnen ist auch ein grosse Unachtsamkeit zu befinden, also dass derselben sehr viel in die Prager Stadt zusammen laufen und von niemanden besichtigt werden; damit aber auch unter gedachten Bettlern eine gute Ordnung gehalten werde: als wird den Obrigkeiten befohlen, damit sie jedes Orts gewisse Personen hierzu verordnen, welche vierzehen Tag alle und jede Bettlersleut an ein gewisses Ort zusammen fordern, dieselben besehen, und welche noch arbeiten oder sich an die Ort, daher sie kommen, verfügen möchten, denselben dahin zu gehen verschaffen und sich hierinnen aller Massen und Gestalt, wie es vor diesem allen dreien Prager Städten von uns und den obristen Landofficierern nach längs auferlegt und befohlen worden, gehorsamlichen verhalten sollen.

Sauberkeit auf den Gassen.

Damit auch vermüg vielfältiger an Bürgermeister und Räthe ergangene Befehlch überall Sauber- und Reinigkeit erhalten werde, als ist man keiner andern Zuversicht, dann dass sie die gewisse Anordnung in den Städten und an andern Orten thun werden, damit die Gassen allenthalben von Mist, Kot und Unflat sauber gehalten und diejenigen, so bauen und für ihren Häusern grossen oder kleinen Rumb oder Schutt liegen haben, denselben nach Gelegenund Beschaffenheit des Rumbs in einer gewissen und angesetzten Zeit abführen, wie gleichfalls den ordinari Mist aus den Stallungen und summariter allen andern Unflat wegschaffen zu lassen, ermahnt und hierinnen diese Bescheidenheit observiert werde, damit den Bürgern dies expresse von dem Rath anbefohlen, die von obern Ständen aber gebührlicher Weis ersucht, da sie es aber nit thun wollten, solches zur Kauzlei (fernere Nothdurft und gebührliche Straf hierauf zur verschaffen) berichtet werden sollen.

Die Schweine betreffend, so auf den Gassen umbher gehen, gebieten wir, dass von Dato an hinfüro solches nicht mehr gestattet oder zugelassen werden soll; da aber jemand darwide handlet, so sollen alle Schwein durch das Gericht genommen und in die Spital für die Armut geantwortet und derselbige, dem die Schwein zustünden, umb fünf Schock Groschen beheimisch (so oft als es geschehen möchte) gestraft und solche Gelder gleichsfalls in die Spital zu desto besserer Unterhaltung der Armut geliefert werden.

Mummereien.

Was anlangt die Mummereien zu seiner Zeit, wollen wir solche ernstlichen verboten und befohlen haben, dass von Dato an keiner, besonders allein, mit keiner Wehr, es sei bei Tag oder Nacht (wie solches hievor in der Fastnacht oftmals besehenen), in der Mummerei gehen solle, sondern da etliche Herren oder Ritterstands oder auch ehrliche Bürgersleut gesinnet wären, mit einander über die Gassen in der Mummerei zu gehen, so sollen sich dieselben gebührlich und ehrbar, wie sichs gebührt, verhalten. Sonsten auf den widrigen Fall sollen dieselbige nach Erkanntnus unser und der obristen Landofficier gestraft werden.

Im Fall aber etliche ingemein ein Mummerei anstellen wollten, so sollen dieselben sich, wo nit | alle, jedoch der fürnehmste solcher Gesellschaft, zuvor und ehe der Obrigkeit anmelden, damit nachmals zu demselben (im Fall sich jemands aus derselben Gesellschaft in solcher Mummerei ungebührlich verhielte) dieshalben gesehen und auch mit gebührlicher Straf gegen ihme verfahren werden möge.

Letzlichen wöllen wir auch endlichen und mit Ernst befohlen haben, dass alle vermelte Artikel ein jeder bei dieser hiebei ausgemessenen und anderer schweren Straf und bei Vermeidung unserer kaiserlichen Ungnad unverbrüchlichen halten und verhalten solle, wie wir dann auch mit diesem unserm kaiserlichen Mandat allen Burgermeistern, Richtern, Räthen und Rechten in den Prager Städten und sonsten ingemein jedermänniglich ernstlich befohlen haben wollen, dass sie sich ohne alles Ansehen der Personen gegen einem jedem, er sei wer oder was Stands er wolle, so sich dieser von uns ausgemessenen Ordnung widersetzen wollte, also und dergestalt, wie hievor weitläufig vermeldet, ernstlich verhalten sollen. Entgegen wollen wir uns gnädigist erboten haben, dass wir ob ihnen und dieser unserer Anordnung ernstlich handhaben wollen. Und sie vollbringen hieran unsern kaiserlichen Willen und Meinung. Geben auf unserm königlichen Schloss zu Prag, den neunten Tag des Monats Januarii anno im achtundneunzigisten etc.[Na titulním listu německého tištěného exempláře jest napsáno: "Z kanceláře JMCské české v. poručení JJMtí tito řádové po jistých osobách radních do rady odesláni s tím milostivým rozkazem, aby skutečná ruka nad nimi od pánův držána byla. Actum in consilio feria 3 p. conversionis Pauli [27. Jan.] anno 1598."]