365. Kněz Jan Berdan, opat kláštera sv. Prokopa nad Sázavou, prosí arcibiskupa Pražského, aby přímluvným psaním podporoval jeho žádost u císaře, aby důchody z téhož kláštera, které císař po smrti Ferd. Švihovského k vlastnímu užitku připojil, ku dobru a k opravě sešlého již kláštera zase byly postoupeny.

1597, 10. září (praes.) - Orig. v archivu arcibiskup. Pražského. Correspondentiae variae.

VMt osvícené a vysoce důstojné kníže, pane, pane arcibiskupe Pražský etc. Jest věc (nepochybně smejšlím) VknMti dobře vědomá, že z vůle a vnuknutí pána Boha všemohoucího za správci a opata do kláštera sv. Prokopa nad Sázavou teď časův nedávných od vrchnosti své sem zvolen a uveden. I vida očitě, že ten chudý klášter velice jest zaveden a na všem všudy stavení škodlivě spuštěn, tak že netoliko služby boží podle církevního a křesťanského starobylého obyčeje tu vykonávány býti nemohou, ale ani hlavy (podle onoho přísloví) ve všem klášteře není kde bezpečně skrejti, a nebudeli stavení to časně opatřeno a přikryto, jest se obávati, že všecko od dešťův v brzkém čase se povalí a na hromadu upadne: i jak by to místo posvátné k služebnostem božským odevzdané a již od dávního času opuštěné prv, než-li by do konce v mizinu a zkázu přišlo, zvláště pak chrám Páně, mohlo zase vyzdviženo a přikryto bejti a bratří konventní pro hojnější poctu božskou a jména Páně zvelebování při mně v témž klášteře opatření a vychování své mírné míti mohli, o to všelijak u sebe přemejšlím a péči bedlivou mám. Však pro svou nemožnost sám od své osoby bez pomoci lidské stavení toho spraviti nikterakž nemoha a tomu porozumívaje, žeby JMCská pán, pán můj nejmilostivější hned brzy po smrti dobré paměti pana Ferdinanda Švihovského, jakožto toho kláštera držitele, skrze nařízené pány komisaře všech důchodův, kterýchž dotčený pan Ferdinand za svého živobytí požíval a ty dědičně a vlastně tomu chudému a opuštěnému klášteru obětovány a odevzdány jsou, jest.se ujíti a k vlastnímu užitku připojiti ráčil, toho jsem při JMti skrze poníženou suplikací svou žádostivě hledal, aby JMt jakožto přední pán a potentát křesťanský službu boží oblibující pro zvelebení a zase vyzdvižení místa toho posvátného a ke cti a chvále vší Trojice svaté milostivé se k tomu nakloniti a ty důchody skrovné, jakž nyní zastiženy jsou, v té dcelosti [sic] tomu chudému klášteru pro odplatu pána Boha všemohoucího zase milostivě přivlastniti a postoupiti ráčil. Na kteroužto žádost a prosbu mou posavad od JMCské odpověď žádná dána mi není, než toliko od JJMti pánův rad zřízené komory v království Českém jest mi ta cesta poukázána, abych v té příčině k VknMti se utekl a tu žádost svou VknMti přednesúc o postoupení k témuž záduší takových důchodův k JMCské za milostivou přímluvu žádal, a o tom nepochyboval, že taková VknMti přímluva s pomocí božskou v této mé žádosti velikou platnost by mi způsobiti mohla a při JMCské bohdá nikoli oslyšena nebyla.

Podle kteréhožto návěští sobě tak důvěrně daného VknMt poníženě žádám, že se na žádost mou v tak pobožné a pánu Bohu bohdá příjemné věci milostivě nachýliti a k JMCské pánu, pánu nejmilostivějšímu dobrotivě přimluviti ráčíte, aby tato žádost má slušná, křesťanská a pobožná navrácením k témuž záduší jmenovaných důchodův mohla uslyšána býti a při JMti místo své obdržeti. Neb za pravdu a důvěrně VknMti oznámiti mohu, že, žádného vlastního užitku svého v tom nevyhledávaje, toho celého a již na srdci mém upevněného úmyslu sem ten klášter zašlý a opuštěný, pokudžby jen k němu takoví důchodové zase připojeni býti mohli, práce své v tom žádné nelitujíce, s pomocí božskou a dobrejch lidí ke cti a chvále jména nejsvětějšího bohdá k oblíbení JMCské dáti zase vyzdvihnouti, a podle své nejvyšší možnosti spraviti.

Co se pak fořtů dotýče, v čemž JMCská (jakž sem zpraven) obzvláštní zalíbení jmíti ráčí, v tom JMti žádným vymydleným způsobem připovídám překážky nečiniti, nýbrž nad tím aby v lesích a gruntech tomu klášteru náležitejch od žádného v ničemž se neubližovalo a zvěři překážka žádná se nečinila, podle své nejvyšší možnosti chci obzvláštní pozor míti a ruku ochrannou skutečně držeti, nic víceji tu neobmýšlejíc, než toliko pro domácí potřebu lesů k stavění a palivu (nic zbytečně nemejtíc) užiti žádám, a potomně nějaká částka zvěřiny a zvláště při slavnostech k uctěni pánův přátel, kteříž by se ke mně putujíc zahodili, aby udělovaná býti mi mohla.

A což tak VknMt pro rozmnožení a vzdělání cti a chvály boží v témž klášteře na žádost mou přímluvou VknMti učiniti ráčíte, pán Bůh všemohoucí (začež dnem i noci jeho božské milosti svými nehodnými modlitbami srdnatě prositi nepřestanu) toho všeho VknMti buohdá hojná odměna býti ráčí, a já VknMti toho se služebně vždycky odměňovati připovídám. A s tím ten chudý a spuštěný klášter i sám sebe VknMti v milostivou a laskavou ochranu poručeného činím.