360. Pražané Nového města Pražského dávají císaři správu o výtržnosti, k níž zavdali příčinu vojáci Valonští a prosí za ochranu.
1597. 8. září. - MS. miss. v archivu města Prahy čís. 411. f. 130 v.
JMCské zpráva o bouřce, kderou vojáci Valouni v Novém městě ztropili.
VCMti ve vší ponížené poddanosti pokorně z důležitých a těžkých potřeb nám i vší obci naší nastávajících tajiti nemůžeme, kterakž dnův těchto pominulých, jakž se k nám vojáci ti dostali a zvláště dne pátečního při pozdvižení všech tří měst Pražských, které původem týchž vojákův se stalo, u velikém nebezpečenství k hrdlům i statkům té celé obce naší i přítomné slavné residencí VCMti se vztahujícím postaveni byvše a k nevypravitedlným škodám přivedeni a někteří hanebně od týchž vojáků zmordováni, též mnozí na zdraví i statečku zahubeni jsouce, k tomu toho těžce doslýchati musíme, jakoby se to vše příčinou naší dalo a nějaké řeči mluveny býti, kterak by nyní Vlaši z Prahy vyhnáni a brzy i Němci býti měli, pročežby poslové a legati v nebezpečenství byli a to vše že jest i před velebný trůn VCMti doneseno. I nejmilostivější císaři, že před pánem Bohem, též VCMti i přede vším světem nám v tom ve všem křivdu činí, anobrž že jest to věc smýšlená a jinač se vyhledá, VCMti zpráv od lidí víry hodných přijatých tuto příležitých v ponížené poddanosti podáváme. Z kterýchžto zpráv nachází se to, že čtyři z počtu těch vojákův, byvše 7 Starém městě Pražském, šli na Nové město Pražské dva v axainitových červených šatech, z nich jeden, praví, že jest byl fendrych, kterýž posavad na Malý Straně se zdržuje a dva v prostých kožených, tu jeden z nich fendrych totižto potkávaje po Koňským trhu některé z mužského pohlaví je za brady chytaje jim fousíma třásl, až (ráčí VCMt pro uctivost odpustiti) zubami klapali; přišedši pak k jiným, kde se voves prodával, tu týž fendrych vzav do hrsti vovsa, tím vovsem lidem med voči jest házel, což vše jemu snesli, dále jda odtud potkal se s jedním sousedem naším, kterýž toho dne s jinými jsa na vartě domů se navracoval, nemaje žádné zbroje na sobě kromě halapartnu a kord, tu po dvakráte chtěje jemu tu halapartnu vydříti, když ji z rukou pustiti nechtěl, po třetí vydobyv tulych, jeho jest v pravou ruku tím tulychem sečmo udeřil, tak vydřev jemu tu halapartnu ji jest ten fendrych do strouhy bláta vhodil, ten pak soused vydobyv ji z téhož bláta slámou ji sobe utíral a ošetřoval. Potom pak týž fendrych k jiným vartýřům, kteří na rohu ulice Vodičkovic stáli před domem Jiljího Percera jinak Bouslavovic týž íendrych mezi ně přišedši bral jim zbraně jich, dobyvši svýho rapíru po nich sekal a kteří s ním byli od něho sou k Makulovům jinak k Matyášovi Pekárkovi do domu běželi a hned zhůru lermo troubili, a té chvíle z druhé strany s jiným trubačem s dvěma praporci do mnoha osob týchž vojákův na koních vyjelo v rychlosti po lidech sem i tam stříleli, je bodli, sekali, takže našich mnoho sousedův tu i jiných po zemi zbitých co hovad leželo. I vida někteří z našich, že to jsou zlí začát-kové a k nitčemu dobrému že se neschyluje, když jednostejně lermo troubili žádného divu není, že někdo běže k šatlavě k šturmu ve zvonec udeřil, ale kdoby to býti měl nikoli doptati se nemůžeme, kteréžto šturmování lidé slyšíce potom i u jiných kostelův šturmovati dali, což vše bez vůle a mimo vědomost naši se jest stalo. Spatřivše tehdy ti vojáci že se lidé odevšad valí a hrnou, kteří tu tak z týchž domů vyjeli ihned mezi sebou šlachtordnunk sou udělali, sousedi pak z druhé strany proti nim, u kterých díl těch vojáků bylo a stálo, jim sou z domů jeti pro pokoj bránili, též i těm, kteří na Příkopech i na Poříčí rozdílně stáli, nikam vyjeti z domu nedali. Tu s těmi vojáky sběř lidí divnou šarvátku měli, takže jednak vojáci, jednak druzí utíkali a jedni za druhým se sháněli a jeden díl těch vojáků, když z svých ručnic vystřelili ven z města za bránu jest vyskočilo, tam kdež spatříni, že sou se zase opravovali a ručnice sobě nabíjeli, ale po nich brána zavřína a dřívím zatarasována, kterýmžto způsobem ti vojáci jsou rozraženi. V tom někteří z prostředku našeho, vidouce co se děje a že dobře není, s tím nešťastným poselstvím k VCMti raddám a najvyšším ouředníkům zemským pospěšně jsou práci vážili a to JJMtem v známost uvozovali, za rychlou a brzskou pomoc a retuňk v takové náhlé a nenadálé potřebě pro Boha žádajíce. Kdež potom bezpochyby na milostivé VCMti poručení pan Pec a pan Ungnod dolů mezi týž lid k druhé hodině na noc celého orloje sou práci vážili a ten tumult a pozdvižení svou rozšafností krotili a jistě v skutku kdyby se to bylo od nich nestalo, nechtějíce na nás ti vojáci nic dáti, nerozumíme kdy a jaký by byl exit tý tragedie; ale dika pánu Bohu, že takové zlé časně přetrženo a výše a více něco zlého se nestalo a tnk tím způsobeni to pozdvižení obojího lidu k svýmu přetrženi přišlo a přestalo. Od koho pak vlastně a jak mnoho mezi takovou rumějí obojího lidu buď ten fendrych nebo jiní z těch vojáků zbiti i naši pomordováni jsou, o tom my za pravdu VCMti oznámiti nevíme. Ale pokudž nejvejš možné bylo davše se vší pilností a bedlivostí všem všudy na vše strany ptáti a vyhledávati, nacházíme, že v tý rozbroji a šarvátce na rozdílných místech do devatenácti vojákův zhynulo, tak jakž pohřbeni jsou. Našich pak jak z vartýřů tak i z sousedů, kteří k spokojení a k přetržení toho zlého se zběhli, do desíti, kromě zraněných a postřelených nemalý počet se nachází, padlo, mezi tím některá zběř lidu obecného těch vojáků na díle zmordovaných, na díle zběhlých koní okolo třidcíti a jednoho do dvora našeho tu v městě ležícího jest přivedla a to bez uzd a sedel šest jesti se sečtlo a našlo, hospodář dvoru našeho praví, že sou je tak pouštěli a kdo by byli že neví. Na jiných svršcích co, jak mnoho a od koho by vzato bylo, kromě co tak navráceno po provolání z poručení našeho vůbec vykonaném, za Matoušem Žlutickým předním radním naším se nachází, více my se uptati a dostati nemůžeme. Však pokudž by co ještě více a vejše od koho navráceno bylo, hotovi sme to ihned komu náležeti bude poručiti dáti navrátiti. A nejmilostivější císaři pane, pane náš nejlaskavější! Žádného divu není, že se jest taková šarvátka od toho lidu válečného v městě VCMti pokojném, an VCMt tu na hradě residencí s JJMtmi nejvyššími pány úředníky zemskými a raddami VCMti a s jinými JJMtmi pány býti ráčíte, stala, nebo jak nejprve k nám do Nového města Pražského ti vojáci přijeli, kterak sou sobě nenáležitě počínali, nezbedně se chovali, řečí i skutkem lidem příčinu k nepokoji dávali, zvláště pak, chtějíce od nich darmo své i své čeládky i hovádek a to dostatečné opatření, jak od pokrmů i nápojů míti, tomu VCMt z těchto zpráv siřeji milostivě vyrozuměti ráčíte. Kdež mnozí z sousedů nechovajíce hostí a tak hojného pro hosti zásobení nemajíce, když jim po vůli co poroučeli dáti a předložiti neměli, outok na ně činíce do komor a sklepů jich sou se dobývali, zámky sráželi, veřeje vybíjeli, drancovali a co se jim vidělo ubohejm, an na to žalostivě hledíce oust otevříti nesměli, brali i kuběny do jich domů sobě vodili, a s nimi nenáležitě (ráčí VCMt odpustiti) sodomsky proti pánu Bohu svou vůli provozovali. My pak od obce chudé naší jako i jiným krygsmanům předešlým, kteří předešlých let i toho roku skrze města Pražská přetáhli, v mírnosti a slušnosti se škodou naší obrok konskej prodávati naříditi sme poručili. K tomu čtyry vozy sena, který každý lépe nežli za 4 i za 5 kop míš. stál, tolik vozů slámy jim sme darovali, však vše jim to bylo málo, předce po hospodách nikdy za obrok a na díle za pokrmy nic neplatili, ano svým bezbožným chováním a řečmi lehkomyslnými i VCMt jsou neuctili a neušetřili. Někteří opěty z nich městům Pražským, když tak kostfraj jak se nadali chováni nebyli, že brzo je popelem položí, odpovídali, jakož pak což tak zlýho v svým oumyslu zavřeli, byliby snadno dovedli, kdyby předkem ochrany pána Boha všemohoucího nebylo a potom VCMti milostivé opatření v. to nevkročilo, chtíce se snad vymstívati, že sou jim tu v městech Pražských, na mostě i jinde klisny " které tak po cestách potřebným sedláčkům násilně vzali, zase odjímány byly, avšak ještě ne všecky nebo někteří spatřivše, že se jim berou, čeládce jich, která jinou cestou za nimi do Prahy se brala, návěští dali, aby s jinými nepospíchali a tak teprva za nimi druhej a třetí den přišli a takové klisny a koně po domích a hospodách rozprodávali. Někteří pak téhož dne, jak s týmiž koňmi projeli a do hospod se dostali, hned zase z hospod ven z měst Pražských se vybrali. Nyní pak složivše sobě o nás praktiku, jakoby jim viceji koní v tý rumrejšce odňato bylo, praviti se neostejchají a takový od nás mimo ty, který sobě navráceny mají, míti chtějí. Ale my tím pravíme se jim nebýti povinni, proto netoliko že někteří jich vlastní nebyli, nýbrž cizí a ty sou jim zase odňati, ale že mnozí koně sobě počítají, kterých nikdá neměli a snad in rerum natura nebyli a že pak jim pán Bůh všemohoucí to zlé, které snad v mysli své vykonati mínili, provésti dopustiti neráčil. VGMti tajiti nemůžeme, jakou moc a svou vůli nad ubohými robotnými pracovitými lidmi, z města dne sobotního jeda, sou sobě provozovali, některé mordovali, některé ranili, jinejm ruky osekávali, jinejm opěty koně vypřáhali a zajímali a jinak nekřesťansky s lidmi, dosti by Turek byl, zacházeli, obzvláštně pak, který se s nimi smluviti neuměl a Čech byl, rukou jich jest neušel. Na vinohradech, zahradách a štěpnicích velikou škodu sou činili a co pán Buoh z svý štědroty ukázati ráčil, toho ani oni ani my málem požiti motci budeme. Kdež pak při dvoře VCMti, jak z prvopočátku toho dotknuto, proskakuje, jakoby vůbec mluveno býti mělo, že nyní Vlaši z Prahy jsou a brzy Němci také vyhnáni budou, proti tomu VCMti poníženě a poddaně jako i prvé oznamujeme, že to jest věc smyšlená, za to VCMt ve vší ponížené poddanosti prosíce, že těm řečem VCMt jakožto nejistým víry přikládati neráčíte, nebo kdyby kdo co toho nejméně mluvil a tím se pochloubal, chtěli bychom jeho dáti ztrestati, že by se jím tisícej musel káti; ano i poselstvím a legátům z rozličných království a krajin k VCMti vyslaným a zde v městech Pražských obejvajícím nic podobnýho není potřebí se obávati, aby se jim co od koho mělo státi. Nebo s JMtmi následujíce v tom šlépějí předků našich vždy v dobrém sousedství zůstáváme a na potom zůstati chceme, raději jsouce jim hotovi sloužiti a je v naší obci chrániti, nežli jaké protimyslnosti anebo jaké nejmenší nepřátelství dopustiti dáti činiti. A poněvadž, nejmilostivější císaři, mimo všecku předkem VCMti tak i nás všech VCMti věrných poddaných naději, načež od nás myšleno nebylo, taková rumrejška a tumult v obci naší se jest zběhl, takže dosavad my se vší obcí u velikém nebezpečenství hrdel a statků našich pro pohrůžky nám a obci této činěné, jakž tuto přiložené zprávy od Nr. 1 až do 43 o tom obšírně vypravuji a tým pohrůžkám dosavád konce není, takže dotčení vojáci, kdež koho na cestě potkají a že z měst Pražských jest vyrozumějí, jim nechtějí-li spolu s jinými ohněm i mečem od nich vyhlazeni býti, aby se raději pryč stěhovali, mluviti se neostejchají, pozůstáváme, k tomu nevinně přivedeni jsouce, za to VCMt, že nad námi císařskou otcovskou ruku a ochranu milostivě zdržovati a toho na obec naši k větší záhubě její, aby takových více vojáků k nám se neposlávalo, nedopouštěti, jakožto císař a pán náš nejmilostivější, milostivé ráčíte, ve vší ponížené poddanosti s uspěním lítostivým pro Boha prositi nepřestáváme. Dán v pondělí den narození blahoslavené Panny Marie 8. Sept. anno etc. 97.