353. Kněz Václav Dačický, administrátor kněžstva pod obojí, hájí se před Zbyňkem, arcibiskupem Pražským proti obviňování Jana Spalka, rektora někdy Cerekvického, že do Cerekvice kněze, jenž se řádným kněžstvím vykázati nemůže, za faráře dosadil.

1597, 5. srpna (praes.;. - Orig. v arch. arcibsk. Pražsk. Recepta ab a. 1597.

Osvícené kníže, pane, pane arcibiskupe Pražský etc. VknMt opět ráčili jste suplikací mi odeslati, kterouž jste na mne přijíti ráčili od Jana Špalka, někdy rektora Cerekvickýho, a poručiti jste mi ráčili, abych na ni odpověd dal. Nu, milej Bože, kteraké veliké mé práce jsou s kněžstvem neposlušnejm, obcemi ano i městy nepoddanejmi, kterak se musím setkávati s velikejmi potupami, kterých sem nikdy prve necítil, kteréž potupy velmi mé srdce žalostí a rmoutí, let i dnův života mi umenšují, avšak nic od žádného za takové práce, skrze kteréž vyhledávám, aby všeckny věci na dobrém postaveny byly, ani mi kdo skývu chleba poskytne, a kdybych jako jiný kaplan církevních služeb nevykonával, hladem bych živ býti nemohl aneb i bos bych choditi musel, neb mi odnikud nic nepřichází, a přijde-Ii ten který kněz a přinese-li to jaké kuřátko aneb dáli mi na dost mále některý groš, sní za toto dvé: pak od VknMti maje ale očekávati ochrany před nepřátely mejmi, kterýmž žádné příčiny nepřátelské nedávám, tím přijímáním na mne suplikací nepravdivejch mnohem vejše zarmoucení a těžkosti nésti musím. Ježto kdybych tak komu na škodu byl aneb něčím povinen, zdali neví každej, kde sem bytem, pročby neměl ke mně přijíti, oznámili mi, rád bych každému napravil a spokojiti chtěl bez zaneprázdňování VknMti, neb bude-li to tak chtíti bejti a vy ráčíte na mne žaloby přijímati, nyní u mnohých kněží i také od některých z lidu obecního v malé úctě a v vážnosti sem, nadto mnohem více dále co bude, tak, bych i Šalamounem byl, nic nevzdělám, všecko v nic obráceno bude.

Odpověď abych měl dáti na to všecko, což nepravdivýho ten astant rektor Cerekvický píše a všetečně se v to vydává, usilujíc osobu mou v ošklivost při VknMti aby uvedl i musel bych mnoho psáti a MVkncí čtením daremné zaneprázdniti, nevidělo mi se. Než toto VknMti nejprve oznámím, že ten jistej rektor z návodu čího pak koliv, jakž mi i to známé jest, asi přede třemi nedělmi přišel ke mně s psaním hrozíc mi jako nějakému pacholku MVší, pravíc, že jest s MVší mluvil a to. což jest vznášel, že jste se tomu ráčili diviti a nade vším velice že jste se horšili a takový psaní že MVše jemu jest poručení učinila, aby mi je do rukou dal a oustně mi oznámil, že jest poručení VMti, abych to vopatřil; ale já věda, že doma býti neráčíte a co mluví, že klama, avšak nicméně tak sem učinil, že sem ihned vosobám radním do té Cerekvice psal i také tomu knězi poručil, aby to páni vopatřili, jestli mu se jest jaká křivda stala, to aby mu všechno k nápravě přivedli, a naschvál posla s týmž rektorem sem do Cerekve odeslal; jakož pak, co mi ti páni za odpověď dali, VknMti pod jich pečetí list odsílám, ráčíte porozuměti z něho, kdo jest to ten rektor.

Dále pak za odpověd na to jeho bezbožný psaní toto dávám: kněz Jan, kterýž když vyzdvižen byl z Cerekve a dán byl do Městce Královy, a to vyzdvižení ne naší vůlí ale k jeho žádosti veliký stalo se jest, neb mnohé slušné příčiny pokládal, proč nemůž v Cerekvi zůstati a před tím i potom vod pána souc žádán, abych ho knězem dobrým vopatřil, což chtějíc žádost pána vykonati, několiko kněžím toho sem podával, žádnej tam té práce církevní ujíti nechtěl, každej se vymlouval, že tam daleko jest a kněžím desátku dávati nechtí a že jich sobě nic neváží a pán že neráčí žádné vochrany držeti nad knězem. A tak nemoha žádného kněze míti a v tom se namátl tento kněz pravíc, že z Uher přišel a kněžství že tam dostal. Ukázati mi chtěl formata, ale souc já zaneprázdněn toho času, odložil sem mu do jinýho času a tak není přijat ani formátu sem nevzal, než na něho sem dotázku učinil, chtěl-li by býti v Cerekvi. On uvolil a já sem rozkázal ku pánu psáti oznamujíc, na místo prvního kněze Jana, chtěl-li by jinýho kněze Jana míti, že bych pánu přál. I když mi pán zase psal, abych mu ho poslal, že by ho rád viděl, aby ho kazícího mohl poslechnouti, i dal sem to na vóli tomu knězi, chce-li tam do té Cerekve jíti. Potom pán mi po tom knězi vzkázal, že mu se dobře líbí, abych ho pánu přál. I tak sem učinil a když sem poznal, že se taky tomu knězi tam chce, jinak nemysle, než že pravý kněz jest a až dosavad tý víry sem, povolil sem tomu a k pánu sem se přimluvil, aby na něj laskav byl a k tomu aby se pán sklonil, aby byl tak opatřen, aby nouze, hladu netrpěl.

Dále pak kdež v též suplikací dokládá ten rektor, že jeho pán vzal na závazek, aby to prokázal na toho kněze, v čem jest ho nařekl, souce spolu v zlé vůli, pak ten rektor že jest se proto do měst Pražských vypravil, aby se ptal na jeho kněžství po farářích Pražských, jakož se pak tak stalo. Přišel k faráři Martinskými! a Petrskýmu, pravil, že jest u mue byl, ale klamal, a když mne doma nenalezl, že jest k nim proto přišel, aby mu oznámili, jest-li knězem ten farář Ce-rekvieký čili nie; až i přišel k faráři Klimentskýmu, s nímž o touž věc taky mluvil, ale on kněz Jan přišel ke mně s ním voznamujíc, že jest tu nějaký mládenec že jeho žádá, aby mu oznámil. jestli kněz Jan Babka přijat do konsistoře a jest-li knězem. I kázal sem ho zavolati, a on když přišel, poznavše já ho, že jest to ten, který mne strašil, řekl sem mu: Proč toho hledáš a proč se po knězích ptáš na toho kněze Babku, byl-li by kněz? co si mne neměl, k(d)yžs ke mně přišel a ptal se u mne? vzal by zprávu i odpověď. A on řekl mi zase: Tak mi radili přátelé moji, abych jen po knězích šel." Já mu zase řekl: Však mi ouřad Cerekvický píše, že sou vás oba o všecko spokojili podle mé přímluvy; přijď ke mně vzejtra, ukážiť psaní od pánův, a budeliť co potřeba, budeš se moci objíti o všecko. Připověděl tak učiniti, že přijde, avšak toho nevykonal, ale podle pohrůžky k VMti se utekl a daremně MVši zaneprázdnil. Jakož pak by mu se jaké svědectví dáti mělo, než ku právu by přistoupil, nic by mu neprospělo u žádného práva, neb kdo chce svědkův požíti, ten ku právu svědkv právně, musí poháněti, a tento chce svědky míti a ještě ku právu nepřistoupil ani od JMti pana Bouslava pod pečetí žádného psaní nemá, aby mu věřeno bylo, co mluví, že to jest tak. A tak nepoznává se z té jeho suplikací než toliko sama zlost, hněv a nějaká nešlechetnost, a protož od MVkncí neměl by se mu v tom průchod dáti, neb bude-li míti průchod v tom, aby dobré muže pomlouval a při VknMti vošklivil, tehdy bude toho více dovozovati, neb takových klechů a astantů ten spůsob jest, když se jim něco nedostává, co chtí, tehdy pomlouvají, lidi haní a svařují v hromadu.

Item dále kdež v tom psaní nepravdivým dokládá, že sem mu řekl, aby netoliko k VknMti šel ale třebas do pekla, k tomu se znám, že k jeho spurnému mluvení a k těm pohrůžkám, kteréž mi činil, řekl sem mu: "Bídniče ničemnej! vidím, že si vobmyslnej člověk, zlé děláš, že se z mládí vobmyslům učíš, si tam vod ouřadu spokojen a teď to zdviháš a vždycky JMtí hrozíš; a tys vondy s tím psaním, které si mi přinesl a nínťs mne strašil, pravil si, že si s panem arcibiskupem mluvil a žeť poručil, aby mi to psaní dodal a pravil si, že JMt se na mne velmi hněvá a lhal si; však pana arcibiskupa nebylo a není až dosavád doma!" A on hned jinač to obrátil, že ne s VMtí mluvil, ale s sekretáři latinským a českým. I k tomu sem řekl: Nahoře povědína slova s tím doložením, že JMkncí, jako dobrej pán že ou toho tobě k vůli udělati neráčí, aby ráčil ad jurisdikci mou sahati, neb já do jurisdikcí JMti nesahám. JMt spravuje svý kněží k jurisdikcí náležící a já taky svý"; a to řekl sem, nic na potupu VknMti. Protož VknMti vždy žádám, že ráčíte laskavým mým patronem zůstávati a takovým zprávám lecjakýms že neráčíte mne starýho v vošklivost v srdci svým bráti, neb já nemíním než podlí své přípovědi dobrý velebiti a zlé tupiti. Pánu Bohu a VMti se poručena činím. VMti vždycky volný kaplan, kněz Václav Dačickej, administrátor pod obojí.