1597. 13. května. - Orig. v arch. arcibisk. Pražského. Recepta a. anno 1597.

JMCské pána, pana našeho nejmilostivějšího VMti pane hejtmane panství Brandejského etc. Jaké jest psaní JMkncí pan arcibiskup Pražský v příčině kněze Valentina Závadského k VMti a podle toho také i ku právu našemu učiniti ráčil, z přečtení týchž psaní jsme vyrozuměli a jich podle dovolení VMti všem sousedům našim dnešního dne naschvále do obce shromážděným a povolaným v známost uvésti nepominuli. Kteříž přeslechvše s náležitou uctivostí jedno i druhé z týchž psaní JMkncí (nic všetečně před sebe neberouce) nás jedněmi téměř jakž říkáme ústy i slovy pokorně žádali, poněvadž jest se ten obyčej před mnoha léty od purkmistra a konšelův Brandejských, předkův našich i na místě vší obce zachovával, když tak jaká proměna v správcích církevních buď skrze smrť aneb odstěhování státi se měla a stala, že jsou sobě za faráře kněze pořádného a známého, kterýž by těm práčem církevním, jenž (sic) se v obci naši zachovávají a s slovem božím a ustanoveními církve svaté se srovnávají, zadosti učiniti mohl, z dolejší konsistoře pod obojí způsobou volili a jednali a toho jim od dobré a svaté paměti JMtí knížat, pánův arcibiskupův Pražských, kterýmž tak kollatury na panstvích JMCské poručeny a odevzdány bývaly, nikdy shajováno nebylo, když toliko týž farář vyvolený a zjednaný před JMt se dostavil a konfirmací žádal; abychom i my příkladem předkův našich v této mimo naději stalé proměně za faráře kněze pořádné povolání a konfirmací k ouřadu sv. kněžství majícího nám a sousedům našim známého ptali a o dosazení jeho a konfirmování s JMkncí panem arcibiskupem žádostmi našimi pokornými jednali.. A zvláště poněvadž se tomu z ohlášení kněze Valentina netoliko jinde ale i před panem purkmistrem naším a některými jinými konšeli učiněného srozumívá, nebyv prve nikdež za faráře, že těm práčem církevním (jakž dotčeno), kteréž se v obci naší od mnoha let zachovávají, zadosti činiti a jakžby náleželo jich konati nebude moci: protož že jest toho úmyslu k JMkncí zase se navrátiti a žádati, aby některým místem jiným při menších prácech, ažbv českému jazyku a kázáním slova božího zvykl, opatřen býti mohl. I pováživše té žádosti obce naší i také ohlášení kněze Valentina a přivedše sobě ku paměti JMtí knížat pana arcibiskupa Antonína a pana arcibiskupa Martina (jichž památka v požehnání jest) milostivé a laskavé obci této z strany volení kněží a správcův duchovních učiněné a nejednou.(i od JMkncí nynějšího pana arcibiskupa) propůjčené dovolení, k tomu jsme od spolusousedův našich nadepsanou žádostí přivedeni, abychom se neostejchali skrz přímluvu VMti i nyní téhož povolení sobě žádati, tak abychom sobě při konsistoři dolejší kněze pořádného ptáti a potom o dosazení jeho s JMkncí skrz náležité a slušné prostředky jednati mohli. Majíce tu naději předně ku pánu Bohu, potom i k JMkncí, že nás při nadepsaných pánův arcibiskupův (i také svém v příčině kněze Adama a dobré paměti kněze Štěpána) milostivém a laskavém povolení k přímluvě VMti zůstaviti a zanechati ráčí. K čemuž abyste nám nápomocni býti ráčili, zato VMti i na místě vší obce naší pokorně a jakž prošeno býti může prosíme a s tím se VMti dobře jíniti vinšujeme. Actum v outerej po neděli Křížové léta etc. 97.