1597. — Opis souč. v archivu českého místodržitelství v Praze. L. 34. (1590—1599.)

Nejjasnější, nejmocnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi, a pane, pane náš nejmilostivější! Nejmilostivější císaři! Před VCMtí na místo všech stavův markrabství Moravského, majíce od nich poručení, abychom VCMti to v známost uvedli, v ponížené poddanosti tajiti nemůžeme, kterak již od drahně let, jsouce k tomu mnohejmi jistejmi a velice potřebnými i slušnými příčinami stavové přivedeni, zřízení zemské téhož markrabství proto, že již velmi málo starých exem-plařův téhož zřízení zemského v zemi se nachází a téměř žádných před rukami není (což obyvatelům téhož markrabství i jiným, kteříž při soudu zemským činiti mívají, nemajíce o pořádcích zemských tak daleké vědomosti, nemůže než velice obtížné i nebezpečné býti), takové staré zřízení zemské bedlivě přehlídnouti, je corrigovati, ano i některé artikule, však toliko ty, kteří na obecních sněmích pro obecní dobré zemské od stavův jednomyslně svoleni a zavřeni, a posavad neporušitedlně zachováni byli, a ti také od VCMti vlastní osoby, též od slavných pánův předkův VCMti potvrzeni a schváleni sou, do téhož zřízení zemského vepsati dali, tak aby takové zřízení zemské v lepší řád uvedeno, ale všem, jak obyvatelům zemským, tak také i jiným, kteří by toho potřebovali a při právě zemským co činiti měli, v lepší známosti, tudy také nesnází i nebezpečenství mnohých uvarováno bylo. Kdež nejmilostivější císaři, chtíce stavové to, o čež jsou již od mnoha let usilovali, aspoň jednu k místnému konci přivésti a dotčené zřízení zemské dáti tisknouti; znajíce tíž stavové, že jim toho bez obzvláštního milostivého povolení a jisté vůle VCMti jakožto krále Českého a markrabě Moravského, pána našeho nejmilostivějšího, učiniti slušné a náležité není, z té příčiny VCMti téhož zřízení zemského, které tak vnově tištěno a vydáno bejti má, připiš od práva zemského nám vydanej na místě často psaných stavův markrabství Moravského v poníženosti předkládáme a ve vší ponížené věrné poddanosti prosíme, že VCMt, poněvadž se tu nic nového, coby jak starobylejm, dobrejm a chvalitebným pořádkům téhož markrabství Moravského, tak také VCMti důstojenství a regaliím k jaké ujmě bejti mělo, neobmejšlí, nýbrž toliko to, což jest ne všem vůbec tak dalece vědomé bylo, a od VCMti i slavných pánův předkův VCMti milostivě schváleno a stvrzeno jest, se vysvětluje, k tomu, aby takové znovu přehlídnutí zřízení zemského tištěno a v markrabství Moravském všem vůbec publicováno bejti mohlo, své milostivé povolení dáti ráčíte.

A jakož, nejmilostivější císaři, častokráte se trefuje, že z rozličných příčin sirotci stavu panského i rytířského v markrabství Moravském v mladejch a téměř ještě v dětinělých letech po rodičích svých pozůstalí skrze přátely své s návodem a ponuknutím jich za doplnění let svých VCMt žádají, i toho také docházejí, však někteří takové z mocnosti VCMti jim udělené štědroty a milosti více k svému, nežli sirotčímu dobrému užívají; skrze což, obávajíce se stavové budoucího škodlivého zavedení sirotkův a mladejch lidí, spolu obyvatelův a přátel svých bejti, tak aby tomu častně v cestu vkročeno bejti mohlo, poručili jsou nám, netoliko tu věc na VCMt poddaně vznésti, nýbrž i za to VCMt ve vší poníženosti prositi, abyste VCMt o tom jisté nařízení učiniti milostivě poručiti ráčili: kdyby tak kterýmkoli sirotkům v markrabství Moravském stavu panského neb rytířského osiřalým léta doplněna bejti měla, a oni nebo přátelé jejich toho při VCMti jakožto pánu země hledali, aby o tom, prvé nežliby se to stalo a jim léta doplněna byla, z jistého milostivého poručení VCMti, tak jakž příležící artikul zřízení zemského, neboližto z knihy p. Tovačovského, kteréž se při právě zemském užívá, vypsanej a nám od práva zemského danej na to se vztahuje, i to také od slavuejch pánův předkův VCMti ano i od VCMti předešle se dalo a zachovávalo, nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským markrabství Moravského v známost uvozováno bylo, tak aby oni vyrozumějíce tomu, kterejrm by se ti sirotci, kteří by tak doplněni let svých od VCMti žádali, spravovati a říditi oumyslu byli, o tom, mohlo-li by to s dobrým a užitečným týchž sirotkův bejti, VCMti zprávu svů učinili a bylo-li-by v tom jaké slušné rozmyšlení, toho před VCMti podle povinností svých netajili. Nebo nejmilostivější císaři v tom stavové nic toho, což by tu VCMti mocnosti a regaliím k jaké, ujmě býti mělo, neobmejšlejí, nežli toliko toho, což-by s dobrým sirotčím bylo, a jakž napřed dotčeno od slavných pánův předkův VCMti též i od VCMti předešle zachováváno, vyhledávají, a při starobylým pořádku, kterých ste VCMti tak jako jiné dobré, chvalitebné a zvyklé obyčeje a pořádky jejich milostivě schváliti a stvrditi ráčili, pozůstaveni bejti poddaně žádají.

Naposledy, nejmilostivější císaři, VCMti v ponížené poddanosti tolikéž oznamujeme, kterak od dávných časův, předešle písařům menším zemským markrabství Moravského 50 kop gr. ročního platu z rathauzu Olomúcského z lozunku jest se vydávalo, nyní pak Olomúčané takového platu ode dvanácti let, jej za sebou zadržujíc, nedávají a tím se vymlouvají, že bez jistého VCMti milostivého poručení a pana podkomořího jim o tom oznámení takového platu vydati nemohou: i poněvadž takový roční plat předešle jest se k zemi na vychování písařův menších téhož markrabství Moravského vydával, VCMti, že dotčenému p. podkomořímu o tom, aby takového platu dále za Olomúčany zdržovati nedopouštěl, nýbrž o tom jisto nařízení s vůlí VCMti učinil, aby Olomúčané tenž plat, jak prvotně k zemi vydávali, tak i napotom ještě ročně vydávati se nezbraňovali, milostivě poručiti, a vedle toho naším nejmilostivějším císařem a pánem bejti a zůstávati, poníženým prozbám našim při VCMti místo dáti a nás k své nejmilostivější ochraně poručené jmíti ráčíte, poníženě a poddaně prositi nepřestáváme.

[In rubro jest rok 1597 červenou tužkou současně poznamenán, což také stvrzuje žádost pozdější, aby na podané některé artikule při konci masopustu 1. 1597 na sněmu jenerálním odpověď jim dána byla.